archiv
Učitelské noviny č. 06/2011
tisk článku

MATEŘSKÉ ŠKOLY UPROSTŘED ZMĚN

Nedá se říci, že by toho na mateřské školy dopadalo právě málo. Jako by nestačilo, že musejí při zápisech pravidelně vysvětlovat rodičům, proč právě jejich dítě se už do kapacity školy nevejde. K nelichotivému výsledku zprávy ČŠI, která zkoumala soulad a nesoulad ŠVP, se v lednu přidal dopad nových platových tabulek. A to se ještě čas od času objeví dohady, jestli propříště budou, nebo nebudou testovat předškoláky. Protože ministerstvo mlčí, dohady se prohlubují. Jak se tohle všechno odráží v každodenní práci mateřinek?

K trojtřídce ve Strančicích dojdete z nádraží pěšky zhruba za deset minut. Docela sympatické umístění na to, aby mohla škola přijmout i dojíždějící. Kdyby…

„Jezdívaly k nám děti z okolí, máme slušné renomé, ale už několik let máme zcela naplněnou kapacitu. Můžeme přijímat jen děti ze Strančic a ještě to nestačí,“ dověděli jsme se od ředitelky mateřské školy PAVLY KICKOVÉ.

V blízkých obcích je to podobné. Skoro každá má svoji mateřinku, jenže babyboom je velmi silný. Navíc se do rekreační oblasti pár kilometrů od Prahy stěhují rodiny s dětmi. Nepříjemné vysvětlování při zápisu, který bude mít škola 27. dubna, tedy ředitelku nejspíš nemine.

Pak jsme začali postupně probírat jedno možné úskalí za druhým.

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

Poslední dobou se mluví o tom, jestli bylo vůbec nutné, aby RVP vznikaly, aby si školy musely vytvářet své školní programy.

„Podle mne to důležité bylo, samozřejmě pokud ho škola neudělala jen formálně. My máme ten náš vyvěšený na webových stránkách, kdokoli si ho může prohlédnout, ale opsat? To přece nemůže fungovat. Každý ŠVP musí být napsaný na určitou školu, v určité lokalitě, s určitými dětmi… Když ČŠI konstatovala, že při hodnocení souladu dopadly mateřské školy nejhůř, osobně se mne to dotklo. Náš RVP PV a následně i ŠVP vznikaly jako úplně první – zdola. Neměli jsme žádné lektorky, nikdo nás neškolil. Jako vždycky jsme si všechno dělali sami. Nemám důvod nevěřit, že dost mateřských škol nemá svůj ŠVP v pořádku, ale nevím, v čem je zakopaný pes. Možná v informovanosti ředitelek, v jejich vzdělanosti? Pro ředitelku je dnes středoškolské vzdělání málo, vysoká škola by měla být podmínkou. Svou práci musíte umět odborně obhájit nejen před ČŠI, ale především před rodiči.“

Pak začala vysvětlovat, jak a hlavně proč jejich ŠVP před léty vznikal. Na letní škole předškolní výchovy v Novém Jičíně se setkala s programem Začít spolu. Činnostní učení, na kterém je založen, ji nadchlo.

„Přijela jsem nadšená, nabitá vědomostmi. Děvčata, pustíme se do toho! Nechtěly jsme program převzít celý, na to nemáme podmínky, ale některé prvky by naši práci určitě obohatily. Poslední srpnový týden jsme pracovaly na tom, jak tuhle inspiraci začlenit do našeho učebního plánu. Ne že bych sedla, něco sepsala a předložila to kolegyním. Opravdu jsme na tom pracovaly společně. Za rok jsme do Nového Jičína jely všechny a bylo to perfektní. Něco už jsme věděly, a teď jsme to všechny zažily na vlastní kůži. Byly jsme tým a už nám to zůstalo. Tady byl vlastně základ našeho ŠVP.“

PUTOVÁNÍ S MAŠINKOU

Strančice prý kdysi vyrostly kvůli vlaku. Kolem nového nádraží se začaly stavět domy. Lidé sem jezdili v létě na rekreaci, v zimě lyžovat. Vlak se stal symbolem obce, který ji spojuje se světem. Není divu, že se dostal i do ešvépéčka strančické mateřinky – Společné, veselé a bezpečné putování s mašinkou.

„Má říci, že jsme tu jedna parta, která zde žije v bezpečí, a že tu má být taky legrace,“ vysvětluje P. Kicková. „Naše děti jsou z poloviny z rodin starousedlíků, z poloviny se sem přistěhovaly, svým zázemím se od sebe liší. Náš ŠVP proto stavíme na tom, abychom je dali dohromady. Abychom všechny co nejvíc spojili s obcí. Loni jsme k tomu například využili oslavy 70. narozenin naší školy.“

TŘÍDNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

Jak se ředitelka a učitelky účastnily nejrůznějších školení, přinášely do práce školy nové prvky. Neměnil se ŠVP, ale třídní vzdělávací programy. Školní vzdělávací program má strančická mateřinka útlý, je to vlastně jen základní osnova toho podstatného. To konkrétní najdete v programech každé třídy, které se obměňují každý rok podle složení dětí. Osnova je ale společná pro celou školu.

„Proměňují se také podle toho, čím škola žije,“ připomněla P. Kicková oslavy školních narozenin. „Využili jsme je především k výchově k občanství, aby každé dítě cítilo, že sem patří, aby se tu všechny cítily doma.“

Učitelky s dětmi například vyrobily ze skleniček od dětské výživy lampičky, na které děti namalovaly svoje oči a úsměv. S učitelkami i rodiči pak děti procházely obcí, u každého domku zazvonily, zazpívaly, že škola má narozeniny, a předaly světýlko.

„Reakce lidí byly úžasné.“

K oslavám patřila velká akademie v místní sokolovně, výstava dětských prací na obecním úřadě. Škola také vydala almanach pro rodiče a CD s písničkami, které si děti v mateřince zpívají. Ne s těmi klasickými, ale s těmi, které pro ně učitelky vymýšlejí.

„Pro tento školní rok už jsme všechny tyto aktivity z třídních programů vyňaly, nahradí je jiné.“

Nevadilo inspekci, že je váš ŠVP tak stručný?

„V tomto směru inspektorky nic neříkaly, ale je pravda, že současně s ním jsme jim předložily i TVP – i když jejich kontrola povinná není. Inspekce na porovnání souladu k nám přišla ještě v době, kdy se hodnotilo třemi stupni. Kromě „je“ a „není“ v souladu, tam ještě bylo „je v částečném souladu“. Něco nám paní inspektorka vytkla, o něčem jsme se pobavily. Připomínky jsme do ŠVP zapracovaly. Musíme ale vědět jednu věc: ŠVP neděláme pro inspekci, ale pro sebe, abychom věděly, čím se máme při práci řídit.“

DOPAD PLATOVÝCH TABULEK

Zajímalo mne, jak se na životě školy podepsaly změny v odměňování jejich pracovnic. Informace, které do redakce dostáváme, se různí.

„Naštěstí to naši partu nerozdělilo, jestli se ptáte na tohle,“ opáčila briskně P. Kicková. „Stát nás nutí rozdělovat kolektiv na pedagogy a nepedagogy, ačkoli jsme v právním subjektu a nikdy jsme to takhle neřešili. Dostali jsme jako každá škola objem peněz podle počtu přijatých dětí a s tím jsem si jako ředitelka a manažerka musela poradit. I když se mi takové dělení nelíbí, musím je respektovat. Ale budu se snažit, pokud to jen trochu půjde, finance pro provozní pracovnice najít. Nemáme přezaměstnáno, naopak část jedné pracovní síly šetříme. Vždy nám na odměny nějaká koruna zbyla. Když se mi to nepodaří, požádám o navýšení finančních prostředků pro nepedagogy zřizovatele. Ten náš je v každém směru velmi osvícený. Ostatně stát si nic jiného nepřeje, pan ministr se vyjádřil naprosto jasně: bere odpovědnost za pedagogy, provozní zaměstnance by měl platit zřizovatel. Ať se na mne nikdo nezlobí, ale podle mého je ostuda státu, že kuchařka, která brala 10 -12 000 Kč, teď bere o 1200 míň. Přitom se tu za osm a půl hodiny nezastaví. Dělá pět druhů jídel denně, mezitím ovocné a salátové mísy. Vaří i diety, když je některé dítě vyžaduje, třeba bezlepkovou. Nikdy jsme neodmítli dítě s potravinovým hendikepem.“

A pokud jde o vysokoškolačky a absolventky středních škol…

„Vysokoškolačky tu jsme dvě, kromě mne ještě moje zástupkyně. Bohužel nemá pedagogické, ale technické vzdělání. Ale s dětmi pracuje výborně, navíc má matematické uvažování, což dětem chybí. Proto ji budu vždycky obhajovat, i když ji mám zařazenu jako nekvalifikovanou. Vzdělání a vzdělávání považuji za úkol číslo jedna, všechny učitelky pro ně motivuji. Navštěvujeme nejrůznější vzdělávací kurzy – letní školy i kurzy na PedF v Praze. Jedna kolegyně, původně zdravotní sestra, si právě doplňuje pedagogické vzdělání na SPgŠ v Berouně. Učitelka, která je se mnou na třídě, dokončila studium VOŠ ve Svatém Jánu – ale peníze navíc pro ni neplatí. To není spravedlivé, ale demotivační.“

Máte na vzdělávání učitelek dost prostředků?

„Zatím jsme vždycky s tím, co nám stát dal, vyšli, letos to bude horší. Vzdělaní učitelé jsou pro každou školu základ. Dnes nestačí vystudovat, ve vzdělávání musíme pokračovat dál. Vidím to sama na sobě. Proto jezdím na zajímavé kurzy, ‚do světa‘ posílám i kolegyně. Běžte se podívat, jak to chodí jinde, zkuste to nejlepší přenést k nám. Nad informacemi, které si přivezeme, pak debatujeme, přemýšlíme, co bychom mohly využít a co ne.“

Je to i otázka financí, že se vzdělávání v poslední době začíná přesouvat přímo do škol.

„Na podzim jsme k nám pozvali lektorku na environmentální vzdělávání, přizvali jsme také učitelky okolních mateřských a základních škol a hodláme v tomto trendu pokračovat. Například teď před zápisy do základní školy máme připravený projekt na téma Školní zralost, kdy k nám přijede na přednášku Simona Hoskovcová-Horáková z Filozofické fakulty UK Praha.“

KONTAKTY S RODIČI

V obecném povědomí je, že v mateřských školách je jednání s rodiči brnkačka. Děti jsou malé, ještě tolik nezlobí. Naděje, které do nich vkládají rodiče, ještě nemohou zklamat známky na vysvědčení…

„To je sice pravda, ale tak snadné to opravdu nemáme,“ říká P. Kicková. Rozvrstvení rodin na starousedlíky a přistěhovalé se projevuje i v tom, co kdo od mateřské školy očekává.

„Rodiče, kteří se k nám přistěhovali, jsou často mnohem ambicióznější. První, na co se ptají, je nadstandard, který jejich dětem nabízíme. Hlavně aby tu byly kroužky. Snažíme se jim vyjít vstříc. V odpoledních hodinách nabízíme angličtinu, keramiku, kulinářský nebo výtvarný kroužek. Všechno zajišťují naše učitelky. Když měla škola sedmdesátiny, na čtyři podzimní měsíce jsme kroužky nezavedli, protože jsme se věnovali oslavám. Rodičům se to moc nelíbilo, i když jsme jim vysvětlovali, že jde jen o přechodnou záležitost. Pět let jsme dělali kroužky zadarmo, až poslední dva roky vybíráme peníze na materiál a nějakou odměnu pro učitelku. Nikoho do vedení kroužku nenutím, ale učitelky to dělají rády. Jednak si vyberou oblast, která je jejich koníčkem, a potom – pracují s malou skupinou dětí, víc než deset nedovolíme, takže se jim mohou opravdu individuálně věnovat. Po dni, kdy mají ve třídě od 24 do 27 dětí, to je vlastně balzám. Víc vidí na výsledky činnosti, získají k dětem trochu jiný vztah. Zkrátka je to ta správná individualizace vzdělávání.“

Škola se také snaží rodiče víc vtáhnout do svého života. Připravuje pro ně besedy, přednášky, rodinné dílny.

„Účast je různá, jednou přijdou troje rodiče, jindy se jich tu sejde deset, víc už málokdy. Rodiče si zvykli na to, že škola všechno zajistí. Nejen zájmové kroužky, školu v přírodě, ale také plavání, návštěvu divadla, solné jeskyně… Nemusí už s dětmi nikam jezdit. Však taky když pro nás vyplňují dotazníky, vždycky si v nich přečteme, že jsou spokojeni.“

l

Mateřské školy se nezdají. Mnozí jsou přesvědčeni, že jaké starosti, když si tam s dětmi jenom hrají. Přitom se toho na učitelky i provozní zaměstnance nesype zrovna málo. Nekřičí. Své starosti si semelou mezi stěnami školy. Tím spíš by ale potřebovali, aby to, co je trápí, někdo slyšel a alespoň se pokusil jim pomoci.
Jaroslava Štefflová

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz