archiv
Učitelské noviny č. 03/2013
tisk článku

MÁ ZE ZÁKLADNÍ ŠKOLY ZMIZET PROPADÁNÍ?

Informace prolétla médii o letních prázdninách jako novinka, ale pamětníci vědí, že se v určitých cyklech znovu a znovu vrací. Mají, nebo nemají žáci, kteří neprospívají, na základní škole opakovat ročník? Naposledy nám doporučil, abychom se nad touto otázkou zamysleli, OECD. Od té doby je ticho. To ale ještě neznamená, že problém spadl ze stolu. Zajímalo nás, jestli se za ta léta názor pedagogů mění.

Zatím poslední zmírnění podmínek pro žáky, kterým se ve škole nedaří, přinesl školský zákon v roce 2004. Tehdy zákonodárci rozhodli, že na základní škole je možné opakovat ročník jen dvakrát – jednou na prvním a jednou na druhém stupni. I to vyvolalo u některých učitelů přinejmenším rozpaky. Dodnes jim to, zdá se, vadí.

„Podle mého názoru takový přístup vede k diskriminaci chytřejších žáků, těch, kteří na sobě pracují,“ říká FRANTIŠEK HALADA ze ZŠ Chotěšov. „Kdo v současné škole propadne, už není nucen nijak dál příliš pracovat. Ví, že postoupí do vyššího ročníku, i když bude mít výsledky nedostatečné. Rodiče to vědí také a dost často absenci školní práce a přípravu na ni včetně nezodpovědnosti dítěte podporují.

Představte si takového žáka v dospělosti. Je ze školy zvyklý na to, že když něco neustále kazí, nic se vlastně nestane. Někdo to napraví, zařídí nebo všechno nějakým způsobem projde. Propadající žáci dokonce plánují, že „budou na úřadu práce“, protože se jim nechce pracovat. Odpovědnost za výsledky ve škole je i otázkou motivace a morálky všech ostatních žáků ve třídě. Zvláštní zřetel je věnován žákům se schváleným IVP, kteří pracují s určitými úlevami a pomocí, ale to je samozřejmě správné. Celá otázka se zdá složitá, myslím však, že všemožnými úlevami zdravé dítě spíš poškodíme, podporujeme je v absenci píle, vůle a odpovědnosti. Vím, že se jeden čas objevily návrhy toto diskriminační opatření ze zákona odstranit. Bohužel, nestalo se tak.“

Podobný, i když ne totožný názor zastává LUBOMÍR PALEČEK ze ZŠ Matice školské v Českých Budějovicích. „Žáci by rozhodně hrozbu propadání vidět měli. Ale mnohdy, když končí v sedmičce nebo osmičce, nic nedělají, jen narušují výuku. O nic jim totiž nejde. Vědí, že na učňák nebo i na střední školu se v pohodě dostanou, aniž by tomu museli věnovat jakékoli úsilí. Jejich rodičům to obvykle vyhovuje, protože starosti s učením odpadají i jim. Na rozdíl od učitelů. Přitom učitelé mají minimální prostředky, jak s takovými žáky v běžných třídách pracovat. Osobně se domnívám, že ti propadlíci, kteří v opakovaném ročníku na druhém stupni neprojevují jakýkoli zájem o výuku a narušují vyučování, by po určité době měli na základě odborného vyšetření povinně odcházet do speciálního typu vzdělávání.“

I když otázka propadání – nepropadání není podle MARIE VIKTORINOVÉ ze ZŠ na Komenského náměstí v Kroměříži momentálně kardinální problém, nemyslí si, že by případná změna zákona něčemu prospěla. „Vždyť už teď je opakování ročníku pouze ve velmi omezené míře. Když dítě opakuje na prvním stupni a pak hned v 6. ročníku, ví, že se mu už nic nemůže stát. Je to vlastně skoro totéž, jako kdyby bylo opakování zakázané.“

Zásadně proti zákazu propadání je Marie NOVÁKOVÁ ze zš j. a. Komenského v Lysé nad Labem. Je přesvědčená, že školy této možnosti rozhodně nezneužívají. „Podle mých zkušeností propadne jeden žák za dva tři čtyři roky. Navíc to vždycky nemusí být jen gesto represe, dítě může opakovat ročník i ze zdravotních důvodů, ať už na žádost rodičů nebo na doporučení školy. Proč potom zakázat propadání úplně? Kromě toho víme, co to udělá s některými dětmi, pokud budou vědět že nesmějí propadnout? Opakování ročníku je přece jen určitá hrozba. Nejen ostuda pro rodinu, ale i pro dítě. Dostane se do jiného kolektivu, kde už nebudou kamarádi, na které je zvyklé. A tahle hrozba funguje. Tyhle děti jsou často jen pohodlné, v rodině chybí podpora vzdělávání. Když zjistí, že by mohli přijít o spolužáky, zapnou měsíc před vysvědčením a na ty čtyřky to vytáhnou.“

Stejný názor podporuje také PETRA POSLUŠNÁ ze ZŠ v Kosově Hoře v příbramském okrese. „Pro vývoj každého žáka je velmi důležitá jeho vrstevnická skupina, ale nesmíme opomíjet ani jiné faktory. Každý pedagog je rád, když jako zpětnou vazbu své práce vidí, že žák umí, že prospívá. Také žák potřebuje alespoň malý pocit úspěchu ze své práce. Pokud se mu toto očekávání nenaplní, začíná se projevovat i v negativním smyslu. Při úvahách o možném zrušení opakování ročníku bychom měli přihlížet i k těmto faktorům a k potřebám žáků. Co je lepší – posunout dítě do ročníku, na který vědomostně opravdu nemá a nestačí? Nebo ho nechat opakovat, kde pro něj učivo už nebude tak náročné, a tudíž se naplní jeho potřeba alespoň malého úspěchu? Navíc vrstevnická skupina ještě není tak věkově odlišná – rozdíl měsíců, popřípadě roku.“

Libuše tuková ze zš Školní v Praze 4 – Braníku nahlíží na problém ještě z jiné stránky. „V první třídě by bylo podle mne opakování smysluplné. Kdyby děti nezvládly základ čtení, psaní a počítání, postupovaly by do dalších ročníků s velkým problémem, který by se s nimi táhl celou školní docházku. Proto vidím opakování pro neúspěšného prvňáčka jako velmi prospěšné. Ale pozdější opakování? Nevím. Tady už hrozí, že by mohl přijít o některé informace z chemie, fyziky, dějepisu nebo zeměpisu, kdyby poslední, popřípadě i předposlední ročník neabsolvoval. Tam už bych to nedoporučovala.“

„S návrhem, aby žák plnil základní povinnou školní docházku bez možnosti opakovat ročník, pokud v něm neprospěje, nesouhlasím.“ ZDEŇKA BLIŠŤANOVÁ ze ZŠ Česká Ves u Jeseníku je ve svém přesvědčení rezolutní a ví proč. „Naše škola má 300 žáků a například v uplynulém školním roce z důvodu neprospěchu neopakoval ročník žádný žák. V jiných letech to byli maximálně dva žáci na celé škole. Přesto si myslím, že mít možnost opakovat ročník je důležité. Představme si, že prvňáček (pochází ze sociálně znevýhodněného prostředí, má špatný časový nástup do školy apod.) nezvládne učivo a nebude moci 1. třídu opakovat. Pak je velký předpoklad, že bude neúspěšný po celou školní docházku. Jeho motivace k učení bude velmi malá a práce učitele velmi náročná. Lze předpokládat, že pro něj učitelé vypracují individuální vzdělávací plán. Jestliže však máme školským zákonem nastaven maximální počet žáků ve třídě na 30 – a my takové třídy máme – je individuální přístup k žákovi, který neprospívá, téměř nemožný. Zejména, když máme téměř v každé třídě také žáky se specifickými poruchami učení, chování, žáky nadané i žáky s mentální retardací. Myslím, že současné omezení opakování ročníku, jak je zakotveno v zákoně, plně dostačuje. Rozhodnutí neumožnit žákovi opakování ročníku by nebylo vstřícným krokem pro žáka, i když se to tak jeví, ale ani pro učitele.“        
Jaroslava Štefflová

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz