archiv
Učitelské noviny č. 33/2010
tisk článku

PROMĚNY POVINNÉ ŠKOLNÍ DOCHÁZKY

 

V roce 1774 vydala císařovna Marie Terezie Všeobecný školní řád, jímž vyzvala rodiče, aby své děti „ve věku 6 - 12 let do školy posílali“. Tento rok je běžně považován za počátek povinné školní docházky. Ve skutečnosti šlo spíše o otevření vzdělávání všem dětem, kterým císařovna ještě povinnost školní docházky - z výrazně praktických důvodů, neboť si uvědomovala jak nedostatek škol, tak i učitelů - striktně nenařídila. Protože ale v absolutistické monarchii bylo slovo císařovny v podstatě zákonem, pořizovaly úřady soupisy dětí školního věku a vytvářely podmínky pro to, aby počet do školy chodících dětí soustavně stoupal. Tento stav trval v podstatě do roku 1869.
V roce 1869 byl v rakousko-uherské monarchii přijatý zákon, který již povinnost školní docházky nejen jasně stanovil, ale pod hrozbou sankcí vůči rodičům i vyžadoval. Zákon, který neplatil v uherské části monarchie, pak stanovil délku povinné školní docházky pro všechny děti na 8 roků, což byla délka v tehdejší Evropě zcela ojedinělá.
Po vytvoření samostatného československého státu byla tzv. malým školským zákonem z roku 1922 sjednocena délka povinné školní docházky. Zákon ale umožňoval, aby na Slovensku došlo k prodloužení povinné školní docházky na 8 let až od školního roku 1927-1928.
Osmiletou školní docházku změnil až zákon o jednotné škole z roku 1948. Prodloužil docházku na devět roků a současně s tím pozměnil celou strukturu školského systému. „Jednotnou školu“ (což je i dnes pro řadu lidí výrazně pejorativní označení) chápal především jako ujednocení vzdělávacích požadavků na stejně staré žáky, na něž byly dosud kladeny různě vysoké nároky podle toho, na jaký druh školy chodili (gymnázia, reálky, měšťanky).
o
Devítiletou povinnou školní docházku opětovně zkrátil na osmiletou zákon z roku 1953. Tento zákon je možno charakterizovat jako přičinlivé rozpracování usnesení sekretariátu ÚV KSČ, které vyžadovalo, aby byla vytvořena nová struktura školství (maximálně připodobněná struktuře sovětského školství) a současně aby nově vytvořený systém „respektoval nové potřeby národního hospodářství“. Vzhledem k obtížné ekonomické situaci byly jak devítiletá povinná školní docházka, tak i doba středoškolského studia příliš dlouhá a absolventi škol přicházeli do pracovního procesu později, než to tehdejší národohospodářská situace vyžadovala. Dosud existující obecné a měšťanské školy byly nahrazeny osmiletými základními školami, které byly ukončovány závěrečnými zkouškami (ze dvou povinných a jednoho výběrového předmětu). Zrušena byla gymnázia - ty se všeobecným středním vzdělání nahradily jedenáctileté střední školy s již sedmnáctiletými maturanty. Protože ve školním roce 1953/54 končili na základní škole žáci dvou ročníků, bylo zapotřebí řešit přechod na nový systém přechodnými opatřeními. Žáci dřívějších 8. ročníků měli proto na svém vysvědčení uvedeno, že je „rovnocenné s vysvědčením budoucí osmileté školy“ a mohli buď pokračovat ve studiu v deváté třídě nové jedenáctiletky, nebo mohli být přijati do učilišť státních pracovních záloh, ale mohli také zůstat na své původní škole a tam absolvovat jednoroční učební kurz (JUK).
o
K opětovnému prodloužení povinné školní docházky na devět roků došlo - po zlepšení národohospodářské situace - zákonem z prosince 1960. Současně došlo i ke změně struktury školství - byly zřízeny základní devítileté školy a na ně navazující střední všeobecně vzdělávací školy. I tyto změny vycházely z pojetí, které nově stanovil v roce 1958 sjezd KSČ. Šlo v podstatě o první krok k tomu, aby se postupně realizovalo sjezdem vytyčené doporučení, že do roku 1970 měla již mít „převážná většina mládeže“ úplné středoškolské vzdělání.
o
Následné a poslední předlistopadové změny v délce povinné školní docházky vycházely opět z materiálu ÚV KSČ (Další rozvoj československé výchovně vzdělávací soustavy) z července 1973. Ten perspektivně počítal s uceleným dvanáctiletým vzdělávacím cyklem, přičemž bezprostředně zaváděl desetileté vzdělávání. Dokument, který našel svůj legislativní výraz v zákoně z 21. června 1978, prodlužoval povinnou školní docházku na deset roků. Současně ale zkracoval dosavadní devítiletou základní školu na osm roků (první stupeň byl zkrácen na čtyři roky). Všichni žáci pak museli dokončovat povinnou školní docházku na některé střední škole, přičemž střední odborná učiliště (na některých byly nově zavedeny i maturity, protože bylo „politicky neúnosné, aby se mladá generace dělnické třídy nemohla ucházet o vysokoškolské vzdělání“ a pro vysokoškolské studium byla maturita nezbytnou podmínkou) byla prohlášena za hlavní proud středního školství. Celý záměr této tzv. „nové koncepce“, z něhož školský zákon vycházel a jemuž dával legislativní zakotvení, se nijak netajil tím, že jeho cílem je vybudování všeobecně vzdělávací polytechnické desetileté střední školy, což by bylo i v souladu s obdobnými koncepcemi ostatních zemí socialistického prosovětského bloku. Skutečnost, že všichni žáci museli alespoň dva roky být žáky některé střední školy, se samozřejmě velmi pozitivně odrazila ve statistických údajích!   
o
Po listopadu 1989 byla v roce 1990 novelou školského zákona povinná školní docházka opět zkrácena na devět roků a současně byla prodloužena základní škola na devět let. Devátý ročník základní školy však nebyl povinný a žákům bylo umožněno odcházet na střední školy již z 8. ročníku. Záměr zákona, aby povinná školní docházka byla opětovně stejně dlouhá jako základní škola, tak dostal vážnou trhlinu. Příliš liberální „koncepcí“ rezortního ministerstva, umožňující extenzívní rozvoj středních škol a v souběhu se značně dramatickým poklesem počtu dětí v populačních ročnících byla vytvořena situace, že nemohlo dojít ani k smysluplnému zformování koncepce výuky v 9. ročníku. Počet žáků v 9. ročníku základních škol postupně klesal, až zůstal jen tzv. sběrný devátý ročník, shromažďující převážně žáky s nezájmem o další studium.
o
Situaci měla řešit další novela školského zákona z června 1995, která stanovila 9. ročník základních škol povinným. Současně pak vrátila prvnímu stupni základní školy délku 5 roků.
Není od věci připomenout, že v polistopadovém období se objevily a stále přetrvávají (v různém čase s různou intenzitou) diskuze o tom, zda by historický termín „povinná školní docházka“ neměl být nahrazen ve všech předpisech termínem „povinné vzdělávání“.
František Morkes
 
< zpět do čísla
banners/1558389600_patron-deti_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
1543878000_mikroskop.gif
ucebnice
1576105200_sos_banner_240x100_4.gif
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
cti2a
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz