archiv
Učitelské noviny č. 08/2013
tisk článku

František Dobšík: VŠECHNO SE ODVÍJÍ OD BUDOUCÍCH ROZPOČTŮ ŠKOLSTVÍ

Z exploze ministerských záměrů, plánů, strategií a koncepcí jsme vybrali tři základní a zeptali se předsedy Českomoravského odborového svazu pracovníků školství Františka Dobšíka, nakolik jsou jeho názory na tyto aktivity vstřícné a nakolik kritické.

Za jakých podmínek se 2 x 5 rovná deseti?

Ministr školství Petr Fiala a premiér Petr Nečas podle F. Dobšíka při představování kroků, kterými chce vláda a MŠMT zlepšit naše školství, vyjmenovali problémy, které jsou známé. „Je dobře, že se o nich mluví, že jsou shrnuty do jednoho materiálu. Skutečnost, že byl dokument představen tak oficiálně a za přítomnosti premiéra, je podle mého obrazem snahy předsedy vlády deklarovat alespoň něco pozitivního, což u jiných ministerstev současná vláda těžko hledá. Zdravotnická nebo důchodová reforma nebo zastavení oprav silničních sítí, to nejsou věci, kterými by se mohla příliš chlubit,“ hodnotí předseda školských odborů.

Z obecného pohledu není podle něho možné vládnímu záměru s matematickým vyjádření 2 x 5 něco zásadního vytknout. Snad právě až na tu obecnost. „Jediná věc, která je ale zásadní, je ekonomické zajištění zamýšlených změn. Proto říkám, že při prezentaci záměrů měl vedle premiéra a ministra školství stát i ministr financí. Teprve pak bychom se v načrtnuté rovnici dostali k tomu, že 2 x 5 je skutečně deset,“ konstatuje F. Dobšík. Upozorňuje ovšem na to, že v současné době pořád musíme mít před očima záměr ministra financí v příštím roce seškrtat rozpočet školství o pět miliard korun a v dalším o tři. Tak aspoň o tom mluví střednědobý rozpočtový výhled připravený ministerstvem financí a bohužel také schválený vládou a poslaneckou sněmovnou.

„Chtěli bychom slyšet, jestli bude ministr financí v následujících dvou letech coby člen této vlády podporovat svého vládního kolegu z ministerstva školství. Pokud ano, klidně zatleskáme zvolenému směru. Je to totiž opravdu jen naznačený směr. Kariérní řád, podpora technickému střednímu školství i další body předpokládají dlouhodobou podporu, jinak bude význam těchto hesel jen velmi omezený. Nebude nutné investovat do realizace jednotlivých záměrů mnoho peněz okamžitě, ale bude s investicemi nezbytné počítat opakovaně v dalších letech. Taková představa by byla lákavá, ovšem my známe jen jednu finanční představu – a tou je zmíněný střednědobý výhled. Jak je tedy možné těm světlým zítřkům věřit?“ ptá se předseda školských odborů.

Co se obsahu prohlášení premiéra při představování projektu 2 x 5 týká, má F. Dobšík výhradu k jeho slovům o nenaplněnosti kapacity tříd hlavně středních škol. Není totiž podle něho řečeno, co je dostatečná naplněnost, jak jí dosáhnout a jestli se počítá se zvyšováním naplněnosti tříd. To by ale zase kolidovalo s deklarovaných požadavkem na zvyšování individuálního přístupu k žákům a studentům, na zlepšování péče o nadané a o děti se speciálními vzdělávacími potřebami.

Nicméně pozitivně kvituje F. Dobšík prohlášení ministra školství P. Fialy, že je třeba provádět změny uvážlivě a že mají být dostatečně projednány. Konečně podobná slova ministr školství pronesl i nedávno, když představoval ministerskou Strategii vzdělávací politiky do roku 2020. Záměr vývoje následujících sedmi let, tedy v přesahu do dalšího volebního období, musí skutečně filozofii dohody obsahovat, jinak to bude podobný projekt, kterých tu už byla řada a jejichž životnost byla limitována následujícími volbami. „Pokud se ministerstvu školství podaří takovou diskuzi moderovat, rádi se jí zúčastníme a budeme se snažit hledat průsečíky, na nichž bychom se mohli shodnout,“ říká.

Odmítá, že by šlo odborům jen o peníze. Ale vytváření podmínek pro práci ve školství prostě určité zafinancování potřebuje. Připouští, že se dají najít místa, kde je možné něco ušetřit, a to i třeba v počtech žáků některých škol, ale tyto úspory podle něho ekonomiku školství nezachrání a nezajistí finanční pokrytí zamýšlených změn.

Strategie ruku v ruce
s Bílou knihou

„Domluvili jsme se s MŠMT na tom, že jeden ze seminářů, který chce ministerstvo školství v rámci diskuze o Strategii pořádat, proběhne na půdě odborů na konci února. Pozváni budou představitelé z regionů i z profesních sekcí. Zajímá nás to, protože jde o profesní záležitost, výsledek této diskuze ovlivní pracovní podmínky a konečně i odměňování pracovníků školství na řadu dalších let,“ hodnotí možný vliv ministerské Strategie vzdělávací politiky do roku 2020 předseda školských oborů.

F. Dobšík kvituje pozitivně, že se ministerstvo školství hlásí k Bílé knize z roku 2001, tedy k dokumentu, který vytvořili lidé jinak ideologicky zaměření (tehdy byl ministrem školství Eduard Zeman z ČSSD). Že připustilo, že je na co navazovat. „Je naděje, že po dalších volbách, při další změně politické garnitury, nebude cítit potřeba nových politiků zase rušit všechno, co bylo za předchozí vlády, že se zase nebude školství vracet do pomyslného bodu nula, že bude ochota pokračovat a domlouvat se na dalších krocích jak v nějaké nové koalici, tak s povolební opozicí,“ doufá předseda odborů.

Je podle něho dobře, že se zase mluví o kariérním řádu. Říká, že školské odbory volají po jasném, přehledném a hlavně dostatečně zafinancovaném kariérním systému, aby každý učitel věděl, kdy a za jakých podmínek má šanci získat lepší postavení a s tím i lepší ohodnocení.

F. Dobšík připouští, že dokument nazvaný Strategie vzdělávací politiky do roku 2020 je možná příliš obecný, věří však, že jde pouze o východisko, že je to živý materiál, na kterém se bude v průběhu tohoto roku pracovat a který bude naplňován konkrétními záměry. „Je pravda, že někteří kolegové chtěli, abychom Strategii odmítli jako nekonkrétní a prázdné povídání, kterých tady už byla spousta. Nechceme ale negovat všechny ministerské kroky, uvidíme, jak bude debata nad Strategií probíhat. Z toho se pozná, zda má ministerský záměr nějaký smysl.“ Konstatoval ale, že představa pouhé čtyř či pětiměsíční „veřejné konzultace“ a pak tříměsíční práce na závěrečných úpravách je možná příliš ambiciózní na to, aby vznikl skutečně hluboce analytický a věcně přesvědčivý dokument přijatelný i pro další politická vedení rezortu i pro lidi ze škol.

F. Dobšík upozorňuje na slova náměstka ministra J. Nantla, že MŠMT chce touto cestou vytvořit veřejnou objednávku. Počítá se s tím, že v budoucnosti bude velký ekonomický tlak na pokrytí penzí a zdravotnictví a je nutné, aby se o své místo na slunci přihlásilo i školství. A právě k tomu by měla pomoci veřejná objednávka formulovaná prostřednictvím veřejných konzultací, což je prý vznešenější akt než prostá diskuze. „Nevím, jestli to pomůže k tomu, aby politici začali školství vnímat jinak než jako pouhého čerpače veřejných prostředků, aby ministr Kalousek bral při každém škrtu do rukou jako první složku školství,“ váhá F. Dobšík.

Školské odbory chtějí při diskuzi o Strategii využít i výstupy, které mají formulovány v dokumentu České školství – co chceme, který zveřejnily na konci loňského roku. Připouští, že i tato doporučení jsou formulována spíše obecně, připomíná, že školské odbory nemají rozsáhlý aparát pro zpracování hlubokých analýz, které by byly potřeba. Přesto si ale myslí, že například připomenutí nutné odbornosti v řízení školství, pozitiv odvětvového řízení, které bylo politickým rozhodnutím změněno, což školství poškodilo, by mohlo pomoci otevřít některá témata pro konzultace i nad Strategií. „Pracovní komise, která má jednání o dokumentu České školství – co chceme na starosti, dostala za úkol vytipovat okruhy, které bychom mohli komentovat a konkretizovat.“

Neznamená to prý, že by školské odbory věřily v reálnost návratu odvětvového řízení do školství, je jim jasné, že to bude politicky pravděpodobně neprůchodná cesta. Mohlo by ale být zajímavé vrátit se k myšlence kulatých stolů, pořádaných společně s ministerstvem školství a například profesními asociacemi, a mezi otázkami, které by na nich byly nastoleny, by byl i efektivnější systém řízení školství, než je současný, v němž má rezortní ministerstvo velmi malé kompetence. Konečně i tyto kompetence, hlavně v oblasti rozdělování finančních prostředků, má dlouhodobě ministr financí tendenci ještě více okleštit a v rámci rozpočtového určení daní přesunout některé finanční toky právě pod svoje ministerstvo.

„Pokud bych měl porovnat Strategii a dokument 2 x 5, pak Strategii bych hodnotil jako více politicky konsenzuální, schopnou přežít i několik ministrů. Proti tomu z proklamace 2 x 5 cítím podstatně víc politiky. Zejména z komentářů, které dokument provázely při jeho představování, jsem měl pocit, že si tím chce hlavně premiér Nečas po několika neúspěšných volbách zase naklonit část obyvatel naší země s vyšším vzděláním,“ prohlašuje F. Dobšík.

Nevylučuje ale, že se situace změní i v souvislosti se Strategií, jejíž konečné znění se bude vypracovávat v době, kdy se bude blížit volební rok. „Školství vždycky bylo politikum a není důvod, proč by to při příštích volbách mělo být jinak. A čerstvě zpracovaný koncepční dokument se pak těžko může ubránit tomu, aby se okolo něho politické tance neroztočily,“ prognózuje F. Dobšík.

Snad změna financování RgŠ neznamená šetření

I to je materiál, o kterém se ještě bude hodně jednat, konečně tyto diskuze průběžně probíhají. Podle F. Dobšíka je otázka, jestli je nutné intenzivně pracovat právě na této změně. Ministerstvo školství je podle něho schopné financování regionálního školství postupně měnit bez razantních zásahů pomocí současných nástrojů.

„Pokud se však MŠMT pro takovou změnu rozhodlo a chce vytvořit celostátní oborový normativ, pak bude muset vycházet z jakéhosi průměru. A pak školy, které na tom byly z hlediska tohoto průměru dříve lépe, půjdou s penězi dolů. A naopak školy, které dostávaly normativně od kraje méně peněz, si polepší. Ovšem za předpokladu, že se naplní ministerská slova o tom, že reforma se nespouští proto, aby se peníze ušetřily, ale proto, aby byly spravedlivěji rozděleny,“ říká F. Dobšík.

Pochybuje, jestli ministerstvo školství přizná, že chystaná změna směřuje k jakési optimalizaci, což může být pro řadu škol velmi nepříjemné. Hlavně mezi středními školami se hodně mluví o tom, že bude tlak na jejich fúzování, propojování, aby se lépe naplnily třídy. To je podle předsedy školských odborů sice asi potřeba, je však nutné, aby toto naplňování respektovalo nejen ekonomická hlediska, ale taky hlediska pedagogická, obsahová, oborová.

Podle F. Dobšíka je nutné počkat na to, až bude zřejmé, jakými objemy peněz ministerstvo školství konkrétní změny naplní, jak vysoké budou oborové normativy, jak budou ošetřena specifika určitých skupin škol.

Trend srovnat situaci na podobných školách v různých krajích je správný, ale neměli bychom se podle odborů tvářit, že to nemůže přinést problémy. Hlavně ve velkých krajích, kde krajský úřad disponoval velkým objemem finančních prostředků, existovaly taky velké možnosti reagovat na rozdílnou situaci škol ve svém regionu. Tuto možnost ztratí.

„Je otázka, jestli se síť škol už stabilizovala. Jestli tedy oborový normativ některé výrazně nepostihle. Dřív tento problém řešil například rozvojový program Hustota, ze kterého byly podporovány zejména menší školy v krajích. Tyto peníze ale ministr školství J. Dobeš vložil na oltář čtyřmiliardového navýšení objemu prostředků na platy pedagogů, které oproti slibu neposkytla vláda. Jenže z těch zase o značnou část školství přišlo vázáním…“ ohlíží se předseda školských odborů několik let zpět.

Podle F. Dobšíka se musí diskutovat hlavně o tom, zda připravované změny skutečně přinesou vzdělávání vyšší kvalitu. Zatím z dostupných informací si tím není jist. A upozorňuje, že v přímých výdajích je 98 % finančních prostředků určeno na platy pedagogů, dvě procenta pak jsou tzv. ONIV, v nichž ovšem je skryta nemocenská.

Ve hře je taky objem peněz na nepedagogy a služby se vzděláváním související. To je problém, který chce nechat MŠMT na bedrech krajů. Na jedné straně si MŠMT chce vzít rozhodovací kompetence na financování přímých výdajů pedagogů, na straně druhé jako úlitbu počítá s tím, že zbytek prostě bude v kompetenci krajů. F. Dobšík v tom vidí nebezpečí, že může jít o skrytou snahu přiblížit časem tuto část školského rozpočtu přesunu do rozpočtového určení daní, což je věc, o kterou dlouhodobě usiluje ministr financí. Aktuálně chtějí ale odbory podpořit ZUŠ, které by podle nich neměly patřit mezi volnočasové aktivity, měly by mít v systému vzdělávání výraznější pozici.

F. Dobšík také připomíná, že platy pedagogů a nepedagogů už nejsou striktně odděleny, že záleží na řediteli školy, jak celkovou částku, kterou bude mít k dispozici, rozdělí. A poznamenává, že pokud bude chtít kraj ovlivňovat platy pedagogů, bude to moci udělat prostřednictvím své „nepedagogické“ dotace – pokud ji sníží a pokud bude ředitel pro chod školy muset zachovat počet nepedagogických pracovníků, nezbude mu než sáhnout do platů pedagogů.

„Na hodnocení snah ministerstva školství v souvislosti s přípravou reformy financování regionálního školství je ještě brzy. Ovšem jednáme o tom v rámci naší struktury, probíráme to na malé tripartitě se zástupci zaměstnavatelů a ministerstva školství, ale jasné slovo bude možné říci až tehdy, kdy budou představy naplněny konkrétními čísly, konkrétními normativy, až si budou moci ředitelé spočítat, co to pro jejich školu bude znamenat. A to bez znalosti rozpočtu možné není. Teď nezbývá než stále připomínat nebezpečí, které hrozí školství ze střednědobého rozpočtového výhledu, v němž má náš rezort přijít během dvou let o osm miliard korun,“ říká předseda školských odborů F. Dobšík.

Radmil Švancar

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz