archiv
Učitelské noviny č. 18/2012
tisk článku

SLOŽITĚJŠÍ CESTA K ODKLADŮM

Vstup dítěte do školy patří mezi nejvýznamnější okamžiky v jeho životě a v životě jeho rodičů. Někdy možná tak významný, že je těžké ho unést, že vyvolává obavy. Někdy oprávněné, někdy ne. Zhruba pětině dětí chtějí rodiče dopřát ještě jeden bezstarostný rok. Ministerstvu se ale počet odkladů nelíbí, ačkoliv se už několik let podle statistiky a dokonce řadu let podle paměti odborníků situace nemění.

Nový školský zákon posunul pravidla, podle kterých se odklady dneska doporučují. Paragraf 37 o odkladu povinné školní docházky se změnil:

(1) Není-li dítě po dovršení šestého roku věku tělesně nebo duševně přiměřeně vyspělé a požádá-li o to písemně zákonný zástupce dítěte do 31. května kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku, odloží ředitel školy začátek povinné školní docházky o jeden školní rok, pokud je žádost doložena doporučujícím posouzením příslušného školského poradenského zařízení nebo odborného lékaře a odborného lékaře nebo klinického psychologa. Začátek povinné školní docházky lze odložit nejdéle do zahájení školního roku, v němž dítě dovrší osmý rok věku. …

(4) Pokud ředitel školy rozhodne o odkladu povinné školní docházky podle odstavce 1 nebo 3, doporučí zároveň zákonnému zástupci dítěte vzdělávání dítěte v přípravné třídě základní školy nebo v posledním ročníku mateřské školy, pokud lze předpokládat, že toto vzdělávání vyrovná vývoj dítěte.

Lapidárně řečeno – zatímco dřív stačilo jen doporučení poradny nebo lékaře, teď musí rodiče s dítětem oběhnout a přesvědčit i odborného lékaře nebo klinického psychologa.

Poslední znění vyhlášky o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních (vyhláška 116 z 15. dubna 2011), upřesňuje: Při přípravě zpráv v případech, kdy je žák v péči odborného lékaře nebo klinického psychologa, školské poradenské zařízení vychází z klinické diagnosy a léčebných opatření odborného lékaře nebo klinického psychologa, který tuto péči žákovi poskytuje, pokud tyto podklady zákonný zástupce nebo žák školskému poradenskému zařízení předá.

Zeptali jsme se prostřednictvím tiskového odboru na MŠMT, co ke změně vedlo. „Důvodem pro úpravu § 37 ŠZ byla snaha zpřísnit podmínky pro udělení odkladu. V současné době má odklad téměř 25 % žáků 1. ročníku, což nepovažujeme za dobrý stav.“ Za nejdůležitější z tohoto vyjádření považuji slovo „zpřísnit“.

Otazník, který nové znění vyhlášky vykroužilo, se jmenuje hrozba nutnosti dvojího psychologického vyšetření. „Nejedná se o zdvojení stejného vyšetření. Pedagogicko-psychologická poradna sleduje důvody odkladu z pohledu pedagogického a klinický psycholog z pohledu zdravotnického, stejně jako odborný lékař. Požadavek na uznání posouzení klinického psychologa vzešel z praxe,“ píše MŠMT. Vida, není psycholog jako psycholog, jeden je spíš pedagog, jeden spíš lékař… Možná toto dělení některé psychology překvapí.

Změna zákona
není příliš významná

„Při doporučování odkladu nástupu povinné školní docházky se stejně v případě potřeby obvykle přihlíží i k názoru odborného lékaře nebo klinického psychologa, který má příslušné dítě v péči. Zahrnutí pozice klinického psychologa jsme s kolegy z dnes již zrušeného Institutu pedagogicko-psychologického poradenství do zákona prosazovali,“ říká předsedkyně Asociace školní psychologie a bývalá ředitelka Institutu pedagogicko-psychologického poradenství Jana Zapletalová.

Přesto si není zcela jista, že je nové řešení lepší. Odklady podle ní získávají ve většině případů děti se zdravotním postižením procento dětí, které si rodiče chtějí nechat ještě rok doma, aby mu „prodloužili dětství“ nebo aby sami měli ještě rok „klid“, je poměrně nízké. „Z tohoto pohledu není změna zákona příliš významná. Pokud se jedná o dítě s postižením, nebo dlouhodobě nemocné, bývá v péči lékaře. Dítě s mentálními či psychickými problémy zase obvykle navštěvuje dětského psychologa nebo psychiatra. Doporučení k odkladu od těchto odborníků pro ně tedy nebude problémem získat. Školské poradenské zařízení do doporučení odkladu podle předchozího znění zákona v některých případech vůbec nemuselo vstupovat, stačilo doporučení lékaře, i když to v praxi nebylo obvyklé (a nebylo by to ani logické). Dnes tedy poradna nebo SPC formuluje své doporučení na základě zpráv kolegů ze zdravotnictví nebo v případě, že se na ně rodiče obrátí jako na první instituci, je upozorní na nutnost získat stanovisko odborného lékaře nebo klinického psychologa,“ popisuje stav J. Zapletalová.

Nemůže komplikovat diagnostiku dítěte skutečnost, že škála diagnostických nástrojů používaných při zjišťování jeho zralosti pro školní docházku, je chudá? Že v případě ověřování například posudku klinického psychologa je velmi pravděpodobné, že dítě bude testováno stejnými metodami, což může ohrozit validitu výsledku? „Tohle riziko hrozí. Je pravda, že výběr diagnostických nástrojů, které se v této situaci používají, není dostatečně široký. Poradenský psycholog si ale může vyžádat podrobné informace od svého kolegy – klinického psychologa, a vyšetření neopakovat nebo zvolit jiné nástroje (tato cesta by měla být obousměrná),“ říká J. Zapletalová.

MŠMT v podstatě potvrzuje, že za prosazením této změny jsou i ekonomické zájmy. Tlak na omezení odkladů může konečně souviset i s problémy s počty míst v mateřských školách.

Proč ještě víc čeřit hladinu?

Předseda Asociace speciálních pedagogů Jiří Pilař si myslí, že změna má logiku. „Příliš vysoký počet odkladů školní docházky, kdy navíc některé nejsou potřebné, znamená zvýšené náklady, kromě toho rodiče občas umluvili poradenského pracovníka, aby jim doporučení napsal, protože prostě ještě nechtějí poslat dítě do školy, ačkoliv už je zralé. Je proto dobře, když zralost posuzuje ještě jiný odborník, který je méně ovlivnitelný,“ říká. Je ale otázka, jestli lékař nebo klinický psycholog, který se zná s rodiči od narození dítěte, je méně ovlivnitelný… „Nebo budou muset ovlivnit více lidí,“ usmívá se J. Pilař.

Je podle něho pravda, že práce klinického a poradenského psychologa se může zkřížit a že to není šťastné. „Vstup lékaře do řešení problému je správný, pediatr ví, jak má dítě v šesti letech z hlediska fyzického vypadat a jestli je vhodné třeba ještě rok počkat, aby šlo do školy fyzicky zralé. Ale pokud odklad doporučí poradenský psycholog, není přece nutné, aby jeho práci klinický psycholog revidoval. Stejně tak by ale poradenský psycholog neměl revidovat závěry psychologa klinického. Není dobré vytvářet nebezpečí nějaké nedohody, už takhle se tyto profese nemají moc rády, proč to ještě čeřit?“ upozorňuje předseda ASP.

S dítětem se musí dál pracovat

Marcela Bernardová, vedoucí SPC v Praze 2 a tajemnice ASP, dodává, že změna ve školském zákonu týkající se odkladů povinné školní docházky konvenuje s návrhem koncepce školství, na kterém ASP stále pracuje.

„Dnes je jednoduché získat doporučení k odkladu povinné školní docházky, přitom se nikde nepočítá s tím, že by se s takovým dítětem intenzivně pracovalo, aby mohlo za rok úspěšně vstoupit do školy. Pokud by spolupracoval klinický psycholog a poradenské zařízení, dává to předpoklad k tomu, že je dítě v evidenci odborného pracoviště a že se mu dostane potřebné péče a pomoci. Ačkoliv jsem přesvědčena, že psycholog školského poradenského zařízení má dostatečnou odbornost pro rozhodnutí o doporučení odkladu povinné školní docházky. Lékař jako druhý odborník, který se k odkladu vyjadřuje, je rozumné řešení,“ říká.

Už to tu bylo

Jiří Novák, ředitel PPP Nový Jičín a místopředseda Asociace pracovníků PPP, připomíná, že o odklad mohou rodiče žádat ředitele základní školy, do které bylo dítě zapsáno, má-li rodič doporučující návrh od ošetřujícího pediatra dítěte (případně klinického psychologa) a současně také od školského poradenského pracoviště. „Podle současné právní úpravy nelze bez těchto dvou souhlasných doporučení o odklad žádat,“ tvrdí.

Požádat školské poradenské zařízení o odborné stanovisko k odkladu je podle něj užitečné a smysluplné tehdy, když má rodič o psychosociální vyzrálosti svého dítěte pochybnost, která přetrvává i po konzultacích s učiteli v MŠ. Stojí za to vyhledat informace o školní zralosti například na internetu nebo v literatuře.

Odklad má pak smysl v takovém případě, pomůže-li minimalizovat riziko, že dítě nebude výrazně některým nárokům první třídy stačit. „Snažíme se tedy předejít vážnému a dlouhodobému selhávání, které může způsobit přetrvávající negativní vztah ke škole, a tím i další potíže v následném školním vývoji dítěte,“ říká.

Co se týká současné právní úpravy, podle níž je k odkladu nutné doložit řediteli školy současně souhlasné stanovisko lékaře i pedagogicko-psychologické poradny, není zcela nová. „Opakuje se identický postup, který byl již jednou zrušený myslím v roce 2007 nebo 2008. Měl jsem za to, že zrušený byl tento postup proto, že se již jednou – v rámci asi tříletého ověřování – neosvědčil,“ vzpomíná místopředseda ApPPP. „Jde o to, že lékař a psycholog posuzují v rámci své odbornosti jiný okruh důvodů k odročení školní docházky – lékař hodnotí zdravotní a somatické hledisko a psycholog pak psychickou a sociální vyzrálost. Pokud tedy jeden nebo druhý odborník najde ze svého odborného hlediska relevantní důvod pro odročení, nezbývá stejně tomu druhému, pokud mají korektní profesní vztahy, než se připojit (nejsou podle mého názoru v takovém vzájemném postavení, že by měli kompetenci revidovat závěry kolegy s jinou odborností). Z tohoto hlediska dosavadní úprava, platná do roku 2012, která požadovala pouze doporučení buď od lékaře, nebo od školského poradenského zařízení, byla racionálnější. Co se týče role dětského klinického psychologa, jsem vzhledem ke své profesní zkušenosti jak v klinické, tak i v poradenské oblasti toho názoru, že v oblasti posuzování školní zralosti ani jedna z těchto dvou rezortních specializací, při jejich vzájemném srovnání, žádnou mimořádnou přidanou hodnotu nepřidává. Dětský klinik i dětský poradenský psycholog posuzují stejnou oblast vývoje dítěte, s využitím stejných diagnostických nástrojů a stejných vědomostí z vývojové psychologie. Užitečný může být klinik jako psycholog ze zdravotnického rezortu tehdy, když má dítě z nějakých zdravotních důvodů již v déledobé péči. Pak je samozřejmě posouzení tohoto psychologa, který dítě zná delší dobu a pracuje s ním, výhodnější a spolehlivější. Nicméně představa, že lékaři budou v diagnostických závěrech kontrolovat psychology nebo psychologové lékaře, je stejně lichá, jako očekávání, že má smysl dělat identické vyšetření psychosociální vyzrálosti pro zaškolení nejdříve klinikem a pak ještě poradenským psychologem, či naopak. Při rozhodování o současné legislativní úpravě tak zvítězily dobré úmysly nad realistickým kontaktem s praxí,“ shrnuje J. Novák.

Souhlasí ale s MŠMT v tom, že je potřeba revidovat dlouholetou českou praxi odročování školní docházky. „K tomu je nutná důsledná reflexe základní vzdělávací strategie současného primárního školství, nestačí dílčí a s praxí nekonzultované legislativní zásahy. Je nutné znovu vyhodnotit nároky kladené na děti v prvních třídách,“ tvrdí. Je nutné podívat se na schopnost základní školy vytvořit takové podmínky, aby vstup do školy zvládly bez selhání i děti s dílčími nezralostmi nebo třeba zdravotně, sociálně nebo jazykově znevýhodněné. Úpravy by podle J. Nováka měly směřovat k rozvolnění nároků první třídy a k optimálně limitovanému počtu dětí v první třídě. To však klade současně zvýšené nároky na organizaci výuky, která by ale neomezovala ani optimální rozvoj dětí nadaných. „Jedná se tak podle mého názoru o velkou pedagogickou, didaktickou a organizační výzvu současnému českému školství,“ prohlašuje místopředseda ApPPP. O této strategické a systémové otázce je podle něho nezbytné zahájit intenzivní diskuzi všech participujících stran. V ní je kromě odborníků na didaktiku a učitelů z praxe nutné oslovit také pracovníky pedagogicko-psychologických poraden a další odborné pracovníky ve školství, ke kterým se dostávají právě děti oslabené či znevýhodněné, které má dnešní základní škola na prvním stupni potíže udržet a integrovat.
Radmil Švancar

< zpět do čísla
banners/free-cinema-390x60.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
1543878000_mikroskop.gif
ucebnice
1590530400_polartraver.gif
anketa
Změní krizová online výuka školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
36%
41%
23%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz