archiv
Učitelské noviny č. 03/2013
tisk článku

Prof. Tomáš Urbánek: Přesný bodový stav IQ je nesmysl

Profesor Tomáš Urbánek pracuje v Psychologickém ústavu Akademie věd a také přednáší v Psychologickém ústavu FF Masarykovy univerzity v Brně. Patří mezi české špičky v oblasti psychometriky. V rozhovoru s ním jsme navázali na kritická stanoviska profesora S. Štecha a zaměřili jsme se na kvalitu psychodiagnostických nástrojů, které mají psychologové ve školském poradenství k dispozici, a na jejich správné užívání a interpretování.

Psychodiagnostické nástroje nejsou chybné

Kvalita současných diagnostických nástrojů zjišťujících úroveň intelektových schopností klientů školských poradenských zařízení je podle něho velmi citlivou otázkou – v průběhu posledních let se o kvalitu psychodiagnostických metod začala intenzivně zajímat Evropská federace psychologických asociací (EFPA). V různých státech Evropy se totiž stále častěji ozývají klienti psychologů a zpochybňují závěry jejich vyšetření a doporučení, která z nich vyplynula. Kritizují právě kvalitu používaných psychodiagnostických metod a napadají výběr psychodiagnostických nástrojů i u soudů.

„Není to vlastně nic nového,“ konstatuje prof. Urbánek. „Podobný trend zažily Spojené státy v druhé polovině minulého století a některé státy Evropy tuto praxi poznávají dnes. Podobně i v USA kdysi zkoušeli testovat různé menšiny a hledali odpovědi na kontroverzní otázky zjišťování jejich intelektu či školní úspěšnosti. V Evropě existují státy, které kvalitu psychodiagnostických metod řeší, jiné by se tím zabývaly rády, ale ještě k závěrům nedospěly. Mezi země, které tuto otázku vyřešenou nemají, patří i Česká republika.“

Neznamená to ale, že by nástroje, které používají čeští psychologové, byly chybné, špatné, ale z hlediska pravidel prosazovaných EFPA jsou některé metody problematické. „Řada z nich nemá aktuální normy, normy jsou buď zastaralé, nebo jsou pouze přejaté ze zahraničních verzí… To neznamená, že by psychologové odváděli špatnou práci, výsledek vyšetření je ale kromě těchto norem závislý i na zkušenosti psychologa, jeho erudici, na znalosti psychologického nástroje, který používá. V testech intelektu se například projevuje tzv. kohortový efekt – každá generace dětí má v předkládaném testu o něco lepší výsledky. Plyne z toho, že postupem doby začínají testy nadhodnocovat výsledky klientů. Bylo by tedy nutné psychodiagnostické nástroje nově standardizovat – a to je drahá procedura a i komerční firmy, které se tím zabývají, mají omezené prostředky. Nejsem odborníkem na praktickou diagnostiku, reprodukuji nyní názory kolegů z praxe – podle nich se na stanovování výsledků diagnostiky projevuje i jejich kvalifikovaný odhad úrovně dítěte, který se kromě samotného výsledku v testu opírá i o další diagnostiku – rozhovor, pozorování atd.,“ vysvětluje prof. Urbánek.

Validita i reliabilita

Upozorňuje také na to, že často u diagnostických metod bohužel chybí studie validity i reliability. Validita je přitom zásadní kritérium, říká nám, jestli metoda měří to, co má měřit (v tom má například zásadní problém test Barvy života). Není-li tedy zjištěna validita testu, je nutné ji nejdříve zjistit. Pokud byla validita zjišťována v zahraničí, pak je nutné provést zjišťování validity lokální adaptace testu (tedy zjistit, zda převod do češtiny a do českého kulturního prostředí byl zpracován kvalitně).

Reliabilita se zabývá přesností měření. V tomto okamžiku prof. Urbánek poznamenává, že žádný diagnostický nástroj nikdy nezjistí bodovou hodnotu měřeného rysu, ale vždy pásmo, ve kterém se klient pohybuje. „Problém je, že ČŠI vyžaduje od psychologů v poradenství, aby uváděli bodové hodnoty IQ. To ale určit nelze. Je možné říci interval spolehlivosti, ve které se například s 95% pravděpodobností bude IQ klienta pohybovat. Je tedy nesmysl chtít vědět, zda má dítě 69 IQ, nebo 70 IQ. Ale je možné říci, že s 95% pravděpodobností se bude jeho IQ pohybovat v intervalu 64 až 80 IQ,“ vysvětluje prof. Urbánek.

Inspekce ovšem svým požadavkem na přesné určení IQ reagovala na politické požadavky, které vyšly z ministerstva školství v době, kdy ve vedení byli představitelé Strany zelených, z nichž někteří se stále angažují ve snaze přeřadit všechny žáky základních škol praktických do běžných škol. Podle toho, co říká profesor Urbánek, není požadavek přesného stanovení IQ odborně správný. „Je to z odborného hlediska skutečně nesmysl,“ potvrzuje T. Urbánek. Vypadá to, že prostě MŠMT, ani ČŠI tento požadavek nekonzultovaly s odborníky.

Kampaň je víc než odborná diskuze?

Prof. Urbánek, konzultant Unie psychologických asociací a člen Board of Assessment, tedy výboru pro psychodiagnostiku Evropské federace psychologických asociací, se nedávno stal členem pracovní skupiny při MŠMT, která se má na diagnostické nástroje používané ve školním poradenství zaměřit. „Část kolegů je ráda, že jsem pojmenoval některé problémy, které v této oblasti jsou, jiní mi to mají za zlé a říkají, že tím poškozuji profesi. Podle mého profesi poškozuje fakt, že v materiálech, kterými by se měli psychologové v poradenství řídit, jsou nedostatky. Vím, že je to věc, o které se zatím prostě nediskutovalo. Přitom v manuálech diagnostických nástrojů jsou tvrzení, která nemají empirickou oporu,“ říká T. Urbánek s tím, že cílem práce pracovní skupiny při ministerstvu školství je buď převzít ze zahraničí přesnější diagnostický nástroj využitelný v poradenství pro zjišťování školní úspěšnosti dětí, nebo zahájit tvorbu nového. Konečně – právě to, že se stále mluví o IQ, vytváří nešťastný tlak na psychology. Pokud by se brala tato diagnostika jako zjišťování školních schopností, pravděpodobnosti školní úspěšnosti, pomohlo by to dětem, školám a konečně i poradenským pracovníkům. A navíc by se tak řešily i tolik diskutované otázky inkluze a zařazování romských žáků do základních škol praktických. Aktivisté stavějící svoji politickou kariéru na prosazování inkluze, by nemohli žádat striktní hodnoty IQ jako svůj bič na psychology, školy a v důsledku i samotné žáky. „Účastnil jsem se několika diskuzí na toto téma a slyšel jsem politické proklamace lidí, kteří nemají dostatečné odborné vzdělání potřebné pro řešení této otázky. Mají svoji kampaň, možná právní názor, ale schází jim výstup z odborné diskuze,“ říká jednoznačně prof. Urbánek.

Hrátky se slovy

Upozorňuje, že na pracovníky školního poradenství míří tlak z několika stran. Bývají předmětem nátlaku romských rodičů, kteří chtějí, aby jejich děti chodily do škol, kam chodí starší sourozenci. Na druhou stranu jsou kritizováni, že tam děti doporučují neoprávněně, ačkoliv výsledky diagnostiky tato doporučení podporují. Jsou podezíráni dokonce z rasizmu. Existuje tlak ze škol, které nechtějí ztrácet žáky, tlak z ČŠI, která se snaží zajistit snižování počtu romských dětí v základních školách praktických, do toho vstupuje tlak některých médií, tlak ministerstva školství, tlak ze strany ombudsmana…

Objevuje se politické tvrzení o tom, že používané nástroje nejsou kulturně neu­trální, že tedy mohou kulturně odlišné skupiny klientů znevýhodňovat. Je to ale korektní hodnocení současného stavu? Prof. Urbánek zpochybňuje už samotný termín „kulturně neutrální“, který se objevuje v ministerském akčním Plánu opatření pro výkon rozsudku Evropského soudu pro lidská práva v případu D. H. a ostatní proti ČR „Rovné příležitosti“. Označuje tento termín jako nejasný a dostatečně nedefinovaný. Dřív se hovořilo o metodách culture free, tedy zcela nezávislých na kulturních podmínkách, to se ukázalo jako iluzorní, kultura prostě prostupuje vším. Pak se hledaly nástroje culture fair, tedy „férové“. Ani tam se nenašla schůdná cesta. „Jsou to jen právní hrátky se slovy, které nemají odborný základ,“ hodnotí tyto snahy prof. Urbánek. Žádný z testů existujících ani připravovaných podle něho neřeší otázku diagnostiky IQ romských dětí.

Národnost a školní úspěšnost

V této souvislosti zmiňuje amerického psychologa Earla Hunta, který se zabývá lidskou inteligencí a mimo jiné i vlivem příslušnosti k národnosti. Ten uvádí výsledky řady studií dokládajících, že pokud by se průměrný výsledek většinové americké populace vyjádřil jako 100 bodů, pak asijská populace ve Spojených státech by dosahovala ve stejných diagnostických metodách zhruba 110 bodů, naopak američtí černoši by dosáhli zhruba 85bodové úrovně… Může se spekulovat o příčinách tohoto jevu (a taky se o nich spekuluje – černoši jsou potomci amerických otroků, kteří byli utlačovaní a žili v otřesných podmínkách, naopak Asiati, kteří do Ameriky zamířili, jsou vysoce motivovaní a aktivní). „To jsou vědecky podložené výsledky, přesto prostě část lidí odmítá uznat, že mezi lidmi příslušícími k různým etnických nebo rasovým skupinám existují reálné rozdíly,“ upozorňuje prof. Urbánek. Konečně, podobný problém u nás řešíme v současné době, týká se porovnávání výsledků většinové populace, úspěšnosti například Vietnamců, kteří se do střední Evropy stěhují za prací a za úspěchem, a pak romské populace, která si nese podobnou kulturní a sociální zátěž jako v Americe černoši.

Přesný bodový stav IQ je nesmysl

Připomínám však rozhodnutí štrasburského soudu, o které se opírá zmocněnkyně vlády pro lidská práva Monika Šimůnková, ředitel Agentury pro so­ciální začleňování v romských lokalitách Martin Šimáček a zástupci některých neziskových organizací, kteří se snaží zařazením romských žáků do běžných škol zlepšit jejich uplatnitelnost na pracovním trhu. Prof. Urbánek ale upozorňuje, že rozhodnutí štrasburského soudu z roku 2007 se současnou situací nesouvisí. Rozsudek posuzuje stav, který se týká zhruba dvaceti ostravských Romů v osmdesátých letech minulého století. V té době vypadala jinak tehdejší zvláštní škola než současné základní školy s označením praktické, učilo se podle jiného vzdělávacího programu, i psychologická diagnostika se od té doby vyvíjela. „Psychologové jsou schopni poznat, zda je pro konkrétní dítě vhodnější běžná škola, nebo spíš základní škola praktická. Nemám lék na stav českého školství, ale mohli bychom začít tím, že se budeme starat o kvalitu vybavení odborných pracovníků v poradenství a nebudeme od nich vyžadovat nesmysly, což je např. přesný bodový stav IQ. Je také nutné přestat vyžadovat stanovování IQ u národnostních menšin, pro které nemáme normy psychologických nástrojů. Bylo by třeba udělat výzkum zaměřený na tuto populaci – ale i ten by mohl být napadnutelný, protože romská populace je heterogenní. Jinou romskou populaci najdete na Žižkově a jinou v Karviné… Navíc – kdo dneska řekne, kdo je Rom? Ombudsman? I kdyby to jeho pracovníci uměli, je kancelář ombudsmana schopna zorganizovat a provést výzkum psychologických charakteristik romských žáků?“ glosuje prof. Urbánek.

Odvaha poněkud bezhlavá

Je ale přesvědčen, že pokud by se takový výzkum udělal, výsledkem by pravděpodobně bylo zjištění, že se skutečně průměrná úroveň výkonu romských dětí pohybuje pod průměrem většinové populace, ačkoliv určitá část romských dětí by vyšla bezpochyby nad průměrem většinové populace. To jsou prostě zákony statistiky. „Neznamená to, že bych se na romské etnikum díval s despektem, naopak, jsem přesvědčen, že by se Romům mělo pomáhat, je to dobré pro ně, ale i pro celou společnost,“ říká. Je proto nutné najít způsob, jak je vzdělávat, aby měli šanci na lepší život. To musí podle něho řešit politici ve spolupráci s psychology, speciálními pedagogy, učiteli, romskými aktivisty… Ano, řešení, které navrhují současní aktivisté – přesunutí všech dětí ze ZŠP do běžných škol – je podle něho skutečně odvážné, je to ale odvaha poněkud bezhlavá. Upozorňuje na slovenské zkušenosti, kde politickým rozhodnutím na východě Slovenska inkluzi skutečně zavedli. Výsledkem bylo rozdělení škol na romské a ostatní. „A kolegové mluvili o tom, že v některých romských třídách může být situace opravdu dramatická,“ varuje prof. Urbánek.

Tu odvahu pro změnu vidí prof. Urbánek v tom, že se přizná existující problém a nezbytnost jeho speciálního řešení. Na ministerstvu školství by měla být samostatná agenda, která se zaměří na toto řešení ne formou přepisování vyhlášek, což označuje za kosmetické řešení, ale za účasti odborníků bude navrhovat věcné kroky, které romské populaci pomohou a většinovou neohrozí. Připouští ale, že je to běh na dlouho trať, že očekávat vyřešení těchto problémů do roku 2015 nebo 2017, jak předepisuje Strategie boje proti sociálnímu vyloučení, je nerealistické.

Chybí supervizní pracoviště

Kdo by měl hodnotit práci psychologů v poradnách, průběh a výsledek jejich diagnostiky? Navazuji otázkou na problém, který v průběhu rozhovoru T. Urbánek zmínil. „Rozhodně ne ČŠI. Musí to být lidé jednak vzdělaní v psychologii, jednak znalí praxe a dostatečně zkušení. Nemohou to být úředníci, kteří si nastudují vyhlášku. Dr. J. Zapletalová upozorňuje na to, že výsledná zpráva může mít všechny právní náležitosti, ačkoliv v průběhu diagnostiky došlo k zásadním chybám. Jenže to prostě pracovník, který nezná celý průběh takové diagnostiky, který vidí jen samotný výstup, jemuž ani třeba dostatečně nerozumí, nedokáže posoudit,“ říká prof. Urbánek. Ideální by podle něho bylo, kdyby existovalo supervizní odborné pracoviště, které by v případě pochybností mohlo odbornost práce psychologa posoudit a buď potvrdit, nebo revidovat výsledek jeho diagnostiky a výslednou zprávu a doporučení.

Vypíchnuté oko

Je podle něho nutné jasně říci, co se od psychodiagnostiky očekává. V některých testech jsou například položky, v nichž děti prokazují, nakolik rozumí určitým slovům – a výsledek této části testu v podstatě informuje psychologa o pravděpodobnosti úspěchu dítěte v českém jazyce, o úrovni jeho porozumění textu. Prof. Urbánek je lakonický. „Psychodiagnostický nástroj je jako každý jiný nástroj. Pomocí šroubováku uděláte spoustu užitečné práce, ale při neodborném užití nebo ve zlém úmyslu s ním můžete i vypíchnout oko…“

Znamená to, že kromě kvalitních nástrojů je nutné i kvalitní vzdělávání uživatelů, kteří s těmito testy pracují. Práce s testem není mechanická záležitost, kterou by mohl dělat stroj, na výsledku se podílí velkou měrou psycholog, svým pozorováním, rozhovorem s klientem i s rodiči, svými zkušenostmi… „Psychologická diagnostika je podstatně složitější proces než jen administrace a vyhodnocení testu,“ poznamenává a na závěr rozhovoru upozorňuje: „Nejsem odborníkem na práci školského poradenství, ani na vztahy mezi poradnami a ČŠI. Ale mohu informovat o trendech, které se objevují v ostatních evropských zemích a které bezpochyby relativně brzo přijdou i k nám. A měli bychom být na ně připraveni.“    

       
Radmil Švancar

< zpět do čísla
banners/1598997600_uspesny-web_390x60.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
1604012400_polar_125x125.jpg
linka-bezpeci_125x125.png
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
39%
34%
27%
janacek_2_240x100.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz