archiv
Učitelské noviny č. 07/2013
tisk článku

Na síť se v základních školách nepřipojí sedmina ředitelů

Vybavenost počítači je podle ČŠI stále nedostačující

Kdybychom měli jedním slovem označit stav vybavenosti našich základních škol počítačovou technikou a také úroveň souvisejících služeb, asi nejvhodnějším slovem by byl výraz stagnace. Pakliže v některé oblasti školního ICT dojde k určitému zlepšení, v jiné je zas patrný pokles. ČŠI ve své výroční zprávě hovoří dokonce o mírném zhoršení.

„Výsledky nejsou moc příznivé, což není způsobeno tím, že by se školy málo snažily, ale především jejich nedostačujícím technologickým vybavením,“ hodnotí aktuální situaci ústřední školní inspektorka OLGA HOFMANNOVÁ a pokračuje: „Školy potřebují největší podporu v oblasti informačních technologií a cizích jazyků. To potvrdilo i zapojení škol do šablon v evropském projektu.“

Poslední monitoring stavu ICT v základních školách za uplynuvší školní rok navazuje na obdobné šetření ve školním roce 2008–2009. Díky takto získaným datům je možné sledovat už i jisté trendy v této oblasti.

„Šetření proběhlo ve všech základních školách v České republice. Důvodem bylo zmapování situace pro přípravu celoplošné generální zkoušky ověřování znalostí žáků na úrovni pátých a devátých ročníků. Díky tomu jsme dostali odpověď na otázku, jestli je vůbec možné v našich školách plošně elektronicky testovat,“ informuje KAMIL MELICHÁREK, ředitel odboru ICT ČŠI.

Osm žáků na jeden počítač

Za dva roky došlo ke zvýšení počtu žáků na jeden počítač o dva desetinné body, a to ze 7,9 na 8,1. (Jen pro srovnání, průměrné množství žáků v zemích OECD na jeden počítač činí 12,4.) „Změna je malá, spíše na úrovni statistické chyby,“ poznamenává K. Melichárek a dodává: „Velmi pozitivní ale je, že počítače přibyly v malých základních školách (do sto padesáti žáků).“

Pokud jde o počet PC na jednoho učitele, stav oproti předchozímu šetření ČŠI je také setrvalý. Průměr 2,2 pedagoga na jeden computer je v dnešní době jistě nedostačující. Tím hůře, když si uvědomíme, že do celkového součtu PC určených kantorům nejsou započítány jen přístroje nacházející se v jejich kabinetech, ale i ty, které mají k dispozici ve třídách. „Můžeme tak myslím směle prohlásit, že v základních školách se zhruba tři učitelé dělí o jeden počítač. Neznám u nás podobnou profesi, k jejímuž vykonávání se požaduje vysokoškolské vzdělání, a pracovník nemá k dispozici vlastní počítač!“ glosuje K. Melichárek.

„Už vloni i předloni jsme se pokoušeli prosadit, aby ICT prostředky včetně PC byly z hlediska zákoníku práce pracovním prostředkem. To znamená, že učitelé by měli možnost si pak z daní odečíst nákup vlastního počítače. Jestli nedojde k modernizaci a plnému připojení ICT prostředků k internetu, naše školy začnou ve srovnání se zahraničím zaostávat. Je škoda, že vybavenost ICT není povinností ministerstva školství, ale jednotlivých zřizovatelů,“ komentuje O. Hofmannová.

Svébytnou kapitolou jsou tablety, které do škol nyní postupně přicházejí díky různým pilotním projektům. „Využití tabletů ve výuce je však zatím minimální. Z údaje 0,1 tabletu na školu nemá cenu činit nějaké další závěry,“ podotýká K. Melichárek.

Největším problémem je staří počítačů

„Daleko zásadnějším než množství počítačů ve školách je jejich stáří a výkon. To pak samozřejmě do značné míry ovlivňuje, co vůbec lze na počítačích provádět. Sice došlo k jejich mírnému omlazení, je to však zapříčiněno jen pozitivním dopadem projektu EU peníze školám. To znamená, že systémová podpora průběžné obměny hardwaru nijak nastavena není,“ sděluje ředitel Melichárek.

Třetina počítačů je starších pěti let a pětina slouží už sedm a více let. „Na těchto nejstarších počítačích již prakticky nelze používat moderní software,“ upozorňuje K. Melichárek.

S tím souvisí i používání příslušného operačního systému. Většina škol používá Windows XP, který není výrobcem už ani podporován. (Z toho také plyne, že absolutně dominantní ICT firmou, jejíž software naše školy využívají, je Microsoft.)

Také „učitelské“ počítače nadměrně zastarávají, a to dokonce více než žákovská technika. V konkrétních datech to vypadá tak, že učitelé mají ve svém ICT „parku“ 38 procent počítačů starších pěti let. Navíc došlo za poslední dva roky k podstatnému zhoršení – před čtyřmi lety bylo ICT veteránů v základních školách o 8 procent méně. Situace je způsobena i tím, že program EU peníze školám měl na PC určené pedagogům jen zcela okrajový vliv.

 

Podíl PC určených učitelům podle stáří – trend (v %)

Sledovaný ukazatel

2008/
2009

2011/
2012

Trend

PC stáří do 3 let

34,0

33,2

-

PC stáří 3–5 let

36,0

28,6

-

PC stáří nad 5 let

30,0

38,2

+

 

Interaktivní tabule jako zbytečný luxus

Tento evropský projekt zapříčinil i relativně velký nárůst počtu dataprojektorů a interaktivních tabulí. Podle K. Melichárka šlo však v daném kontextu o neúčelnou investici: „Bohužel, využití interaktivní tabule je značně omezené. Ta má jako doplněk výuky jistě smysl, ale pouze za předpokladu, že si žák na ni může sáhnout a sám tak využít to, co pro něho učitel připravil. Skutečně účelné využití příslušného výukového softwaru nemá pro třídy od pětadvaceti žáků výš prakticky žádný význam. Kouzlo interaktivní tabule působí jen při skupinovém vyučování na přímo vymezená témata. I to je důvod toho, proč se interaktivní tabule nepoužívají. Dalším důvodem je nedostatek softwaru, na který také nejsou peníze. A jsou zde i další technická omezení: Má pedagog pro využití interaktivní tabule k dispozici optimální hardware, anebo se ve stejné třídě nachází jen sedm let starý počítač? A když v polovině výuky technika selže, má možnost se ve škole okamžitě obrátit na ICT odborníka? V neposlední řadě zde hraje roli i náročnost přípravy takovéto výuky, která jistě zabere více času než tradiční formy. Musím říci, že být učitel, za takovýchto podmínek bych interaktivní tabule ve školách také nepoužíval.“

Polovina škol má internet jen v jedné třídě

Novým parametrem, který přibyl v posledním šetření ČŠI v oblasti ICT, je rozmístění jednotlivých počítačů po objektu školy.

Asi nepřekvapí zjištění, že naprostá většina PC se nachází v počítačových učebnách. Takovýchto laboratoří mívají školy jednu až dvě, což je poměrně málo. „Musíme si uvědomit, že jde o učebny, kde výuka probíhá prakticky neustále. Tyto počítače tak nejsou žákům přístupné mimo samotné vyučování. A pouze dvacet procent škol svým žákům umožňuje připojení na síť tak, aby internet mohli využívat i na vlastních zařízeních, jako jsou notebook či netbook nebo tablet, případně mobilní telefon,“ konstatuje ředitel Melichárek.

Pokrytí internetem v základních školách je vůbec nedostačující. Nejen žáci, ale dokonce téměř 15 procent ředitelů nemá na svých pracovištích přístup k síti! To je obtížně představitelné i proto, že současné požadavky na výkon této funkce situují ředitele školy stále více do role manažera, který musí komunikovat s nejrůznějšími institucemi a zabývat se rozsáhlou administrativou.

Komplexní pokrytí internetem má jen 17 procent škol, přesněji řečeno celého areálu. Pakliže hovoříme o všech místnostech, je to o dva procentní body více. Na druhou stranu jen jednu počítačovou učebnu má připojeno pouze 47 procent škol!

Profesionály přes ICT si většina škol dovolit nemůže

Vážným problém je také správa ICT v základních školách. Nadpoloviční většina z nich tyto služby zajišťuje externě, a to ať už na základě dohody o provedení práce s daným odborníkem, nebo, a to mnohem více, u ICT firem. „A protože takovéto služby jsou velice drahé, firmy jsou najímány většinou jen pro řešení nějakých momentálních závad nebo problémů, nikoliv pro průběžnou a koncepční správu počítačového prostředí v dané škole,“ uvádí K. Melichárek.

Vlastního zaměstnance pro správu ICT využívá necelých 40 procent škol, a to převážně jen ty větší. Školy totiž povětšinou mohou počítačovým odborníkům nabídnout pouze takové platy, které se ani zdaleka nepřibližují průměrným odměnám v této profesi.

Pokud jde o personální podmínky v oblasti ICT ve školách, inspekce se zaměřila i na podporu vedení škol v zajišťování dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Tuto podporu inspektoři hodnotí jako dostatečnou. Skoro až devadesáti procentům kantorů se dostalo podpory v oblasti uživatelských dovedností, téměř tři čtvrtiny prošly školením zaměřeným na aplikaci výukového softwaru a čtvrtina se pak zabývala i administrací školní sítě.

Obecně panuje představa, že s počítači ve výuce si většinou lépe poradí mladší učitelé (do tří let praxe) než jejich starší kolegové. „Vůbec to není pravda! Nejenže mezi staršími a mladšími pedagogy v zásadě neexistuje většinou žádný rozdíl, ale naopak v různých parametrech využití ICT mírně vedou zkušenější kantoři,“ upozorňuje K. Melichárek.

Výuka informatiky bez počítače

Neradostným zjištěním, které je však koneckonců jen důsledkem doposud uvedených poznatků, je i míra využití informační techniky ve výuce. Na prvním stupni ji učitelé využili jen ve čtvrtině vyučovacích hodin (zhruba tři a půl tisíce hospitací) a na stupni druhém pouze ve dvou třetinách (cca tři tisíce hospitací).

Nejvíce byly počítače kromě samotné výuky ICT na prvním stupni využívány při výuce cizích jazyků a v předmětové oblasti Člověk a jeho svět, o stupeň výš pak opět v cizích jazycích a v oblasti Člověk a příroda.

Ze získaných dat ale také vyplývá, že ani ve vyučovacích hodinách ICT se ne všude všichni žáci naráz účastní aktivně práce na počítači. A co je skutečně zarážející, je zjištění, že dokonce 1,6 (1. stupeň) a 1,2 procent (2. stupeň) výuky informatiky probíhalo zcela bez počítače!

Proč jsou na tom střední školy lépe?

Situace ve středních školách je diametrálně odlišná. Ve všech parametrech jsou na tom mnohem lépe než školy základní. Dokonce i správu ICT škole většinou zajišťuje její vlastní zaměstnanec. I zde však dochází ke zhoršení. Zatímco před čtyřmi lety se počet žáků na jeden PC pohyboval těsně nad číslem pět, nyní je již téměř na šesti. Také se stářím počítačů se to během tří let trochu zhoršilo.

„Hlavním důvodem mnohem lepšího stavu ICT na středních školách než na školách základních je příznivější finanční situace,“ říká ředitel Melichárek a ústřední školní inspektorka ho doplňuje: „Kraje na obecní školy moc nepamatují. U středních škol, kde většinou působí v roli zřizovatelů, měly k dispozici peníze z regionálních operačních programů. Tuto možnost obce ale nedostaly. Navíc podstatnou roli hraje i to, že ve středních školách je mnohem více odborníků, kteří o ICT pečují a průběžně na ředitele dané školy vznášejí požadavky na potřebnou obnovu. Také žáci, kteří jsou více ve středních než v základních školách obeznámeni s technologiemi ICT, vyvíjejí na školu kvůli modernizaci jistý tlak.“

Podíl PC (stanic i notebooků) určených žákům podle stáří (v %)

Sledovaný ukazatel

ZŠ celkem

malé

velké ZŠ

PC stáří
do 3 let

42,9

44,9

42,3

PC stáří
3–5 let

21,5

20,8

21,7

PC stáří
nad 5 let

35,6

34,2

36,0

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz