archiv
Učitelské noviny č. 34/2004
tisk článku

Protože jsem tak rozhodla, řekla ministryně

Odešla Marie Kalábová z vedení ČŠI na základě faktů?

Před prázdninami odstoupila z funkce ústřední školní inspektorky Marie Kalábová. Přestože nebyla odvolána - šlo nakonec o vzájemnou dohodu mezi ní a ministryní školství Petrou Buzkovou - veřejnost dobře zaregistrovala, že impuls vyšel od paní ministryně. Proč? To dodnes nikdo z této veřejnosti vlastně neví. Paní ministryně tehdy odmítla rozhovor „naživo“ pro UN a ve třech odpovědích na naše otázky prostřednictvím elektronické pošty (tam padl také její výrok uvedený v titulku) jsme se prakticky nic podstatného nedozvěděli.


Ministryně Buzková pro UN (27/2004) prohlásila, že útočný anonym vyvěšený krátkodobě na internetu její konání nijak neovlivnil. Tvrdila dále, že k jejímu rozhodnutí o odvolání Marie Kalábové přispěly množící se informace o problémech inspekce přicházející od krajů, učitelů i poslanců. Neřekla však jaké informace, ani od koho. Pak je ovšem neuvěřitelně nešťastnou náhodou, že rozhodla o výměně ústředního školního inspektora právě ve dnech, kdy médii procházela zpráva o anonymním pamfletu. Odborná i laická veřejnost má proto právo si myslet, že na onom hanopisu přece jen něco muselo být…

Kompetence v ČŠI byly rozděleny

Autoři pamfletu v prvé řadě tvrdili, že ČŠI je v rozkladu a přestává plnit svou funkci. Příčinou je prý neschopnost ústřední školní inspektorky řídit zaměstnance inspekce a delegovat kompetence. Důsledkem je pak ochromení akceschopnosti organizace, neboť nikdo z vedoucích pracovníků není oprávněn samostatně rozhodovat.

Když jsem se v minulosti zajímal o to, jak management v ČŠI funguje, bylo mi řečeno, že všechny inspektoráty mají písemně ve vnitřních předpisech jasně stanoveny konkrétní povinnosti. Je snad toto centralizace? Řekl bych, že přímo naopak – šéf určí náplň práce a pak se již jen průběžně stará o výstupy. Podle mých informací před érou Marie Kalábové byly naopak jednotlivé situace řešeny z ústředí, pravidla byla stanovena jen ústně, tudíž jejich závaznost i kontrola byly relativní.

Co se naopak centralizovalo, byl plán inspekčních činností. Do té doby panovala taková praxe, že harmonogram inspekcí neurčoval jen vrchní školní inspektor, ale často o něm rozhodovali jednotliví inspektoři. A tak se stávalo, že se inspektor objevil na dané škole zcela nečekaně a šéf inspektorátu ani netušil, že někde v jeho rajónu probíhá „přepadovka“. Docházelo kvůli tomu za peníze daňových poplatníků i k de facto korupčním případům: Z ničeho nic se objevil na škole neohlášený inspektor, který řediteli nabízel příslušné know-how, jak postupovat, aby škola dopadla při brzké inspekci dobře. To vše samozřejmě za úplatu. Právě proto, že si inspektor sám určil, kam půjde, bylo prakticky jisté, že se zanedlouho na školu vrátí, tentokrát již oficiálně. Vrchní mu jeho spanilou jízdu jen formálně potvrdil. Plán se tedy netvořil z vrchu, ale odspoda.

Ano, v tom všem byly ve své svobodě inspektoři za Marie Kalábové skutečně omezeni. Byl to však skutečně špatný managerský postup? Závěr nechť si každý učiní sám. Podotýkám pouze, že ústřední školní inspektorka tehdy nedělala nic jiného, než naplňovala příslušnou legislativu – šéf inspekce zodpovídá za plán inspekční činnosti. Prakticky to však neznamenalo, že by vrchní inspektoři, jako nejlepší znalci daného regionu, nemohli určovat rozložení inspekčních návštěv, pouze se museli zodpovídat ústředí.

Reorganizaci ČŠI určily zákony

Organizační struktura instituce se neustále mění a komplikuje s cílem nikoli zvýšit produktivitu práce, ale centralizovat rozhodování, tvrdí se dále v anonymu.

Ano, v období působení Marie Kalábové skutečně ČŠI prodělala mnohé organizační změny, a to možná nejvíce ve své historii za tak krátký čas. Ovšem proč? Bylo to snad z libovůle ústřední školní inspektorky? Nikoliv. Šlo jen o nutnou reakci na zásadní legislativní změny.

V prvé řadě šlo o reformu státní správy a samosprávy. Ať již ze zlé vůle nebo z totální neznalosti se o Marii Kalábové říkalo, že je megaloman, protože si na inspekci naráz přibrala na dvě stě lidí. Naši pravidelní čtenáři samozřejmě vědí, že nešlo o nic jiného, než o to, že na ČŠI začali také mimo inspektorů fungovat kontrolní pracovníci, z nichž většina přišla z tehdy rušených školských úřadů. Šlo o usnesení vlády, které ústřední školní inspektorka musela splnit. Navíc to bylo jen naplnění již tehdy dávno existující povinnosti inspekce provádět hospodářskou kontrolu. Inspektoři proto do té doby do inspekční zprávy běžně psali, že na dané škole nebylo zneužito státních prostředků, aniž by cokoliv kontrolovali. Marii Kalábové se tuto masivní organizační změnu bezpochyby podařilo dobře zvládnout.

Také zákon o finanční kontrole veřejné správy předepsal státním organizacím změnu organizační struktury. Proto i v ČŠI musela vzniknout vnitřní řídící kontrola a audit.

A nakonec zákon o státní službě vedl ČŠI k rozdělení ústředí na sekci kanceláře úřadu a sekci koncepční. Posílena byla také role vrchních školních inspektorů, z nichž se stali ředitelé inspektorátů.

I v rámci ústředí ČŠI došlo k drobným posunům kvůli legislativě – byla oddělena správa rozpočtu od majetku organizace a personálních záležitostí – vznikly tak tři nové odbory. Personální odbor však vznikl především proto, že kvůli příchodu kontrolních pracovníků se organizace početně zdvojnásobila.

Dlouhou dobu se také táhl spor o tom, jak má ČŠI postupovat v případě šetření stížností. Inspektoři se drželi vyhlášky z padesátých let, která je k šetření opravňuje. Ovšem se vznikem nového samosprávného zřízení se situace diametrálně změnila. Místo toho, aby ministerstvo školství již dávno vneslo do tohoto právního chaosu řád a vydalo nový předpis, musela Marie Kalábová nakonec oddělení stížností zrušit, aby nedocházelo k porušování zákona. Neefektivní šetření stížností se jí ale v pamfletu též vyčítá.

Z dalších organizačních změn mimo nový legislativní rámec došlo jen k tomu, že byl zrušen odbor výkonu a naopak vznikl odbor analýz, který navazoval na již existující oddělení analýz.

Personální otázky jako nejbolavější místo pamfletu

Pamfletisté tvrdí, že ústřední školní inspektorka nekomunikuje s řediteli krajských inspektorátů, přestala vnímat problémy a potřeby organizace, trpěla i paranoidní podezíravostí a nedůvěřovala svým podřízeným.

Právě proto, že Marie Kalábová respektovala jistou autonomii vrchních školních inspektorů (dnešních ředitelů inspektorátů) nezasahovala do jejich rozhodování, pokud výjimečně nevybočilo z rámce vytyčeného pro ČŠI. Podle mých informací se však mohl vrchní kdykoliv na svou šéfku obrátit, a ta rozhovor s ním nikdy neodmítla.

Pokud vím, jediný významný personální zásah provedla Marie Kalabová v osobě bývalého vrchního inspektora Jaroslava Černého, kterého v roce 2002 odvolala z funkce. Ukázalo se totiž, že byl zodpovědný za řadu trestních oznámení na školy za ekonomickou kriminalitu. Přestože policie všechna oznámení odložila, Černý ještě před tím zveřejnil informace o údajné trestné činnosti.

Podle anonymu došlo i ke zbytnění interních kontrolních mechanizmů, které sloužily k zastrašování pracovníků. Žádný důkaz hanopisce však samozřejmě neuvádí, proto lze jen dodat, že interní kontrola byla za éry Marie Kalábové určena nově zákonem, o kterém jsme již hovořili.

Školní inspektoři byli hodnoceni pozitivně, pokud na ně ředitelé škol psali pochvalné dopisy, a naopak negativně, pokud si ředitelé špatně fungujících škol stěžovali, tvrdí naši záhadní neznámí. Opět by musel kritik předložit důkaz. Proto lze na to jen opáčit: Znamená to snad, že kvalitní inspektor musí u ředitele budit negativní postoje ke své osobě či k jím prováděné inspekční činnosti? Když jsem s Marií Kalábovou během období, kdy vedla ČŠI, udělal celou sérii interview, průběžně zmiňovala, že vždy chtěla, aby inspektor nebyl přísně trestající, ale byl řediteli školy partnerem. Zdá se, že ani Petra Buzková není zastáncem tvrdé linie, kdy inspektor školu jen kritizuje. Dokonce v UN se v zmíněném minirozhovoru před prázdninami přiklonila takřka k druhému extrému, kdy doslova řekla, že „nejdůležitějším úkolem inspekce přece není hledat ve školách nedostatky.“ 

Inspekci opouštěli její zaměstnanci?

Ústřední školní inspektorka nebyla také údajně schopna motivovat a udržet schopné pracovníky. Nebylo prý výjimkou, že noví školní inspektoři, jejichž zaškolení bylo velmi náročné, opouštěli organizaci zcela znechuceni již po velmi krátké době. Ze stejného důvodu odešla také řada zkušených odborníků, tvrdí dále anonym.

Fakta svědčí však o naprostém opaku: Za doby působení Marie Kalábové z řad inspekce její zaměstnanci téměř neodcházeli. A když odcházeli, tak téměř výhradně do důchodu nebo na jiná významná místa ve školském rezortu.

Zvláštní pozornost věnuje otevřený dopis údajných školních inspektorů určený ministryni školství personálnímu obsazení odboru metodiky. Ten má za čtyři roky již čtvrtého ředitele, vždy s novým týmem spolupracovníků.

Vytvořit komplexní metodiku určenou k hodnocení vzdělávacího procesu je velice náročné. I proto někteří odborníci a politici považují oblast hodnocení za bezpředmětnou a tvrdí, že by se ČŠI měla soustředit jen na kontrolu dodržovaní právních předpisů danou školou. Ano, je pravda, že personálně se odbor metodiky často obměňoval. Marie Kalábová totiž pokaždé vybrala dočasný tým složený z nejschopnějších inspektorů v republice a nechala ho vypracovat novou rovinu metodiky

Produktivita práce neklesla

Produktivita práce se trvale snižuje, aparát ústředí se více než zdvojnásobil, aniž má zvýšení počtu zaměstnanců vliv na zlepšení kvality práce, pokračuje kritika.

Podle čeho tuto produktivitu práce měřit? Myslím, že zejména podle počtu hospitací na školách. Ty stále, až do loňska, narůstaly. Nyní je hospitací o trochu méně. Takže hanopisci mají konečně prokazatelně pravdu? Myslím, že nikoliv. Při bližším pohledu na věc totiž zjistíme, že inspektoři v poslední době vykonávají mnohem více tématicky zaměřených inspekcí, které jsou náročnější než běžná inspekční činnost. Při příchodu Kalábové pracovala na ústředí zhruba šedesátka lidí, při odchodu jich bylo přibližně devadesát. S tím, že dvakrát tolik se zvětšil počet pracovníků celé ČŠI a přibyl majetek, nejde o žádné podobné rozrůstání státního aparátu jako na našich ministerstvech.

Pracovní klima v ČŠI je neproduktivní, odpovědná a vysoce odborná práce je převáděna na umělé výkonové parametry, které slouží k nesmyslnému porovnávání krajských inspektorátů a jsou záminkou k postihování pracovníků, píše se ke konci anonymního výtvoru. Nemám dost informací ani zkušeností na to, abych posuzoval smysluplnost výkonových parametrů, jež byly na ČŠI zavedeny. Jedno však vím: Tato analýza výkonu neměla sloužit v zásadě k ničemu jinému než k doložení toho, že některé inspektoráty mají na dané množství práce prostě a jednoduše málo lidí.

Inspekční zprávy měly do dokonalosti daleko

Nakonec je Marii Kalábové utajenými inspektory vyčítáno, že inspekční zprávy nejsou kvalitní, metodika se mění a inspekce prý rezignovala na zjišťování a hodnocení výsledků vzdělávání.

Ano, četba inspekčních zpráv opravdu není často zajímavá a jejich výpovědní hodnota je diskutabilní. S rozdílnou úrovní inspekčních výstupů se však Kalábová nikdy netajila, musela však využívat schopností jen těch lidí, jež měla k dispozici.

Metodika se naopak v posledních letech zaměřovala více na průběh a výsledky vzdělávání, tedy na výuku. Před tím byla snaha vést inspektory k tomu, aby posuzovali metody řízení, jež používají ředitelé. K tomuto posunu v důrazu na pracovní náplň inspektorů došlo i proto, že jejich přístup byl mnohdy nekompetentní (a není divu, většina z nich s řídící činností neměla žádné podstatné zkušenosti). Marie Kalábová proto inspektorům tehdy bránila, aby hodnotili takzvané řízení.

I z tohoto důvodu za působení Marie Kalábové podstatně vzrostl počet navštěvovaných vyučovacích hodin při inspekcích. Konkrétně to znamenalo, že během týdenní inspekce shlédl pětičlenný inspekční tým až stovku vyučovacích hodin! 

Nakonec ještě jedna zajímavost: ČŠI po odchodu Marie Kalábové je bezpochyby bohatší institucí, než před jejím příchodem: rapidní nárůst výpočetní techniky; aut bylo tehdy na třicet, nyní je jich přes sto; došlo k získání několika budov a byly prováděny i jejich rekonstrukce.

LUKÁŠ DOUBRAVA

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz