archiv
Učitelské noviny č. 07/2013
tisk článku

BUDOUCNOST PŘÍPRAVNÝCH TŘÍD PŘI ZÁKLADNÍCH ŠKOLÁCH PRAKTICKÝCH

Alternativní, přínosnou a osvědčenou formou předškolního vzdělávání jsou přípravné třídy. V naší škole takto připravujeme děti na plnění povinné školní docházky již od roku 1992, respektive školního roku 1992/1993. V té době byl pilotně ověřován projekt přípravných ročníků, především pro romské děti. Cíl byl jasný – eliminovat handicap dětí pro úspěšné zahájení povinné školní docházky. Během času se status i názvosloví poněkud pozměnily, nicméně základní cíl byl vlastně ještě rozšířen.

Podle současné legislativy jsou přípravné třídy zřizovány pro sociálně znevýhodněné děti, což nikterak nevymezuje jejich existenci pouze pro děti romského etnika. Z naší dlouholeté zkušenosti navíc jasně vyplývá, že přípravné třídy nejsou zásobárnou žáků pro základní školy praktické, jsou-li při nich zřízeny. Připouštíme, že naše praxe se může vymykat nasbíraným údajům z jiných škol. Je však faktem, že naprostá většina dětí z našich přípravných ročníků i tříd (prosím nezaměňovat se třídami přípravného stupně pro děti ze základních škol speciálních!) byla schopna plnit povinnou školní docházku v běžných školách, podle běžného vzdělávacího programu (dříve osnov).

Do přípravných tříd tak v současné době nedocházejí pouze romské děti, zdaleka ne. Pojem „sociálně znevýhodněné děti“ lze bohužel vztahovat na neustále se rozšiřující skupinu. Domníváme se, že je zcela nepodstatné, při kterém typu školy jsou tyto třídy zřízeny. Za daleko důležitější považujeme naplnění výše uvedeného cíle – kvalitní předškolní přípravy dětí.

Klademe si mnoho otázek v souvislosti s plánovaným rušením přípravných tříd při základních školách praktických, podle dostupných údajů již od školního roku 2014/2015.Tento krok by měl být součástí opatření vlády pro zajištění rovných příležitostí ke vzdělávání (kontext rozsudku štrasburského soudu pro lidská práva ve věci ČR vs. D. H.).

Nejprve se ptáme „proč“, když do přípravných tříd docházejí i děti s lehkou mentální retardací, poruchami autistického spektra a jinými formami handicapu, které představují nejméně socializační znevýhodnění. Je to tak i v souvislosti se situací speciálních i běžných mateřských škol. Ty jsou přeplněné, někde i při nejlepší vůli nejsou schopni vytvořit podmínky pro integraci dětí s jakýmkoliv handicapem či znevýhodněním. O finanční nákladnosti a rozdílnostech ani nemluvě.

Zadruhé se ptáme „proč“, když pro zařazení dítěte do přípravných tříd jsou nutné jasně stanovené legislativní podmínky, a jistě tedy nikoho nelze podezřívat, že by děti byly v přípravných třídách neoprávněně (třeba právě proto, aby škola měla zásobárnu žáků).

Třetí „proč“ – tedy další otazník se týká zpoplatnění posledního roku v mateřské škole a rovněž zpoplatnění docházky do běžné mateřské školy při odkladu školní docházky. Kam budou všechny děti chodit, dojde–li k uskutečnění tohoto záměru vlády?

Dovolte mi vypočítat výčet nejpalčivějších problémů, které nás momentálně trápí a které jsou velmi aktuální v souvislosti s právě končícím obdobím zápisů do prvních tříd:

1. Jestliže bude dítě v příštím školním roce docházet do přípravných tříd při základní škole praktické a bude mu doporučen odklad povinné školní docházky, kde bude tento odklad ve školním roce 2014/2015 realizován?

2. Budou zajištěny podmínky pro docházku dětí s různými handicapy s odkladem školní docházky „v reálu“, nikoli „papírově“, protože vše bude moc narychlo? Je jedno, zda v přípravných třídách při běžných školách, v běžných a speciálních mateřských školách.

3. Nebudou tyto děti ke svému neprospěchu zařazovány do běžného vzdělávacího proudu, přestože povaha jejich handicapu vyžaduje zcela specifický přístup v ověřené soustavě speciálního vzdělávání? Soubor podpůrných opatření nemusí dostačovat, integrací přece nechceme rozumět izolaci dítěte pracujícího s asistentkou někde vzadu, nebo ještě „lépe“ ve vedlejší třídě.

4. Zohledňujeme problematiku diagnostiky a vývoje dětí s handicapy, byť primárně „pouze“ sociálními?

5. Co říci rodičům, pro které je stěžejní pomoc, stabilita a jistota pro jejich dítě, bez experimentátorství a zkoušení? Rodiče jsou těmi, kteří se svými dětmi sdílejí jejich mnohdy obtížnou cestu adaptace, rozvíjení dovedností a schopností, získávání znalostí. Po mnohdy malých krůčcích, za zcela specifických podmínek. Rodiče nesmíme opomíjet!

6. Jsou skutečně rodiče dětí z přípravných tříd při základních školách praktických informovaní a pasivní? Není toto tvrzení, které se opakovaně objevuje, do určité míry manipulací s laickou veřejností?

Věříme, že všechny tyto otázky jsou předmětem hlubokých, provázaných a koncepčních úvah skutečných odborníků z praxe. Těm také dopředu děkujeme za odpovědi a včasnou realizaci promyšlených kroků. V zájmu dětí.

Mgr. Jolana Nováková,

zástupkyně ředitelky ZŠP Pod Radnicí 5, Praha 5

< zpět do čísla
banners/1598997600_uspesny-web_390x60.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
1604012400_polar_125x125.jpg
linka-bezpeci_125x125.png
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
39%
34%
27%
janacek_2_240x100.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz