archiv
Učitelské noviny č. 09/2011
tisk článku

Vrací se myšlenka přesunutí žáků s lehkým mentálním postižením do běžných základních škol?

Jak jsme už v UN (č. 7) informovali, Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách zformulovala rozsáhlou Strategii boje proti sociálnímu vyloučení v romských lokalitách a návrhy opatření v jednotlivých oblastech. Návrhy zasahují například do oblasti kriminality, bezpečnosti, vymahatelnosti práva, lichvy, hovoří o preventivních programech, o řešení problému s bydlením, o nezbytnosti sociální pomoci lidem z těchto lokalit, o lepších podmínkách práce v oblasti sociálně právní pomoci dětem, o zaměstnanosti v romských lokalitách a také o významu vzdělávání…

V této souvislosti autoři textu plédují například pro změnu financování školství tak, aby byly ekonomicky zvýhodněny školy integrující (či inkludující) žáky se sociálním znevýhodněním, měla by pro ně být zlepšena dostupnost předškolní péče, posílení pozice asistenta pedagoga, znovu se objevuje postupné rušení škol samostatně zřízených pro žáky s lehkým mentálním postižením…

Je třeba poznamenat, že jde o pracovní verzi tohoto dokumentu určenou k diskuzi v pracovních týmech i mezi rezorty, který by měl být po zapracování připomínek předložen ke schválení vládě koncem školního roku.

Nemám jistotu, že se shodneme
se současným vedením MŠMT

Právě proto, že jde o pracovní, neveřejnou verzi Strategie boje proti sociálnímu vyloučení v romských lokalitách, Martin Šimáček, ředitel Agentury (která je odborem Úřadu vlády), o obsahu samotné strategie nechtěl hovořit. Písemně jsme se tedy na okruhy, které tento materiál řeší a které se týkají základních škol a základních škol praktických, zeptali.

 

Mají se podle vás postupně rušit školy samostatně zřízené pro žáky s lehkým mentálním postižením?

Nejprve je nutné, aby běžné základní školy hlavního vzdělávacího proudu byly s to bez obtíží a s adekvátním, zejména personálním zázemím, přijímat děti se speciálními vzdělávacími potřebami, včetně tzv. hraničních dětí. Čím dříve se to podaří, tím dříve bude možné de facto zrušit síť praktických škol. Zkušení pedagogové z praktických škol by se měli přesunout do základních škol a část praktických škol by se naopak mohla transformovat v běžné základní školy. Obdobnou reformou si prošly velmi úspěšně vzdělávací systémy například v severských zemích či v Rakousku a dnes jsou jedny z nejotevřenějších pro děti s hendikepy a děti v základních školách vykazují jedny z nejlepších výsledků v měření PISA.

 

Je skutečnost, že tyto školy navštěvuje větší procento romských dětí, dostatečným důvodem pro jejich rušení?

Problém je především v tom, že řada zejména romských dětí je v praktických školách bezdůvodně, aniž by měly diagnostikováno LMP. Anebo mají LMP diagnostikováno, ale mylně, neboť jejich vzdělávací hendikepy vyplývají především ze sociálního znevýhodnění.

 

Nestačí změny, které navrhuje ministerstvo školství v souvislosti se štrasburským rozsudkem – tedy podpůrná a vyrovnávací opatření pro děti selhávající v běžných základních školách, nutnost absolvování definovaných kroků před návrhem pro umístění dítěte do ZŠ praktické…?

Ministerstvo školství v reakci na štrasburský rozsudek přijalo v roce 2008 celkem 15 opatření, které schválila vláda. Ta by v případě úspěšné realizace významně podpořila základní školy při vzdělávání dětí se znevýhodněním, ale i děti zvláště nadané. Jedním z ústředních záměrů MŠMT bylo zavedení vyrovnávacích a podpůrných opatření, která budou na základě diagnostiky k dispozici všem dětem tak, aby podpořila plné rozvinutí jejich vzdělávacího potenciálu.

Změna českého vzdělávacího systému je orientována především podle národního akčního plánu inkluzivního vzdělávání (NAPIV). Vláda NAPIV schválila v roce 2010, velmi sofistikovaně jej na MŠMT připravila skupina sociálních programů ve školství vedená náměstkyní Klárou Laurenčíkovou. Od nástupu ministra Dobeše je ale realizace NAPIV pozastavena, pracovní skupiny se sešly po několika měsících až v letošním lednu, setkání bylo hodně chaotické a nekoncepční.

Současné kroky ministerstva k naplnění závazků plynoucích z rozsudku soudu však nevedou.

 

Jak chcete zajistit, aby děti z romských rodin v základních a zejména ve středních školách neselhávaly?

Především včasnou intervencí přímo v rodinách, pokud možno hned od narození. Koordinovanou akcí orgánů sociálně právní ochrany dětí, neziskových organizací, mateřských a základních škol. 27% romských dětí končí v praktických školách, to je oproti dvěma procentům dětí z majoritní populace mimořádně nepřiměřené. Konstatovaly to výzkumy MŠMT i šetření ČŠI a Kanceláře veřejného ochránce práv.

 

Nakolik by měla být kladena v případě Romů (například z romských lokalit) odpovědnost za vzdělávání dětí na rodinu?

Mám vynikající zkušenosti z praxe, pokud se podaří rodiče motivovat ke spolupráci se školou. Podařilo se nám zavést doučování ve vyloučených lokalitách a přivést především maminky k tomu, že své děti začaly doučovat. Zvýšil se jejich celkový zájem o vzdělávání vlastních dětí. To ocenili i učitelé, kteří získali v rodičích partnery pro řešení nejen vzdělávacích, ale i výchovných problémů dětí.

 

Nacházíte podporu svých názorů na MŠMT a mezi zástupci odborníků z praxe (Asociace speciálních pedagogů, Asociace pracovníků SPC, Asociace ředitelů základního školství atd.)?

Inkluzivní vzdělávání není názor, ale trend, který má oporu v Úmluvě o právech dítěte i politikách Evropské unie. Vidím, že získává podporu napříč odbornými skupinami – mezi učiteli, psychology a akademiky i v České republice. Skvěle je sestaven původní přípravný tým pro NAPIV, jsou do něj zapojeni nejlepší odborné kapacity v Česku z oblastí inkluzivního i speciálního vzdělávání. Tam pociťuji značnou shodu na potřebě začleňování dětí se znevýhodněním do hlavního vzdělávacího proudu.

Nemám jistotu, že se na tom shodneme se současným vedením MŠMT.

MŠMT – téma není aktuální

Tolik tedy písemné odpovědi na mailem položené otázky, které redakci poskytl M. Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách. Na návrhy opatření, které její Strategie navrhuje, jsme se ptali i na MŠMT.

Pracovníci ministerstva školství však mají obavy, že by toto téma mohlo zneklidnit veřejnost a říkají, že není aktuální. I tady jsme slyšeli, že jde o pracovní materiál, který projde ještě rozsáhlou diskuzí, proto se návrhy, které obsahuje, mohou v jejich průběhu zásadně změnit. Proto se prý ještě na veřejnost dostat neměl.

Přesto se tak stalo. Jsem přesvědčen, že na školách by měli vědět, o čem instituce, které mohou výrazně ovlivnit život jejich žáků, uvažují, jaké změny navrhují. Proto jsem při diskuzi na MŠMT upozorňoval zejména na návrh přesunutí dětí s lehkým mentálním postižením do hlavního vzdělávacího proudu a utlumení škol, které jsou v současnosti pro jejich vzdělávání zřizovány. Konečně, jde o trend, který prosazovalo ještě před rokem ministerstvo školství, v době, kdy náměstkyní ministra školství byla Klára Laurenčíková (dnes je na webu Strany zelených vedena jako vedoucí sekce pro sociální politiku). Je nutné připomenout, že obsazení odboru speciálních škol se po volbách podstatně obměnilo.

Při diskuzi na ministerstvu školství zazněl názor, že vize, se kterou Agentura přichází, je chápána jako návrh ke konzultaci. Trochu mě překvapilo, že MŠMT v rámci této diskuze nevyloučilo zrušení základních škol praktických a přesunutí všech jejich žáků do běžných základních škol. Na druhé straně zaznělo velmi rozumné stanovisko – nejdříve je nezbytné splnit řadu podmínek, aby se v každém případě děti s lehkým mentálním postižením vzdělávaly při plném respektování svých potřeb. Je prý třeba brát zřetel nejen na intelekt těchto žáků, ale na všechny složky jejich psychiky. Je nezbytné zajistit odbornou péči, tedy speciální pedagogy do základních škol. Vzdělávat žáky optimálním způsobem, odpovídajícími metodami a formami práce, šetrnými k jeho zvláštnostem. Je nutné zajistit potřebné financování, protože vzdělávání těchto dětí je ekonomicky náročnější – potřebují individualizovanější péči, pomalejší tempo při nižším počtu žáků, leckdy asistenta pedagoga, speciální pomůcky…

Jinak řečeno – jestliže by se tedy podařilo vytvořit na běžných školách podmínky pro vzdělávání lehce mentálně postižených, které by byly srovnatelné s podmínkami, které v současnosti nabízejí základní školy praktické, pak by bylo možné začít uvažovat o splynutí škol základních a škol základních praktických. Ne ale dřív. Předpokládám, že právě vytvoření podmínek pro tyto změny by mělo být jednání ministerstva školství a Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách, o připomínkách ke Strategii boje proti sociálnímu vyloučení v romských lokalitách, jež se v jedné své části úzce oblastí vzdělávání zabývá.

Příkazy, zákazy, nařízení

O stanovisko ke Strategii boje proti sociálnímu vyloučení v romských lokalitách Agentury pro sociální začleňování jsme požádali i představitele Asociace speciálních pedagogů. Připomeňme si, že právě tato asociace vznikala zhruba před rokem v reakci na snahy tehdejšího vedení ministerstva školství a odboru speciálního vzdělávání o přesunutí zejména hraničních dětí selhávajících na základních školách a potažmo všech žáků vzdělávajících se podle přílohy pro žáky s lehkým mentálním postižením, která je součástí RVP ZV, do hlavního vzdělávacího proudu. Právě aktivity této asociace, která získala ve velmi krátké době přes 1000 členů, mimo jiné přispěly k tomu, že návrhy vyhlášek, které tyto návrhy obsahovaly, nově příchozí ministr školství pozastavil a inicioval jejich přepracování.

Stanovisko, které redakci Asociace speciálních pedagogů zaslala, podepsali Marcela Bernardová ze speciálně pedagogického centra a Stanislav Drbout, ředitel základní školy praktické z pražské Vinohradské ulice.

Efektivní a spravedlivý vzdělávací systém lze skutečně považovat za nejefektivnější nástroj, věnuje-li se všem žákům bez rozdílu. To neznamená, že musí být všechny děti vzdělávány v tzv. hlavním vzdělávacím proudu, tedy všechny pohromadě za současné individuální podpory každému z nich. Hlavním cílem vzdělávacího systému nemůže být boj s mezigenerační reprodukcí sociálního znevýhodnění, píše se ve stanovisku ASP. Směr úvah v kapitole 4.1 (změna financování mateřských, základních a středních škol) je v principu správný. Obsahuje však mnoho pojmových a věcných nesrovnalostí, které jsou důsledkem nedostatečné odborné znalosti dané školské problematiky. V důsledku zmíněných neznalostí je zde směšováno řešení otázky sociálního znevýhodnění s řešením problematiky speciálního školství. Opatření, která vycházejí z uvedených změn, by obsahovala výrazně zvýšené plnění z veřejných rozpočtů.

Navrhovaná opatření v kapitole 4.2 (posílení dostupnosti, kvality a využívání předškolní péče) vytváří demotivující podmínky pro rodiny ze sociálně znevýhodněného prostředí, neboť dominantní odpovědnost za jejich realizaci přebírá stát. V odborné oblasti obsahují záměnu předškolního vzdělávání s plněním povinné školní docházky a svojí formou a návrhy realizace jdou hluboko před rok 1989. O efektivitě tohoto přístupu jsme již měli možnost se přesvědčit v dobách socialistického vzdělávacího systému. Direktivnost některých opatření se blíží úrovni padesátých let. …

Kapitola 4.3 (posílení odpovědnosti a kvality základního vzdělávání) by v případě zpracování uvedenou formou vedla k likvidaci funkčního vzdělávacího systému v České republice za cenu vytvoření nefunkčního systému domnívajícího se, že podporuje vzdělávání dětí ze sociálně vyloučených lokalit. V této kapitole jsou opomíjena práva a povinnosti zákonných zástupců a opatření uvedená v této kapitole nápadně připomínají totalitní praktiky. Např.: terénní práce v ranních hodinách s cílem „vytáhnout“ děti z domovů, postihnout rodinu, či dokonce odebrat dítě, povinnost Policie ČR odvést školou povinné dítě přistižené v dopoledních hodinách mimo školu do školy, autobusy dopravující žáky ze sociálně vyloučených lokalit do škol… Nemůže být pravda, že tato opatření při zapojení školy, OSPOD, PČR, MP, MŠMT a zdravotníků by měla neutrální vliv na veřejné rozpočty.

Cílem opatření v kapitole 4.4 (posílení kvality profesní přípravy a podpora středního školství) je prodloužit povinnou (vymahatelnou) školní docházku na desetiletou, toto opatření je uváděno v souvislosti se změnou školského zákona, ale postrádá koncepční rámec, do kterého by „zapadalo“. …

Přes počáteční akceptovatelné teze se autoři „díla“ velmi rychle uchylují k aplikaci již neúspěšně použitých prvků československého socialistického vzdělávacího a sociálního systému, které v minulosti nevedly k řešení problémů sociální oblasti. Naopak vedly k jejich prohloubení a přenášení mezigenerační reprodukce sociálního znevýhodnění.

O inspiraci autorů svědčí i formy řešení – příkazy, zákazy, nařízení, kontrolní činnost…

Poučení z chyb v minulosti by mělo být základním atributem pro myšlení současnosti s výhledem do budoucna, reagují na Strategii boje proti sociálnímu vyloučení v romských lokalitách, o které se nyní otevírá diskuze, představitelé Asociace speciálních pedagogů.

(Část k diskuzi a jednání určené Strategie boje proti sociálnímu vyloučení v romských lokalitách, která se bezprostředně týká oblasti vzdělávání, přináší UN v rubrice „zrcadlo praxe“.)

RADMIL ŠVANCAR

 

 

< zpět do čísla
banners/1598997600_uspesny-web_390x60.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
1604012400_polar_125x125.jpg
linka-bezpeci_125x125.png
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
39%
34%
27%
janacek_2_240x100.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz