archiv
Učitelské noviny č. 31/2012
tisk článku

REKVIEM ZA STÁTNÍ MATURITU Z ČEŠTINY

Dění kolem letošní maturitní zkoušky je ukázkou nejen české provinciálnosti, ale i nehezkých vlastností našeho národního naturelu. Malost, lhavost, neprofesionalita, odezdikezdismus a halení úzkých ekonomických zájmů do hávu vyšších idejí se tu projevily v přímo krystalické podobě.

V červnovém článku v UN jsem poukázal na výmysly, fámy a dezinterpretace dění kolem centrálního hodnocení maturitních slohů. Během prázdnin proběhly k této problematice bouřlivé debaty na webech[1], ministr školství rozhodl o některých změnách maturitního modelu, nově jsou známa i čísla kolem odvolání. Považuji za potřebné toto vše komentovat a dodat leccos, co se do prvního článku nevešlo. Předesílám, že se tentokrát dotknu též chyb, k nimž v prvním (a posledním?) roce existence hodnocení mimo školy došlo. Svými články nehájím Cermat, nýbrž morální a profesní integritu drtivé většiny hodnotitelů i vedoucích týmů, a zejména samu koncepci centrálního hodnocení.

Celou kampaň rozpoutal web EDUin. O tom, že v ní vůbec nešlo o kauzu bohemistickou, nýbrž politickou a ekonomickou, by mohl pochybovat jen hodně naivní člověk. Nejvíce však na ní fascinuje bohorovnost, s jakou úzká skupina lidí spojená s touto o. p. s. vydávala a vydává své názory za jedině správné a autory tažení za experty. Člověk by málem řekl, že v osobách T. Feřteka, O. Hausenblase a O. Botlíka k nám promlouvají reinkarnace Peroutky, Komenského a Gausse. Došlo to tak daleko, že dva prvně uvedení byli jmenováni do poradní ministerské komise, ačkoli k tomu, kvůli čemu vznikla především, totiž hodnocení slohových prací, nemají naprosto co říci. Do této komise přitom nebyl navržen jediný praktikující středoškolský češtinář, což je naprostý skandál.

Veřejné mínění tak vytvořili tři lidé: novinář usvědčený z opakovaných manipulací s podloudně získanými materiály, učitel, co nikdy neučil, a matematik spjatý s firmou podnikající v oblasti tvorby testů. Tuto sestavu vehementně doplnila středoškolská češtinářka, která nejprve zpochybnila vzdělání všech absolventů bohemistiky na FFUK ze sedmdesátých a osmdesátých let jen proto, že studovali v době Rzounka. Nato označila funkční stylistiku, jeden z největších výdobytků moderní české vědy vůbec, za ideologii, což je výrok, nad kterým už opravdu zůstává rozum stát. (Dokonce ho v diskuzích zopakovala: to patrně aby se Vilém Mathesius, Roman Jakobson a Bohuslav Havránek dostali ve svých hrobech zase do původní polohy.) Vše dovršila veřejným přiznáním, že slohy „hodnotí citem“. Takových emotivních vystoupení byly na EDUinu stovky. To je pak těžká diskuze. Alespoň tu stejně veřejně prohlašuji, že kdyby ona kolegyně takto zdůvodnila hodnocení slohových prací mých synů, natož prací maturitních, řeknu jí v kabinetě něco hodně nelichotivého od plic.[2]

Snad nejtypičtějším projevem vzbouřené hysterie byl nelíčený údiv mnoha maturantů i jejich rodičů, jak vůbec může někdo ze slohu propadnout, spojený s vulgárními nadávkami a výhrůžkami na adresu hodnotitelů. Vždyť maturitu máme od toho, aby se dávala, když už student ty čtyři roky nějak prolezl! A jestli si nějaký „centrální magor“ usmyslí, že ji nedá, byť postupoval podle kritérií, jež se zde vytvářela již od dob Pražského lingvistického kroužku, budeme ho žalovat. Hodnocení vně škol je třeba zničit proto, že dřív bylo možné, aby si ředitel či tatínek podnikatel dokročili přímo na kantora. To teď najednou nejde – jak to? Jsme vůbec v Česku? (Pozn.: žádný strach, příští rok už zase budeme…) Pro ilustraci jeden z diskuzních příspěvků tohoto typu; je více než reprezentativní:

No dnes mi přišlo rozhodnutí jak jinak než se se zamítá…už totohle divadla mám fakt pokrk jenom samý čekání a úplně k ničemu.Každej abych z těch hodnitelů v životě poznal co je ta za… někoho poškodit když má všechny zkoušky hotový a jenom nějaká debilní slohovka mu zkazí nějakou část života.Nesnáším to a raději snad abych v září opět neudělal a nebudu mít maturitu jenom díky nějaký po… slohovce tohle už se nedá jinak napsat.Doufám že je tu ted někdo kdo hodnotil ty slohovky,těmhle lidem krom těch co hodnotili “možná podle svého svědomí a vědomí správně’ přeju aby je v životě potkalo něco kde jim zbude jen čumět a řvát aby byli bezmocní protože těmhle lidem nic jinýho nepřeju. (Neúspěšný maturant na webu EDUin)

Opravdu si někdo myslí, že takovému mladému muži patří do ruky maturitní vysvědčení? À propos: někteří EDUinští debatéři přijali citovaný výlev „s pochopením“…

Frustraci z neúspěchu lze pochopit – méně však již přijmout jako důvod k tomu, aby se ustupovalo od systému, který je neskonale objektivnější než ten, k němuž se rozhodnutím ministra školství vracíme. (Když gymnázia, na nichž jsem v minulosti působil, navštívili učitelé ze zahraničních partnerských škol, nelíčeně žasli, jak je možné, že u maturit mohou zkoušet žáky titíž vyučující, kteří je v daném předmětu na škole vedli, a že dokonce opravují jejich maturitní slohy.)

Co kdyby se konečně někdo zeptal všech 400 hodnotitelů na celkovou úroveň dnešních středoškoláků z většiny SOU a řady SOŠ? Můj tým mně posílal zoufalé maily, že některé práce opravit ani nejde, protože nejsou česky. Na základě více než 600 maturitních slohů, jež jsem kontroloval, to mohu plně potvrdit.

V civilizované cizině funguje centrální hodnocení esejů zcela uspokojivě a podle analogických kritérií, včetně bodové tabulky. Proto i zde znovu upozorním na nejprestižnější mezinárodní maturitu International Baccalaureate: ze statistické ročenky vyplývá, že se během jednoho jejího cyklu opraví centrálně několik set tisíc esejů. Není pravda, že slohové práce se vymykají svou „jedinečností“ možnostem korektního hodnocení – jen je nelze hodnotit s takovou exaktností jako matematiku. To ale neznamená, že při stanovení smysluplných kritérií a sjednocení jejich výkladu nelze dospět k akceptovatelné evaluační shodě.

Uvedu nyní překlad krátkého výňatku z IB tabulky pro hodnocení maturitních esejů, aby bylo zřejmé, oč mně jde především: totiž že sloh lze objektivně hodnotit, že v cizině se tak roky postupuje a užívá se přitom bodovací tabulka s deskriptory podobná té naší. Hodnocena je tu literárněinterpretační esej na předem neznámé téma, zadané v souvislosti s uměleckými díly, jež byla probrána v maturitním kurzu. Píše se na základní úrovni půldruhé hodiny; rozsah není předepsán, ale očekává se nejméně 500 slov, optimálně 600–700 slov (!) Cituji kritérium D (překládám úmyslně „otrocky“, abych se co nejvíc přiblížil duchu anglického originálu):

D: Organizace a rozvoj textu (tj. naše 3B – kompoziční výstavba, koherence textu)[3]

Jak dobře organizovaná, koherentní a rozvíjená je prezentace myšlenek?

0 –
Práce nedosahuje standardu popsaného deskriptory uvedenými níže.

1 –
Myšlenky fakticky (virtually) nemají organizaci ani strukturu a chybí koherence a/nebo rozvoj (development: tím se rozumí kompozice textu).

2 –
Myšlenky mají určitou (some) organizaci a strukturu, ale je tu (there is) jen velmi malá koherence a/nebo rozvoj.

3 –
Myšlenky jsou adekvátně organizovány, s vhodnou (suitable) strukturou a určitou (some) pozorností věnovanou koherenci a rozvoji.

4 –
Myšlenky jsou dobře organizovány, s dobrou strukturou, koherencí a rozvojem.

5 –
Myšlenky jsou efektivně organizovány, s velmi dobrou strukturou, koherencí a rozvojem.

 

Umí si někdo představit, jak by se rozkřičeli odpůrci centrálního hodnocení, kdyby se taková tabulka objevila v české kotlině? Vždyť třeba vůbec nespecifikuje, jak vnímat rozdíl mezi „dobře organizovány“ a „efektivně organizovány“! A přece se podle ní hodnotí a výsledek uznávají v Oxfordu i Cambridgi, na Harvardově univerzitě i na Yale.

Korektní a zcela zásadní příspěvek k maturitní tematice přičinil 11. 8. J. Soukal, autor vysoce respektovaných středoškolských učebnic literatury, v rozhovoru pro web Aktualne.cz (dostupné na http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=753801). V něm brilantně obhájil koncepci celé nové maturity (včetně hodnocení slohů mimo školy) a jasně ukázal její výhody ve srovnání se starým modelem. Text byl přetištěn na webu Česká škola a v diskuzi obdržel výrazně souhlasné reakce; zejména hlasitý souhlas se Soukalovým názorem, že stará maturita byla „cinknutá“, o lecčems vypovídá. Pro ilustraci dva typické ohlasy:

1. 
Nezapomeňte na psychologii – ohodnotit jako nedostačující písemnou práci někoho, koho jste čtyři roky učili (jakkoliv si zaslouží neprojít), je mnohem těžší než dát stejné hodnocení práci někoho, koho neznáte. Takže se bude nadhodnocovat (pokud zůstane zachována komplexnost hodnocení, tedy neúspěch v jedné části = neúspěch celkový) a objektivizace zapláče. Doufám, že ti kolegové a kolegyně, kteří letos nabádali své studenty, aby se odvolali vždy, když budou nespokojeni s hodnocením PP, budou mít tolik charakteru a cti v těle, že jim totéž doporučí i v následujícím školním roce, kdy se sami stanou hodnotiteli. A přeji jim, aby jejich volání studenti houfně vyslyšeli.

2. 
Proč mlčí mlčící většina národa? Protože je to pohodlnější!!! Jde o klídek, pohodičku, přeci nebudeme nakonec ještě dobře a zodpovědně vychovávat své děti, to dá příliš mnoho práce, ne? Mnohem jednodušší a snazší je jim říkat, jak jsou úžasní, jak jsou dobří, že jsou nejlepší děti na světě a že v životě stačí jenom otevřít hubu a hamburger s colou a třiceti tisíci zajisté přiletí a strefí se přesně. A hlavně jim všechno dovolit a nezaslouženě certifikovat! Nic horšího už pro ty děti a pro nás dospělé opravdu nejde udělat! A tak nakonec všichni dostanou, co chtějí, a zodpovědný za marasmus života není jakoby nikdo, hlavně ne rodič, hlavně ne dítě, hlavně ne učitel, hlavně ne stát! Jenom to není pravda. Nic víc! Dnes si ještě můžeme chvilku nalhávat, jak jsme dobří! Pak už budeme jenom sklízet! Všichni, bez výjimky!

Ano: jak to, že vloni nikdo neprotestoval, i když se hodnotilo podle v principu stejných tabulek a kritérií? Protože maturita byla „cinknutá“.

 

Řada diskutujících upozornila na známý problém kapitačních dotací. Jeho důsledkem je boj škol o žáka. Ke středoškolskému studiu jsou tak přijímáni i uchazeči, kteří na ně prostě nemají. A když pak dojde u maturity na lámání chleba (a chleba se neláme v domácí jizbě), selžou. Viz tento webový příspěvek:

Takže nikoliv úvaha: všechny děti se chtějí učit, tak je nechte, ať část jich maturuje na praktických školách, část na odborných a část na gymnáziích. Nýbrž: hrubým odhadem polovina dětí, které jdou na SŠ, se UČIT NECHCE NIČEMU a je to patrné z celého devítiletého předchozího období (možná je to i víc než polovina). Dilema zní: co s těmito nemakačenky?? (Na webu Česká škola)

Letní debaty na webech nakonec ale ukázaly jednu důležitou věc: řada učitelů z praxe si myslí, že objektivizace maturitního hodnocení je správná myšlenka. To je velmi povzbudivá zpráva za situace, kdy nejen EDUin, ale následně některá celostátní (bohužel i veřejnoprávní) média rozpoutaly štvanici, v níž se to na adresu centrálního hodnocení maturitních slohů hemžilo označeními jako „zpackané“, „fiasko“, skandál“, „debakl“, a kdy se v rozporu se skutečností tvrdilo, že maturanti nebyli dostatečně informováni.[4]

Novou maturitu, včetně kritérií hodnocení písemné práce a důrazu na práci s textem při ústní zkoušce, přijala nemalá část češtinářů za svou.

V průběhu odvolacího řízení se pak ukázalo, že až na některá selhání jednotlivců (jichž ovšem bylo mediálně zneužito tak, jako by špatně pracovalo málem 99 % hodnotitelů) odvedli externí spolupracovníci Cermatu naprosto standardní výkon. Každá aktivita, na níž je účasten lidský faktor, přece nese riziko chyby! Proto se zavedl hned trojnásobný opravný mechanismus, jenž naprostou většinu případných omylů korigoval.[5] Během debat zastánci projektu mj. objasnili, že není křivdou, když propadl ze slohu jedničkář jen proto, že napsal „kreativně“ recept na koláče místo na palačinky nebo fejeton místo reportáže: maturita se přece v současné podobě nehodnotí podle výkonu čtyřletého, ale dvoudenního. Stejně jako přijímací zkoušky na vysoké školy.

 

Říkám-li, že centrální hodnocení maturitních slohů proběhlo s ohledem na celková čísla v zásadě korektně, netvrdím tím, že se při něm nevyskytly negativní jevy. Pokusím se je zde shrnout a komentovat; začnu tím nejzávažnějším:

1. 
Nevysvětlitelná, politováníhodná a v některých případech bohužel až trestuhodná selhání individuálních hodnotitelů. Chci hodně hlasitě zdůraznit, že mě i další členy hodnotitelských týmů nesmírně mrzí, a nejen proto, že právě ona ve svém důsledku projekt CeHoPP pohřbila: jsem nejen didaktik, ale především učitel z praxe a jakékoli skutečné poškození žáka se mne hluboce dotýká. Přes vše, co zde píši, naprosto chápu roztrpčení maturantů i jejich rodin v těch případech, kdy negativní hodnocení opravdu bylo nesprávné, protože hodnotitel hrubě nedodržel metodiku i přímé pokyny vedoucích týmů. Například když strhl za jedinou chybnou interpunkční čárku 2 body v kritériu 2A, ač se neměl strhávat žádný; když i po opakovaných upozorněních dával 0 bodů v kritériu 1B za zprávu v budoucím čase; když nepochopitelně udělil jen 13 bodů práci, jíž tři konzultovaní přehodnocovatelé přiřkli posléze 21–23 bodů; když přidělil nulu v 3B za údajně nedokončenou práci a nevšiml si, že maturantka omylem skočila ze strany 2 na stranu 6, kam závěr napsala – to se může pisateli ve stresu stát a hodnotitel na to měl přijít. A jako pedagog tělem i duší stejně dobře chápu, že takové oprávněné rozhořčení konkrétních lidí nelze dobře uklidňovat okřídlenou větou „selhal jedinec, systém je v pořádku“, jakkoli je to právě v tomto případě pravda (viz statistiku níže). Vzhledem k tomu, že zde jde o chyby neomluvitelné, nebudu rozhodně hledat polehčující okolnosti; stát se neměly a viníci nechť zpytují svědomí hluboce a dlouze.

2. 
Katastrofální (ne)propagace celé akce ze strany Cermatu, nevysvětlení jejích důvodů a přínosu, nepoukázání na její inspiraci zahraničními zkušenostmi.

3. 
Spuštění projektu CeHoPP naostro hned první rok. Musím souhlasit s názorem, že bylo lépe nejprve vyzkoušet centrální hodnocení nanečisto, tj. paralelně s hodnocením učitelů na školách, srovnat výsledky obého, vytřídit nejkvalitnější hodnotitele a teprve s nimi spustit ostré centrální hodnocení až v příštím maturitním ročníku. (Odmítám však populistickou politickou reakci, při níž se s vaničkou vylévá i dítě.)

4. 
Selhání středoškolských češtinářů jako komunity. Ať už mezi sebou jakkoli polemizujeme, ať už jsme zastánci toho či onoho pojetí maturity, způsob, jakým si necháváme líbit zasahování diletantů do naší suverénní odborné problematiky, je bez nadsázky otřesný. Není přece vídáno ani slýcháno, aby si lékaři, matematikové, právníci nechali do svého oboru žvanit kdejakými Cvachy, aniž by je okamžitě vyprovodili ze scény! Napadlo by snad příčetného nelékaře radit chirurgovi, podle jakých kritérií si má vybrat skalpel a kam říznout? Ano, v demokracii se smí každý vyjádřit, ale snad probůh ne v zasvěcené odborné debatě, do níž se může její účastník kvalifikovat toliko vysokoškolským vzděláním v daném oboru a aspoň minimem praktických profesních zkušeností!

Co naopak nová maturita v letošním modelu ukázala pozitivního?

1. 
Centrální hodnocení slohů vede naprosto nezpochybnitelně k objektivizaci maturitní zkoušky: hodnotí-li se totiž slohy ve školách, pak jsou známky nesouměřitelné; bez jednotné metodiky klasifikuje každý češtinář jinak, a navíc domovský učitel často maturantovi přidává (vzpomeňme Soukalova termínu „cinknutá“ maturita).

2. 
Hodnocení slohů mimo školy se ukázalo být i netušeným, a velmi cenným diagnostickým prostředkem zjištění stavu vyjadřovacích schopností našich středoškoláků. (U jedné třetiny z nich jsou příšerné, u druhé nedostačující; uspokojivé až velmi dobré nacházíme nanejvýš u 10 % celé středoškolské populace. Je nejvyšší čas, ne-li pozdě, s tím něco dělat.)

3. 
Centrální hodnocení slohů lze bez potíží zvládnout logisticky.

Nyní avizovaná čísla, která dokazují, že chybné hodnocení maturitních prací, jakkoli bolestné v individuálních případech, se ukazuje jen nečetné v celkových číslech: Bylo podáno 4718 odvolání týkajících se slohu, z toho 4614 na základní úrovni a 104 na vyšší úrovni. Vyhověno bylo 452 z nich, z toho 29 na VÚ a 423 na ZÚ. Všechny povinné zkoušky přitom vykonalo v jarním termínu 93 256 žáků.[6]

Z toho vyplývá, že ze všech odvolání proti hodnocení maturitních slohů bylo shledáno oprávněnými 0,48 %. Necelé půlprocento! To je snad fiasko či debakl? I tehdy, přičteme-li eventuální úspěšné žaloby proti výsledku odvolání a určitý počet potenciálně chybně hodnocených prací, jež navzdory masivní anticermatovské kampani napadeny nebyly, protože to studentům z nějakého důvodu nestálo za to, je zjevné, že celkově dopadlo centrální hodnocení maturitních slohů uspokojivě.

Jak by podle autora článku měla maturita vypadat v budoucnu?

Obecně:

1. 
Rušme postupně maturitu u některých učebních oborů s tím, že ti učni, kteří by jej úspěšně absolvovali a později měli zájem o dodatečné složení maturitní zkoušky, připravovali by se na ni samostudiem či v samostatných kurzech a mohli by ji konat ve spádových školách.

2. 
Pokud se bude nadále nabízet maturita na SOU v takovém rozsahu jako nyní, je nutno ponechat současný dvouúrovňový model. Snad všichni praktici se shodují na tom, že jednoúrovňová maturita dosažitelná frekventantům většiny SOU a některých SOŠ bude zcela k smíchu gymnazistům, a naopak maturita přiměřená gymnaziálnímu standardu bude nepřiměřeně náročná pro většinu učňů a řadu žáků středních odborných škol. (Ostatně je iluzorní předpokládat, že s ministerskou změnou skutečně jedna úroveň přijde; nikoli: bez kontroly a hodnocení z centra bude úrovní přesně tolik, kolik je učitelů na středních školách…)

3. 
Vysoké školy by se měly co nejdříve jasně vyjádřit, zda je maturitní model zajímá, či nikoli. V prvním případě by pak bylo vhodné, aby konečně po mnohaletém mlčení a mlžení nastínily svoje představy v této oblasti.

K češtině:

1. 
Slohová práce by se měla i v budoucnu zadávat z centra a opravovat v centru; měla by být delší s příslušně zvýšenou časovou dotací. Maximální možnou eliminaci hodnotitelských omylů ošetří vytvoření týmu z nejlepších letošních hodnotitelů.

2. 
Didaktický test by měl postupně obsahovat i otevřené úlohy typu PISA, v konečném počtu asi 30 % všech testových úloh. Hodnotitele vyškolené pro tento typ úloh máme.

3. 
Ústní zkouška může zůstat bez větších změn, tedy s pracovními listy a 15–20minutovou interaktivní diskuzí před maturitní komisí (to je dobrá česká tradice). Na rozdíl od K. Lippmanna jsem přesvědčen, že učitel zde nemusí nikterak rezignovat na kreativitu svou ani maturantovu. Psal o tom ostatně několikrát i J. Soukal: skutečně dobrý češtinář se bude držet bodů z pracovního listu, a přesto povede se svými studenty vysoce zasvěcený, kultivovaný dialog o vylosovaném literárním díle a přilehlých souvislostech. I ústní zkoušku však je třeba žádoucím způsobem objektivizovat, a to jejím nahráváním na audiomédium, jak opakovaně navrhuji. Má to dva důvody. Prvním je zamezit postup těch češtinářů, kteří stále ještě vedou ústní maturitní zkoušku postaru a v rozporu s vyhláškou i didaktickými zásadami oboru, zejména ignorováním jazykové složky předmětu na úkor složky literární (analýze neuměleckého textu věnují jen zlomek celkového času, popř. na ni rezignují úplně). Druhým je snaha dát do ruky maturantovi neprůstřelný materiál pro eventuální odvolání: dnes si může na ústní zkoušku – na rozdíl od slohu – stěžovat, jak chce, a nic si nevystěžuje. Nahrávky by se archivovaly pouze a jedině po dobu, po kterou je možno odvolání podat, pak by se fyzicky zničily.

Na úplný závěr:

Přestaňme si konečně něco předstírat. V EDUinském tažení vůbec nešlo o nějaké odborné češtinářské záležitosti ani o studenty, nýbrž především o to, jak zlikvidovat státní maturitu ve stávající podobě. Nejpravděpodobnější důvod, totiž komerční, jsem nastínil v minulém příspěvku.

Maturita se dnes nabízí i žákům, jejichž akademický potenciál a morálně-volní studijní předpoklady se blíží nule. Zde tkví skutečná příčina selhání naprosté většiny letos propadlých maturantů. U češtiny jí v celkovém záběru nebyly chyby hodnotitelů, nýbrž neschopnost neúspěšných kandidátů stvořit po čtyřleté středoškolské výuce mateřského jazyka byť i jen 200 slov konzistentního a mluvnicky jakžtakž správného textu. I proto jsem v Učitelských novinách a jinde hovořil o reálné hrozbě ztráty funkční gramotnosti dospívajících.

Pokud návrhy ministerské komise projdou v Parlamentu, národ spokojeně spočine v příjemném maturitním zahníváníčku. Tisíce středoškoláků po celé zemi si oddechnou, protože jejich domovský učitel je přece nenechá rupnout, i kdyby psali hůř než páťáci a v mluvě nedali dohromady jedinou souvislou českou větu. Politici elegantně vyřeší problém a nebudou již muset čelit tlaku voličů. Stylistika – o jazyku nemluvě – se na středních školách bude nadále učit tak málo, že komunikační deficit středoškoláků, již nyní děsivě velký, v dalších letech dále dramaticky vzroste.

Je tristní vidět po třiceti letech praxe takové konce výuky mateřského jazyka. Jedna nechutná kampaň – a proces „dešolichace“ maturity je v troskách.

Mohlo by mně to být jedno: škola, na níž působím, nabízí mezinárodní maturitu. Přípravu na paskvil, v nějž se hrozí proměnit maturita česká, sfouknu se svými oktavány během jednoho večera na koleji, načež se budeme věnovat již jen přípravě na interpretační IB esej – a to je trochu jiná liga. Pachuť ovšem zůstává. Neučil jsem celý život jen na elitním gymnáziu.

Zrušení centrálního hodnocení oprav maturitních slohů a dvou maturitních úrovní je obrovskou strategickou chybou, která se nejpozději do dvaceti let celému národu šeredně vymstí.

P. S. Některé děti, které se bojí byt na taboře samy, tak mužou tady přijet s rodiči. [] Koná se v Českýckych Budějovicích. Jestli souhlasí s tím vaší rodiče, tak můžeté přijet 30 července a podepsat že stim souhlasité aby vaše dítě jelo na letní tabor. Na závěr vám chcy řict že jidlo a piti je v ceně.

Samozřejmě jako 10 letý Vojta, tak i jinni by byly rádi za to, že se mají právě jako on někomu svěřit. Myslím, že je to větší důkaz projevu lásky. Pro mne si myslím, určitě ano. Domnívám se správně? Když myslím, že i pro Vás?

Takové texty po vrácení maturitního hodnocení do škol mnohde projdou, a leckde nejhůř za tři. Chceme to?

Jiří Kostečka, didaktik češtiny a středoškolský češtinář

 

Otevřený dopis prof. PhDr. Petru Fialovi, Ph.D., ministru školství České republiky

Vážený pane ministře,

obracíme se na Vás v souvislosti s vývojem situace kolem státní maturity. Jsme znepokojeni některými návrhy maturitní komise na změnu zkoušky pro příští dva roky i v dalším období a také tím, že jsou tyto návrhy prezentovány jako samozřejmé.

Kriticky se stavíme ke koncepci jednoúrovňové zkoušky a k tomu, že centrální hodnocení písemných prací z českého jazyka bylo zrušeno bez náhrady, přičemž se zjevně nepočítá s kritickou reflexí tohoto projektu a s jeho případnou modifikací v příštích letech.

Návrhy komise byly přijaty i přes to, že se – slovy jednoho z jejích členů – jedná spíše o komisi „zúčastněných stran“ (nikoli expertů) a že v ní nebyl ani jeden praktikující středoškolský češtinář, ačkoli právě českého jazyka a literatury se změny dotýkají nejvíce.

Jsme udiveni, když se dočítáme, že členové komise se soustředili především na to, aby maturita „neuškodila“. Považujeme takto formulovaný cíl za vágní a s ohledem na význam maturitní zkoušky málo důstojný.

Vyjádřil jste přesvědčení, že „maturita musí být založena především na důvěře v učitele, ředitele, školu“. Váš názor plně sdílíme a vnímáme skutečnosti, kvůli nimž je nutné zdůraznit tento aspekt zkoušky. Důvěra je podmíněna i tím, do jaké míry je zkouška objektivní a spravedlivá, a respektováním její hodnoty ze strany studentů a veřejnosti. Jak se tyto premisy slučují s výše uvedenými návrhy?

Pro řadu maturantů, převážně (ale nejen) z gymnázií, bude maturita z českého jazyka v následujících dvou letech příliš lehká, minimálně v testové a písemné části. Nesporně ztratí na efektivitě a na prestiži u studentů i veřejnosti.

Centrální hodnocení písemné práce jasně ukázalo, jak vážné nedostatky v písemném projevu část středoškoláků má. Hodnocení v předchozích letech tento fakt nesignalizovalo, a to ani v roce 2011, kdy poprvé došlo ke sjednocení hodnotících kritérií. Návrhy maturitní komise nejenže nereagují na tyto skutečnosti, ale znovu vytvářejí prostor pro to, aby zcela zásadní výukový problém nebyl řešen, ale „zmizel“.

V žádném případě nezakrýváme, že letošní hodnocení provázely chyby, zejména neschopnost vedení Cermatu komunikovat se studenty; pro některé byl výsledek zkoušky nepříjemným překvapením, ba šokem. Přitom jak se postupně ukázalo, někteří hodnotitelé nezvládli svou práci. Rozhodně však v úhrnu nešlo o hodnocení „zpackané“, jak bez ohledu na skutečný stav věci tvrdili někteří kritici státní maturity a skandáluchtiví či v dané problematice diletující novináři. Počet špatně opravených prací v poměru k celkovému počtu maturitních písemek po přezkumu nepřesáhl půl procenta a ani odhad zohledňující možnost, že části chybných hodnocení se přezkum netýkal, nezpochybňuje konstatování, že drtivá většina prací byla opravena správně.

Výhledově se počítá s tím, že z konceptu jednotné maturity zbude torzo v podobě testu. Proč? Je možné reagovat na individuální selhání tím, že rozložíme celý maturitní systém? Už dnes je dosti decentralizována výuka – rezignuje stát napříště na svoji zodpovědnost a možnost kontrolovat většinu vzdělávacích výstupů? Jak zajistí, aby maturitní zkoušku určovala výhradně odborná hlediska, a nikoli např. snaha „nepoškodit“ školu?

Z hlediska češtiny je principiální slabinou výhledových záměrů s maturitou předpoklad, že stát prostřednictvím testu uhlídá „nepodkročitelné minimum“. Takto lze pravděpodobně bez problémů postupovat v matematice, ale nikoli v předmětu, jenž se zaměřuje primárně na rozvoj písemného a ústního projevu. Zde se absence praktikujících češtinářů v komisi projevila obzvlášť výrazně.

Předmět český jazyk a literatura byl na středních školách po dlouhá desetiletí poznamenán strnulostí, výrazným preferováním literární historie, příliš úzce pojatou a časově poddimenzovanou výukou jazyka a slohu. Tento stav se v polistopadovém období měnil jen zvolna. Státní maturita ve své stávající podobě, jako komplexně pojatá zkouška zdůrazňující schopnost porozumět textu, přinášela naději na zásadnější proměnu výukových stereotypů. Reakce nemalé části češtinářů ukazují, že její metodický přínos se projevuje už nyní. Konstatujeme, že jsme v maturitní diskuzi letos ani v předchozích letech nezaznamenali alternativní návrh, který by závěrečnou zkoušku řešil kvalitativně srovnatelným způsobem. Demontáž promyšleného projektu je z tohoto hlediska nepochopitelná.

Velmi vítáme metodický aspekt diskuse, kterou státní maturita vyvolala. Rádi bychom ale zůstali na poli argumentů, nikoli nedoložených či pochybených tvrzení. Jen takováto diskuse nám umožní dobrat se maturitního modelu, který respektuje moderní trendy i celistvost daného vyučovacího předmětu a „zastřeší“ rozličné výukové formy a metody, na jejichž svobodnou volbu mají učitelé nepochybně právo. K tomu bychom rádi přispěli.

Projekt státní maturity bezesporu vyžaduje výrazně zkvalitnit a zefektivnit. Nikoli ovšem pohřbít. Domníváme se, že námi uvedené skutečnosti ukazují, že je nejen životaschopný, ale přímo nutný.

Vážený pane ministře, věříme, že naše argumenty vezmete v potaz, a tudíž jednak znovu zvážíte možnost zachování víceúrovňové maturity, jednak se ve vztahu k písemné a ústní zkoušce zasadíte nikoli o postupné zrušení metodických aktivit, ale naopak o jejich prohloubení.

S důvěrou ve Vaši rozvahu

Mgr. Josef Soukal

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.

Sdělení pro veřejnost:

Otevřený dopis prof. PhDr. Petru Fialovi, Ph.D., ministru školství České republiky, je možno signovat oznámením na následující e-mailovou adresu:

podporamaturite@seznam.cz

Na tuto adresu prosím zasílejte i jakákoli další sdělení (komentáře, hodnocení apod.) k dopisu.



[1] Zejména EDUin, Česká škola, Aktuálně.cz.

 

[2] Tím ovšemže nepopírám, že jistá míra intuice při hodnocení slohů, zejména z funkčněstylové oblasti umělecké, bývá přítomna. Uplatňuje se při vnímání jemných stylizačních nuancí, účinnosti metafory apod. Je však naprosto nepřípustné zavádět do hodnocení slohových prací subjektivní „cit“ individuálního hodnotitele jako hlavní, ne-li jedinou evaluační metodu.

 

[3] Kromě tohoto kritéria se hodnotí ještě A) znalost a porozumění dílům; B) dodržení tématu (tj. zodpovězení zadaných otázek); C) formální analýza uměleckých prostředků užitých v daných uměleckých dílech; E) správnost, jasnost, adekvátnost a jazyková funkčnost kandidátova vyjadřování (naše kritéria 2A, 2B, 3A).

 

[4] Není např. pravda, co na EDUinu psal člen ministerské komise P. Krupka, že kritéria hodnocení maturitních slohů byla známa až od března: ve skutečnosti se hodnotilo podle zásad stanovených již při loňských certifikacích, jen zpřesněných. Metodická příručka k hodnocení vyšla sice až těsně před maturitou, péčí dvou externích spolupracovnic Cermatu, ale původně ani existovat neměla a nemusela: k úspěšnému napsání maturitního slohu úplně stačí řádná středoškolská výuka českého jazyka a slohu (ovšem ne pouze literatury!!), sledující kompetence obsažené v RVP G a v Katalogu požadavků k maturitní zkoušce. Potřebná poučení obsahují mj. i stávající učebnice jazyka a slohu pro SŠ (popř. v kombinaci se Základní mluvnicí češtiny).

 

[5] Poctivě dodávám, že bohužel opravdu jen naprostou většinu, nikoli všechny. K tomu dále v hlavním textu.

 

[6] Jde o počet odvolání na hlavu, nikoli o celkový počet podání. Některá odvolání se totiž dostala do systému vícekrát od téhož stěžovatele – i proto uváděl P. Husník v UN vyšší absolutní čísla, procenta se však neliší.

 

< zpět do čísla
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
1604012400_polar_125x125.jpg
ucebnice
polartraver.jpg
anketa
Měl by stát zavést minimální laťku úspěšnosti u jednotných přijímacích zkoušek na SŠ?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
37%
32%
31%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2021 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz
Eğer isterseniz harika seks, sesli şişli escort söyler zorunda olacak. Her insan ve her cinsel ilişki farklıdır, En uzun süredir devam eden seks ve ilişki şişli escor ev sahipliği yapan, Taksim en şehvetli vücutlara taksim escort sahip en güzel ve en seksi telekızları bulun. Kişisel fantezinizi yaşamak istiyorsanız, profesyonel bir telekız ideal bir ortaktır. ​Kalbinizde hala gençseniz ve istanbul escort güzel bir bayan arkadaş arıyorsanız, beşiktaş escort gününüzü güzelleştirmek için seksi eskort istanbul kızlarımız tarafından alın. Mecidiyeköy escort model sitesi, beylikdüzü escort bayanları ve eskort modelleri online web sitesi. Gecelik veya saatlik escort bayanlara 7/24 sitemizden ulaşabilirsiniz. taksim escort model sitesi, mecidiyeköy escort bayanları ve eskort modelleri online web sitesi. Gecelik veya saatlik escort bayanlara 7/24 sitemizden ulaşabilirsiniz. Escort bayanları bulabileceğiniz mecidiyeköy escort web sitemiz istanbul escort. Web sitesinde mecidiyeköy escort bayanlar yer almaktadır. Erotik Shop - sex shop Oyuncak Mağazası sex shop erotik seks oyuncakları sitesi olan nokta shop, lisanslı markaları ile cinsel sağlık ürünleriyle hizmetinizde. en uygun fiyat erotik shop ürünler sex shop mağazası www.noktashop.org şişli escort bursa escort istanbul escort taksim escort ortaköy escort beşiktaş escort bebek escort mecidiyeköy escort beylikdüzü escort sex shop sex shop sex shop sex shop sex shop sex shop sex shop sex shop fethiye sex shop