archiv
Učitelské noviny č. 30/2004
tisk článku

Loni to na Kouničce šlapalo, a letos?

Loni na jaře jsme vyhlásili na škole turistickou soutěž „Kounický škrpál“. Setkala se s tak příznivým ohlasem, že už na začátku nového školního roku nás děti vítaly otázkou: „Kdy zase pojedeme na výlet?“ To nás přivedlo na myšlenku pozměnit pravidla „Kounického škrpálu“ a jarní kilometry rozvolnit do výšlapů po celý školní rok. Vždyť jak nám svěřili lesní skřítkové při posledním výletu na Ondřejník, příroda je krásná ve všech ročních obdobích.


Úvod jsme pojali zcela symbolicky: „Mazáci táhnou na Mazák“. Posbírali jsme hrsti dobře utajených borůvek, zamávali káněti majestátně kroužícímu nad krajinou a uznali, že titul akademický malíř si díky široké paletě barev malíř podzim právem zaslouží. Vzhledem ke zkracujícím se a chladnějším dnům jsme volili kratší výlety. Při vycházce do Klimkovic jsme si ověřili Archimédův zákon v lázeňském bazénu a s potěšením konstatovali, že na rozdíl od jiných zákonů, nikdo jeho platnost nezpochybňuje. Prošli jsme hory a díky našemu regionu i doly. V hornickém muzeu na Landeku pro nás připravili Mikulášskou nadílku v podzemí. Dva naše výtečníky sice odnesl čert, ale když zjistil, co jsou zač, raději je urychleně vrátil. Před některými hříšníky se i peklo třese.

Na Hukvaldech jsme pozdravili strážkyni obory lišku Bystroušku, která nepochybně varovala stádo daňků prchající před naší invazí. Cestou na Pustevny jsme zahlédli čarodějnice mířící do EU. Na košťatech podle evropských parametrů vypadaly opravdu světově. Zhodnotili jsme zbytky sněhového království a ujistili se, že náš vstup do EU podle zápisu v knize Cyrila a Metoděje bude ve zlatě. V každém případě na situaci dohlédne Radegast, který vládne nejen Valašskému království, ale těší se oblibě v celé unii.

Realizovali jsme devět z deseti plánovaných výletů, přechod přes Javorníky byl pro nepřízeň počasí odvolán. Největší úspěch však měl závěrečný vícedenní pobyt v Adršpašsko-teplických skalách, částečně sponzorovaný přiděleným grantem. Zájem o tuto akci byl nečekaně velký, zúčastnilo se jí 42 osob, z toho 28 žáků školy, 10 „desátníků“ což jsou bývalí žáci 9. tříd, 1 zdravotník a 3 pedagogové jako doprovod.

Už víme, kde pramení řeka Metuje, kde se stáčí kojenecká voda Toma Natura, jak vypadá královna Krkonoš Sněžka při pohledu z Křížového vrchu. Zjistili jsme, že při výstupu křížovou cestou na vrchol přejdou hříšníky jakékoli nekalé myšlenky. Víme, proč evropská rarita – jezírko v Adršpašsko-teplických skalách v zimě nezamrzá (v zimě ho vypouštějí). Zvládli jsme plavbu Titanikem a ověřili fakt, že stav vodníků na rozdíl od stavu podvodníků v této oblasti je stálý. Prošli jsme se místy, kde se proháněl „Třetí princ“ a kde měl i Honza „Z pekla štěstí“. Tento kraj je skutečně pohádkový a baron Nádherný, kterému tato lokalita patřila, zřejmě převzal své jméno po této nádheře. Prohloubili jsme znalosti historie i zeměpisu. Na Adršpašském hradu přebývali loupežníci, ale sídlili tam i husité. Je odtud skvělý výhled na celé skalní město, Krkonoše i naše sousedy v Polsku. Při výstupu na teplický skalní hrad Střmen jsme si s písničkou „Výťah opet nechodí, tak zdolať trinásť poschodí, ostává nám iba po schodoch,…“ zopakovali řadu přirozených čísel do 327. Známe odpověď na otázku u teplické ozvěny: „Co skrýváš knihovno?“ U vyhořelé horolezecké chaty jsme se vrátili do dětských let říkankou:

Kde je ta chata? / Na prach shořela./Kde je ten prach?/ Voda ho odnesla./ Kde je ta voda? / Děti ji vypily./ Kde jsou ty děti? / Děti vypily Tomu naturu, a pak se dali do skal na túru./ Kde jsou ty skály?/ Milý brachu, přece tady, v Adršpachu!

A co nás těší nejvíce? To, že naše vycházky zanechaly stopy i na loňských absolventech naší školy. Naši „desátníci“ nebo také „hvězdná pěchota“ s námi šlapou dál. Možná je inspirovala písnička „Šlapej dál, táhni ke všem čertům“. Ať už jsou motivy jakékoliv jsme rádi, že nám nechali naději, že dobří holubi se přece vracejí.

V loňském školním roce se „škrpálových“ výletů účastnilo celkem 90 dětí, z toho 12 absolventů ZŠ a 8 jejich kamarádů, 6 pedagogických pracovníků a 8 dospělých a přátel. Osm dětí ušlo na výletech více než 100 km a řada dalších nemá k této metě daleko. Z celkového počtu stovkařů si vyšlápli nejvíc: Lukáš Kuzmiak, Martin Špinar a Jiří Pilch. Držiteli Škrpálu jsou ještě Marek Nguyen, Ondřej Vaculík, Vojtěch Jaščišák, Kristina Dluhošová, David Kuzmiak. Poděkování za pomoc a skvělou spolupráci na výletech patří všem, zejména paní Sedláčkové a panu Pilchovi.

A dojmy?

  • Mexiko? To je přece kousek za Ostravou. Dáte se po žluté značce z Poruby za nezaměnitelnou vůni olomouckých tvarůžek.
  • Sibiř? Ta je přece v Teplických skalách a sníh je tam skutečně i v létě.
  • Titanik? To je loď, která nás bez úhony provezla Adršpašským jezírkem až do přístavu Singapur.
  • Goethe? Básník, který nechal hlavu u Velkého vodopádu v Adrššpašských skalách. Prý se tam rád procházel stejně jako my.
  • Niněra? Hudební nástroj, na který hrál „Krokodýl Dundee“ a ezoterický hudebník na koncertu ve zdoňovském kostelíku.
  • Jak se cítí horolezci při výstupu na K2? To jsme zjistili, když jsme se brodili po kolena ve sněhu cestou z Jistebníku do Klimkovic.
  • Vlaková doprava? Jízdní řád ČD při přestupech na pět spojů skýtá nepřeberné množství variací a za operativní přístup vedoucích a skvělý přesun by se nemusel stydět ani velitel jednotky rychlého nasazení.

Co říci závěrem? Míle a míle jsou cest, které znám, jdou travou i úbočím skal… A odpověď na úvodní otázku je jednoznačná: Šlape to!

Soňa Dluhošová,
Dana Maierová,
ZŠ Kounicova, Ostrava

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz