archiv
Učitelské noviny č. 14/2013
tisk článku

Kam s šestiletými dětmi?

Někde je nemohou přijmout ani mateřinky, ani základní školy

Že mají mateřské školy téměř všude narváno k prasknutí je obecně známo. Populační křivka je však neúprosná a její vlna vzniknuvší před deseti lety se nyní přelévá už i do základních škol. Stále více z nich jí však staví hráz. A zároveň je překvapivě řada školek, které dětem doporučují odklad. Že by skrytá spolupráce, která je oku široké veřejnosti utajena? Nikoliv.

Jedním z klíčových problémů současného stavu je naopak absence propojení mezi jednotlivými stupni vzdělávání. „Každý z programů je uzavřený do sebe, bez ohledu na předcházející nebo následující program,“ upřesňuje OLGA HOFMANNOVÁ, ústřední školní inspektorka.

Tento problém v případě mateřinek pomáhá alespoň do určité míry řešit, když jsou škola základní i mateřská součástí jedné právnické osoby. „Tam, kde se s dětmi pracuje v rámci jednoho subjektu, ke sblížení požadavků spojených s nástupem do povinné školní docházky a tím, čím se zabývají v mateřské škole, skutečně dochází,“ potvrzuje O. Hofmannová.

Ovšem rubem této fúze je podle inspekce zvýšená administrativní zátěž. „Avšak jen pro vedení dané právnické osoby. Mateřské školy proto mají naopak při spojení se základními školami administrativy méně. Navíc v případě malých obcí spojení s mateřskou školou mnohde existenčně zachránilo místní základní školu. Výhodou samostatných školek je zase to, že mají nejlepší klima. V případě mateřinek kritizujeme ale jinou věc: V rámci jedné právnické osoby působí třeba patnáct mateřských škol, které mají jen jedno vedení. A my tvrdíme, že jedno vedení nemůže kvalitně spravovat tolik škol! Jediný pozitivní efekt spočívá v tom, že dojde k úspoře mezd několika ředitelů,“ říká ústřední školní inspektorka.

Děti jsou od zápisu vyháněny!

Většina základních škol však nijak nezohledňuje, že mateřské školy děti již připravují v nějakém vzdělávacím programu. Neexistuje zde jasná a jednotná představa o tom, co to je školní zralost při zápisu do první třídy.

„Jsme tak svědky podivných paradoxů: Děti, které jsou z nějaké mateřské školy připraveny excelentně, škola kupodivu do první třídy nevezme! Máme totiž signály, že tam, kde je už nedostatek kapacit na prvním stupni, školy nadbytečné děti od zápisu prakticky vyhánějí. Nikdo těmto školám totiž nedovolí otevřít další třídu. Školy tak samy radí rodičům, ať své děti ještě rok nechají ve školkách. Pravdou také je, že řada základních škol nechce děti zapsat proto, že zlobí u zápisu. Je proto otázkou, jestli by se, až na úplné výjimky, neměl odklad úplně zakázat a dané situaci by pak nebyl nucen se přizpůsobovat první stupeň základní školy,“ konstatuje O. Hofmannová.

Za polovinou odkladů stály učitelky z mateřinek

Avšak to není jediný paradox, který lze díky poznatkům ČŠI zaznamenat. V poslední výroční zprávě ČŠI se totiž píše o na první pohled neuvěřitelném zjištění: Téměř 52 procent učitelek mateřských škol byly iniciátorkami odkladu povinné školní docházky (viz graf). To znamená, že školky, které jsou zpravidla totálně předimenzované a řadu zájemců musejí odmítat, zároveň za svými branami zdržují děti, které podle jejich učitelek nemají ještě na to odejít do školy základní!

„Byla jsem z tohoto zjištění také velice překvapená. A neméně překvapené byly i ředitelky mateřských škol, když jsem je o tomto faktu na různých pracovních setkáních informovala. Snažily se však situaci okamžitě analyzovat: Podle nich prapůvodní iniciace stejně začíná u rodičů jejich svěřenců. Nicméně osobně mám dojem, že mateřské školy především stále pokračují ve strategii přijaté v době, kdy dětí bylo ve školkách naopak málo a mateřinky se je pochopitelně snažily udržet,“ míní O. Hofmanno-vá a dodává: „To, že odklad v minulém školním roce čtrnácti procentům dětí doporučily pedagogicko-psychologické poradny, odpovídá běžné hladině počtu dětí s nějakými problémy, které jim skutečně mohou komplikovat nástup do první třídy.“

Nestojí za odklady pozdější zralost?

Je zde však možné ještě minimálně jedno další hypotetické vysvětlení, proč učitelky v mateřských školách mají tak velký vliv na odklady.

Opožděných dětí sice nijak rapidně nepřibylo, ovšem šestiletí předškoláci jsou dnes obecně relativně nezralí, jak se často tvrdí. A právě proto, že ne-existuje žádný jednotný úzus, co přesně by mělo dítě před vstupem do základní školy splňovat, mnohé učitelky mateřských škol na své svěřence hledí jako na nezralé. Proč je ale tak vidí? Protože předešlé generace dětí byly samostatnější a pravděpodobně i motoricky vyspělejší. Je proto pochopitelné, že učitelkám v mateřinkách se dnešní děti ve věku šesti let zdají ještě nepřipravené na vstup do základní školy.

„To tak není,“ nesouhlasí ústřední školní inspektorka a vysvětluje proč: „Na základě rozhovorů s řadou inspektorů a odborníků jsem došla k odlišnému poznání. Děti jsou de facto stále stejné. Ano, některé si z rodin jako důsledek liberální výchovy přinášejí i návyky, které ve školách působí výchovné problémy nebo se jimi komplikují sociální vazby, nicméně mateřské školy to dobře zvládají. Problém je podle mě především v nejasně definovaných výstupech. MŠMT má sice na svých webových stránkách vyvěšeno desatero pro rodiče, co má dítě umět, když jde k zápisu, ale tato kritéria nejsou nijak závazná. Všechny základní školy by se proto měly sjednotit na standardu, který když dítě splní, tak by mělo být automaticky přijato do první třídy.“

Kritický duch jako další příčina?

Další možný faktor, který učitelky mateřinek může podle O. Hofmannové vést k iniciaci odkladu vstupu do první třídy, je kritičnost základních škol vůči předškolnímu vzdělávání.

„Stejně jako učitelky základních škol kritizují učitelky škol mateřských, tak i pedagogové ze středních škol kritizují kantory z druhého stupně. A to samé se dá říci i o univerzitách ve vztahu ke školám středním. A tím, že nejsou dány jasné standardy, učitelé nižších stupňů vzdělávání mohou získat dojem, že jejich děti nejsou dostatečně připraveny postoupit ve vzdělávací soustavě dále, což se může týkat zejména právě škol mateřských.

Jistou roli může hrát i přítomnost prestižní základní školy v daném místě. Rodiče, ale i učitelky v mateřských školách si pak mohou myslet, že když dítě půjde o rok později, bude mít větší šanci být do takovéto školy přijato. A učitelky v mateřinkách mohou mít navíc obavu, že když škola nepřijme více jejich dětí, budou za svou práci také kritizovány, a proto rodičům poradí, ať ještě rok své dítě u nich ve školce ponechají.“

Start byl dobrý,
následovala stagnace

„Mateřské školy se nacházejí v horší situaci než základní školy i proto, že si musejí hledat své místo ve vzdělávací soustavě, kam byly oficiálně zařazeny až v roce 2005. To znamená, že pro ně jsou RVP i následné školní vzdělávací programy ještě náročnější záležitostí než pro školy základní. Přesto mnohé mateřské školy vytvořily řadu zajímavých postupů, které stojí za to vyhodnocovat a možná i zveřejňovat. Mateřské školy tedy učinily v oblasti kurikulární reformy největší pokrok,“ tvrdí ústřední školní inspektorka.

Pokud srovnáme výroční zprávy ČŠI za poslední roky, je z nich patrné, že inspektoři mateřinky nejdříve velice chválili, postupně však začali upozorňovat na jejich problémy s ŠVP a jakousi stagnaci.

„Důvodem této stagnace je to, že učitelky v mateřských školách nemají vždy jasnou představu o podstatě všech kutikulárních změn, což je způsobeno nepatrnou metodickou podporou a nedostatkem didaktických pomůcek. V některých případech pak učitelky dokonce zjistí, že jde o požadavky, které již splňují nebo splňovaly, pouze se jim dostalo nového terminologického označení! Zjišťujeme, že učitelky v mateřských školách se většinou nijak nepotýkají se samotnou praxí, ale problémy jim často dělá tuto praxi adekvátním způsobem popsat v ŠVP,“ konstatuje O. Hofmannová.

Jedním z největších takových problémů je podle ČŠI uchopení pojmu integrovaný blok. „Samotná definice v RVP PV je totiž velice obecná. A následné pochybení vzniká tím, že mnohdy nejsou v tomto komplexním programu všechny jeho složky rovnoměrně zastoupeny. Z dokumentu pak třeba vyplývá, že jeden den se děti věnují například jen pohybovým aktivitám, což samozřejmě není vyvážené,“ ilustruje O. Hofmannová a doplňuje jednu z dalších možných příčin toho, proč se školky do těchto situací tak zbytečně často dostávají: „Mateřské školy mají velmi omezený přístup k rozvojovým projektům, které jsou pro školy momentálně pravděpodobně nejlepší motivací při provádění potřebných inovací.“

Opatření MŠMT se zatím neprojevila

Podíl dětí s odkladem povinné školní docházky se v předškolním vzdělávání nedaří snížit dlouhodobě. I když tento podíl v posledních čtyřech letech klesá (podle statistiky MŠMT se podíl dětí s odloženou povinnou školní docházkou nachází těsně pod hranicí 23 %), v minulém školním roce opět vzrostl. Sice mírně (o 0,3 procenta), avšak v porovnání s ostatními evropskými zeměmi je stále poměrně vysoký.

Prozatím se opatření ke snížení výskytu odložené povinné školní docházky přijatá v souladu s Dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR na období 2011–2015 (s účinností k 1. 1. 2012) nemohla podle inspekce ještě významněji projevit. Důvodem tohoto vysokého procenta odložené povinné školní docházky může být nejen snaha rodičů a některých mateřských škol oddálit co nejvíce povinné základní vzdělávání, ale vzhledem k nejčastější uváděné příčině odkladu i málo dostupná péče klinických či školských logopedů.         

Lukáš Doubrava

Nejčastější důvody odkladu povinné školní docházky

logopedické vady
a poruchy řeči   31,9 %

poruchy pozornosti
a soustředění    31,3 % 

celkový opožděný vývoj řeči     11,2 %

nerozvinutá grafomotorika        14,6 %

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz