archiv
Učitelské noviny č. 01/2011
tisk článku

Garanti mají zvýšit kvalitu a snížit byrokratickou zátěž na vysokých školách

Změny však vycházejí z povrchní legislativy

V polovině minulého roku začala platit novela vysokoškolského zákona, jíž se zavádí jednak registr docentů a profesorů, jednak takzvaní garanti studijních programů. Úmysl předešlé sněmovny byl jasný – zabránit virtuálnímu působení akademických kádrů na řadě škol najednou. Jak se v praxi daří tento záměr realizovat?

Akreditace na základě zdravého rozumu

„Hlavním smyslem toho, co měl zákonodárce na mysli, bylo zvýšení kvality vysokoškolského vzdělávání a zejména určitá stabilizace z hlediska personálního vývoje i z hlediska množství oborů,“ komentovala na předsednictvu Rady vysokých škol (RVŠ) význam nové legislativy VLADIMÍRA DVOŘÁKOVÁ, předsedkyně Akreditační komise (AK).

Na našich vysokých školách je nyní zhruba již 8 tisíc oborů. „Mnoho oborů se leckdy liší jen tím, že mezi nimi jsou rozdílné povinněvolitelné předměty. Tyto mutace vedou k větší administrativní zátěži a ke snížení kvality,“ vysvětluje V. Dvořáková a pokračuje: „Po diskuzi s legislativním oborem MŠMT jsme připravili určitou aplikaci nových principů pro naše standardy a kritéria. Jejich aplikaci si musíme nejdříve sami ověřit. Naším cílem není likvidovat některé obory jenom proto, že u nich najednou chybí nějaký docent. Budeme se řídit zdravým rozumem. Dáváme určitá kritéria a určité představy, sledujeme cíl, kterým je zkvalitnění vysokých škol, realizace a zabezpečení jejich studijních oborů. Jsme ale proti nesmyslnému navyšování počtu oborů, které nemají jiný význam kromě toho, že přibude pět deset dalších studentů. Ti nebudou studovat nic nového, jen se zvýší byrokratická náročnost studia, což je na překážku rozvíjení kvalitní tvůrčí činnosti.“

Garanta by měl mít i obor

AK jde však dál než zákon. Žádosti škol o akreditaci i reakreditaci posuzuje podle toho, jak jsou nejen studijní programy, ale i jednotlivé obory na dané vysoké škole garantovány příslušnými profesory či docenty. V případě, že se studijní program dělí na studijní obory, AK může, jak uvádí ve svých standardech, „stanovit požadavky na garanci docenty nebo profesory v jednotlivých studijních oborech“.

V podstatě to tedy znamená, že ne studijní program, ale i jeho jednotlivé obory by měly podle AK mít každý svého vlastního garanta. „U některých oborů by se to ale, svým způsobem, zmírňovalo. Například u severských jazyků vyžadovat, aby každý z nich garantoval docent, by znamenalo zásah, který není účelem. V takovémto případě bude stačit jeden docent jako společný základ pro všechny tyto obory. Naopak třeba u managementu a marketingu nevidím důvod, proč by každý obor neměl mít svého garanta. Takovýchto oborů je u nás tak neuvěřitelné množství, že musejí být velmi dobře zajištěny,“ analyzuje V. Dvořáková.

Jedna osoba může také být garantem zároveň pro prezenční i kombinovanou formu studia jednoho oboru nebo pro různé stupně od bakalářského po magisterský studijní program, navíc v různých jazykových podobách.

Zákon také neurčitě říká, že garantem má být docent nebo profesor dané instituce, takže přísně literně vzato de facto docent či profesor jakéhokoliv oboru. „Říkáme docent podobného oboru. Aby pro nás byl docent garantem, musí publikovat v daném oboru v období nejméně posledních pěti let,“ reaguje V. Dvořáková.

Zákon není dostatečně konkrétní

AK ve svých standardech také uvádí, že garant studijního programu musí mít na dané škole jeden celý úvazek a na jiné pak může mít nejvýše úvazek poloviční. Pokud součet všech úvazků jednoho docenta či profesora přesáhne 1,75, nemůže se již vůbec nijak na personálním zabezpečení programu podílet.

K evidenci těchto úvazků má pak sloužit registr docentů a profesorů. O něj se však nestará AK, ale ministerstvo školství. Kdo má do registru přístup? Ve vysokoškolském zákoně je uvedeno, že registr je určen „pro účely zjišťování skutkového stavu v řízeních ve věcech akreditací“. Takže kromě ministerstva ho může používat pravděpodobně již jen AK. To znamená, že rektoři či děkani, kteří by potřebovali znát výši celkového úvazku svých zaměstnanců, do registru nahlížet nemohou.

Mnozí akademici si myslí, že nově vyžadované povinnosti nemají dostatečnou oporu v zákoně. „Pohybujeme se již v oblasti ukládání povinností a ty mohou být stanoveny toliko zákonem. Máme zde legislativní zmetek. V době, kdy novela vznikala, RVŠ upozorňovala na to, že by měl být minimálně stanoven rozsah úvazku a že habilitace či profesorské řízení by se mělo týkat garantovaného nebo příbuzného oboru, anebo že se toto upraví podzákonným předpisem,“ uvedl na jednání RVŠ předseda její legislativní komise MAREK HODULÍK.

V. Dvořáková však varuje před tím, aby se vysoké školy legislativou nenechaly příliš svazovat: „Nejde o nové povinnosti. Říkáme veřejnosti, podle jakých kritérií posuzujeme to, co pro nás vyplývá ze zákona. Všechno přesně vymezovat zákonem je obrovská past. Pro nás by šlo o usnadnění práce, ale kvalitě vysokých škol by to nepomohlo, navíc by jim to velmi zkomplikovalo život.“

< zpět do čísla
banners/baner-kemp-390x60_2.png
reklama
veletrh_vedy_125x125.jpg
ucebnice
vizab_240x100.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
33%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz