archiv
Učitelské noviny č. 11/2013
tisk článku

Budou po bankách poplatky rušit i vysoké školy?

MŠMT určilo, které platby jsou nezákonné

Nejen banky, ale i některé veřejné vysoké školy (VVŠ) od svých studentů vybírají peníze za nejrůznější úkony a služby. Mezi peněžními ústavy a akademickými institucemi je však jeden podstatný rozdíl. Zatímco banky mají jako soukromé firmy poměrně volnou ruku, veřejnoprávní školy striktně svazuje zákon.

Věční studenti už dávno platí

Zákon o vysokých školách mluví jasně: „Veřejná vysoká škola může stanovit poplatek za úkony spojené s přijímacím řízením, který činí nejvýše 20 % základu,“ uvádí se v prvním článku paragrafu 58. Oním základem se myslí 5 procent z průměrné částky připadající na jednoho studenta z celkových neinvestičních výdajů poskytnutých ze státního rozpočtu VVŠ ministerstvem školství.

Zatímco první poplatek škola může vybírat, druhý již musí. Je to platba za přílišné prodlužování standardní doby studia. Zákon navíc určuje, jaká by měla být její minimální výše a samozřejmě také to, odkdy prodlužování studia zadarmo končí. Konkrétně: Každý student má zdarma jeden rok k dobru, to znamená, že bakalářský studijní program, který trvá většinou tři roky, může studovat bez vydání koruny ze své kapsy roky čtyři a magisterský, jenž bývá zpravidla o rok kratší, může za stejných finančních podmínek navštěvovat léta tři. Ale pozor, do celkové doby studia se též započítávají všechna řádně neukončená studia předešlá, ovšem jen jedno v daném čase. Každá VVŠ musí po studentovi po vyčerpání časového limitu požadovat za každých dalších započatých šest měsíců studia nejméně jedenapůlnásobek základu. Strop tedy není nijak určen.

Rektor může poplatky odpustit

Zákon také pamatuje na studenty dalších (nenavazujících) studijních programů. Tady škola má vybírat nejvýše základ. To ovšem neplatí pro ty studenty, kteří v limitu studují dva nebo více programů paralelně.

Třetí poplatek, který škola musí vybírat, je za studium v cizím jazyce. Zde se platí nejen za bakalářský a magis-terský studijní program, ale i za studium doktorské. Výpočty vycházející ze základu se však na cizojazyčné studium nevztahují – škola si školné stanovuje sama.

Poslední slovo má ovšem rektor, který může na základě žádosti o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku výši této platby snížit, odložit termín její splatnosti, nebo poplatek dokonce úplně prominout. Při svém rozhodování by měl brát na zřetel zejména studijní výsledky nebo sociální situaci daného žadatele.

A máme zde ještě paragraf 46 vysokoškolského zákona, který škole umožňuje za úkony spojené s přijetím přihlášky k rigorózní zkoušce a s jejím konáním požadovat poplatek, jenž činí nejvýše dvojnásobek základu. Za další peníze mají posluchači právo využívat zařízení a informační technologie školy potřebné pro přípravu k této zkoušce.

Soukromé vysoké školy mají ve volbě poplatků i ve stanovování jejich výše zcela volnou ruku, respektive musejí se řídit svým vnitřním předpisem, jenž si samy stanoví.

Čtrnáct škol prý porušuje pravidla

O případných problémech s výběrem jednotlivých poplatků na VVŠ se nikdy nijak veřejně více nehovořilo, tudíž se zdálo, že nastavená pravidla nejsou v zásadě nijak porušována. Rozruch do celé záležitosti vnesla až aktivita studentky brněnských práv HELENY ZRŮSTOVÉ. Ta se prostřednictvím Studentské komory Rady vysokých škol (SK RVŠ) na podzim obrátila na MŠMT s analýzou aktuální poplatkové agendy na VVŠ a s žádostí o její přezkum. Koncem února pak na studentském portálu Masarykovy univerzity uveřejnila článek popisující danou problematiku: „Jakožto studentka Masarykovy univerzity jsem se nikdy nesetkala s tím, že by někdo po mně chtěl nějakou platbu kromě té za přijímací řízení, která je výslovně uvedena v zákoně, a je tedy legální. Proto mě překvapilo, když jsem od kamaráda z Univerzity Hradec Králové (UHK) slyšela, že po něm chtějí dvě stě korun za to, že mu na konci studia dají diplom. Chtěla jsem po něm předpis, který to na té škole umožňuje. A tak začalo mé pátrání, při kterém jsem prošla předpisy všech veřejných vysokých škol v republice.“

VVŠ je v současné době celkem 26 (z toho 2 neuniverzitní). H. Zrůstová nakonec došla k tomu, že 14 z nich má nebo ještě nedávno mělo poplatky spojené se studiem, jež nenalézají oporu v zákoně. Otázkou však je, jestli školy opravdu všechny vybíraly, protože jejich stanovení ještě automaticky neznamená, že jsou po studentech požadovány. A další (laickou) otázkou, která se nabízí, je, zdali to, co legislativa nezakazuje, není zároveň dovoleno, protože v zákoně o vysokých školách se nikde striktně neuvádí, že VVŠ smějí vybírat jen výše vyjmenované poplatky. Na to však H. Zrůstová ve své analýze samozřejmě pomyslela a vysvětluje, že podle Listiny základních práv a svobod lze v naší zemi vybírat poplatky jen na základě zákona. Zákon tedy VVŠ musí k vybírání poplatku výslovně zmocnit.

Už nyní se někde platí zápisné?

O jaké nelegitimní či přímo nelegální poplatky jde?

Asi nejkontroverznější požadovanou platbou je zápisné. Ovšem není zápisné jako zápisné. Ano, na první pohled se zdá, že jde o onu specifickou variantu školného, o jejímž zavedení dlouhodobě uvažuje ministerstvo školství. Ovšem je třeba uvést, že zatímco ministerstvem zamýšlené zápisné by se platilo každý semestr ve výši několika tisíců korun, zaznamenané zápisné je na dané vysoké škole vybíráno zpravidla jen při vstupu do prvního ročníku studia (byla ale identifikována jedna škola, kde se před příchodem do prvního semestru platí 600 korun a do každého dalšího pak stokoruna) a pouze v řádu několika set korun. Takže mediálně vděčná interpretace, že zápisné již de facto předešlo samotný zákon, je mírně řečeno zavádějící.

H. Zrůstová objevila ještě jednu velice specifickou variantu zápisného, a to je povinný poplatek za užívání knihovny a internetu. Za zápisné ho lze oprávněně označit proto, že když student platbu neuhradí, není do studia zapsán!

Speciální poplatek se někde platí i za podmínečný zápis (kdy student ještě nesplnil všechny povinnosti za minulé období) do dalšího akademického roku nebo semestru. Anebo pokud student pro zápis využije služeb referentky, nikoliv takzvaného elektronického předzápisu.

Ani diplom není všude zadarmo

Další poplatek na zápisné hned navazuje. Pokud se student nestihne zapsat v řádném termínu, platí také – opět několik set korun. A na jedné univerzitě mimo termín zápisu požadují dokonce 60 korun za zápis každého předmětu.

A pak jsou zde poplatky za opravné termíny, a to za druhý opravný termín běžné zkoušky a za opravný termín zkoušky státní.

Existují také poplatky za akceptování již absolvovaného. Za uznání předmětu z předchozího studia, a to nejen na jiné vysoké škole, ale i na jiné fakultě téže univerzity anebo při opakovaném přijetí na tutéž fakultu si studijní inkasuje stovku. Jinde se platí i za úřední vyškrtnutí předmětu na základě kladně vyřízené žádosti studenta. Také stovka.

Pravděpodobně jedinečnými specialitami jsou poplatky za organizační a administrativní úkony plynoucí z nedodržení termínu odevzdání práce na společných projektech či za vystavení studentského průkazu nebo studentské karty.

Některé školy si dokonce nechávají platit i za standardní úkony spojené s ukončením studia. Jde o poplatek za vyhotovení diplomu, vystavení vysvědčení nebo dodatku k diplomu. Na jiné škole musí student uhradit v obecném slova smyslu náklady na úkony spojené s udělením titulu magistra, a to ve výši 400 korun.

A co si představit pod označením „náhrady za administrativně-správní úkony a služby poskytované v prvním semestru“, těžko říct. Alespoň víme, že student zaplatí 600 korun.

Co na to ministerstvo?

„Jiné poplatky, než stanoví citovaná ustanovení zákona o vysokých školách, mohou vysoké školy určovat pouze pro nadstandardní služby,“ uvádí pro UN ředitel tiskového odboru ministerstva školství MAREK ZEMAN a pokračuje: „Obecně tak lze říci, že poplatek lze vybírat pouze za nadstandardní činnosti. Například vydání diplomu a dodatku k diplomu je ze zákona zdarma, ale vydání opisu (duplikátu) na žádost studenta už může být zpoplatněno.“

Z uvedeného tedy logicky plyne, že H. Zrůstová, respektive SK RVŠ mají v principu pravdu a jakékoliv poplatky, jež zákon taxativně nevymezuje, jsou nelegálními a nesmějí být vysokými školami vybírány. Jak je ale možné, že ministerstvo si celé roky tohoto protizákonného jednání nikdy nevšimlo?

„Ministerstvo již v minulosti upozorňovalo vysoké školy na vybírání nezákonných poplatků a vyzývalo je k nápravě. Ministerstvo vychází z toho, že vysoká škola při stanovování poplatků, obdobně jako při jiných úkonech, postupuje v souladu se zákonem o vysokých školách. To ministerstvo sleduje při registraci vnitřních předpisů vysoké školy. Problém nastává v případě, kdy jsou poplatky určeny předpisem, který této registraci nepodléhá,“ vysvětluje M. Zeman.

Nabízí se také otázka, jestli MŠMT nechce využít současné přípravy návrhu novely vysokoškolského zákona a poplatkovou agendu nějakým způsobem pozměnit. „Ministerstvo školství nepřipravuje žádné změny v poplatkové agendě studentů v tom smyslu, že by zavádělo nové poplatky v připravované novele zákona o vysokých školách. Většina veřejných vysokých škol postupuje při stanovování poplatků v souladu se zákonem,“ sděluje M. Zeman.

Školy nechceme pranýřovat

Jistě jste si všimli, že v celém dosavadním textu tohoto článku se téměř neobjevil název konkrétní vysoké školy, která doposud vybírala nebo i nadále vybírá některý z nezákonných poplatků. Tyto školy jsou UN známy a některé z těch, jež poplatky na svých webových stránkách zveřejňují, si můžete na internetu nalézt samozřejmě sami. Důvody, proč jsme k jednotlivým nelegálním platbám rovnou nepřiřadili konkrétní školy, jsou dva.

V prvé řadě nepovažujeme za dobré tyto informace vytrhnout z kontextu, to znamená, že jsme nechtěli tyto školy pranýřovat, aniž by se mohly v tomto textu ke svému protiprávnímu jednání vyjádřit. Jak jistě uznáte, poplatků i škol je tolik, že by to vyžadovalo další nejméně stejně dlouhý materiál, jako je tento. A vypíchnout jen jednu nebo dvě školy jako exemplární odstrašující příklad jsme nechtěli. Nicméně rozhodně o těchto školách adresně napíšeme, pokud si některý ze svých nelegálních poplatků ponechají i v příštím akademickém roce.

Druhým důvodem je to, že ministerstvo, jak se zdá, v této věci koná a inkriminované školy postupně uvádějí svou poplatkovou agendu do pořádku. „MŠMT zkontrolovalo zjištění členky SK RVŠ a konstatovalo, že většina napadených poplatků není v rozporu se současnou legislativou, v případě neoprávněných poplatků vyzvalo příslušnou vysokou školu k nápravě. Vysoké školy byly požádány o vyjádření. Jako první by se k tomu měly vyjádřit ony. V současné době nepovažujeme za správné, aby se MŠMT konkrétně vyjadřovalo k jednotlivým vysokým školám,“ komentuje ředitel Zeman.

Nicméně jeden problém zde i nadále zůstává. Pokud se někteří ze studentů obrátí na soud, je hodně pravděpodobné, že budou úspěšní.         

Lukáš Doubrava


Na základě podnětu SK RVŠ byly MŠMT jako neoprávněné shledány tyto poplatky:

         úhrady za uznání předmětů absolvovaných na jiné fakultě nebo vysoké škole nebo při opakovaném přijetí na tutéž fakultu

         úhrady za 2. opravný termín zkoušky

         úhrady za vystavení diplomu, vysvědčení, dodatku k diplomu

         úhrady za první opravný termín státní zkoušky

         úhrady za zápis do 1. ročníku studia

         úhrada za úřední vyškrtnutí zapsaného předmětu na základě kladně vyřízené žádosti studenta za každý předmět

         poplatky a úhrady za úkony spojené s udělením titulu Mgr.

         úhrady nákladů za zápis předmětu prostřednictvím referentky děkanátu

         náhrady za administrativně-správní úkony a služby poskytované v prvním semestru

 

 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz