archiv
Učitelské noviny č. 31/2004
tisk článku

Nové normativní mantinely pro malé školy

V polovině letošního roku měla v rozdělování peněz školám skončit „veškerá legrace“. Podle pravidel, která nastavilo MŠMT na začátku roku, měly všechny kraje od září přejít na striktní normativní metodu. V polovině roku MŠMT zjišťovalo, nakolik se zatím kraje se závaznými zásadami rozpočtu vyrovnaly. Právě na to jsme se na začátku rozhovoru o změnách v pravidlech financování škol zeptali vrchního ředitele ekonomické sekce MŠMT ZDEŇKA BERNARDA.


Závazné zásady rozpisu rozpočtu pro kraje vycházely ze zásad loňského roku. Základním principem rozpisu byla normativní metoda. Kraje dostaly objem finančních prostředků agregovaným normativem, pro rozpis v kraji si pak sestavovaly krajské normativy.

Hlavním problémem, o kterém jsme se školskými úředníky v krajích diskutovali, bylo stanovení normativů pro školy a školská zařízení – šlo o to, zda stanovovat normativy podle mzdové inventury, tedy podle toho, kolik škola skutečně potřebuje na nárokové složky platu podle počtu svých zaměstnanců, nebo podle krajského průměru, což požadovalo MŠMT. Cílem tohoto postupu bylo vyrovnat neodůvodněné rozdíly mezi jednotlivými srovnatelnými školami.

Jaký je rozdíl mezi těmito metodami z hlediska škol?

Rozdíl je velký – kraje dokazovaly, že například menší školy se starším učitelským sborem (malotřídka se čtyřmi zkušenými kantorkami) má všechny učitele ve 12. platovém stupni, krajský průměr je však třeba 10,5 platového stupně. Rozdíl pak se musí dofinancovat z nenárokových složek platu.

Náš protiargument je, že nastavení rozpisu podle skutečnosti komplikuje ředitelům možnost omlazení učitelského sboru. Učitelé dvou srovnatelných škol (z hlediska velikosti i kvality a množství práce – na jedné učitelé v 12. stupni, na druhé v 10. platovém stupni) – jsou v důsledku placeni rozdílně, ačkoliv výsledky jejich práce jsou podobné. To chceme odstranit.

Některé kraje zvolily již od ledna tvrdou normativní metodu, jiné naopak v prvním pololetí ještě financovaly školy podle „potřeb“ škol. Od září však měla platit normativní metoda pro všechny.

Některé kraje se normativní metody bály. Po velkých diskuzích se zástupci krajských úřadů jsme závazné zásady poněkud změnili. Rozšířili jsme „toleranční pole“ pro školy do deseti zaměstnanců, které se mohou od krajských normativů odchýlit o -7 až +10 procent. Na druhé straně školy, které jsou trvale objektivně „dražší“ a nevejdou se ani do tohoto pásma, budou dostávat od kraje peníze navíc odděleně od krajského normativu, aby bylo jasné, o kolik potřebují víc než jiné srovnatelné školy. Počítáme s tím, že to bude představovat další tlak na ředitele, aby situaci školy řešili. O mimonormativní dorovnání budou muset ředitelé žádat v rámci dohadovacího řízení…

Proč zrovna toleranční pásmo od -7 do +10 %?

O tom byla velká diskuze. Podle našich propočtů by se více než polovina škol, o které se jedná, měla do této tolerance vejít. Ostatní, které ji překročí, budou dostávat od kraje peníze „navíc“ tak, aby bylo jasné, že se do rámce normativu nevešly.

Jestli některé školy dostanou průměrný krajský normativ plus deset procent, pak jiné musí dostat naopak méně než průměr…

To je zase určitá ochrana škol, které jsou schopny fungovat za podstatně méně peněz – dolní limit tohoto rozpětí prostě dostat musí. Zaznamenali jsme totiž v některých krajích, že některé školy dostaly až o dvacet procent méně, než je krajský normativ. Tomu chceme zabránit. Laciné školy by si měly polepšit.

Kde vezmou kraje peníze na mimonormativní dorovnání?

Kraje budou dál dostávat agregovaný normativ a musí spočítat svou bilanci a postavit si svůj systém normativů pro jednotlivé typy škol tak, aby jim finanční prostředky vyšly. Aby jim zbyly peníze i na tento „polštář“.

Neměl by to být problém, vždyť i nyní tyto peníze školy dostávaly. Jde jen o to, aby rozdíly mezi srovnatelnými školami nebyly tak velké.

Nutíme tak krajské úřady, aby dodržovaly normativní metodu rozpisu na konkrétní školu či organizaci. Konečně, k tomu směřuje i nový školský zákon, který doufám bude přijat.

Je to tedy určité vymezení mantinelů ve financování obecních škol pro kraje…

A také určitá ochrana ředitelů škol – budou vědět, kolik nejméně musí dostat. Nebudou tolik závislí na tom, jak kraje sestaví krajské normativy.

Jak se ke změně stavěly kraje?

Je to výsledek diskuze. Jde o kompromisní řešení, které podle mého názoru vyhovuje všem čtrnácti krajům. Pro řadu z nich jde totiž o změkčení daných pravidel – vždyť od září byla pro všechny povinnost nastavit striktní normativní financování. Toleranční pole a možnost jasně definovaného „příplatku“ je tedy vstřícný krok těm krajům, které by se striktní normativní metodou měly problémy. Je to určitý ústupek těm, kteří byli proti tvrdé normativní metodě.

Počítáte s tímto řešením jako s dalším přechodovým stupněm k tvrdému normativu, nebo jde o systém, se kterým mohou kraje počítat již i do dalších rozpisů rozpočtu v dalších letech?

Pokud nedojde k nějakým mimořádným změnám kvůli rozpočtovému určení daní, měly by tyto zásady platit dlouhodobě – s možností drobných změn například v rozpětí tolerančního pole. Jsou to pravidla, se kterými již kraje mohou do budoucna počítat.

Školy se snaží

Miloš Šifalda, vedoucí odboru školství Jihomoravského kraje

Tento kraj je dáván za příklad využití tvrdé normativní metody. Podle M. Šifaldy se také osvědčila. „Školy, které byly dřív podfinancovávané, nyní dostaly průměrné normativy, začaly volněji dýchat. Jiné, srovnatelné, zase tvrdily, že s těmito penězi nelze vyjít. Když jsme ale na této metodě trvali, zjistily, že s normativně rozpočítanými prostředky vyjít musí – a naprosté většině škol se to podařilo,“ tvrdí vedoucí odboru školství. Vysvětluje také, že před zavedením tohoto způsobu financování měl kraj oproti jiným přezaměstnanost – nyní dokonce okolo dvaceti pracovníků „šetří“. Školy se snaží – vědí, že když uspoří pracovníka, peníze jim zůstanou a mohou je rozdělit. A to platí i do budoucna, kraj nepočítá s tím, že by jim je pro příští rok „sebral“, jak bývalo zvykem.

Podle pololetních výkazů existují krajské školy s vysokými nenárokovými složkami platu – až 50 %! Na druhou stranu existuje několik škol, kterým průměrný normativ skutečně nestačí. Těmi se chce kraj nyní zabývat – hledat jemnější dělení normativů, změnit zařazení některých oborů do jiné skupiny, zvažovat jejich sloučení s jinou školou… I když zásah Jihomoravského kraje do sítě škol byl už doposud velmi razantní.

V obecním školství je malé procento škol, kterým letošní rozpočet nestačí a už v pololetí měly vyčerpáno třeba 55 %, aniž by vyplácely nenárokové složky platu. „Jsou to ale školy v řádu jednotek,“ říká M. Šifalda. V některých případech může změna ministerské metodiky pomoci. Myslí si ale, že budoucnost je spíše v tvrdě normativní metodě, zvlášť v situaci, kdy není dostatek peněz. Připouští však, že mohou existovat školy, které kvůli objektivním podmínkám mohou mít s rozpočtem nastaveným průměrnými krajskými normativy problémy. A možnost měkčích mantinelů dává kraji možnost jejich problém individuálně řešit – za předpokladu, že se k tomu prý postaví „rozumně“ i obec.

Metodika koliduje se zákonem

Pavel Zeman, vedoucí odboru školství Jihočeského kraje

„Loni jsme zvolili taková pravidla pro financování škol, že pokud někdo proti normativu šetřil do 9 %, mohl si tyto peníze nechat, kdo potřeboval na mzdové prostředky více než stanovil normativ, tomu byla odečtena dvě procenta. Částečně jsme tedy respektovali skutečné počty zaměstnanců. Letos jsme rozšířili pásmo „propadu“ na čtyři procenta. Postupně si tak školy měly do září zvykat. A od září už „jedeme“ na finanční normativ,“ vypočítává P. Zeman.

Co se týká nově definovaných mantinelů pro malé školy (do 10 pracovníků), kdy je pro výpočet rozpočtu možné s ohledem na věk zaměstnanců průměrný nárokový plat buď zvýšit o 10 %, nebo snížit o 7 %, je to podle něho lepší, než trvat striktně na průměru. Ale skutečnost je jiná – doložili prý ministerstvu, že v praxi se liší nárokový plat srovnatelných škol od průměru až o 25 %!

Upozorňuje ale, že tato metodika koliduje se zákonem o platu, který vychází z věkového automatu. Zmiňovaná metodika MŠMT mzdový automat nerespektuje. Neumožňuje nebo omezuje možnost zafinancovat srovnatelně s ostatními učitelský sbor, který má vyšší věkový průměr. Striktně uplatněná metoda finančních normativů prohloubí rozdíly v odměňování mezi školami.

Pokud se začnou financovat školy podle průměrného tarifního stupně a třídy, mohli by ředitelé upřednostňovat při přijímání nových zaměstnanců mladé nebo nekvalifikované. Podstatně se tak může zhoršit pozice padesátiletých a starších zaměstnanců. „Na druhé straně – čím jednodušší zásady, tím transparentnější financování škol,“ říká P. Zeman.

Jsou rezervy v organizaci škol

Zdeněk Ludvík, vedoucí odboru školství Kraje Vysočina

Na Vysočině upozorňovali školy dopředu, že zvolí od ledna tvrdší metodu rozdělování peněz. „Věděli jsme, že pokud bychom aplikovali do září měkčí metodu, bude to sice pro školy na začátku příjemnější, ale o to obtížnější bude druhá část roku,“ vysvětluje Z. Ludvík. Kromě běžného rozpočtu dostaly obce 3. stupně možnost rozdělit 1,5 % z objemu rozpočtu v rámci svého regionu. „Jsou blíž, znají lépe situaci,“ vysvětluje vedoucí odboru školství.

S některými řediteli se krajský úřad také domluvil, že na začátku roku dostanou na čtvrtletí o něco více než 25 %, ředitelé ale vědí, že musí začít rychle šetřit, aby do konce roku s rozpočtem vyšli. S takto nastaveným systémem se podle Z. Ludvíka vyrovnaly bezmála všechny školy. Pro těch několik, které z objektivních důvodů nevyšly, má kraj „schováno“ tři čtvrtě procenta rezervy, ze které může pomoci.

Přiznává, že obecně na Vysočině na nadtarifní složky platu zbývá málo – mají přes 40 % malotřídních škol, podobná situace je ale i na některých středních školách.

Co se nových mantinelů pro malé školy týká, i on upozorňuje, že jde o metodiku, která je v rozporu s vládním nařízením o platu. A podotýká, že v několika málo případech může nastat situace, že se škola ani do tohoto mantinelu nevejde. Pak bude krajský úřad žádat zřizovatele – obec, aby pomohla… „Stále ale jsou rezervy v organizaci škol, tedy v počtu pracovníků, v níž mohou ještě trochu šetřit,“ je optimistický Z. Ludvík.

RADMIL ŠVANCAR

< zpět do čísla
banners/free-cinema-390x60.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
1543878000_mikroskop.gif
ucebnice
1590530400_polartraver.gif
anketa
Změní krizová online výuka školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
36%
41%
23%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz