archiv
Učitelské noviny č. 2425/2004
tisk článku

Jsme jedna firma

Nová centrální instituce pro další vzdělávání pedagogů


 „O transformaci pedagogických center mluvit nebudu. Jednak mi to nepřísluší a jednak jsem loajální zaměstnanec MŠMT,“ upozornil mě předem ředitel Pedagogického centra Praha (PCP) JIŘÍ NEKOLA, který do PCP přišel z ředitelského místa v PC Liberec a je ve funkci od března. Od tohoto prohlášení se tedy odvíjel náš rozhovor o fungování PCP, které jednak poskytuje běžné další vzdělávání pražským pedagogům jako v předchozích letech, jednak se pod jeho hlavičkou utváří nová instituce, která by měla poskytovat školám vzdělávání označené jako „ministerská priorita“ či „státní zakázka“.


Zatím čtyři sloupy PCP

„Pedagogické centrum Praha plní úkoly vyplývající ze čtyř priorit definovaných ministerstvem školství s cílem poskytovat tuto nabídku vzdělávání plošně po celé republice ve srovnatelné kvalitě,“ říká J. Nekola. Jedná se o přístup k evropským sociálním fondům (ESF), což je nový úkol vyplývající ze vstupu České republiky do Evropské unie, a o rozvojové programy – funkční studium pro vedoucí pracovníky (tzv. FS I., které na rozdíl od FS II. nesouvisí se zařazováním do 13. platové třídy), o vzdělávání v oblasti multikultury a o jazykové vzdělávání (JAME).

Podle J. Nekoly to však není uzavřený výčet. Státní zakázka se prý může postupem doby měnit. Připomíná třeba oblast přípravy na obranu proti terorismu, která se může za určitých okolností stát státní prioritou. Byl by také rád, kdyby se součástí zakázky stalo i vzdělávání v rámci státní informační politiky ve vzdělávání (ICT). PCP by podle něho mohlo zastřešit i funkční studium II., které nyní poskytují v akreditovaných cyklech některé vysoké školy. Tvrdí, že by bylo logické, aby na sebe FS I. a FS II. navazovalo a aby bylo garantováno jednou institucí. „Zdůrazňuji – naším úkolem je plnění státních zakázek. Nebudeme již poskytovat vzdělávání nabízené podle oborů. To by mělo být úkolem spíše pedagogických center, které převezmou kraje,“ vysvětluje J. Nekola. To je právě záležitostí transformace PC. Otázkou ale je, jestli skutečně všechny kraje „svá“ PC převezmou.

PCP – zavádějící název

Zatím však vzdělávání předmětové, oborové, specializační atd. PC Praha, respektive jeho „pražská pobočka“ pro pražské pedagogy nabízí. I proto jsem zjišťoval, zda se neuvažuje o změně názvu celostátní struktury pražského centra se čtrnácti detašovanými pracovišti v krajích. (Zaslechl jsem, že se uvažovalo o názvu Institut dalšího vzdělávání…) Přece jen, současný název PC Praha je z hlediska toho, že jde o instituci s celostátní působností, zavádějící. To J. Nekola připouští. Připomíná však, že změna názvu instituce není v jeho kompetenci – a také, že to už nebude tak jednoduché. Ve všech dokumentech je uváděn název PC Praha, na takto pojmenovanou instituci také budou mířit peníze z ESF jako na konečného příjemce a uživatele. Pokud by se ovšem měl název měnit, uvítal by, aby to bylo co nejrychleji, aby si lidé na novou značku, kterou vnímá jako velmi důležitou, co nejrychleji zvykli. „A aby lidé hned věděli, že nejsme jen v Praze, že tu jsme pro celou republiku.“

ESF jako priorita priorit

Ptal jsem se na aktuální nabídku kurzů a přednášek celostátního PCP s jeho detašovanými pracovišti. J. Nekola se otázce brání. „Nejdřív musíme dobudovat strukturu, hlavním úkolem je nyní zvládnout přípravu na ESF. Veškeré kapacity našich pracovníků jsou naplněny tímto úkolem. Rozhodně všichni mají co dělat! Připravují národní programy v rámci ESF, jejichž bude PCP konečným příjemcem. To je obrovský úkol.“

Nicméně připomínám, že nová instituce pod hlavičkou PCP existuje víc než pět měsíců, a proto, že je otázka na nabídku vzdělávacích akcí pro školy již na místě. Probíráme tedy jednotlivé priority.

Čísla má J. Nekola v tuto chvíli pouze z oblasti jazykového vzdělávání (první tři měsíce v letošním roce neprobíhalo, nebyly peníze, přestože MŠMT ústy svého náměstka učitelům tyto kurzy slíbilo). Dnes běží 263 kurzů. Zdá se, že krize ze začátku roku je zažehnána.

Ve spolupráci s NÚOV a MŠMT pořádá PCP prostřednictvím svých detašovaných pracovišť informační a vzdělávací kampaň o ESF ve školství, aby ředitelé a učitelé věděli, jaké možnosti se jim díky těmto projektům mohou otevřít. Připravují se také semináře, na nichž by se měly školy dozvědět, co je potřeba, aby měly šanci v soutěži o peníze z projektů uspět. Že se musí naučit týmové spolupráci, protože projekt nedokáže nikdy vytvořit jeden člověk. Že se musí orientovat v projektech a požadavcích EU, aby byla nabídka pro ni akceptovatelná. Na podzim by se školy měly naučit v obecné poloze o účast v těchto projektech žádat, tedy například jak vyplnit přihlášku. „Nelze však očekávat, že bychom pomáhali s vypracováváním konkrétního projektu – to už je na každé škole. Bude však k tomu moci využít znalostí, které získá na našich akcích,“ říká J. Nekola s tím, že však není možné tyto semináře „rozjet“ okamžitě, protože zatím nejsou k dispozici všechny potřebné informace (například z MPSV). Ty budou známy zhruba za měsíc…

Funkční studium ředitelů přešlo do kompetence PCP z pedagogických center bez problémů, to přiznávají i kritici této transformace. Ředitel PCP hodnotí tento program jako dobrý hlavně proto, že vznikal na základě široké diskuze s řediteli škol, kteří se mohli vyjádřit k obsahu vzdělávání, k tomu, co by pro svou praxi potřebovali. A vlastní program pak vytvářely týmy lidí z pedagogických center, z ministerstva školství, ze škol… „Stále ještě probíhají roční pilotní kurzy,“ říká J. Nekola s tím, že po jejich skončení budou vyhodnoceny zkušenosti, shrnou se připomínky k obsahu a organizaci a ty se pak zapracují do dalších vzdělávacích akcí tohoto zaměření.

Oblast multikultury zatím zřejmě zůstává poněkud ve stínu ostatních úkolů (i když s touto formulací ředitel PCP nesouhlasí). Konečně – ani na pedagogických centrech nebyly kurzy s touto tématikou většinou nejnavštěvovanější. J. Nekola říká, že několik akcí v prvních měsících tohoto roku proběhlo, hlavně se však prý připravují kurzy do podzimní nabídky a všichni pracovníci PCP zaměření na multikulturu na přípravě této nabídky nyní intenzivně pracují. Chtěl by, aby to nebyly kurzy o tom, „co je multikultura“, ale o tom, jak konkrétně soužití různých kultur pomoci, jak konkrétně postupovat. „Jako ředitel školy bych na druhý typ rád poslal například romského asistenta, díky kterému se pak zlepší docházka a příprava do školy romských dětí,“ vysvětluje. Dodává, že zapojení menšin do vzdělávání je jednoznačně jednou z priorit MŠMT a vyvolání zájmu o tuto oblast právě obsahem nabízených kurzů považuje za důležitý úkol PCP.

Vzplane boj o kariérní vzdělávání?

Všechny vzdělávací instituce ve státě se těší na to, až bude schválený zákon o pedagogických pracovnících (a školský zákon) a až budou moci (po udělení akreditací) nabízet vzdělávání v systému kariérního růstu. Pedagogická centra vždy počítala, že budou zprostředkovateli tohoto vzdělávání, o které by měl být mezi učiteli zájem – mělo by mít přímou návaznost na výši příjmu.

I PCP by chtělo toto vzdělávání poskytovat. „Je to ale otázka toho, zda budeme tímto úkolem pověřeni. V tom případě bychom jistě takovou nabídku dokázali zpracovat, kapacitu bychom na to měli. Museli bychom zainteresovat odbornou veřejnost – ale to naši pracovníci dokážou,“ tvrdí J. Nekola.

Hovoří o tom, že by jejich nabídka byla vnitřně propojena a vzdělávání by bylo ve všech místech republiky díky detašovaným pracovištím srovnatelné. Od poskytovaných informací a kvality lektorů, až k závěrečným zkouškám, které by měly být jistě státem kontrolovány. To je podle něho výhoda PCP.

Připomínám však omezené personální obsazení této instituce. Ani tady však nechce ředitel PCP mluvit o nějakém přijímání dalších pracovníků. Nicméně říká: „Každá instituce má svůj vývoj. I PCP bude mít svůj vývoj. Nechci předbíhat. Záleží na úkolech, které dostaneme.“

Kolik lidí na kraj?

Jednotlivá detašovaná pracoviště jsou, co se počtu pracovníků týká, srovnatelná. Činnost PCP, které má nyní 69 lidí (a několik míst neobsazeno), zajišťují v regionech minimálně tři (Karlovy Vary, ale i Brno), obvykle však čtyři pracovníci. Počet lidí v regionech neodpovídá jejich velikosti. Vzpomínám, že při prvních slovech o transformaci tvrdilo ministerstvo, že všechny kraje budou organizovat srovnatelné kurzy. I nyní namítám, že počet kurzů pro malý kraj bude jistě jiný, než počet kurzů pro kraj s mnoha pedagogy. J. Nekola to připouští s tím, že obsahová nabídka v regionech skutečně musí být všude stejná, na druhé straně jako praktik přiznává, že je rozdíl organizačně a administrativně zvládnout dvacet, nebo sto akcí. Zatím sice nepočítá, že by se počet lidí v regionech v blízké době nějak radikálně měnil, do budoucna ale nevylučuje, že některé pracoviště bude časem větší a jiné menší. Vzpomíná na dobu nedávnou, kdy byl ředitelem malého PC Liberec, a ví, že kumulování funkcí je někdy na úkor kvality. To by nyní dělat nechtěl.

Židle a stoly

Lidé v detašovaných pracovištích PCP zůstali podle ředitele Nekoly na židlích, na kterých seděli dříve, za svými stoly a před svými počítači. „Nic jsme z žádného pedagogického centra do Prahy neodvezli,“ odmítá J. Nekola zprávy o vyklízení některého pedagogického centra. Konečně, takový krok by mohl hrubě narušit poněkud křehké příměří, které nastalo mezi ministerstvem a většinou krajů po vstřícném dopisu ministryně školství, která v něm krajům v mnoha podmiňovacích formulacích v podstatě slíbila splnění jejich požadavků (předání pracovníků i s mzdovými prostředky, s budovami i s vybavením).

Ředitel také tvrdí, že vztah se stávajícími pedagogickými centry je nyní již všude upraven smlouvou – platí se nájem, podíl na úklidu a provozu, protelefonované i internetově probrouzdané minuty. „Židle, stoly a počítače nám byly smluvně zapůjčeny – bylo by nelogické a neekonomické, abychom teď nakupovali nové vybavení pro naše pracovníky a stávajícím PC by to původní přebývalo…“ říká.

Odmítá i kritiku, že pracovníci PCP využívají databáze „svých bývalých“ pedagogických center, kde stále sedí u svých stolů před svými počítači… „Není to tak, nemají k ní přístup,“ tvrdí s tím, že to ani prý nepotřebují. Že si PCP vytváří vlastní databázi – databázi škol jako příjemců své nabídky – a databázi lektorů, na které se bude PCP obracet. „Žádnou jinou databázi nemáme – a naše nabídka bude vycházet z naší databáze,“ zdůrazňuje.

Myslíme společně

Za úspěch J. Nekola považuje, že se již podařilo z lidí rozesetých po celé republice vytvořit tým, který podle něho pracuje a snad i myslí společně. Je to podmínkou pro to, aby skutečně bylo vzdělávání v oblasti státních priorit ve všech místech dosažitelné a poskytované na srovnatelné úrovni. „To za systému samostatných pedagogických center v jednotlivých krajích nebylo zcela možné, přestože byly všechny zřizovány ministerstvem školství,“ tvrdí ředitel PCP. Tehdy dalo ministerstvo nějaká pravidla pro vzdělání, které chtělo ovlivňovat, jejich realizace však již byla na 14 různých ředitelích různých center.

„Veřejnost to ještě možná tak necítí, ale myslím, že se nám již daří vystupovat jako jedna firma, jako jedno celistvé pracoviště. Jistě, nositeli myšlenky různých akcí jsou různí lidé, odborníci z různých detašovaných pracovišť. Některé projekty jsou garantovány tady, jiné onde. Ale stále je pořádá PC Praha. A to je důležité,“ říká J. Nekola.

RADMIL ŠVANCAR

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz