archiv
Učitelské noviny č. 10/2013
tisk článku

DO ŠKOLY S RODIČI KRŮČEK PO KRŮČKU

V herně je naprosté ticho. Dospělí sedí na zemi jen pár kroků od oválu vyznačeného na koberci. Po něm zvolna kráčejí jedno za druhým děti, každé v ruce chrání figurku ptáčka. Prý žádná legrace udržet rytmus, rovnováhu. Světlovlasé děvčátko se skloní a beze slov předá hračku ženě, která vstává a vystřídá dívenku na její pozvolné pouti. Ve stejné zákonitosti se postavy plující po oválu proměňují. Před chvílí začalo jedno ze setkání, v němž se v kladenské mateřince Na Vyhaslém připravují budoucí školáci a jejich rodiče na povinnou školní docházku. Model, který se ukazuje jako velmi efektivní.

 

Mateřská škola pracuje podle ŠVP – Vzdělávací program Montessori „Pomoz mi, abych to dokázal sám“, je součástí ZŠ a MŠ Norská v Kladně. Přípravu dětí na vstup do základní školy tu už třetím rokem úspěšně vedou podle projektu Šance pro vaše dítě, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Šance se představuje

Projekt, který se ověřuje na osmi mateřských školách převážně ve Středočeském kraji a na Pardubicku, má pomoci rodičům při rozhodování o tom, kdy je pro jejich dítě vstup do školy optimální. Má jít k zápisu dřív než v šesti letech, nebo naopak potřebuje odklad? Podstatné přitom není přání rodičů, ale to, do jaké míry je dítě na školu připravené. Vlastně nejen ono, ale i dospělí. Také jim se přece s nástupem povinné školní docházky změní život. Na obecné rady každý nedá, proto jim Šance nabízí příležitost být při tom.

„Učitelky v mateřské škole vyberou mezi předškoláky deset dětí, které se do projektu se svými rodiči zapojí,“ vysvětluje KATEŘINA VÁGNEROVÁ ze Společnosti Montessori, o. s. „Ti se pak spolu s učitelkami jednou týdně – ale celkem patnáctkrát v průběhu školního roku – setkávají na 90 minut společné práce.

„Důležité je právě to, že s dětmi chodí na setkání rodiče. Najednou vidí svého potomka v pro ně nezvyklých situacích. Nejen co umí a zná, ale také jak se chová ve společnosti ostatních dětí, jak komunikuje s nimi i s učitelkami, jak reaguje na jejich pokyny.“

V první části setkání pracují všichni společně v komunitním kruhu. Povídají si, co dělali minulý týden, děti prezentují splněné domácí úkoly. Není to samoúčelná záležitost. Učí se komunikovat, prezentovat svoji práci před cizími dospělými.

V další části děti pracují samostatně s pomůckami, které rozvíjejí právě tu činnost, kterou to které dítě potřebuje procvičovat.

„Hodiny jsou zaměřené na deset tematických celků, aby žádná potřebná oblast nebyla opomenuta. Jsou věnovány například sluchovému vnímání, ovládání ruky nebo pochopení časové posloupnosti.“

Ve stejné době debatují rodiče s další učitelkou nebo ředitelkou školy obecně o výchově i problémech, které ji provázejí, o všem, co je zajímá. Seznamují se s pomůckami, které jsou pro jejich dítě nejúčinnější. Konzultují své zkušenosti s ostatními rodiči.

Ve třetí části rodiče tiše pozorují své děti při hře podle zadání, které před chvíli od učitelky dostali. Co mají sledovat, na co se soustředit především, co ze zjištění vyplývá… Do činnosti dětí však nesmějí zasahovat.

V poslední fázi schůzky se zase sejdou u společného povídání. Co děti bavilo, v čem byly šikovné, co se jim právě nezdařilo. A hlavně – jak se jeden každý cítil. Co mu bylo příjemné, co ho těšilo, ale třeba i nebavilo.

Společně

Zrovna dnešní setkání je trochu netypické. V druhé části se rodiče a děti nerozejdou, ale společně pracují s rozvíjejícími pomůckami Montessori.

Učitelka HANA KOUKALOVÁ přechází od jedné dvojice k druhé, pozoruje, tu a tam poradí.

„S kolegyní Martinou Bernhardovou jsme zapojené v projektu od samého začátku. V naší mateřské škole máme heterogenní skupiny. I když se předškolákům věnujeme zvlášť, každá z učitelek pro Šanci některé vytipovala. Ať už to bylo proto, že usoudila, že právě to určité dítě péči navíc potřebuje, nebo proto, že si to rodiče přáli.“

Jak tak sleduji, jak si děti vedou, nenapadlo by mě, že by některé snad bylo „pozadu“. Všechny například znají číslice, čtou a píší – i když pravda jen tiskací písmena.

„To je pro děti v Montessori mateřinkách v naprosté většině běžné. Využíváme takzvaných senzitivních období, které popsala Marie Montessori. Když se začnou o písmenka a číslice zajímat, začneme s nimi pracovat. Někdo čte líp, jiný škobrtá. Každé dítě je jiné, každé má jiné individuální potřeby.“

Co říkají rodiče

Maminka JAKOUBKOVÁ je tu s předškolákem Ríšou, v rohu herny si zatím na dece brouká jeho malá sestřička.

„Přihlásili jsme se sem, protože Ríša je hodně živý, špatně se soustředí. Jsem ráda, že jsem si mohla tak trochu vyzkoušet roli učitelky. Vidět, jak se syn chová mezi dětmi, abych mohla zvážit, jak se asi bude chovat ve škole. Už vím, že se například budeme muset víc zaměřit na soustředění. Ríša bude chodit do běžné základní školy u nás v Stehelčevsi. U zápisu jsme se s paní učitelkou domluvili. Ví, co kluk umí, i s čím bude potřebovat pomoci. Škola je malá, ve třídě bude asi jen deset dětí, paní učitelka s tím počítá.“

DANIEL VLČEK je mezi maminkami jediný otec. „Jsem tu poprvé, jinak sem chodí s Matějem manželka. Ale chtěl, abych sem s ním dneska šel, prý abych viděl, co tu všechno dělají. A musím říci, že se tu cítím příjemně.“ Důvod, proč o zařazení do projektu požádali, je zajímavý. Vlčkovi mají dvojčata a syn, který je teď doma, je dominantnější, Matěj ho spíš pozoruje. „Když je sám, víc se snaží, manželka si Šanci moc chválí.“

MARKÉTA FIŠEROVÁ práci podle Montessori zná nejen z mateřské, ale i ze základní školy, kterou navštěvuje její starší dcerka. Navíc tam působí jako asistentka. „Magdalena nemá žádné problémy, ale říkala jsem si, že rok před zahájením školní docházky potřebuje trochu cílenější práci. Prostě si spolu Šanci užíváme.“

Pomůcky plné nápadů

Jsou jich plné stoly, aby si děti i rodiče mohli vybrat podle toho, co zrovna potřebují. Ale přiznám se, na mateřinku bych moc nehádala. K fotografiím z kladenských ulic připojují názvy čtvrtí – Sítná, Švermov, Kročehlavy… Obrysy krajů sestavují podle nákresu do mapy republiky, vystřihují obrázky, sestavují rozstřihané číslice… Své výtvory pak pečlivě uloží do velkých umělohmotných obálek, které slouží jako portfolia. Říkají mu Kniha předškoláka.

„Na téhle pomůcce se děti učí vytvořit si představu o počtu,“ upozorňuje K. Vágnerová. „Kdyby ji měli před očima někteří dospělí v roce 2000, nemohli by tvrdit, že jsme právě vstoupili do třetího tisíciletí.“

Nic složitého. Zlatavé korálky představují jednotky, deset spojených do tyčky představuje desítku, čtverec plný kuliček stovku a konečně krychle složená z korálkových čtverců tisíc. No jasně, dvoutisící kulička rozhodně do další krychle nepatří! Abstraktní pojem dostává konkrétní podobu.

Podobně si děti mohou poskládat z červených a modrých deseticentimetrových kvádrů metr, aby se naučily odhadovat délku. Slouží také k počítání a pochopení množství 1 – 10. O kus dál jsou v malých zásuvkách ukrytá písmenka. Ke každému patří miniaturní hračka, obrázek, tiskací i psaní písmeno. Hláska v různých podobách. Například L jako lev nebo lžička. Pomůcky připravené pro Montessori mateřskou školu je nejspíš možné využít i u prvňáčků v běžné škole základní.

„Určitě, lektorkou projektu Šance může být učitelka mateřské i základní školy, která absolvovala Montessori vzdělávání. Právě tady, v projektu Šance, vznikl speciální program, který je naučí, jak předškoláky nejlépe připravit.“

Zkušenosti kladenské mateřinky

„Tohle je už třetí cyklus, který u nás pro děti a jejich rodiče děláme,“ říká učitelka MARTINA BERNHARDOVÁ. „Zúčastňují se jich nejen děti, které mají v přípravě na školu nějaký hendikep, ale třeba i ty, které mají sociální problémy, ostýchají se vystupovat před ostatními a podobně. Některým dělá dodnes problémy, když je na ně zaměřena pozornost. Přestože mají na svůj věk hluboké znalosti, nedokážou je prodat. Stejně tak tu ale najdete děti, které mají eminentní zájem o všechno nové.“

Je těžší zapojit rodiče, nebo děti?

„Na začátku je těžší zapojit rodiče, ale v naší mateřské škole klademe na vzájemnou spolupráci velký důraz. Naši rodiče si postupně zvykají, že od nich čas od času něco žádáme, že je zapojujeme do tématu, které má škola právě na programu. Proto pro ně ani schůzky v Šanci neznamenají problém.“

Před chvílí vysvětlovala Hana Koukalová, že i když je složení tříd heterogenní, pracuje učitelka s předškoláky část dne sólo.

„Ve škole máme čtyři třídy po 28 dětech. Po svačině, mezi půl desátou a desátou, odvedeme v každé třídě skupinu předškoláků zvlášť, abychom se s nimi mohly zabývat speciálně připraveným programem cíleně zaměřeným na přípravu ke vstupu do základní školy. Je to možné díky tomu, že ve třídě jsou od 8.30 do 12.30 vždy dvě učitelky. Jedna zůstane s menšími dětmi, druhá se věnuje předškolákům.“

Zajímalo nás, do jaké míry se mateřské škole vrátí ze základní zpětná vazba. Dovědí se učitelky, jestli připravily děti na školní docházku dobře?

„Od učitelek z naší základní školy Montessori ano, tam jsou kontakty výborné. Ale domlouvat s těmi ostatními je bohužel obtížné. Rodiče k nám děti vozí i z přilehlých obcí, do základní školy pak obvykle chodí tam.

Ale pokroky sledujeme i u nás, zcela jistě na dětech zapojených do projektu Šance. Na začátku dělá každé dítě vstupní test s bodovým hodnocením, který učitelka doplní poznámkou, jak v příslušné době dítě vnímá. Pak je čtyři měsíce, kdy setkání s rodiči navštěvují, pozorně sledujeme, abychom úkoly přizpůsobily jejich požadavkům. První drobné pokroky zaznamenáme po třech lekcích, v patnácté už je posun znatelný. Když cyklus skončí, čeká na děti test číslo dvě. A tady pokrok každého dítěte spolehlivě bodově ohodnotíme.“

Leckdo by mohl říci, že učitelkám v mateřské škole by přece mohlo být jedno, jestli děti jsou, nebo nejsou dostatečně připravené na školu. Ať si základka poradí…

„Ale to je přece otázka profesionální cti. A hlavně cíl dnešní předškolní výchovy je dovést každé dítě k maximu jeho schopností. Přiznám, že nám hodně pomohl projekt Šance. Přemýšlely jsme o tom už delší dobu a tohle byl ten správný impulz. Dát předškolákům ještě něco navíc. Jenže když máte třídu naplněnou na maximum, tak toho moc nezvládnete.“

O tom, jak připravit děti co nejlépe na vstup do základní školy, se teď hodně mluví. Učit? Neučit? Pouze nabízet, nebo tvrdě vyžadovat? Dospělí se přou. Jen na jedno často zapomínají. Že když se podaří vtáhnout do přípravy i rodiče, je minimálně z poloviny dobře nastartováno.

Jaroslava Štefflová

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz