archiv
Učitelské noviny č. 13/2013
tisk článku

ČESKÝ OSTROV UPROSTŘED VÍDNĚ

Otevřete dveře školy a kolem sebe slyšíte češtinu. Velice dobrou češtinu. Nebylo by to nic zvláštního, kdybyste nebyli kousek od centra Vídně. Jenže tuhle školu založil a dodnes zřizuje Školský spolek Komenský, od jehož založení uběhlo dlouhých 140 let. První žáci v ní usedli do lavic v roce 1883, ve stejném roce, kdy byly založeny Učitelské noviny.

Na samém začátku měla škola 174 žáků. V průběhu let jejich počet stoupal i klesal, škola se rozšiřovala i úžila. V posledních dvaceti letech však zaznamenává nebývalý rozvoj. Pod mottem „Dvojjazyčně od školky až po maturitu“ spojuje mateřskou školu, obecnou a sekundární školu a gymnázium. Celkem ji navštěvuje téměř 500 žáků – od dvouletých mrňat v mateřince až po osmnáctileté maturanty. Děti i učitelé zde mluví německy, česky a slovensky; do mateřské školy nedávno přibyla také maďarská skupina.

„Děti se učí v kombinaci češtiny a němčiny nebo slovenštiny a němčiny,“ vysvětluje starosta Školského spolku Komenský KAREL HANZL. „Před čtyřmi lety jsme zahájili jazykovou výuku podle nového modelu Centrope. Rodiče si mohou vybrat, jakým jazykem bude jejich dítě v první obecné začínat – jestli česky (nebo slovensky) a teprve pak německy, nebo obráceně. Během dvou let se děti dostanou v obou jazycích na přibližně stejnou úroveň, takže vyučování dál pokračuje dvojjazyčně. Mateřštinou většiny učitelů je čeština, i když pedagogů s mateřským jazykem německým přibývá. Všichni ale mluví perfektně oběma jazyky.“

Když se K. Hanzl stal před dvaceti lety starostou spolku, byla škola v nelehké situaci.

„Opravdu to bylo krušné období,“ přiznává, „dokonce jsme jednu chvíli uvažovali, že budeme muset školu zavřít. Ale pak jsme si řekli, že jí musíme vrátit prestiž, kterou kdysi měla. Ze všeho nejdřív bylo nutné sehnat prostředky na renovaci budovy, aby rodiče neváhali k nám své dítě přihlásit. Druhým, ještě důležitějším úkolem bylo připravit žákům a jejich rodičům takovou vzdělávací nabídku, která je přesvědčí, že škola na Sebastianplatz č. 3 patří k nejlepším ve Vídni.“

Znamenalo to nejen kvalitní vzdělávání, ale také další servis. Do mateřské školy mohou nastoupit i dvouleté děti, školní družina je otevřená do 17.30 hod. Škola nabízí zájmové kroužky, výuku hry na hudební nástroje...

„Významným krokem bylo obnovení reálného gymnázia, jehož činnost ukončila 2. světová válka. Když v roce 1945 skončila, skládali jeho poslední studenti dodatečnou maturitu. Postavit reálné gymnázium opět na nohy nebylo pro soukromý subjekt snadné, ale povedlo se. Budova je od září v zrekonstruované podobě, maturovat budeme podesáté. V češtině nebo slovenštině, samozřejmě v němčině, také v angličtině. Navíc si studenti musejí vybrat další jazyk mezi francouzštinou, španělštinou a ruštinou.“

Víc než 10 % žáků tvoří ti, jejichž rodiny žijí ve Vídni čtvrtou až pátou generaci, od roku 2004 přibývají totiž děti, jejichž rodiče přišli do Rakouska za prací a zapustili zde kořeny.

„Stále platí, že kolik řečí umíš... A slovanský jazyk je třeba se učit odmalička,“ zdůrazňuje Karel Hanzl. „Kupodivu stoupá i počet dětí, v jejichž rodinách se díky smíšenému manželství už česky téměř nemluví, přesto však chtějí hlavně matky mateřštinu a tradici obnovit.“

Jako v každé soukromé škole, i tady je nutné hradit školné – v obecné škole 160 € měsíčně, v sekundární 120 €, na gymnáziu 115 € (sourozenci mají taxu sníženou). Poplatek za mateřskou školu je 276 €, ale město dává Vídeňanům, jejichž děti navštěvují soukromou mateřskou školu, poměrně značný příspěvek. Školka je pak pro místní skoro zadarmo.

„Pomáháme rodičům, kteří v daném okamžiku nemají na školné. Jsme toho názoru, že naučit se česky na škole Komenského ve Vídni nesmí mít sociální hranice,“ říká K. Hanzl. „Ale nemyslete, nejsme zase tak bohatý spolek. Škola si musela dlouho všechno financovat sama, i platy učitelů. Od roku 1981 už na ně dostáváme peníze od státu. Všechny další výdaje musí hradit školský spolek – provoz budovy, platy provozních zaměstnanců i personálu v mateřské škole, v družině, lékaře... Je to pro nás vysoké zatížení. Je skoro zázrak, že se nám daří finance sehnat. Tím spíš, že jsme museli hodně investovat do budov a do vybavení.

Mrzí mne, že není možné od České republiky získat pravidelnou finanční podporu podobnou té, jakou dává Rakousko rakouské škole v Praze. Považujeme naši školu za jakýsi český ostrov, jazykovou tradici a reprezentaci. Jsme vlastně živou ukázkou toho, že čeština má stále vysokou hodnotu. Jsme v kontaktu s ministerstvem školství ČR, navštívil nás pan ministr Fiala se svými spolupracovníky, byl u nás i tehdejší prezident Václav Klaus. Hodně nám pomáhá Československý ústav zahraniční, ale podpora oficiálních míst, na kterou bychom se mohli spolehnout, chybí.“

V posledním patře školní budovy je sice nevelká, ale bohatá místnost. Archiv školského spolku Komenský, jeden z nejlépe vybavených krajanských archivů v Evropě.

„Máme v něm na 20 000 výtisků hlavně krajanských periodik, také veškeré dokumenty školského spolku Komenský a nejrůznější školské dokumenty jako jsou třídní katalogy, inspekční zprávy a podobně,“ provází mne tajemnice spolku MARGITA JONAS. „Díky nim například víme, že než přešel na domácí vyučování, byl naším žákem český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, maturovala u nás i maminka prezidenta Václava Havla.“

Archiv obdivují hosté, pro informace sem chodí studenti z vídeňské slavistiky, z Německa, z Minesoty, pedagogové i badatelé z různých končin světa.

„Každého se ujme archivářka Vlasta Valešová. K dnešní podobě archivu pomohl i grant z České republiky, katalogizace proběhla ve spolupráci s Národním archivem v Praze. Zatím se podařilo seřadit dokumenty do roku 1945, na dalších se pracuje.“

Historie přehledně srovnaná do šanonů. Běžné záznamy ilustrující dobu. „Učitelský sbor přispívá na sbírky Českého srdce jak peněžitými dary, tak zakupováním vstupenek na sbírky. Zejména odpomáhá případ od případu od bídy nejchudším dětem zakoupením rukavic, punčoch a jiných potřeb,“ přečtete si na listu s datem prosinec 1935. „Školský spolek Komenský získal pro své školní kuchyně od zimní pomoci darem černou chlebovou mouku...“

Zdejší obecná a sekundární škola vyučuje ve všech předmětech podle vzdělávacího programu, který schválilo rakouské ministerstvo školství. Čeština a slovenština pak mají postavení řeči menšiny.

„Jazyky mají rovnoprávné postavení. Jak čeština (a slovenština), tak němčina se učí v hodinové dotaci pěti hodin týdně,“ vysvětluje ředitelka školy JANA HANZLOVÁ. „Čeština a slovenština vstupují i do některých dalších předmětů, například do biologie, zeměpisu jako tzv. pracovní řeč. Dokud se znalost obou jazyků nevyrovná, mohou se české děti vyjadřovat v češtině (slovenské ve slovenštině), ale odborné pojmy musí umět i německy. U dětí, které jsou silnější v němčině, je tomu obráceně. Testy jsou zadávány v obou jazycích, aby se děti mohly lépe orientovat. Protože všichni učitelé perfektně ovládají oba jazyky, dominuje u takzvaných výchov čeština (nebo slovenština). Totéž platí pro odpoledne trávené ve školní družině.“

Protože do vídeňské české školy přicházejí žáci s různou úrovní znalosti obou jazyků i v průběhu školní docházky, má každý dva roky na to, aby se integroval do německého nebo českého (slovenského) jazyka. Po tu dobu nejsou tito mimořádní žáci či žákyně klasifikováni, i když učitelé si pochopitelně poznámky vedou.

Anglický jazyk zde vyučují jako povinný předmět od 3. ročníku, kdy začíná jednou hodinou týdně jako pracovní řeč. Známky z angličtiny děti dostávají až od 5. ročníku, jímž – na rozdíl od nás – začíná 2. stupeň. I v tomto jazyce nejsou v některém případě nově příchozí žáci z ČR dva roky klasifikováni.

„Pro některé žáky je další jazyk náročný, nejsme elitní škola.“

Počet žáků v rakouských školách je dán zákonem, ve třídě by nemělo být víc než 25 dětí. Protože třídy ve zdejší škole nejsou velké, průměr dětí na třídu se pohybuje kolem 21.

„Letos byl zájem obrovský, na obecnou školu jsme poprvé zapsali maximální počet dětí, několik jich je dokonce na čekací listině. Na 2. stupni, kde máme nyní jen po jedné třídě v ročníku, musíme zájemce často odmítat. Taky čím je dítě starší, tím je integrace obtížnější.“

Vídeňská škola udržuje kontakty s několika partnerskými školami v České republice i na Slovensku. Nejtěsnější asi se základní školou v Krouně.

„Scházíme se při kulturních i sportovních programech, vyměňujeme si zkušenosti,“ říká Jana Hanzlová. „V Krouně, Brně a Bratislavě jsme se například inspirovali interaktivními tabulemi, které tam intenzivně využívají při vyučování. Naši učitelé pomocí krounské školy absolvovali první školení a dnes můžeme i ve Vídni pracovat se dvěma interaktivními tabulemi. Uvažovali jsme také o tom, že bychom si třeba na jeden den vyměnili s partnerskou školou učitele, ale zatím se nám nápad nepodařilo uvést do života. Navzájem si posíláme naše školní časopisy, od slovenských škol občas dostaneme slovenské čítanky. Naše děti potřebují číst a není důležité, jak staré je vydání.“

Českým školám zdejší učitelé možná tak trochu závidí, že mohou pracovat se třídou na přibližně stejné jazykové úrovni. Jestliže má ve Vídni učitel ve třídě jednu skupinu dětí, které lépe ovládají češtinu (nebo slovenštinu), a druhou skupinu s lepší znalostí němčiny, je zvládnutí obsahu učiva mnohem náročnější.

„K lepšímu osvojení jazyka u nás přispívá divadelní kroužek, a to jak v angličtině, tak v češtině nebo němčině. Každé dítě dostane roli, důležitost záleží na jeho schopnosti daným jazykem hovořit. Komunikace je zcela přirozená, děti ztrácejí ostych, hodně se při tom naučí.“

Reálné gymnázium v nově rekonstruované budově v Schützengasse je pýchou školského spolku. Stoletá babička dostala nový háv i technické vybavení. Moderní vestavba je vkusně kombinovaná s historickými prvky. Původní dlažba, parkety, schody, zábradlí... Na chodbě mají studenti k dispozici kopírku.

„Jsme malá škola, jen 80 žáků ve čtyřech ročnících. Ale je to velké plus. Všichni se opravdu dobře známe,“ podotýká ředitelka gymnázia HELENA HUBEROVÁ.

Z osmé třídy školy na Sebastianplatz přichází do gymnázia třetina až polovina žáků, ostatní se hlásí z jiných škol, i z České republiky a ze Slovenska. Také tady se musí s jazykem, který neovládají tak dobře, během čtyř let vyrovnat.

Pouze německy se zde vyučuje matematika, zeměpis, psychologie a deskriptivní geometrie, v ostatních předmětech se jazyky prolínají. Čeština (a slovenština) se vyučují jako mateřský jazyk podle mírně upravených osnov dané země i podle jejích učebnic.

„Jen se zaměřujeme víc na českou než na světovou literaturu, protože ta je zastoupena v ostatních jazycích – anglická v angličtině, německá v němčině.“

Osnovy pro češtinu a slovenštinu vypracovaly zdejší učitelky, odsouhlasit je musela školská rada.

„Ale osnovy se od sebe příliš neliší, rozdíly jsou vlastně jen v národních specifikách.“

Také gymnázium spolupracuje se školami za hranicemi. V Česku je to obchodní akademie a průmyslovka v Břeclavi, rakouské gymnázium v Praze. S dalšími školami se setkávají při přeshraničních projektech. Zajímavé je, že někteří žáci z českých i slovenských bilingvních škol přicházejí do Vídně studovat.

„Většinou z Třebíče nebo ze Znojma, bydlí u nás na internátu. Jedněm tady pracují rodiče, další si přejí dopilovat němčinu. Rádi by ji zvládali pokud možno na stejné úrovni jako svoji mateřštinu. Mnozí pak pokračují ve studiu na zdejších vysokých školách. V Rakousku totiž neexistují přijímací zkoušky na vysoké školy. Každý, kdo získal maturitu na rakouské střední škole, je podle zákona oprávněn být přijat na vysokou školu. Až na pár výjimek jako je medicína a pár dalších oborů.“

„Máme velkou radost z toho, že neustálým růstem škol poskytujeme také mnohým českým a slovenským spolkům ve Vídni nové impulzy a pomáháme jim získat nové členy. Budova školy na Sebeastianplatz se stala důležitým místem setkání Čechů a Slováků ve Vídni,“ napsal Karel Hanzl v úvodním slovu k ročence za uplynulý školní rok.

Nejen ze slov všech těch, s nimiž jsem ve Vídni hovořila, cítíte sounáležitost s českým a slovenským národem. Nástěnky dokumentují setkávání se spisovateli, sportovci, družebními školami. Je vidět, že lidé k sobě nemají daleko.

Jaroslava Štefflová

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz