archiv
Učitelské noviny č. 13/2013
tisk článku

Ministr Petr Fiala: V zákoně o vysokých školách chceme ponechat vše, co dobře funguje

Průběžně vás v UN informujeme o tom, jak se vyvíjejí přípravy novely zákona o vysokých školách z dílny MŠMT, které na ní úzce spolupracuje s reprezentacemi vysokých škol. Některé diskutabilní momenty nám okomentoval přímo ministr školství PETR FIALA.

Uvažovaných změn v zákoně o vysokých školách je už tolik, že se nabízí otázka, jestli by nebylo jednodušší napsat rovnou celý nový zákon.

Myslím, že se tato novela od předešlého návrhu zákona principiálně liší. Jedním z nejpodstatnějších rozdílů je to, že se nyní nesnažíme vytvořit nový systém terciárního vzdělávání. Spíše nám jde o to, abychom na základě zkušeností akademické obce i veřejnosti upravili, co je potřeba v oblasti vysokého školství změnit, ale zároveň ponechali všechno, co dobře funguje. Na rozdíl od minulých pokusů o reformu terciárního vzdělávání například téměř vůbec nezasahujeme do organizace vnitřního chodu vysokých škol. Pro nás je mnohem důležitější posilování prvků kvality a vytvoření podmínek pro vysoké školy, aby získaly větší stabilitu a mohly do budoucna lépe strategicky postupovat.

 

Není to i proto, že nový zákon by byl procesně komplikovanější? Například by bylo nutné přijít nejdříve s věcným záměrem zákona.

Ano, postup u novely je v jistém smyslu jednoduší než u zákona, ale to není pravý důvod. Věcný záměr zákona de facto vytváříme velmi důkladným katalogem témat jdoucím nad rámec toho, co by muselo být ve věcném záměru zákona. Navíc tato novela navazuje na desetiletý proces snah o změnu vysokoškolské legislativy, které s sebou přinesly i řadu dokumentů vyplývajících z odborné diskuze.

 

Proč nejsou paralelně s návrhem novely zákona vytvářeny i podzákonné předpisy? Někteří akademici se totiž obávají toho, že nakonec reforma dopadne jinak, než jak ji bude popisovat novelizovaný zákon.

Snažím se, abychom se s akademickou obcí navzájem nepřekvapovali, tedy že by vysoké školy nevěděly, v co může to které ustanovení nakonec vyústit. A k tomu má právě sloužit katalog, který vytváříme společně s reprezentacemi vysokých škol.

 

Ovšem katalog na rozdíl od vyhlášky nemá žádnou právní váhu, není tedy nijak závazný…

Ale ono v zásadě nic není závazné, kdybychom na to chtěli takto pohlížet. Vyhlášku i zákon může nová politická reprezentace snadno změnit. Osobně si ale nedokáži dost dobře představit, že by proti vůli reprezentace vysokých škol, vycházející ze vzájemné dohody s MŠMT, někdo přistoupil k nějakým závažným změnám. Nicméně připravíme návrh statutu Národní akreditační agentury (NAA) a také vzorovou podobu rámcové smlouvy pro kontraktové financování. To znamená, že některé podzákonné normy budou nachystány. Legislativní pravidla vlády určují, aby byly vytvořeny takové prováděcí předpisy, u nichž se předpokládá účinnost spolu s vydáním novely. Řadu změn však nechceme provést okamžitě, protože systém se na ně musí nejdříve připravit.

 

Umožní jednotlivé profily i nestrukturované magisterské studium?

Jednoznačně ano. Víme, že je potřeba vysoké školy diferencovat. Nemůžeme si dovolit mít 26 špičkových výzkumných univerzit a ani to není žádoucí. Naopak nám chybějí vysoké školy, které se soustřeďují „jen“ na kvalitní profesní přípravu. Nechceme však provést administrativní rozdělení škol na profesní či výzkumné, protože jde o příliš umělý zásah. Za daleko lepší považuji, když jemnými nástroji dosáhneme postupné změny systému, v němž bude mít každý dost prostoru na to, aby si našel odpovídající místo. Právě proto jsme přikročili k myšlence profilovat studijní programy, a to tak, že sama škola si bude určovat, jakou profilaci chce mít. Určitá profilace, byť za jasně nespecifikovaných podmínek, však de facto probíhá už nyní, a to zavedením kvalitativních parametrů do financování. Tím jsou školy nuceny přemýšlet, jaký typ studia chtějí nabízet.

 

Bude existovat jasná souvislost mezi hodnoticími kritérii NAA a požadavky MŠMT na kvalitu? A bude mít hodnocení NAA vliv na uzavírání tříletého kontraktu mezi ministerstvem a danou veřejnou vysokou školou (VVŠ)?

Vazba mezi hodnocením kvality, které se bude provádět v rámci akreditačního procesu, a financováním být může, ale nikoliv přímá. Nedokáži však nyní říci, jestli bude mít i nějaký vliv na kontraktové financování. Rozhodně však kontrakt musí vycházet z parametrů kvality a výkonu, podle kterých už nyní rozdělujeme více než dvacet procent financí určených VVŠ.

 

Co se v současné době přesně myslí pod pojmem institucionální akreditace?

Institucionální akreditace v obecném slova smyslu znamená, že instituce získá osvědčení (třeba na deset let), že splňuje určité podmínky, například má vnitřní systém hodnocení kvality, který funguje. Na základě splnění těchto předpokladů může vysoká škola vykonávat příslušné činnosti. V případě této novely jsou pak rozlišovány dva procesy: jeden vede k institucionální akreditaci, druhý k akreditaci vzdělávacích oblastí. Oba tyto procesy jsou na sobě do značné míry nezávislé, zároveň jsou však i provázané. Původně se uvažovalo o tom, že by oba procesy byly odděleny zcela, včetně posuzujících osob. V průběhu debaty nad novelou, a to nejenom s reprezentacemi vysokých škol, se ale ukázalo, že takovéto striktní oddělení není úplně praktické. K udělení institucionální akreditace by mělo tedy dojít společně s udělením akreditace oblastí vzdělávání – alespoň jedné.

 

Jak budou vypadat akreditace oblastí vzdělávání? Budou akreditovány oblasti v jednotlivých profilech nebo bude profilace řešena jinak?

Akreditace budou udělovány spíše v jednotlivých typech studia než podle samostatných profilů. Profil ale bude do budoucna hrát roli při posuzování splnění podmínek potřebných pro udělení akreditace. NAA se bude moci soustředit na hodnocení kvality a na podchycení slabých míst, nikoliv aby jako nyní i na velké univerzitě posuzovala každý obor zvlášť. Studijní programy a obory si pak budou vysoké školy vytvářet samy, tedy aniž by tyto části studia musely být akreditovány. Nesmírně to zjednoduší administrativní stránku akreditačního procesu a zároveň to povede ke zvýšení kvality celého systému.

 

V čem dalším bude akreditační proces zásadně odlišný od nynějška? Bude stále klíčové, jestli je někdo profesorem nebo docentem?

Nemůžeme nadále posuzovat žádost o akreditaci na základě pouze formálních kritérií. To, že někdo někde získal profesuru, ale nikde nic deset let nepublikoval anebo jeho publikační činnost vůbec neodpovídá standardu na té které škole, není možné při akreditaci dále akceptovat. Ke změnám už dochází, ale nová legislativa by měla být v této věci zcela jednoznačná. Do akreditace je potřeba v prvé řadě promítnout skutečný výkon pracoviště. Další podstatnou změnou je, že institucionální akreditace bude vyžadovat kvalitní a fungující systém vnitřního hodnocení kvality na vysoké škole. Ten ale ne každá škola má. Především nám chybí systém hodnocení vzdělávací činnosti. Musíme se více soustředit na to, jak na vysokých školách učíme.

 

Nepůjde tím, když bude statut NAA schvalovat vláda, o nadměrný politický vliv na oblast, jež je v zásadě odbornou záležitostí?

Statut současné Akreditační komise (AK) také schvaluje vláda, tudíž i statut nové agentury bude předkládán kabinetu.

Ano, ovšem agentura bude na rozdíl od AK samostatným státním úřadem.

K posílení rozhodovací role NAA dojde. Vláda však schvaluje statuty a někde i jednací řády správních úřadů. V demokracii je běžné, že i když jde o odbornou záležitost, prochází schválením nějakého politického orgánu. Například jmenování rektorů nebo profesorů jsou výsostné akty akademických obcí, přesto do nich formálně vstupují i vláda a prezident.

 

Proč si má každá VVŠ sama určovat podobu exekutivních pravomocí? Nehrozí tak, že postupně dojde k velké diferenciaci ve fungování jednotlivých VVŠ? A nemůže za nepříznivé konstelace rektor a jeho věrní (včetně AS) de facto ovládnout školu?

I při současné právní situaci k takovému případu minimálně jednou došlo. Musíme ale věřit akademickým obcím. Nemůžeme k autonomii přistupovat tak, že a priori předpokládáme její zneužití. To bychom ji vůbec nemohli mít. Musíme věřit, že naprostá většina akademických obcí si s ní poradí dobře. Existuje i řada ochranných a kontrolních mechanismů. A pokud by v nějakém případě ke zneužití přeci jen došlo, pořád to pro mě není argument, že bychom měli celý systém svázat striktními předpisy. Navíc případné posílení pravomocí rektora v pracovněprávních vztazích nijak nenaruší autonomní rozhodování fakulty v řadě dalších záležitostí.

 

Co se bude odehrávat v případě, že rektor ani akademický senát (AS) univerzity nebudou souhlasit s návrhem AS fakulty na jmenování děkana?

Tato konkrétní situace nastává ale už teď.

Ano, ale nebylo by dobré tento problém právě novelou odstranit?

Zatím, kromě jednoho případu, se vždy podařilo vysoké škole vlastními silami takovouto situaci vyřešit. Myslím, že tedy není potřeba v této věci do akademické samosprávy zasahovat.

 

Proč je potřeba, aby i neuniverzitní, tedy poměrně malé VVŠ měly akademickou samosprávu? A mělo by se to týkat i soukromých vysokých škol?

I ve stávající úpravě zákona se říká, že akademická práva a svobody jsou zaručeny všem vysokým školám. Pokud tedy chceme mít autonomii vysokých škol a jejich samosprávu, musíme dát každé VVŠ, bez ohledu na její profilaci, možnost, aby se samosprávně rozvíjela. U soukromých škol jsem ale zdrženlivější. Zřizují je různé typy právnických osob, jde o určitý typ podnikání, a proto stát, i když hlídá jejich kvalitu, práva studentů nebo akademický rozměr, tak by jim neměl do organizace a řízení zasahovat.

 

Jak bude řešeno ustavování a odvolávání členů správní rady?

Zůstane to stejně jako nyní.

 

Takže jediná změna týkající se správních rad má nastat v případě takzvaného měkkého veta, tedy že správní rada bude moci AS vrátit jeho rozhodnutí? Senát by ho pak znovu musel přijmout nejméně třípětinovou většinou.

Ano. A měkké veto proto, že není špatné, když vysoká škola od jednoho ze svých orgánů, který je složen z externích členů, může dostat zpětnou vazbu. Myslím, že měkké veto nebude často uplatňováno. Chceme, aby ve správních radách seděli významní představitelé veřejného života. Měkké veto dodá jejich rozhodování větší smysl.

 

Bude MŠMT v novele řešit možnost odebírání titulů?

Nebude. Tato problematika jde nad rámec této novely. Jedná se o velice složitou záležitost. Vím, že někteří členové reprezentací vysokých škol tento požadavek vznesli, ale dokud nebudu přesvědčen, že máme řešení, které umožní zneužití odebrání titulu zabránit, nepovažuji za rozumné něco takového uzákonit.

 

Dotkne se nějak nová legislativa vyšších odborných škol?

Nedotkne. VOŠ jsou ošetřeny ve školském zákoně. Tyto školy ale vyžadují řešení i v rámci vysokoškolské legislativy. Ano, teoreticky jsou součástí systému terciárního vzdělávání, avšak legislativně a prakticky jsou součástí regionálního školství. Musíme s tím ale něco udělat, protože některé VOŠ nabízejí velice kvalitní teoretické a hlavně praktické vzdělání. Nemůžeme to však řešit touto novelou.     
Lukáš Doubrava

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz