archiv
Učitelské noviny č. 06/2013
tisk článku

Ministr financí by měl říci, které děti mají přestat školu navštěvovat

Ústřední školní inspektorka vychází z výroční zprávy ČŠI

Ekonomická situace základních škol se v minulém školním roce zhoršila prakticky ve všem. Jediný ostrůvek pozitivní deviace v tomto trendu představují platy, kde podle ČŠI došlo k navýšení jak tarifní, tak pohyblivé složky. Avšak nedostává se peněz na úspěšné naplnění školních vzdělávacích programů, na učebnice a učební pomůcky, zejména na ICT nebo na dostatek kvalifikovaných učitelů.

„Poukazujeme na dlouhodobé podfinancování regionálního školství. Jde o největší problém našeho regionálního školství, přestože došlo k částečné kompenzaci velmi přínosným programem EU peníze školám,“ uvádí OLGA HOFMANNOVÁ, ústřední školní inspektorka, a pokračuje: „Velkým pozitivem také je, že projektové řízení a administraci peněz si vyzkoušely všechny základní a střední školy. Velká škoda však je, že ze všech těchto zdrojů jsou zatím vyloučeny mateřské školy, které by si peníze zasloužily na prvním místě.“

Ano, kapacity pro děti v předškolním vzdělávání jsou dlouhodobě nedostatečné, nicméně ekonomická situace mateřských škol není podle zprávy ČŠI tak vážná jako na školách základních. Inspekce totiž hodnotí finanční předpoklady v navštívených školkách v osmadevadesáti procentech případů jako dostatečné. Je to ale dáno do značné míry tím, že školky se snaží získané zdroje využívat velmi hospodárně, účelně a efektivně. Avšak celkový vývoj ekonomických ukazatelů není příliš příznivý ani zde. Je patrné, že zvyšování výkonů učitelek v předškolním vzdělávání neodpovídá navýšeným finančním prostředkům. Počty nadúvazkových hodin sice postupně klesají, ale platy se zvedají jen nepatrně.

Ve středním školství přetrvávají velké rozdíly v normativních soustavách mezi kraji. Nicméně u devětadevadesáti procent škol jsou finanční předpoklady podle inspekce vyhovující a pět procent z nich je má dokonce nadstandardní.

Školám chybějí i laboratoře

Vraťme se k základním školám. Řada činností v nich je stále financována nesystémově, a to prostřednictvím rozvojových programů. Financování navíc nebylo doposud přizpůsobeno potřebám jednotlivých žáků. „Finanční podpora chybí pro žáky jednak se sociál­ním vyloučením, jednak obzvláště talentované. Stále přetrvává setrvačnost institucionálních řešení,“ poznamenává O. Hofmannová. Došlo i ke snížení podílu asistentů pedagoga při výuce ve třídě, což může být důsledkem narůstajících problémů základních škol při financování těchto specialistů.

ČŠI zjišťovala aktuální podmínky pro výuku zejména přírodovědných předmětů. Téměř tři čtvrtiny z bezmála čtyř tisíc oslovených škol uvedly, že nemají žádnou laboratoř. Přitom RVP pro základní vzdělávání přímo vyžaduje přírodovědné zkoumání s využíváním empirických metod jako jsou pozorování, měření nebo experiment. Z porovnání podmínek pro výuku fyziky, chemie a biologie vyplývá, že laboratoře nejvíce chybějí učitelům posledního ze jmenovaných předmětů.

Modernizovat zařízení, přístroje, pracovní pomůcky i pracovní materiály pro pracovní a technickou výuku potřebuje podle svého vyjádření zhruba čtvrtina všech sledovaných škol.

Svébytným problémem, kterému se budeme zanedlouho věnovat v samostatném článku, je podpora informačních a komunikačních technologií. Nicméně už nyní je potřeba říci, že základní školy jsou na tom obecně velmi špatně – počítačů mají často málo a mnohé z nich jsou už velice zastaralé, a to i přes to, že v oblasti materiálního rozvoje se školy zaměřují v prvé řadě právě na ICT (viz graf).

„Je zbytečné školám vyčítat, že mají nedostatečnou vybavenost, když musejí zároveň zaplatit kvalifikovaného učitele ICT. Potom na potřebný hardware ani software již peníze nezbývají! Naše školy jsou ve srovnání s jinými segmenty veřejných služeb nejúčelněji, nejefektivněji a nejhospodárněji financované. Ministr financí by měl tedy rovnou říci, které děti z důvodu snižování finančních prostředků mají přestat školy navštěvovat, anebo jestli se mají střídat v sudé a liché týdny,“ glosuje ústřední školní inspektorka.

Učební plány i osnovy bývají často v nepořádku

Omezené finanční podmínky základních škol se pochopitelně musejí také dotýkat úrovně realizace ŠVP. „Řada pedagogů uvádí, že by ráda učila moderními metodami, ale kvůli organizaci výuky – proto aby se ušetřilo – si to nemůže dovolit,“ konkretizuje O. Hofmannová a doplňuje: „Vyhodnotili jsme již 12 660 školních vzdělávacích programů. Zaznamenali jsme sice mírné zlepšování v jejich kvalitě po formální stránce, za velké riziko ale považujeme vysoký podíl škol, které ještě nezvládly zpracovat vzdělávací obsah a učební osnovy a mají vážné chyby i v učebních plánech.“

Patnáct procent navštívených škol nemělo učební plán v souladu s požadavky RVP. Nabízí se otázka, jestli jde spíše jen o administrativní nedostatky, které nemají v podstatě žádný reálný dopad na kvalitu výuky, anebo zde inspekce vypozorovala jasnou příčinnou souvislost mezi nedotaženým ŠVP a úrovní dané školy.

„Správně vytvořený učební plán je jedním z prvků kvality výuky. Jde vlastně o nástroj naplňující ŠVP. Zhruba u třetiny škol z těch, které nemají své učební plány v souladu s ŠVP, zjišťujeme, že fungují dobře. Takže to znamená, že v těchto případech jde o administrativní nedostatky nebo o projev neobratnosti při sestavování plánu. Většinou se to projevuje při popisu praktických provedení k jednotlivým předmětům. Ovšem zbylé dvě třetiny škol neumějí plán sestavit tak, aby byl efektivní. Sestavují ho často nikoliv na základě ŠVP, ale podle předmětů, na něž mají plně kvalifikované učitele. A předměty, kde kvalifikace chybí, se snaží z plánu spíše vytlačit nebo je v něm alespoň omezit. V kurikulární reformě mělo jít především o změny učebních metod, k čemuž z ekonomických důvodů nedošlo. A to se dotýká i učebních plánů. Dá se tedy říci, že neuspokojivá úroveň části učebních plánů je způsobena i nedostatkem financí,“ komentuje O. Hofmannová.

Za ještě závažnější problém považuje ústřední školní inspektorka nedostatky ve školních osnovách: „Učitelé nejsou na tuto práci dostatečně proškoleni. Jde totiž o vysoce odbornou činnost. Učitelé proto mnohdy přebírají předmětné struktury někdejších osnov (což ale nemusí být vždy na škodu, naopak) nebo se osnovami optimálně zabývají jen v těch předmětech, které upřednostňují. Školní učební osnovy pak bývají ve školách nevyvážené – v některých předmětech jsou vypracované až do úplných detailů, v dalších jsou naopak příliš povrchní. Navíc se ztratila skrytá mezipředmětová provázanost, která v dřívějších plošných osnovách fungovala. Prozatím tento nedostatek neodstraňují ani standardy.“

Střední školy opakují stejné chyby. Zbytečně!

Podle výpovědí získaných přímo od učitelů se inspektoři dozvěděli, že střední školy se při zpracovávání vlastních ŠVP potýkaly s řadou problémů: nezkušenost autorských týmů s tvorbou takovéhoto typu dokumentu, velká zátěž zúčastněných pedagogů, nepřijetí ŠVP některými z jejich kolegů, konkurenční chování mezi školami, absence jednoznačných standardů ve středním vzdělávání, časté legislativní změny nebo rozdíly v používané terminologii ve školském zákoně a RVP. A to jsou jen některé ze zjištěných problémů.

„Překvapilo mě, že práci s ŠVP dostatečně nezvládají ani střední školy. Očekávala jsem, že se poučí z předešlé trnité cesty základních i mateřských škol a budou tak pracovat s jejich zkušenostmi a případně i s našimi poznatky. Střední školy tak řeší některé stejné problémy, jako školy základní před pěti lety,“ analyzuje O. Hofmannová.

V minulém školním roce ČŠI posoudila soulad skoro 1150 středoškolských ŠVP s příslušným RVP ve dvou stech oborech vzdělávání. Největší nesoulad (14 %) zaznamenala u zabezpečení výuky žáků se zdravotním znevýhodněním a u vzdělávacího obsahu.

„Transformace některých oborů teprve probíhá, a to zejména v odborném vzdělávání. Snažíme se vyvolat diskuzi, jestli je z hlediska financování účelné mít přes 270 oborů s RVP, které jsou ze tří čtvrtin totožné a liší se pouze v profilu,“ říká O. Hofmannová.

Kvalifikovaných jazykářů je pořád nedostatek

Samostatnou kapitolou výroční zprávy České školní inspekce je téma podpory cizích jazyků.

„ČŠI ve třech posledních letech zaznamenala určité zlepšení v úrovni výuky cizích jazyků. Základním školám se podařilo především zajistit trochu lepší kvalitu výuky anglického jazyka,“ informuje O. Hofmannová.

Dokazují to i konkrétní data. Všechny základní školy bez výjimky zajišťují výuku cizího jazyka nejpozději od 3. ročníku. Je také stále více škol, které výuku nějaké světové řeči nabízejí už od 1. ročníku. Škol, které mají zpracovanou samostatnou koncepci rozvoje výuky cizích jazyků, přibylo za předešlé tři školní roky 11 procent. Vzrostl také počet škol, které zorganizovaly výjezdy žáků do zahraničí (o 13 %).

Problémy jsou však opět s ŠVP. Řada z nich nebyla v souladu s rámcem. A je zde také komplikace s kompatibilitou výuky mezi mateřskou a základní školou. „Rámcové vzdělávací programy předškolního a základního vzdělávání nejsou provázány, například je téměř nemožné plynule přejít ve výuce angličtiny z mateřské na základní školu,“ upřesňuje ústřední školní inspektorka.

Odbornou kvalifikaci pro výuku angličtiny v základní škole mělo 71 procent učitelů; nejlépe si vedli ve Zlínském kraji (82 %), nejhůře pak v Karlovarském (53 %). Podíl rodilých mluvčí ve výuce byl 3 procenta.

„Nekvalifikovanost učitelů v cizích jazycích je dlouhodobou záležitostí, v níž nedochází k žádným větším pozitivním změnám. Proto se jen stěží podařilo plošně zavést angličtinu. Je ale pravda, že drtivá většina základních škol na druhém stupni v nějaké podobě nabízí i druhý cizí jazyk. Další cizí jazyk se ukazuje jako problém zejména u žáků, kteří mají zvláštní vzdělávací potřeby. Stávající legislativa však umožňuje ředitelům škol těmto žákům nabídnout určité úlevy,“ připomíná O. Hofmannová.

Ze zhruba 4 tisíc základních škol 90 procent z nich nabízí výuku druhého cizího jazyka a 80 procent z celkového počtu ji i realizovalo.

Bohužel nejčastější formou výuky angličtiny zůstává výuka frontální (96 %). Na otázku zjišťující vztah žáků k hodinám cizího jazyka, tedy většinou angličtiny, více než polovina odpověděla, že je docela baví, a pětinu dokonce velmi zaujal. Naopak moc nebavil šestinu respondentů, a 5 procent dokonce nezaujal vůbec.

„Znalost cizích jazyků je potřeba také výrazně podpořit u učitelů. Osobně si myslím, že by pomohlo zavedení povinné zkoušky z cizího jazyka, obdobně jako to bylo nařízeno státním úředníkům. A je škoda, že se do systému podpory učitelů nezapojily i jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky, nicméně se o této možnosti stále uvažuje.“

       Lukáš Doubrava

 

Porovnání ekonomických podmínek a předpokladů základních škol v letech 2008–2011

Sledované ukazatele

Základní školy: rok/počet navštívených škol

2008 /454

2009 /454

2010 /863

2011 /328*)

2011 vš/316**)

Využití kapacity

 

 

 

0,63

1,02

NIV na 1 žáka

62 885

67 668

65 485

58 325

57 687

NIV ze SR na 1 žáka

45 787

50 259

46 820

40 493

39 967

z toho: základní dotace

 

 

44 378

39 206

38 705

rozvojové programy MŠMT

 

 

2 444

1 287

1 262

dotace ÚSC na 1 žáka

 

 

11 191

x

11 157

Průměrný plat 1 PP ve veřejné škole

23 701

25 130

24 409

x

25 467

V tom: tarif

19 362

20 424

19 801

x

21 245

Pohyblivá složka na 1 PP

4 372

5 231

3 167

x

4 221

Průměrný plat 1 PP v soukromé škole

 

 

24 561

21 078

x

Průměrný plat 1 PP v církevní škole

 

 

24 529

21 470

x

Přespočetné hodiny

47 680

46 955

87 638

34 581

34 484

Přespočetné hodiny na 1 PP

3,7

3,6

4,6

4,7

4,8

DVPP na 1 PP

1 251

< zpět do čísla
banners/1598997600_uspesny-web_390x60.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
1597960800_mascotte_125 x 125.jpg
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
40%
33%
27%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz