archiv
Učitelské noviny č. 27/2004
tisk článku

Skepse na konci školního roku

Čtrnáct let uběhlo, ale učitelé stále nejsou se stavem svého rezortu spokojeni. Připomínky i varování zaznívají z nejrůznějších stran. Objevily se i ve stanovisku účastníků 8. sněmu Asociace pedagogů základního školství k aktuálním otázkám vzdělávání (viz UN č. 22/2004). Proč? S čím se učitelé perou, co jim v jejich práci překáží, co vnáší do škol skepsi? Nejen o těchto otázkách jsme hovořili s JOSEFEM VONDRÁČKEM, předsedou APZŠ.


Když se vrátíte zpátky k prvním sněmům APZŠ na začátku 90. let, které problémy se opakují? 

Nespokojenost se vzájemnou komunikací mezi nadřízenými orgány a učitelskou veřejností. Když si vzpomenu na nadšení kantorů v začátcích obrodného procesu, jak byli ochotní pracovat od rána do večera… Právě z takového nadšení vznikl náš program Národní škola. Bohužel, tenhle elán ochabuje. Zůstává pár věrných, možná přesněji stále angažovaných, kteří věří, že něco zmůžou. Ještě kolem sebe dokáží shromáždit lidi ve snaze pohnout věcmi kupředu. Jak dlouho? Vždyť ani po čtrnácti letech není jasné, kam bude obsah naší školy směřovat. Právě proto se problémy vrší. Jako by jich nebylo málo, sami si přidáváme další. V okamžiku, kdy se začne rýsovat návrh na změnu, vyskočí skupina kritiků a smete jej se stolu. Neřekne: tohle je špatně, lepší by to bylo tak a tak. Rovnou všechno odmítne. Vždyť si vzpomeňte: první školský zákon, druhý, rámcové vzdělávací programy… Dospělí se hádají, ale ubližuje to dětem.

Zmínil jste RVP ZV. Vaší asociaci, která je autorem programu Národní škola, by měl být přece blízký.

Určitě. V době, kdy Národní škola vznikla, byla velice liberální. A vidíte, přijalo ji málo škol. O míru liberálnosti se stále vedou spory. Podle našeho názoru musí RVP ZV stanovit pro vyučování jasná pravidla, ale zároveň musí zůstat natolik otevřený, aby ponechal dostatečný prostor samostatnosti a tvořivosti pedagogů, aby jej bylo možné podle požadavků praxe průběžně zdokonalovat. Měl by být postaven na základních kompetencích. Co dá škola navíc, je věc druhá, ale nesmí dát žákům méně. Souhlasíme s harmonogramem, který by měl RVP ZV během dvou let uvést do života. Už jsme se načekali dost.

Myslíte, že ho školy v masovém měřítku zvládnou?

Míra schopnosti tvořit svůj školní vzdělávací program je velmi rozdílná. Závisí kromě postoje ředitele na schopnosti týmové práce pedagogického sboru. Proto považujeme za užitečné, poskytnout jako metodickou pomoc modelový vzdělávací program především těm školám, které budou mít s tvorbou potíže.

Ale pozměňovací návrh školského výboru sněmovny modelový program ze zákona vypouští.

Vím, je tady námitka, že by školy něco převzaly bezmyšlenkovitě, aniž by se zamýšlely nad tím, co právě ony potřebují. Ale myslím, že když budou učit podle propracovaného modelového programu (i kdyby nebyl definován zákonem), bude to pro žáky lepší, než když si sestaví sice vlastní, ale nekvalitní školní vzdělávací program. 

Na co si učitelé na sněmu stěžovali nejčastěji?

Například na tzv. optimalizaci, kdy obce ruší školy v atraktivních budovách, které se dají dobře zpeněžit. Nebo když formálně sloučí dvě školy, ale až na jedno ředitelské místo zůstane všechno při starém – včetně školních budov i žáků. Ušetří jeden ředitelský plat, ale v jiné oblasti vyhodí peníze oknem. Školy sice mají právní subjektivitu, ale leckde si opět musí od zřizovatele nechat schválit každý nákup nad 1000 Kč. Ekonomická pravidla nejsou, jedna pedagogická končí a nad novými visí otazník. Do toho slyšíte z vlastních řad, že naše školství je veskrze špatné. To na optimismu nepřidá. Navíc to není pravda. 

Vaše asociace patří mezi obhájce Bílé knihy, už dlouho upozorňujete, že se od ní školská politika oddaluje.

Bílou knihu považujeme za základní školský dokument, od něhož by se mělo všechno odvíjet. Škoda, že to tak není. Ministerstvo by mělo udělat analýzu a všechny nežádoucí odchylky pojmenovat. Říci, jak dál. Není přece možné, aby si každý kraj stanovil svoji vzdělávací politiku, od toho je tu přece rezortní ministerstvo.

Co by podle vás učitele probudilo z letargie?

Podle mého osobního názoru především návrat kolegiality do učitelských sborů. Aby spolu kantoři dokázali komunikovat, spolupracovat, aby se navzájem respektovali, pomáhali si. To dnešním školám chybí. Jenže takový kolektiv musí chtít i ředitel a musí pro to také něco udělat. 

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz