archiv
Učitelské noviny č. 32/2004
tisk článku

Po Terezíně Osvětim

Již pátý rok se Gymnázium T.G. Masaryka Hustopeče v rámci své výuky i mimoškolních aktivit zaměřuje také na multikulturní výchovu, prohlubování informovanosti svých studentů o etnikách žijících na území ČR. S tím je úzce spjato i téma holocaustu za 2. světové války, jež studenti poznávají hlavně během výjezdů do Mikulova, Prahy a bývalého ghetta Terezín i prací na projektech.

A zatímco je pro většinu školy povinných červen symbolem pohodových výletů, prohlídek hradů a ráchání se v čím dál prohřátějších rybnících a přehradách, zorganizovala 15. a 16. června tato škola pro žáky své, ale i pro zájemce ze ZŠ a SOU Hustopeče exkurzi do Osvětimi-Březinky a malebného Krakova.

Záměrem bylo mimo jiné umožnit studentům gymnázia, z nichž mnozí již navštívili Terezín, prohloubit jejich vědomí válečné tragédie návštěvou bývalého vyhlazovacího tábora. Od spojení žáků více hustopečských škol jsme si slibovali nevšední zážitek nejen programový, ale i možnost, aby děti různého věku a z různých škol spolu na téma nesvobody, tyranie a minorit přirozeně hovořily.

První den jsme strávili téměř 5 hodin v Osvětimi, po noclehu jsme navázali prohlídkou malopolského Krakova, kde na nás historie, ta středověká, dýchala na každém kroku. Ale i zde jsme s několika zájemci zamířili do bývalé židovské čtvrti Kazimierz a mohli tak vnímat její genius loci.

Že to byla cesta nejen poučná, ale umožnila i individuální prožívání, dokumentují drobná volná psaní, jimiž účastníci své putování, už na svých školách, zakončili:

„Jdu, tuším... Nechci! Osvětim — bolest, utrpení, ponížení, naděje. Tisíce lidí, kteří chtěli žít Stěny mluví, fotky jsou až moc živé. Barák číslo 10, 14, 16 ... pomoc, solidarita a zároveň touha přežít. Krematorium — konec a začátek všeho zla. Ostnaté dráty nechávám za se bozi. Ještě jednou se otočit, pocítit Ne, nechci!“ V. J.

„Odjížděla jsem jako zpráskaný pes. Myšlenky se nu začaly probouzet Představovala jsem si jediný den tam. Opustit domov, být ponižován, nejíst, být svědkem umírání a vidět trpět své milované.“ Ráchel

„Nikdy mně zpaměti nevymizí pohled na baráky v Birkenau, podmínky, ve kterých lidé pár týdnů přežívali. Otřesné. Spávali na hliněné podlaze, ti, co měli sílu, vylezli na jakési pryčny...“ Lída, Martin

Náš dík patří Národnímu fondu obětem holocaustu Praha, bez jehož finanční podpory by nebylo možné naše grantové akce realizovat. 

LIBOR KYNCL

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz