archiv
Učitelské noviny č. 01/2013
tisk článku

SOUKROMÉ ŠKOLY VOLAJÍ PO FÉROVĚJŠÍM PROSTŘEDÍ

Financování podle rámcových vzdělávacích programů, rušení škol, administrativní blokování inovací ve výuce či snižující se ochota rodičů platit studia svých potomků z vlastní kapsy… O těchto a mnoha dalších problémech jednali účastníci programové konference Sdružení soukromých škol Čech, Moravy a Slezska
(SSŠČMS), která se uskutečnila loni v prosinci ve Starých Splavech.

Programová konference se dotkla snad všech témat, která se života soukromých škol úzce dotýkají. Na přetřes se dostal mimo jiné i systém inspekčního hodnocení anebo potíže kolem evropského projektování. Ale asi nejvíc se hovořilo o penězích a taky o tom, jak by měla či mohla vypadat z pohledu soukromníků ideální reforma financování regionálního školství, o jejíchž parametrech se teď, na začátku nového roku, znovu rozjedou debaty na plné obrátky.

Finance podle RVP

Účastníci programové konference se shodli na podpoře systému financování oborových normativů stanovených ministerstvem školství, v nichž by byl optimální jednotkou výkonu žák či student.

„Soukromé školy uplatňují ve vztahu k dítěti, žáku i studentovi individuální přístup, který je v souladu s trendy vzdělávání ve vyspělých společnostech. Prosazují i evropské požadavky v odborném vzdělávání postavené na individuálním přístupu k občanovi a respektování jeho práv a svobod. Proto doporučujeme, aby i způsob financování veřejné služby v Česku byl adresný – optimální jednotkou výkonu i podle české ústavy musí být dítě, žák a student. Ne organizace,“ zaznělo na setkání.

Zřizovatelé soukromých škol proto navrhli, aby státní oborový normativ na žáka vycházející z rámcových vzdělávacích programů (RVP) byl závazný pro všechny zřizovatele a bylo možné ho zřizovateli pouze zvyšovat, ale nikoli snižovat.

„Představoval by jednotnou normativní výši podílu státu na realizaci celého vzdělávacího programu v rozsahu všech nákladů, jejichž výčet dnes přesně určuje školský zákon,“ řekl Petr Jadrný ze SSŠČMS.

Investiční výdaje by podle něj zůstaly věcí zřizovatelů a vícezdrojového financování.

V této souvislosti není na škodu zmíněný předpis přímo ocitovat. Peníze z onoho jednotného normativu by měly jít podle zákona „na platy, náhrady platů, nebo mzdy a náhrady mezd, na odměny za pracovní pohotovost, odměny za práci vykonávanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a odstupné, na výdaje na úhradu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na úhradu pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a ostatní náklady vyplývající z pracovněprávních vztahů, výdaje na nezbytné zvýšení nákladů spojených s výukou dětí, žáků a studentů zdravotně postižených, výdaje na učební pomůcky, výdaje na školní potřeby a na učebnice, pokud jsou podle tohoto zákona poskytovány bezplatně, a rovněž výdaje na další vzdělávání pedagogických pracovníků, na činnosti, které přímo souvisejí s rozvojem škol a kvalitou vzdělávání, na další nezbytné neinvestiční výdaje spojené s provozem škol a školských zařízení“.

A co zbytek? Prostředníkem pro další finanční toky by prý mohly být rozvojové programy ministerstva školství.

„Navrhujeme, aby ministerstvo školství ve svých rozvojových programech řešilo zejména učební pomůcky pro speciální a odborné školství, program inovace strojů a zařízení pro odborné školství a experimentální ověřování nových RVP, popřípadě jejich aktualizaci s vazbou na technologické inovace ve výchově a vzdělávání,“ odpověděl P. Jadrný.

Optimalizace? Pro nás je to běžná věc

Počty patnáctiletých žáků povážlivě klesají, přičemž to má a ještě minimálně do roku 2017 bude mít drtivý dopad na ekonomickou efektivitu středního školství. Kraje optimalizují až v okamžiku krajní nouze, nejprve se hledají „volné zdroje“, za které bohužel dost často bývají považovány právě soukromé školy. Mnozí krajští politici je dokonce považují za jednoho z hlavních viníků, kteří berou „jejich“ školám žáky.

Soukromé školy to považují – a dodejme, že právem – za neférový přístup, který zhoršuje konkurenční prostředí na trhu, kde se poskytují vzdělávací služby. Viděno až fundamentálně tržně – v zájmu státu, a tedy i krajů by naopak měla být podpora soukromých škol jdoucí na úkor těch veřejných, neboť podle důvěryhodných statistik je právě „privát“ pro státní kasu až o třetinu levnější než veřejný vzdělávací sektor. To je samozřejmě jen teoretická úvaha, která by vedla k nespravedlnostem na druhé straně.

Pravdou však je, že soukromé školy ani náznakem nejsou původci optimalizačních tlaků, neboť jejich počty nerostou (ba naopak, viz tabulka) a ani nemají žádné volné kapacity, protože je ani mít nemohou. Nikdo jim totiž náklady na nevyužité prostory a platy učitelů i nepedagogů nedorovná. Proto musejí reagovat na zájem uchazečů a demografický vývoj bezprostředně – jinými slovy by se dalo říct, že optimalizace v této množině škol probíhá takříkajíc permanentně, a to už několik let.

„Naše školy k optimalizaci tlačí ekonomické podmínky, poněvadž vedle pedagogické činnosti, která je samozřejmě dominující, musí dbát i na dobré hospodaření. Žádná soukromá škola si nedovolí vykazovat hospodářské výsledky v červených číslech déle než jeden či dva roky,“ uvedl P. Jadrný s tím, že naprostá většina soukromých škol hospodaří jako neziskové organizace, a to znamená, že všechny své příjmy musí vynaložit jen a pouze na vzdělávání a provoz školy. Tuto podmínku navíc každoročně kontroluje nezávislý audit, bez něhož by ostatně žádná soukromá škola nemohla získat státní dotaci.

„V poslední době se množí případy sloučení nebo zmenšování velikosti soukromých škol. Během uplynulých čtyř let utlumilo činnost 20 soukromých středních škol,“ pokračoval P. Jadrný.

Podle něj je nutné si uvědomit, že v rozhodnutí o zápisu do školského rejstříku mají soukromé školy stanoven maximální počet žáků ve schválených oborech vzdělání a formách vzdělávání.

„V současnosti je tedy nemožné, aby bez vědomí kraje a ministerstva školství naše školy navýšily svou kapacitu a blokovaly snahu krajů o optimalizaci sítě svých škol. Ani statistiky za minulé čtyři roky nepotvrdily, že by soukromé školy nějak zneužívaly krajské optimalizace, jak se z některých krajů ozývá. Nestalo se, že by soukromé školy převzaly žáky po rušené krajské škole. Nestalo se to ani v případě gymnázií, o čemž se hodně spekulovalo. V tomto segmentu naopak došlo k poklesu o devět subjektů, tedy asi o 2500 žáků.“

Nechají nás „vyhnít“?

Na konferenci rovněž zaznělo, že v důsledku demografické krize vypukl mezi kraji, respektive krajskými školami a školami soukromými silný konkurenční boj o žáka, který zrovna nevede k racionálnímu uvažování. Některé kraje prý svých kompetencí zneužívají a nechávají soukromé školství „vyhnít“. Pod tímto slovem se prý skrývá neblahá praxe krajů, které až na výjimky nepovolují žádné inovační změny v oborech, a to ani na úkor celkové kapacity školy. Mnozí zřizovatelé soukromých škol se proto domnívají, že jde o jednoznačné porušení hospodářské soutěže.

Před časem tento nešvar komentoval pro UN předseda SSŠČMS Vladimír Kolder, když popisoval problémy sladění kvalifikace absolventů s požadavky trhu práce:

„Každá škola, která za něco stojí, musí operativně svou vzdělávací nabídku upravovat podle situace na vzdělávacím a pracovním trhu. Soukromé školy nejsou výjimkou. Požadavky zaměstnavatelů se neustále mění a my jim aktivně vycházíme vstříc. Bohužel narážíme na zákony. Když chceme inovovat nějaký obor, musíme žádat o schválení kraj, potažmo ministerstvo školství. Tedy svou přímou konkurenci. Dovedete si představit, jak to asi vypadá. Mnohokrát se nám už stalo, že zbrusu nový obor vzdělání, který vycházel z potřeb regionu, krajský úřad nedoporučil a ministerstvo na základě svých metodických postupů naši žádost zamítlo. A ejhle, v příštím školním roce se v podstatě identický obor objevil v nabídce konkurenční krajské školy ze sousedství. Takže závěrem, soukromé školy by mohly být ještě pružnější, kdyby jim bylo umožněno volněji nakládat s nabídkou oborů.“

Účastníci konference se shodli na tom, že kdyby bylo prostředí pro fungování jejich škol férovější, mohli by snáze budovat vizi moderního a atraktivního vzdělávání. Třeba takovou, v níž by bylo víc místa například pro vzdělávání v zahraničí, které by ideální formou podpořilo jazykové dovednosti, sebedůvěru a adaptabilitu žáků. Anebo víc prostoru pro takové vzdělávací programy, které by padly na míru kvalifikačním požadavkům konkrétních zaměstnavatelů.

Brzdí nás „blbá nálada“

Kromě vyšších odborných škol se všechny ostatní typy soukromých škol momentálně potýkají s negativními dopady školného. Lidé jsou totiž stále méně ochotni za vzdělávání platit. (U vošek je samozřejmě konkurence v tomto směru vyrovnanější, protože školné se tady vybírá i na veřejných školách.) Jak vyplynulo z analýzy negativních vlivů ve společnosti na vývoj soukromého školství po roce 2012, při výběru školy je kvalita až druhořadá. U většiny rodičů prý převažuje ekonomické kritérium a přesvědčení o „státní jistotě“.

Málo platné, „zlatá“ 90. léta minulého století jsou pryč. Dnes jsme naopak svědky důsledků zvýšení existenčních problémů obyvatel. Průzkumy potvrzují, že nejistota výsledku je pro lidskou spokojenost většinou horší než jistota špatného výsledku. Například obavy ze ztráty zaměstnání prý narušují spokojenost člověka více než vlastní nezaměstnanost. Příjmové výkyvy a nejistoty působí na většinu lidí hůře než zaručený plat na nižší úrovni. Ocitli jsme se v situaci, kdy je současná dospělá populace ochotna věnovat na své vzdělání maximálně tisícovku měsíčně. Ani zaměstnavatelé na tom nejsou o moc lépe. Podle analýz plných 45 procent z nich nehodlá investovat do svých zaměstnanců.

„Blbá nálada“ ve společnosti se tak stává úhlavním nepřítelem soukromých škol, z nichž většina se bez školného neobejde. Státní dotace se sice blíží a někdy i dosahuje sta procent dotace pro veřejné školy, jde ale jen o dotace neinvestiční, které v mnoha případech stěží pokryjí platy učitelů. Ostatně jak už bylo řečeno, z pohledu dotací jsou soukromé školy pro stát až o třetinu levnější.        
Petr Husník

 V pořadí již X. Mezinárodní kongres soukromých škol proběhne 24. dubna v Hotelu TOP Praha pod názvem „Soukromé školy – kvalitní vzdělání dostupné všem“.

Motto kongresu: Soukromé školy chtějí na svém kongresu poukázat na to, že vzdělání není privilegiem, ale základním lidským právem. Proto musí mít všichni občané srovnatelné šance. Stát musí respektovat svobodnou volbu vzdělávací cesty každého občana České republiky a umožnit mu bezplatné standardní vzdělávání bez rozdílu zřizovatelů. Je nutné vytvářet podmínky pro uspokojování specifických potřeb každého žáka, ale ve srozumitelném a dlouhodobém vzdělávacím systému. Nelze využít soukromé školy jen tehdy, když stát nemá volné kapacity nebo dostatečnou invenci (např. v současnosti mateřské školy, nové inovační obory). Užitek ze vzdělanosti celé populace má celá společnost. Investice do vzdělání není jen věcí jednotlivce a rodin, ale hlavně státu. Občan za své vzdělání nesmí být dvakrát zdaněn. Soukromé školy budou prosazovat taková organizační a legislativní opatření, která jim umožní rychlejší možnost spolupráce s klíčovými zaměstnavateli. Tím zajistí svým absolventům nalézt si své místo ve společnosti. Tyto a další myšlenky budou soukromé školy ukazovat na příkladech dobré praxe.

Kongres pořádá Sdružení soukromých škol Čech, Moravy a Slezska, které bylo iniciátorem i Celorepublikového dne otevřených dveří na soukromých školách, který proběhl loni 15. listopadu. Akce měla značný úspěch, proto Sdružení chystá pro letošek její druhé pokračování, tentokrát byl za den „D“ vybrán 13. listopad!

Soukromé školy v číslech

Soukromé školy 

2008 /09

2009 /10

2010 /11

2011 /12

2012 /13

MŠ soukromé (včetně MŠ zřizovaných družstvy) – školy

82

96

126

150

194

MŠ soukromé (včetně MŠ zřizovaných družstvy) – děti

3 615

4 023

4 893

5 778

6 967

ZŠ soukromé – školy

68

72

80

85

91

ZŠ soukromé – žáci

5 289

5 710

6 129

6 542

7 017

SŠ – školy

333

332

325

321

313

SŠ – žáci

78 734

78 730

72 229

64 485

58 717

v tom

Gymnázia – školy

77

78

72

69

69

Gymnázia – žáci

12 135

11 914

10 529

9 818

9 429

z toho

všeobecné vzdělávání na SŠ – školy

77

78

72

69

69

všeobecné vzdělávání na SŠ – žáci

12 135

11 914

10 529

9 818

9 429

odborné vzdělávání na SŠ – školy

272

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz