archiv
Učitelské noviny č. 05/2013
tisk článku

M. Chládek: STŘEDNĚDOBÝ ROZPOČTOVÝ PLÁN ZNAMENÁ PROPOUŠTĚNÍ

V jednacím sále parlamentního senátu se v rámci veřejného slyšení projednávala petice Za vytvoření podmínek pro kvalitní vzdělávání, se kterou její autoři – školské odbory a iniciativa Za svobodné vysoké školy – objeli zhruba před půl rokem, na začátku letošního školního roku, všechna krajská města v republice a získali při tom bezmála 20 000 podpisů. Veřejné slyšení moderoval Marcel Chládek, senátor za ČSSD a předseda senátního školského výboru. Při jednání zazněly i názory na současné aktivity MŠMT. I na ně jsme se senátora M. Chládka zeptali.

Zmínil jste ve svém vystoupení jak letošní rozpočet školství, tak střednědobý výhled na další na roky… V době zrodu petice se mluvilo zhruba o desetimiliardových meziročních škrtech, dnes by mělo v roce 2014 přijít školství „jen“ asi o pět miliard korun. Má ale smysl všímat si střednědobých výhledů, které vznikají s návrhem rozpočtu, ale o dalším rozpočtu se pak jedná zhruba od března a hrozby se zatím nenaplnily? Není to jen prázdné strašení ministerstva financí?

Je nutné o tom hovořit. A to například i v souvislosti se Strategií vzdělávací politiky do roku 2020, kterou chce MŠMT vytvořit. Ekonomický výhled do dalších let totiž jasně ukazuje, že myšlenky ve Strategii jsou prostě za daných finančních podmínek neuskutečnitelné. Příkladem je třeba kariérní řád. Bez peněz je nerealizovatelný. Jsou to jen papíry, které skončí na ministerstvu školství v nějakém šuplíku. Kariérní řád by měl být součástí Strategie. Pokud tedy nebudou peníze, i Strategie se stane jen cárem papíru.

MŠMT slibuje stabilizaci rozpočtu regionálního školství. Jenže ministerstvo financí chce snížit tuto položku o necelých pět miliard korun…

Bohužel, ministerstvo financí se na celý problém dívá jen jako na matematický příklad. Na jednání v senátu o petici jsme přizvali zástupce ministerstva školství, pochopitelně, ale i ministerstva financí a ministerstva práce a sociálních věcí, aby slyšeli varování, která při veřejném slyšení zazněla. Co se střednědobých výhledů týká – ministerstvo financí tento škrt navrhuje, ministerstvo školství se proti tomuto návrhu neohradilo a ministerstvo práce a sociálních věcí se bude muset s jeho následky vyrovnat, vždyť by to znamenalo propuštění až 10 000 pracovníků školství.

Jaký je váš názor na Strategii vzdělávací politiky do roku 2020, na její obsah, který MŠMT zhruba za půl roku připravilo a nedávno představilo?

Je to obecný materiál, chápu ho jako první výkop, jako naznačení témat, o kterých se chce MŠMT bavit. MŠMT tak vytváří obecný rámec pro možnou diskuzi. Nabídl jsem představitelům MŠMT, že by bylo možné zorganizovat na půdě Senátu Parlamentu ČR kulaté národní stoly. Pokud totiž Strategie nebude projednána s opozicí, jednoznačně hrozí nebezpečí, že to bude další materiál, který prostě spadne pod stůl. Jsem ale rád, že za ministra školství P. Fialy jsme se vrátili na rozcestí, do „bodu nula“ – bývalý ministr školství J. Dobeš totiž zavedl diskuzi do slepé uličky a současný ministr má tolik práce s rušením projektů a aktivit svého předchůdce, doslova s hašením požárů, že mu nezbývá čas na vlastní tvůrčí činnost.

Senátoři jsou důležitými hráči na poli vzdělávání, měli jsme být seznámeni se záměrem vytvořit Strategii dřív, chceme se na tvorbě takových dokumentů spolupodílet. To nám ale bylo bohužel nabídnuto až poté, co jsem upozornil na to, že jsme přizváni nebyli.

Není přece možné, aby MŠMT něco sestavilo a pak se to prostě snažilo protlačit. Je tedy skutečně možné brát aktuální text Strategie pouze na podklad pro debatu, která ale těžko může být zcela konkrétní, když jsou předloženy jen obecné teze, se kterými lze možná souhlasit, ale není řečeno to důležité – jak se k nim má školství dostat.

Jaké požáry podle vás musí současný ministr školství hasit?

Státní maturity nebo reformu financování regionálního školství, špatně nastavenou reformu vysokého školství nebo například nečerpání finančních prostředků z evropských fondů, to je nesmírně závažné téma. Nezávidím mu nutnost řešení takových problémů i proto, že jako nestraník má menší politickou sílu.

Zmínil jste jako problém reformu financování regionálního školství. Je součástí zmiňované Strategie a MŠMT o ní chce začít diskutovat a představuje ji zástupcům krajů a obcí…

Předchozí pokus na tuto reformu z pera ministra Dobeše byl zpackaný a současné ministerstvo školství zatím s ničím konkrétním nepřišlo. Pokud se stane totéž jako v oblasti vysokého školství, kdy MŠMT část myšlenek převzalo z předchozích návrhů a jen je oprášilo, pak to bude nepoužitelné. Reforma financování regionálního školství nemůže být postavena na cíli seškrtat většinu malých základních škol. Problém je, že si ministr Fiala myslí, že máme 14 vzdělávacích soustav. To ale není pravda. Vždyť existuje státní normativ, se kterým kraj pak musí pracovat podle daných pravidel. Nemůže přesměrovat všechny finanční prostředky do svých škol. Navíc kraj nemůže mluvit do náplně práce škol.

Ale souhlasím s tím, že je nutné dát financování regionálního školství systém. K tomu ovšem musí ministerstvo školství přijít s jasným návrhem, s jasnou myšlenkou…

Oborový normativ takovou myšlenkou podle vás není?

To je pouze jeden z parametrů. Propočet na žáka v systému financování být musí, to je pravda. Ale rozdělovat prostředky pouze podle počtu žáků – tzv. „pouze na hlavu“, tak jako dnes je již přežité. Je nutné pracovat s kvalitou. To je obtížné, nejde jen o výsledky a žebříčky, ale i o práci s nadanými na straně jedné a s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami na straně druhé, s dětmi s horšími socioekonomickými podmínkami. Právě nastavení tohoto segmentu kvality bude pravděpodobně největším problémem při formulování reformy financování regionálního školství. Špatné rozhodnutí v této oblasti by mělo dlouhodobé nepříznivé důsledky pro školství.

Opakovaně používáte větu „nechat učitele učit“. Co tím myslíte? Podle čeho by měli učitelé učit?

Nejsem odpůrcem RVP. Pokud je dobře zpracován a pokud je správně nastaven ŠVP, je to v pořádku. Možná bych zpřesnil definování výstupů a standardů, tedy popis toho, co by měl žák vědět po absolvování jednotlivých ročníků, aby nedocházelo například k tomu, že po přestěhování a přestupu do jiné školy má žák potíže pramenící z toho, že jeho původní škola některou látku ještě neprobírala. Nicméně si myslím, že i dnes si s tím učitelé dokážou poradit.

Podstatné podle mého je, aby skutečně učitelé mohli učit a neztráceli čas nejrůznější administrativou, mnohdy duplicitní. Také dozory na chodbách, doprovody na soutěže apod. vykonávají v zahraničí například asistenti pedagoga. To jsou činnosti, na které není nutná vysoká odbornost pedagogů a které ubírají čas na skutečné vzdělávání žáků.
Radmil Švancar

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz