archiv
Učitelské noviny č. 06/2013
tisk článku

F. Dobšík při hodnocení rozpočtu školství: „ZBYTKOVÉ“ MŠMT POLITICKÉ STRANY NELÁKÁ

V rámci veřejného slyšení na konci ledna v sněmovním senátu při projednávání odborářské petice Za vytvoření podmínek pro kvalitní vzdělávání, kterou podepsalo 19 940 petentů (a kterou UN otiskly v č. 3/2012), se hovořilo zejména o stavu rozpočtu letošního roku a také o střednědobých výhledech kapitoly školství. A ty moc dobře nevypadají.

Vytváříme tlak, říkají odbory

„Právě skutečnost, že projednáváním petice aktivizujeme poslance, senátory, členy vlády a prostřednictvím médií i celou veřejnost, je impulzem, proč jsme v průběhu loňského léta připravili a pak v září v různých městech republiky nabídli k podpisu petici Za vytvoření podmínek pro kvalitní vzdělávání,“ řekl pro UN předseda školských odborů František Dobšík. Důležité podle něho bylo, že náměstci ministrů školství a financí slyšeli výhrady, které k jejich návrhům a postojům odbory a také iniciativa Za svobodné vysoké školy, která byla spoluorganizátorem petice, mají. „Jen škoda, že si neudělali dost času, aby vyslechli názory diskutujících. Konečně, ministr práce a sociálních věcí za sebe neposlal ani náměstka, jen referentku. Podstatné bude usnesení, které přijme školský výbor senátu, na jeho základě pak plénum senátu přijme doporučení pro vládu. Vytváříme tak tlak, tlak veřejnosti, tlak společenské objednávky, který politici přece jen ignorovat nemohou,“ říká F. Dobšík.

Už nyní se podle něho daří prosazovat některé požadavky, které v petici zmínili, i když říká, že politici určitě vliv odborové aktivity nepřiznají. To ale prý není důležité, podstatné je, že se to povede. Připomíná tak, že v letošním rozpočtu regionálního školství dostali pedagogové na platy o něco víc (i když to pořád není naplnění vládního prohlášení, kde se mluvilo o 4 miliardách pro rok 2012, místo toho muselo školství hledat potřebné peníze ve vlastním rozpočtu a pak mu ministerstvo financí ještě část těchto peněz vzalo). A hlavně byly posíleny ONIV, i když podle F. Dobšíka takové chválení se, které předvádí ministerstvo školství, návrat na úroveň roku 2007 nezaslouží, zejména proto, že se stále platí z těchto peněz nemocenská. Na problém s ONIV neupozorňovaly jen odbory, varovné hlasy se ozývaly ze škol, od Asociace ředitelů základních škol i dalších asociací.

Plošné škrty bez analýz

A co se týká představy rozpočtu pro rok 2014, stojí za to podle odborů připomenout zaznamenaná slova ministra M. Kalouska na jednání „malé tripartity“, kde přiznal, že střednědobé výhledy jsou jen navržené plošné škrty, matematicky rozpočítané a bez potřebných analýz, že skutečné rozpočty se budou teprve připravovat. A právě tuto přípravu na úrovni ministerstva financí i vlády chtějí odbory ovlivnit. „Nevím, jestli jsou návrhy ministra financí jen strašením, nebo nějakým strategickým signálem pro investory o tom, že je tu ekonomicky stabilní prostředí. Z hlediska školství jsou to ale nebezpečné návrhy, na které musíme upozorňovat, před kterými musíme varovat – a petice je jednou z cest, jak se bránit.“

Zbytkové ministerstvo

Předseda odborů není také spokojen s tím, kdo dostává v rámci koaličních jednání školství na starost – není to křeslo, o které by jednotlivé strany bojovaly, přiděluje se skoro jako „zbytkové“. Po posledních volbách takto „zbylo“ na nejmenší a nejslabší stranu koalice – na Věci veřejné. Po rezignaci ministra Josefa Dobeše vybral premiér sice svého spolupracovníka, vysokoškolského profesora Petra Fialu, nicméně ten podle odborů jako nestraník při politických jednáních má málo prostoru prosadit ekonomické potřeby školství. „Kdyby byl náš ministr z TOP 09, možná by se ministr financí M. Kalousek víc rozmýšlel, jak se ke svému kolegovi chovat. Možná že by pak jeho návrhy nebyly tak prvoplánově likvidační.“

Podobná situace trvá už dlouho, připomíná F. Dobšík. Na místě ministra školství se i předtím střídaly buď politicky nevýrazné osobnosti (například Miroslava Kopicová), nebo zástupci stran, které v koalici hrály roli outsidera (již zmiňovaný J. Dobeš, Ondřej Liška, Martin Bursík, Dana Kuchtová – na tu se hodí obě charakteristiky). Poslední skutečně silnou ministryní školství byla Petra Buzková (15. 7. 2002 – 4. 9. 2006) z ČSSD, za které rostly platy ve školství výrazně (a systémově, tabulkově) a zvyšovaly se nejen nominálně, ale i v porovnání s průměrným platem v republice, což – jak zdůrazňuje F. Dobšík – v dalších letech neplatilo, v nich plat ve školství v porovnání s republikovým platem jen klesal.

Průměrná půlka kuřete

Důležité je podle něho sledovat vývoj platů v jednotlivých skupinách pracovníků školství. Jestliže se razantně navýší tabulkové platy například pro pedagogy mateřských škol, pokud dosáhnou na 9. platovou třídu, pak se taková změna projeví jak v jejich průměrných platech, tak ale i v celkovém průměrném platu, přestože třeba jiné kategorie pracovníků navýšený plat nemají, nebo je jeho růst výrazně menší. F. Dobšík připomíná v této situaci klasickou historku dvou mužů, kdy jeden nejí nic a druhý sní celé kuře – průměrně tedy měli oba polovinu…

„V současné době jsou známa čísla ze třetího kvartálu loňského roku a ta nejsou vypovídající. Právě v té době se na některých školách začaly projevovat škrty – vázání rozpočtu školství z ministerstva financí, naopak na jiných školách třeba nějaké penízy zbývaly a ředitelé je mohli rozdělit. Očekáváme, že po zveřejnění konečných průměrných platů loňského roku dojde k poklesu průměrných měsíčních příjmů hlavně v základních a středních školách. Ukáže se tak, že zdánlivě optimistická slova o výši platů většiny pracovníků školství byla jen chlácholením.“ Možná to podle něho bylo jen vytváření předpolí pro jednání o rozpočtu roku 2014 a o nastavení reformy financování regionálního školství, které se v současné době připravuje. Zdůrazňuje ale, že bez finančních prostředků ani reforma, ani kariérní řád nic dobrého přinést nemůže.

Úhel pohledu

Připomínám, že MŠMT porovnává svůj rozpočet pro rok 2013 se situací po vázání finančních prostředků, které snížilo objem prostředků na platy zhruba o 2 %, že samotný rozpočet roku 2012, se kterým by se logicky měl meziročně porovnávat, hodnotí jako „nenaplněné sliby“.

F. Dobšík poznamenává, že pokud jde o nenaplněné sliby, pak to jsou nenaplněné sliby zanesené ve stále platném vládním prohlášení. A ignorování textu vládního prohlášení podle něho nedává vládě právě dobrou vizitku. Odbory se chystají tuto skutečnost připomínat zejména ve volebním roce a zdůrazňovat skutečnost, že v tomto bodu prostě vláda selhala. „Při svém loňském jednání s premiérem jsem na tuto skutečnost upozorňoval. Nežádal jsem omluvu pro pedagogy, ale aspoň férová slova o důvodech, proč vláda svoje sliby, se kterými šla do Strakovy akademie, nesplnila. Jediný přislib, který jsme dostali, byl ten, že při eventuálním rozvazování stažených finančních prostředků bude školství ve frontě první na řadě. Jenže k žádnému rozvazování nedošlo. Svoji roli určitě hraje i to, že se v průběhu loňského roku vyměnili ministři a ten současný se nemusí cítit vázán slovy svého předchůdce. Ale nemyslím si, že je to jeho vina, že v porovnání s průměrným platem v republice příjem většiny pedagogů klesá. To padá na bedra vlády.“

Pedagogové a nepedagogové v jedné kase

Pozitivní změnou je i pro školské odbory zrušení oddělení platů pedagogů a nepedagogů jako závazného ukazatele rozpočtu. Tiše počítají s tím, že v posledních letech hrubě podfinancovaná skupina nepedagogických pracovníků si trochu polepší – a že na to půjde část finančních prostředků, které jsou nyní deklarované jako navýšení nenárokových složek platů pedagogů. „Každý ředitel musí zvážit aktuální situaci na své škole a rozhodnout, jak peníze, které na platy dostane, rozdělí,“ říká F. Dobšík. Konstatuje, že odbory lobbovaly pro to, aby bylo toto oddělení objemu finančních prostředků pro pedagogy a nepedagogy zrušeno, jednaly s představiteli zřizovatelů i s poslanci a bezproblémové přijetí této změny přivítaly. I když je jim jasné, že to bez masivnější finanční podpory znamená pro ředitele škol sice uvolnění rukou pro rozhodování, ale vlastně i další starost.

Stabilizovaný rozpočet?

Ministerstvo školství hodnotí svůj letošní rozpočet jako stabilizovaný. „To je ale prohlášení, které toho moc školám neříká. Podstatné bude, jak bude rozepsán z ministerstva školství krajům a pak jak kraje nastaví pravidla pro tvorbu normativů jednotlivých škol,“ upozorňuje F. Dobšík. A opakuje často zmiňovanou výhradu, že v době, kdy roste počet žáků v základních školách na straně jedné a klesají výkony ve středních školách na straně druhé, se některé kraje snaží poněkud zvýhodnit „svou“ část krajského školství, aby optimalizace nemusela být tak brutální. „Dohodli jsme se při jednání předsednictva ČMOS pracovníků školství, že naši kolegové v regionech budou sledovat situaci a v případě nějakých excesů budeme jednat jak s představiteli krajů, tak eventuálně s ministerstvem školství. Chceme o tomto problému hovořit i na malé tripartitě v polovině února. Náš odborový zájem je v tomto případě společný se zájmem zaměstnavatelů, tedy ředitelů škol.“ MŠMT by mělo podle něho sehrát právě stabilizační roli při rozdělování rozpočtu regionálního školství krajům a pak školám, aby nedocházelo k neodůvodněným nerovnostem. Nicméně je podle něho důležité sledovat i demografický vývoj, aby nedocházelo ve středním školství k podobným chybám jako v době masového rušení mateřských škol při poklesu počtu žáků v těchto věkových kategoriích. Aby se bezhlavě nerušily střední školy, které budou za několik let při nárůstu populační křivky zase potřeba a na jejich znovuzřizování by nebyly peníze.

Hubený podíl na HDP

Ptám se předsedy odborů na názor na podíl školství na hrubém domácím produktu. „Pokud někdo tvrdí, že výsledky našeho školství při různých šetřeních a porovnáváních nekorespondují s náklady, které společnost pro školství vyčleňuje, pak já s ním souhlasím! Výsledky jdou totiž výrazně nad rámec financí, které stát školství dává. Je zřejmé, že stát ve školství nedostatečně motivuje zaměstnance, že pedagogové učí velmi dobře své žáky navzdory tomu, jak jsou odměňováni,“ říká F. Dobšík.

Po tomto paradoxu ale upozorňuje, že tříprocentní hranice je skutečně problematickým limitem. Průměr zemí OECD dává okolo 6 % HDP na školství. Není podle něho možné se srovnávat se zeměmi, které poskytují školství dvojnásobek našeho HDP. „Bez toho, aby stát školství lépe zafinancoval, se nedá očekávat výrazné zlepšení v porovnání s ostatními vyspělými státy. Vždyť větší podíl na HDP má školství i v některých rozvojových státech,“ konstatuje předseda školských odborů. A říká známou pravdu, že i kvalitní pedagog nedostatečně zaplacený ztrácí časem nadšení a motivaci a poohlíží se po jiné, lépe honorované práci, což je pro školství, pro žáky a pro obecnou vzdělanost ztráta.

„Je zřejmé, že ani po eventuálním odchodu současného ministra financí M. Kalouska hned školství na šest procent HDP neposkočí, ačkoliv by to potřeba bylo. Ale jde o nastartování trendů zvyšování tohoto podílu. Teprve pak můžeme hovořit o stabilizaci rozpočtu školství a o vytváření podmínek jak pro pracovníky školství, tak tím pádem i pro žáky a studenty.“            

Radmil Švancar

 

„Za vážný problém je třeba považovat úroveň veřejných výdajů na vzdělání v % HDP – podle údajů z databáze OECD za rok 2007 je ČR z 39 srovnávaných zemí sedmá od konce. K námitce, že v jednotlivých zemích je různý podíl žáků na celkové populaci, je vhodné uvést další ukazatel z databáze OECD, a to „Veřejné výdaje na studenta, USD v paritě kupní síly“ (také r. 2007). Z 31 srovnávaných zemí je ČR na osmém místě od konce.“

 

Z vystoupení předsedy školských odborů F. Dobšíka při projednávání petice Za vytvoření podmínek pro kvalitní vzdělávání v rámci veřejného slyšení v sněmovním senátu.

„V petici upozorňujeme na takové problémy, jako je dlouhodobá podfinancovanost školství, nízká výdělková úroveň pedagogických, ale i nepedagogických pracovníků a nesplnění vládního příslibu posílit v rozpočtu finanční prostředky na platy pedagogů, nevhodné zásahy do platového systému, chyby v zařazování zaměstnanců ve školství do platových tříd. V petici se také konstatuje, že důsledkem neřešení těchto problémů je skutečnost, že ve srovnání s jinými zeměmi naši žáci ve znalostech a kompetencích nejsou na úrovni, která by odpovídala našim možnostem a tradicím.“

 

„V roce 2013 dochází k nárůstu ONIV ve srovnání s rokem 2012. To je ale velmi nízká srovnávací základna. Meziročně jde o výrazný posun, ale rozpočet se dostává v roce 2013 jen na úroveň roku 2007, mezitím stále prostředky na ONIV klesaly. Navíc se z ONIV hradí i nemocenská. Problém této části rozpočtu školství tedy nemůže být opatřením pro rok 2013 považován za vyřešený.“

 

„Od roku 2008 se výrazně propadá relace průměrného platu pedagogických pracovníků k průměrné mzdě v ČR. Za léta 2008–2011 byla v průměru tato relace 100 ku 104,3 ve prospěch pedagogů. Ve čtyřech letech předchozích (2004 až 2007) činila tato relace v průměru 100 : 111,7. O nějaké dlouhodobější platové preferenci pedagogických pracovníků tedy těžko mluvit.

U nepedagogických pracovníků zůstala v uvedených zprůměrovaných obdobích tato relace stejná – 100 : 60,1 v neprospěch nepedagogů. Tedy není tu žádná tendence k zlepšení jejich výdělkové úrovně vzhledem k průměrné mzdě v ČR a navíc je znepokojivá skutečnost, že platy nepedagogů jsou na pouhých 60 % průměrné mzdy.“

< zpět do čísla
banners/1600293600_tesco_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
dekra_125x125-s.jpg
1597960800_mascotte_125 x 125.jpg
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
40%
33%
27%
evvoluce.png
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz