archiv
Učitelské noviny č. 11/2013
tisk článku

ČESKÉ ŠKOLSTVÍ JE DĚRAVÝ KBELÍK, DO KTERÉHO LIJEME PENÍZE, říká M. Chládek

Není to tak dlouho, co téma školství prolétlo všemi médii. Stačily dva výroky: nástup do základní školy by mohl být o rok posunut a první vyučovací hodina by mohla začínat až v 9.00. Superlativy následnou debatu neprovázely. Autora těchto výroků – stínového ministra školství a předsedu senátního školského výboru MARCELA CHLÁDKA (ČSSD) – to však nerozházelo. „Aby vás lidé poslouchali, musíte probudit jejich zájem. Třeba i provokací,“ říká. Krátce na to ČSSD zveřejnila pět kroků, které chce v oblasti základního a předškolního vzdělávání prosazovat. Nejen o nich jsme si s M. Chládkem povídali. Z rozhovoru vám nabízíme alespoň několik výseků.

Jestliže chceme cokoli v oblasti školství měnit, musíme začít u základního a předškolního vzdělávání. Abychom získali podporu, musíme oslovit nejen odbornou veřejnost, ale i rodiče, a to tím, že s nimi budeme mluvit o tom, co se jich nejvíce týká a dotýká. Je nutné zapojit do debaty o změnách v českém školství širokou veřejnost a jednou z cest, jak toho dosáhnout, je oslovit klíčová média, pokusit se zahájit diskuzi i mírně kontroverzními či diskutabilními návrhy. Proto spolu se systémovými změnami hovořím také o možnosti posunutí začátku vyučování až na 9.00 a o možnosti slovního hodnocení. Obojí je již dnes možné, přesto se ukázalo, že o tom lidé nevědí. A to ani někteří poslanci, kteří se školstvím aktivně zabývají.

Možnosti posunout začátek vyučování některé školy využívají už dnes. Ovšem aby k takovému rozhodnutí mohla škola přikročit, musí být splněny další podmínky a parametry, musí se o nich jednat – zejména o dopravní obslužnosti. Ale také je třeba vědět, kdo je v místě největší zaměstnavatel, jaká je v jeho firmě pracovní doba apod. Nebo další téma. Na 1. stupni by podle mého názoru měli učitelé více hodnotit děti slovně, nebo alespoň kombinovat slovní hodnocení s klasickým známkováním. Tam, kde to používají, s tím mají dobré zkušenosti. Nevolám po plošném zavádění, jen říkám: Pojďme se podívat, jestli by nebylo možné využívat slovní hodnocení více než doposud.

Jako stínový ministr jsem přesvědčen o tom, že je nutné přijmout pozitivní změny pro lepší školství. Toto všechno jsou proto důležitá témata, ale pro určitou skupinu lidí nepřijatelná. Pohled veřejnosti na školství je u nás příliš zkostnatělý, rodiče se nových přístupů často bojí. Chci pomoci školám a učitelům, kteří je chtějí uvádět do života.

K otevření těchto témat je zapotřebí i kus odvahy, protože řada z nás se bojí jakékoli změny, byť sebemenší. Ale proč se bojíme o tématech i diskutovat? Témata sedmý rok, devátá hodina a neznámkování na prvním stupni jsou dobrá témata, která otvírají diskuzi se širokou veřejností.

Škola musí být hlavním lídrem vzdělávání a výchovy, ale musí mít podporu a důvěru rodičů. V okamžiku, kdy ministr nastoupí do své funkce, už musí mít jasnou koncepci. Aby bylo zřetelné, jaké budou jeho první kroky i jak bude postupovat v následujících čtyřech letech. Náš program na zkvalitnění školství jsme nazvali Mluvte s námi. Zahrnuje komplexně celou oblast vzdělávání. Pro začátek jsme se soustředili na předškolní a základní vzdělávání a stanovili jsme pro ně pět kroků. Potěšilo nás, že čtyři z nich jsou vnímány pozitivně. Negativní je jen ohlas na posun nástupu do první třídy v sedmi letech, který je ovšem spojený s povinným rokem předškolní přípravy.

V mateřských školách všechno začíná. Investice vložené do předškolní výchovy jsou ty nejefektivněji využité. Proto je naším prvním krokem, aby poslední rok předškolního vzdělávání byl povinný a plně hrazený státem. ČSSD jej podporuje již mnoho let. Musíme ovšem zabezpečit dostatečné kapacity.

Obce nemají na výstavbu mateřských škol dost financí, protože na ně přesouváme čím dál tím víc povinností, ale neposíláme jim peníze. Máme ovšem 5 miliard nečerpaných z EU, které by se mohly přesunout na výstavbu a rekonstrukci předškolních zařízení. Díky nim by mohly školy vyrůst například i z montovaných staveb. Budova je za pár měsíců hotová a až boom skončí, je možné ji rozebrat a použít třeba na startovací byty pro mladé rodiny nebo jako dům pro seniory.

Při dostatečné kapacitě pak může předškolní vzdělávání zaručit dobrou přípravu všech dětí na školu. Přestaňme vymýšlet všelijaké hlídací služby typu dětských skupin. Podpořme místo toho dobře fungující mateřské školy. Přestaňme se bavit o tom, že pedagog v nich děti jenom hlídá. Dejme učitelkám a učitelům podporu, kterou si zaslouží a nutně pro svou práci potřebují.

Ani náš druhý krok – možný nástup do 1. třídy až v sedmi letech – není samoúčelný. Pokud by všechny děti prošly alespoň jedním rokem mateřské školy s přiměřenou přípravou na školu základní, jsem přesvědčen, že by mnohé starosti ubyly. Byl by pak problém stanovit, že do školy nastoupí všechny děti, jimž bude v daném kalendářním roce sedm let? Ovšem odklad by pak byl možný jen na doporučení PPP při opravdu závažných důvodech.

ČSSD je proti plošnému rušení praktických škol – to je další z našich pěti kroků. Náš školský systém na to není připraven po personální ani finanční stránce. Musíme si uvědomit, že i v tomto případě se nůžky rozevírají ještě dřív, než je zahájena povinná školní docházka. Ve vyloučených lokalitách skončí dítě, které nemá z rodiny věku přiměřené návyky, možná i neprávem v praktické škole. Může být učitel vůbec schopen v dnešních zaplněných třídách učit tyto děti i to, co by měly umět z domova?

Leccos prozradí zápisy, ale i ČŠI upozorňuje na to, že jejich úroveň je na jednotlivých školách diametrálně odlišná. Někde stačí, že dítě rozeznává barvy, jinde požadují, aby už umělo číst.

Nemám nic proti RVP, ale učitelé by měli vědět, co mají žáci umět a znát. To znamená určit standardy, nejlépe ve všech vzdělávacích oblastech. Totéž bych rád viděl i u zápisů. Aby bylo jasné, co má zvládat dítě, které vstupuje do základní školy.

Chceme také prosazovat zavedení technického a pracovního vyučování od první třídy. Manuální zručnost dětí se rapidně zhoršuje. Proto chceme pracovní a technické vyučování vrátit zpátky do škol. Je však nutné připravit podmínky. V první řadě jde o to, aby děti měly k manuální práci dobrý vztah. Nemusíme chodit pro zkušenosti do zahraničí. Máme přece oblíbenou stavebnici Merkur. Už dneska se připravují zajímavé výukové programy, v nichž se dítě hrou učí stavět, tvořit, od předškolního věku. Mnohé školy touto cestou jdou, jejich zkušenosti je třeba využít.

Konečně pátý krok – jsme proti zavádění domácího vyučování na 2. stupni základní školy. Copak je možné, aby bakalář nebo diplomovaný specialista zvládl naučit všechny vyučovací předměty? Pro české školství se zde skrývá obrovské nebezpečí, na které je třeba upozornit. Může to být první krok k tomu, aby někdo řekl, že učitel nemusí mít také magisterské vzdělání. Když matce stačí bakalář, ani nemusí mít pedagogické zaměření, proč tedy máme na 2. stupni učitele s úzce zaměřenou aprobací?

Už delší dobu propaguji finský systém vzdělávání. Není to náhoda. Předně je velmi blízký sociální demokracii a potom – Finsko bylo před pár lety v obdobné situaci jako dnes my. Od té doby se jejich školství výrazně posunulo dopředu, zatímco my jsme zůstali stát. Nechceme finský systém kopírovat, ale kapírovat. Pochopit, v čem je jeho úspěch, a tam, kde je to možné, se poučit.

Říkají tomu finské paradoxy. I když Finsko dává v porovnání se všemi státy OECD do školství jen průměrně finančních prostředků, přesto je jeho systém nejefektivnější. Může si dovolit dopravu pro školáky zdarma, zatímco český stát navrhuje zrušení slev na žákovské jízdné. Ve Finsku mají dokonce žáci základních a středních škol zdarma také obědy. Možná je to tím, že nemají nesmyslné projekty typu předražené státní maturity. Nezaměřují se na výsledky PISA, TIMSS a PIRLS, přesto v nich žáci dosahují výrazných výsledků. I když na 1. stupni základní školy nejsou hodnoceni známkami. Mají na vynikající úrovni čtenářskou gramotnost, znají skvěle cizí jazyky, protože nemají dabované ani filmy pro děti.

Součástí výuky je pracovní vyučování, žáci se od první třídy podílejí na péči o vybavení školy. Mají na starosti třeba rostliny, knihovnu, sběr papíru. Nepřipomíná vám to věci, které u nás fungovaly? Neměli bychom se k nim vrátit? Nikdo nechce, aby děti vykonávaly práci za někoho jiného, tady jde o vztah k okolí. Jen hlupák, který se stará o květiny, půjde rozkopat květináče. Síť základních škol, zejména prvostupňových, je ve Finsku velmi rozvětvená, dostupná pro každého. Marně byste tam hledali soukromé základní a střední školy. I my chceme garantovat širokou síť veřejných škol – základních, středních i vysokých. Soukromé by měly existovat jako doplněk nabídky státu. Jako klíčovou záležitost vidím vztahy ve škole – a to jak mezi dětmi, tak mezi dospělými. Přátelskou, vstřícnou atmosféru bychom mohli finským školám závidět.

Ideální škola pro mne není ta, o které mluvil exministr Dobeš, ale ta, která stojí pevně na trojnožce vztahů žáci-rodiče-škola. Při plném uvědomění si, že do školy patří nejen učitelé, ale i nepedagogové. Leckde potřebují narovnat i vztahy mezi učiteli a žáky. Proč utnout malého fotbalistu u tabule slovy: No jo, ty máš v hlavě jen ten balon? Není lepší mu vysvětlit, že když z něj bude dobrý fotbalista, cizí jazyky bude stoprocentně potřebovat? Třeba se jednou fotbalem uživí lépe než my se dvěma vysokými školami.

Škola by měla být lidštější, přátelštější pro děti i dospělé. Znám to z vlastní praxe. Tlak rodičů na učitele je leckdy až nepříjemný, zvlášť když učitel přijde s něčím novým, co rodiče neznají. Hned je oheň na střeše. Pokud škola nedokáže novinku vysvětlit, výsledkem je, že se učitelé bojí s něčím novým přijít. Vztahy ve sborovnách se zhoršují.

Vadí mi, že si lidé ve školství navzájem nedůvěřují. Nevěří, že vedení školy rozdělí odměny podle zásluh, že učitelé spravedlivě ohodnotí žáka. Důkazem nedůvěry je i logistika státních maturit. Nevěříme učitelům, že neprozradí otázky, ale spolehneme se, že je utají všichni, kterým cestou přijdou do ruky. Radši si ponecháme další kanál, kterým školství utíkají peníze.

Nečerpáme efektivně evropské prostředky, další peníze vyhazujeme z okna za pochybné projekty. Proč nemohou jít finance efektivně přímo do škol?

Souhlasím s kariérním řádem, ale musí být postaven motivačně. Není možné, aby nástupní plat byl 20 000 Kč a po X letech praxe jen o pár stovek vyšší. Takové opatření spolehlivě zlikviduje jednu generaci učitelů. Absolvent za takový nástupní plat do školy nastoupí, ale za tři čtyři roky půjde tam, kde mu nabídnou mnohem víc. I o tom musíme mluvit, protože nevyrovnané finanční ohodnocení dobrému klimatu ve sborovnách dvakrát neprospívá.

Rád bych vedl debatu s panem ministrem Fialou, protože si myslím, že mnohé vnímáme stejně. Je to snad poprvé v historii, kdy ministr a opoziční stínový ministr mají na řadu věcí – i když ne na všechny – stejný názor. Určitě se lišíme například v pohledu na školné. Zatím šlo školství vždycky zleva doprava, nebo obráceně. Pojďme se domluvit na několika klíčových bodech. Rád s jejich prosazováním Petru Fialovi pomůžu, a až vyhrajeme volby, bude v nich ČSSD pokračovat.

Právě školství by mělo být platformou, na níž by měli politici z obou stran spektra hledat shodu, spolupracovat. Vadí mi, že v okamžiku, kdy předložíme určitý návrh, se dovíme od koaličního odborníka na školství, nejdřív že na této oblasti není nutné nic měnit, a pak oznámí, že už na stejné téma mají připravený jiný nápad. Tak proč s ním nepřišli dřív, když mají rezort ve svém vlivu tolik let?

Klíčovým heslem školského programu ČSSD je Kvalitní a dostupné vzdělání všem. Proto jsme se rozhodli organizovat na půdě senátu Národní kulaté stoly, kde se bude diskutovat nad školskými tématy, a to za účasti všech skupin, kterých se vzdělávání dotýká – pedagogické i laické veřejnosti, odborů, zaměstnavatelů, rodičů i politiků. Na základě mého jednání s velvyslankyní Finska by se dubnového kulatého stolu měla zúčastnit delegace finských pedagogů, aby blíže představila školský systém, který bychom rádi napodobili. Návrhy, které z těchto jednání vzejdou, půjdou dál do veřejných slyšení otevřených široké veřejnosti. Ty, které obstojí, mohou být zahrnuty do koncepce 2020. Měla by to být pomoc pro současné i budoucí ministerstvo školství, a hlavně pro žáky a studenty, kteří se v českých školách vzdělávají.

Klíčové je o návrzích diskutovat.

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz