archiv
Učitelské noviny č. 32/2004
tisk článku

Kouzlo regulace

Míra krajských pravomocí očima středních škol

Určování počtu žáků, otevíraných tříd a oborů prvních ročníků středních škol, schvalování oborů nových... To jsou témata, která v těchto dnech, jako už každoročně, řeší krajské orgány. Ne vždy se tak ovšem děje s citem, který by byl zapotřebí. Ředitelé často žehrají, že jsou až příliš omezováni v rozhodování o něčem, o čem prý sami umí rozhodnout nejlíp.


„Problémy s krajem nejsou. Máme s ním dohodnutý plán rozvoje, který na pět let dopředu určuje, v jakém školním roce se otevře ten který obor, kolik tříd a kolik se přijme žáků. Je rozumné to nějakým způsobem regulovat. Vzhledem k počtu žáků není schůdné, aby si každý otevřel, co chce...“ – zněla jedna z nejčastějších odpovědí ankety UN mezi několika řediteli středních škol, jejichž jména z pochopitelných důvodů nezveřejňujeme.

Záměr jako slohové cvičení

„Jak se u nás rozhoduje? Přišlo rychlé hlášení, otázky byly dvojznačné a museli jsme na ně odpovídat bodovou stupnicí. Pak ty archy někdo sebere a nakonec vyhodnotí do průměru, který nic neřeší,“ zmínil ředitel jedné velké technické střední školy.

„V tomto státě a tedy i ve školství by bylo záhodno, kdy by se některé věci začaly řešit podle místa a potřeby a s prognózou výsledku. Za naši školu nikdo nic neudělá, a tak si takové věci musíme řešit sami. Ale na vyšších místech se tomu nevěnuje dostatečná pozornost – jestliže počty žáků klesají, pak někde musí dojít ke změně v počtu škol. Ale nařízení o přesném počtu žáků ve třídě nic neřeší. To je berlička. Musí existovat celostátní a krajská vize. Skutečná a prosazovaná vize, ne jen slohové cvičení. Rozdělují se tady státní a krajské peníze - je logické, že ten, kdo rozděluje, musí mít pravomoci, ale musí je využít a umět podpořit to, co je třeba podpořit.“

A právě v tomto umění tkví podle ředitele celé kouzlo regulace.

O něco volnější ruce školám

Názor dalšího ředitele z pražské střední školy není jen glosou, ale i návrhem řešení situace.

„Náš kraj uzavírá s řediteli dohody o počtech žáků přijímaných do prvních ročníků, což podle mě není v souladu s právem. Myslím si, že na to zřizovatel nemá nárok, že vyžaduje po řediteli úkon, který nemá v předpisech oporu. Školský zákon přitom umožňuje zřizovateli celou řadu jiných kroků vedoucích k regulaci vazby mezi poptávkou po vzdělání a potřebou trhu práce. Především jde o zřizovací listinu školy a zařazování do sítě.

Jestliže zřizovatel na jedné straně reguluje a na straně druhé má daná škola zařazeno třicet oborů a zaměstnává dvacet učitelů, tak je něco špatně. Dalším pomocníkem krajům by v této věci mohl být i rejstřík škol zaváděný novým školským zákonem, který by měl být nastaven tak, aby škola musela před zařazením oboru do sítě prokázat svou způsobilost v oblasti personální a materiální... Podruhé může kraj regulovat takříkajíc ze základních dokumentů školy, v nichž se stanoví jak cílová kapacita školy, tak kapacita pro jednotlivé obory. I v této věci působí nový školský zákon pozitivně – doposud bylo konečným arbitrem ministerstvo školství, podle nové normy by se jím stal kraj, což by znamenalo výrazné zjednodušení zdlouhavé a složité cesty na lince škola-kraj-MŠMT.

V těchto dvou oblastech tedy hledejme mechanismy regulace - ne v nějaké smlouvě. Školy by neměly být svazovány až do přesného počtu žáků. Měl by jim být ponechán manévrovací prostor, možnost kombinovat podle zájmu uchazečů, který se každoročně mění. Myslet si, že problém nedostatku instalatérů vyřeším tak, že na jedné škole povolím třídu a na jiné ji zavřu, je nesmysl. Trh práce potřebuje každoročně dejme tomu pět absolventů. Když jich najednou vychrlím třicet, stejně neseženou práci.

Kraj prostě do takových detailů nemůže dohlédnout. Jde jen o to, aby školy měly vyváženou celkovou nabídku pro celkové potřeby trhu práce.

Kdo platí, má samozřejmě právo regulovat. Pokud bychom nechali vše na volné poptávce rodičů, dostali bychom se do obrovské pasti, kterou už jsme zažili – stačí vzpomenout na administrativní obory a manažery. Ekonomika má směr a mělo by být zhruba jasné, které skupiny bude potřebovat a které ne,“ dodal ředitel.

Kraje bezpochyby nerozhodují od zeleného stolu. Mají své dlouhodobé záměry a svá jednání konzultují se sociálními partnery i se školami samotnými. Nicméně otázka míry krajské regulace, ba dokonce v některých případech i míry její legálnosti, leží i po prvních dvou letech panování regionálních samospráv, jak vidno, stále na stole.

PETR HUSNÍK

Autonomie škol v zemích OECD

Rozhodování škol převládá v oblastech týkajících se organizace vyučování, v oblastech řízení zaměstnanců, struktury sítě škol a finančních zdrojů jsou pravomoci rozděleny. V průměru lze říci, že školy jsou nejméně odpovědné za rozhodování v oblasti struktury sítě škol včetně zřizování a rušení škol, volby vyučovaných oborů, vzdělávacích programů, vzniku speciálních tříd atd. Zdroj: ÚIV

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz