archiv
Učitelské noviny č. 33/2004
tisk článku

Je štěstí pro poradnu, když jí zřizovatel rozumí

říká předseda APPŠ J. Knoll

Školní poradenství je systém téměř zavrhovaný ekonomy, kteří myslí v kolonkách sčítaných čísel, ale často také učiteli, kteří nedostanou srozumitelnou odpověď na svou otázku. Na druhé straně jde o systém vzývaný v situaci, kdy děti začnou přerůstat přes hlavu svým učitelům i rodičům – nebo když problémy začnou přerůstat přes hlavu dětí. O aktuální situaci v poradenství jsme po setkání těchto odborníků na celorepublikových Poradenských dnech hovořili s předsedou Asociace poradenských pracovníků ve školství a ředitelem PPP Pardubice Jiřím Knollem.


O čem mají poradenští pracovníci potřebu mluvit, že se tak pravidelně scházejí?

Na začátku září proběhly už osmé Poradenské dny za posledních deset let. Tentokrát se hovořilo hodně o školském zákonu a jeho částech, které se poradenství dotýkají. Lidé z poradenství se obávají, aby pedagogicko-psychologické poradny nevypadly ze systému školství – zákon totiž hovoří obecně o poradenských pracovištích, aniž by jednotlivé instituce specifikoval. Hovořilo se o vzniku školních poradenských pracovišť, o jejich koncepci a o penězích, které bude třeba na jejich rozjezd vynaložit – kladena byla otázka, kde se vezmou. Lidé se zajímali i o zákon o pedagogických pracovnících, který by měl přinést zlepšení finančního ohodnocení práce odborníků v poradnách. Mluvilo se o zařazování do tarifních tříd, které se bohužel liší kraj od kraje…

Zajímají se o Poradenské dny i zástupci zřizovatelů poraden?

Zvali jsme na naše jednání pracovníky, kteří mají poradenství na starosti. Nakonec přišel pouze zástupce pražského magistrátu a také vedoucí odboru školství z našeho – Pardubického kraje, který má k poradnám velmi blízko – původně v poradenství pracoval. Jeho vystoupení o vizi tohoto systému v našem kraji sklidilo velký aplaus. Víte, je štěstí pro poradny, když zřizovatel této oblasti rozumí a ví o její potřebnosti. Bohužel, ne ve všech krajích toto platí.

Jaké je vaše stanovisko ke vznikajícímu systému školních poradenských pracovišť?

Asociace se k němu přímo nevyjadřovala – zajímali jsme se o to, zda systém nebude narušovat činnost a postavení pedagogicko-psychologických poraden. Když jsme zjistili, že v systému se s významnou rolí poraden počítá, vzali jsme je v podstatě na vědomí. Ve hře jsou zatím dvě varianty – v jedné tvoří školní poradenské pracoviště ředitel, výchovný poradce, třídní učitel a metodik prevence. Druhá varianta počítá i s psychologem a speciálním pedagogiem, což je přijatelnější. Ovšem podle mého názoru i tato druhá představa školních poradenských pracovišť v sobě skrývá problémy – jde o zajištění odbornosti (fakulty nepočítají s nárůstem absolventů psychologie, ani speciální pedagogiky), v obou případech bude potřeba dalších finančních prostředků – a hlavně vidím problém v tom, že tito pracovníci budou přímo podřízeni řediteli školy, se kterým nemusejí mít z hlediska péče o klienty vždy totožné zájmy. Myslím, že by bylo efektivnější vložit zamýšlené finanční prostředky do poraden, které by pak mohly vyhledávání problémových dětí, primární diagnostiku a konečně i dlouhodobější péči zajišťovat. Výhodou tohoto řešení by byla práce psychologů a speciálních pedagogů ve skupině odborníků, možnost supervize a týmové práce.

Mění se ve víru změn pozice poraden v systému poradenství?

Nemyslím, že by se pozice poraden nějak měnila. Jistě, v době, kdy vznikala speciálně pedagogická centra, docházelo částečně k přelívání klientely, i s eventuálním vznikem školních poradenských pracovišť se trochu úkoly změní a někteří pracovníci poraden to mohou pociťovat jako ohrožující. Přesto si myslím, že při správném definování úkolů, a to koncepční materiály obsahují, zůstane pedagogicko-psychologickým poradnám úkol odborné garance péče, jakou mají doposud. Podobná situace byla při vzniku středisek výchovné péče. Komunikace ve většině krajů funguje, jsou vymezeny mantinely, o hraničních klientech s poruchami chování se poradny a střediska dohodnou…

Zmiňovali se kolegové z poraden o vztazích s krajem, se zřizovatelem?

Jak jsem už říkal, ne všude funguje vzájemná komunikace. Některé kraje vnímají poradenství jen jako systém, který odebírá peníze, kdyby mohly, rády by se jich zbavily. Od toho se odvíjí odměňování, zařazování do tarifních tříd… Nelze to ale tvrdit paušálně. Třeba se leckde po volbách spolu s lidmi změní i situace poraden. Někde k horšímu, jinde k lepšímu.

Změnila se pozice poraden po zrušení školských úřadů a po změně zřizovatele?

Školské úřady byly blíž, komunikace byla častější, pravidla byla jasnější a pro všechny poradny stejná. Kraje a krajské úřady se chopily své funkce, v různých krajích je různá úroveň komunikace, někde se rozhodují o sloučení okresních poraden do jedné velké…

Právě tyto změny vyvolávaly velké emoce – na Ústecku jsou již poradny sloučené a kuloárové ohlasy nejsou jednoznačně pozitivní, stále se hovoří o slučování v jižních Čechách, kde se proti tomu poradny stavěly vysloveně negativně, slučování probíhá ve Středočeském kraji, uvažují o něm na Olomoucku, na Vysočině, na Liberecku…

Výsledkem bude, že polovina krajů bude mít velké centralizované poradny, jinde bude zachován systém malých poraden s právní subjektivitou. Na Ústecku představitelé poradny hovoří o ekonomické výhodnosti, o operativní možnosti přesouvání odborných pracovníků na různá pracoviště… Podstatné ovšem je, aby byli spokojeni klienti – žáci, školy, rodiče. Nejlepší je, když si změn nevšimnou – nebo když si všimnou zlepšení.

Je pravda, že Asociace poradenských pracovníků ve školství bránila současný systém malých poraden proti slučování do velkých celků. Na druhé straně není možné trend slučování zcela zatracovat. Může mít své výhody. Nicméně jsem rád, že u nás na Pardubicku kraj chce zachovat malé poradny jako právní subjekty.

RADMIL ŠVANCAR

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz