archiv
Učitelské noviny č. 30/2004
tisk článku

Obec, která se vzepřela

Rebelii nic nenasvědčovalo. V srpnovém dusném dopoledni působila náves poklidným, skoro ospalým dojmem. „My se přece nebouříme, jenom chceme o své škole rozhodovat sami,“ tvrdil rozhodně FRANTIŠEK BÉBR, starosta Louňovic pod Blaníkem. Ačkoli ministerstvo školství žádosti o udělení výjimky místní škole nevyhovělo, je rozhodnut školu 1. září otevřít.


První zmínku o tom, jak se obec staví k budoucnosti své školy, jsem si přečetla na vývěsce nedaleko autobusové zastávky.

„Vzdělávání žáků v základní škole od nového školního roku 2004-2005 bude probíhat v plném rozsahu jako doposud na 1. a 2. stupni. Prosíme, abyste zachovali škole přízeň a vaše děti na zdejší škole ponechali. Jedná se o udržení školy v obci do budoucnosti. Podle nového školského zákona, který nyní prochází schvalovacím řízením, bude v dalších letech o fungování školy rozhodovat zřizovatel, tedy obec Louňovice pod Blaníkem a ne MŠMT ČR. Děkujeme za vaši podporu.“

Oznámení je tu vyvěšeno od konce školního roku. 

„To je hrozný, co s námi dělají,“ zlobí se místní. „Ve městě si vůbec nedovedou představit, co na vesnici znamená změnit školu.“ Rozhodnutí ministerstva školství se jim za mák nelíbí. Nevidí zákon ani text pokynu ministryně školství, ale přecpané ranní autobusy. Děti, které odpoledne bloumají ulicemi města, než přijede spoj, který je odveze domů. Zatím rodiče vždycky věděli, kde právě syn nebo dcera je, ke škole je odevšad blízko. Nechat dvanáctileté čtrnáctileté bez dozoru se jim zdá příliš brzy.

„Nežijí tady, tak proč nám mluví do života?“

ZASTAVENÍ NA RADNICI 

V obci se 700 obyvateli má škola tradici sahající do 17. století. Za tu dobu vystřídala několik adres. Ta poslední je stará 30 let.

„To víte, že se občas nějaká stížnost objevila, rodiče jsou různí, ale vcelku jsme byli se školou vždycky spokojeni. I inspekce řekla, že je ve škole všechno v pořádku,“ vypráví starosta F. Bébr. „O výjimku jsme žádali rok co rok, vždycky jsme ji dostali – až letos ne. Navzdory tomu, že ji kraj doporučil.“

V době, kdy obec o výjimku žádala, měla mít základka ve školním roce 2004-2005 celkem 93 žáků, což by „ze zákona“ vystačilo na pět a půl třídy.

„V uplynulém roce jsme měli sloučené ročníky na 1. stupni, teď už bychom je museli spojit i na druhém.“ 

Jenže to pokyn nedovoluje…

„Co to je pokyn? Takovou právní formu neznám. Pro nás je závazný zákon a ten nic neříká o tom, že by se na 2. stupni nesměly ročníky spojovat…“

Že v září otevřou školu se všemi ročníky, se zastupitelstvo rozhodlo jednomyslně, i když v nejbližších třech letech to na rapidní příliv žáků nevypadá. 

“Ale začínají se tu zaplňovat domy, které nebyly léta obydlené, předpokládáme, že se počet dětí zvýší. Myslíte, že by za pár let bylo snadné otevřít 2. stupeň, kdybychom ho dnes zrušili?“

Obec je připravena částku „nad normativ“ zafinancovat ze svého.

„Na provozu bychom stejně neušetřili. Budova se musí vytápět a uklízet, ať je zaplněná úplně nebo jen z poloviny. V posledních letech jsme do školy dost investovali. Nástavba v kuchyni, plynová kotelna, nová třída, malování, vybavení podle hygienických norem EU… Od roku 1995 sem šlo kolem 7 milionů.“

O prvostupňové škole se zastupitelům evidentně uvažovat nechce.

„Výstavba rodinných domků a tudíž i příliv mladých, by se zastavil. Lidi chtějí mít určitý komfort, jsou na něj zvyklí. Obec by to ochudilo.“

A přece může být - navzdory jednoznačné podpoře zastupitelstva i většiny místních - 1. září situace docela jiná…

„Jakmile se pustilo do sdělovacích prostředků, že školy, které nedostaly výjimku, se zruší, začali někteří rodiče své děti ze školy odhlašovat. Teď to vypadá, že budeme mít o 20 žáků míň.“ 

KDO ZA TO MŮŽE?

V Louňovicích kladou velkou vinu ministerstvu školství. Ačkoli slíbilo, že všechny školy budou do konce školního roku vědět, jestli jim výjimka byla, nebo nebyla udělena, tady se to dověděli až o prázdninách. Což bylo pro mnohé rodiče pozdě.

„Termíny pro žádost o udělení výjimky i pro rozklad jsme splnili,“ říká F. Bébr. „Přestože nám paní ministryně na mimořádné radě krajského úřadu slíbila, že o rozhodnutí budeme informováni včas, nestalo se. Pro nás to znamenalo úbytek skoro čtvrtiny žáků. Bohužel, ´nahoře´ - čímž nemíním kraj - se starají jenom o sebe, na nás se vykašlali.“

„Rozhodnutí MŠMT o zamítnutí rozkladu k udělení výjimky z počtu žáků na třídu přišlo až 9. července,“ potvrzuje ředitelka školy VENUŠE PRŮŠOVÁ. „Rodiče se nás chodili ptát, co bude se školou – a my jsme jim nemohli nic říct. To na důvěře nepřidá. Vysvětlujte někomu, že děláte, co je ve vašich silách, když ze sdělovacích prostředků je slyšet, že škola, která nedostala výjimku, bude zrušena!“ 

Na kraji se sice dověděli, že musí změnit organizaci školy, aby se naplnil počet dětí na třídu, nicméně záleželo na rozhodnutí zastupitelů, jak bude škola pokračovat. A zastupitelstvo řeklo, že chce udržet plně organizovanou školu v obci v každém případě.

ORGANIZACE LEDACOS ZVLÁDNE

Se spojováním ročníků na 1. stupni počítali automaticky. Samostatnou třídu by měli mít prvňáčci, spojenou 2. a 4. a 3. a 5. ročník. Druhý stupeň by měl mít organizaci ve zvláštním režimu. 

„Hlavní předměty by absolvovaly jednotlivé ročníky samostatně, na ´výchovy´ a některé další předměty by byly spojeny. Záleželo by na tom, jaké propojení učiva osnovy dovolují. Upravit je možné tímto způsobem například zeměpis, fyziku, přírodopis. Něco jsme si vyzkoušeli už loni. Když si učivo dobře rozplánujete, promyslíte návaznost, tak to jde, vím to z vlastní zkušenosti,“ vysvětlovala V. Průšová.

Aprobovanost tu stoprocentní pochopitelně nemají, ale kde ano?

„Češtinu a matematiku vyučujeme aprobovaně, zeměpis, dějepis, občanskou výchovu a informatiku taky. Další předměty si učitelé rozeberou podle toho, k čemu kdo inklinuje. Zatím s tím nikdy nebyly problémy. Nestalo se, že by si někdo při přechodu na jinou školu stěžoval, že jsme dítě něco nenaučili. Nebo že by se žákovi po přestupu rapidně zhoršil prospěch.“ 

Průměrně odtud odcházeli ročně dva tři žáci do školy s rozšířenou výukou jazyků, jeden dva do víceletého gymnázia.

ZÁZEMÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLY

Pravda, do nejbližších plně organizovaných škol ve Vlašimi a v Načeradci odtud daleko není, ale místní si chválí zázemí louňovické školy. Základka a mateřinka jsou spojené nejen na papíře, i jejich budovy propojuje chodba. Nechybí prostorná jídelna. Kolem dokola velká zahrada, hřiště. Tělocvičnu škola půjčuje místnímu Sokolu. Děti se sem sjíždějí také z Kamberku, Zvěstova, Předbořic, Libouně, Veliše… Protože v okolí není ani jedna málotřídka, nemohou počítat s přílivem dalších žáků (kromě těch, kteří se přistěhují). V mateřské škole jedna učitelka, v základní šest učitelů a jedna vychovatelka. V uplynulém školním roce bylo v největší třídě 16 žáků, v nejmenší šest. Zajímalo mne, jak se v takové třídě učí.

„Dobře, je to spíš malá rodinka, v které mají děti podstatně větší šanci zdokonalovat se. Už jenom že opakování je mnohem častější, nikdo se neschová. Učitel má na děti víc času, individuální přístup je úplně jiný.“

Tohle všechno – doplněné o nevyhovující dopravní spojení s okolními obcemi – se objevilo v rozkladu k vyjádření MŠMT.

„Zajímalo by mne, kdo a podle čeho rozhoduje, která škola zůstane a která se musí změnit,“ připojila se bývalá zástupkyně ředitelky jarmila klaudYsová. „My máme například největší školní areál v okolí, všechno bezpečně dohromady pod jedním plotem: obě školy, jídelnu, tělocvičnu. To okolní školy vždycky nemají. Obec vychází škole vstříc. Taky by mohla říct: Dost, už sem žádné peníze nedáme, kdo ví, jak dlouho bude škola fungovat.“

1. ZÁŘÍ – VELKÁ NEZNÁMÁ

Paradoxní je, že rodiče, kteří se kvůli nejistotě v závěru školního roku rozhodli z louňovické školy odejít, odhlásili dítě nikoli z druhého, ale z prvního stupně.

„Žáci na 2. stupni jsou zvyklí na učitele, na kamarády, nechce se jim měnit. Za prvostupňové rozhodují rodiče. Asi si řekli, že radši přihlásí dítě tam, kde má škola větší perspektivu. O to víc naši školu liknavost ministerstva školství poškodila,“ konstatuje V. Průšová.

Kdo ví, kolik žáků nakonec usedne do lavic? Kdo ví, jak bude škola v roce 2004-2005 vypadat…

„Zastupitelé zatím řekli, že i kdyby chodili na 2. stupeň tři žáci, udržíme jej. Otázka je, kolik dětí nakonec přijde, jestli obec vůbec na dofinancování bude mít. Svolali jsme ještě na závěr prázdnin schůzku s rodiči, kde jim všechno vysvětlíme. Uvidíme, jak se rozhodnou.“

Navzdory nejisté budoucnosti se škola připravovala na otevření. V některých místnostech ještě chodili malíři na štaflích, jinde už se myla okna, podlahy, přenášely se lavice…

Jste připravena na to, že mohou následovat sankce?

„Nejsem,“ přiznala ředitelka. „Zřizovatel rozhodl, v jaké podobě má škola fungovat. Já jsem dostala úkol to organizačně zvládnout. Myslím, že jsem jej splnila.“

„Co se nám může stát?“ položil řečnickou otázku F. Bébr. „Zřejmě přijede pan hejtman nebo paní mistryně a zastřelí nás.“

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

Informace před uzávěrkou: V Louňovicích se nepodařilo rodiče odcházejících dětí přesvědčit, aby v místní škole zůstali. I když jí tři noví žáci přibyli, začíná školní rok s 67 žáky.

Jak vidí situaci
vedoucí odboru školství středočeského KÚ Radek coufal

Za organizaci vyučování ve školním roce je zodpovědná ředitelka školy. Jestliže zjistí, že škola nedodrží průměrný počet žáků na třídu stanovený zákonem, měla by zahájit jednání se zřizovatelem. Bohužel, zdá se, že v Louňovicích je teď situace horší, než když obec žádala o výjimku. Jestli chce obec školu zachovat, musí zákon dodržet. Pokud tak neučiní, upozorníme ji na možné důsledky. Jestliže ani pak neuspějeme, budeme muset informovat MŠMT - správce sítě škol, pro kterého to bude podnět k zahájení správního řízení. To nejspíš nějakou dobu potrvá, v platnost může vejít nový školský zákon… Takže je otázka, co se školou v zahájeném školním roce.

Mohli by ho v Louňovicích překlenout?

To záleží na zřizovateli. Je nám sice svěřena správa školství v kraji, můžeme dát obci určitý podnět, ale orgán samosprávy se naším doporučením nemusí řídit. Samosprávě nemůžeme nic nařídit, můžeme být jen nápomocni v hledání řešení, proto počkám na zahájení školního roku. Vím, že se v obci s rodiči ještě jedná. Podle situace se pak se starostou domluvím, aby popřípadě MŠMT informoval sám.

Ve Středočeském kraji je nejvíc škol, jimž MŠMT výjimku neudělilo. Vzepřelo se víc obcí?

Rada kraje uspořádala v červnu dokonce mimořádné zasedání se zástupci příslušných obcí a škol, kterého se zúčastnila i paní ministryně. Většina případů byla řešitelná organizačními opatřeními. Situace v Louňovicích je nejvyhraněnější. Rozumím obavám z ukončení 2. stupně školy, které mají dopad i na 1. stupeň. Lidé jednají podle toho, co považují za výhodné. Není pro ně vždy směrodatné, jestli je dítě v místní škole, nebo ve škole o 5 km dál. Rozhodující je učitel, klima školy, kvalita výuky.

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz