archiv
Učitelské noviny č. 34/2004
tisk článku

Třešinka na dortu perné práce

O obhajobách absolventských prací na základní škole

„Škoda, že jste to neviděla na vlastní oči. Tak perfektně vystupující žáci, to se hned tak nevidí. Před časem jsem byl při obhajobách na jedné vysoké škole, ale řeknu vám, špičky z Novoborské je skoro strčily do kapsy.“ Nadšené líčení jednoho z pracovníků ministerstva školství mne nasměrovalo do Základní školy Novoborská v Praze 9. Obhajoby absolventských prací žáků 9. ročníku ZŠ opravdu nejsou běžnou záležitostí.


Některé základní školy v posledních letech zkoušejí všelicos, aby své žáky připravily na to, co je čeká po opuštění „povinně docházkových“ zdí. Malými maturitami počínaje a nejrůznějšími parafrázemi poznávacích soutěží konče. Ale s absolventskými pracemi a jejich obhajobou, jsem se do té doby nesetkala.

„Je to práce tisíce hodin navíc, které kolegyně projektu věnovala, ale na dětech je to znát, úžasně vyrostly,“ dověděla jsem se od učitelky Jarmily Jakubcové. „Vidím to spíš zvenčí, osobně do tvorby programu vtažená nejsem. Hlavním hnacím motorem je paní učitelka Lodrová.“ 

KDE SE VZALY OBHAJOBY

Základní škola v Novoborské patří mezi pilotní školy, které už v uplynulém školním roce zkoušely pracovat podle vlastního školního vzdělávacího programu. Dokonce do té míry, že - aniž dostaly korunu navíc - navýšila si učební plán nadoraz. Díky tomu mohli mít žáci jedné třídy 9. ročníku dvě hodiny týdně (v rámci českého jazyka) vyhrazeny pro tvorbu své absolventské práce. Z Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání byla vybrána oblast Člověk a společnost. Témata byla věnována kultuře a historii naší i světové od dob dávno minulých až do současnosti. Antické kulturní dědictví, Vznik křesťanství a jeho vliv na evropskou kulturu, Renesance a humanismus, Baroko v Evropě, Situace mezi válkami v ČSR, Zločinecké ideologie a totalitní režimy – krize evropské společnosti, Dopad poválečného rozdělení Evropy na českou kulturu… Nic jednoduchého. Žádné téma se neopakovalo, každý z 21 žáků pracoval na tom svém. 

V říjnu Věra Lodrová nabídla žákům témata s doporučenou osnovou, pomohla jim vybrat si to, které by jim bylo nejblíž. Další měsíce patřily vyhledávání odborné literatury, samostudiu, pořizování výpisků, konzultacím. První verzi své práce předkládali žáci v dubnu, druhou – upravenou po konzultačním rozhovoru - v květnu. Ještě jeden měsíc měli žáci na další korektury, než odevzdali práci v definitivní podobě. Červen patřil přípravě na obhajobu. Krátce před koncem školního roku přišel den D.

CO NA TO AKTÉŘI 

Obhajobu už měli nějakou dobu za sebou, takže zkouškovou trému vystřídal uvolněný nadhled. Ondra, Daniel, Tomáš, Lukáš, Matěj, Galina…

„Témata jsme si mohli zvolit, ale limit na zpracování byl 20 stránek, vybírat jsme museli minimálně ze tří pramenů. Když někdo zjistil, že mu téma nesedí, mohl ho po dohodě s paní učitelkou změnit.“

Knížky si půjčovali většinou v nedaleké knihovně, ale připustili, že nejčastěji lovili informace na internetu. Kluci přiznali, že se do čtení občas museli nutit, děvčata jako by měla ke knížkám blíž.

„Měli jsme na to rok, tak to šlo. Napřed jsme probírali historii, pak jsme doplňovali literaturu, kulturu, stavební slohy – podle toho, co kdo měl jako téma.“

Byla jsem zvědavá, jak vypadala práce v hodinách, když každý dělal na vlastním námětu.

„Přinesli jsme si knížky, každý seděl v jedné lavici, pořizovali jsme si výpisky. Paní učitelka nám hlavně na začátku radila, co z nich máme do práce vybrat a proč. Taky nás navedla, kde bychom našli další informace z příslušného období.“

U obhajoby na ně čekala celá komise v čele s ředitelkou školy Hanou Klimešovou, třídní učitelkou i hosty. 

„Museli jsme před nimi svoji práci obhájit, bylo to skoro jako maturita. Paní učitelka nám sice dala dopředu okruhy otázek, na které se bude komise ptát, ale občas taky něčím zaskočili.“

Někdo měl trému, jiný byl v pohodě. Nakonec se shodli, že by vůbec nebylo marné, kdyby základní škola podobnou obhajobou končila. Přimlouvali by se však za širší okruh témat, aby si mohli vybírat ze všech předmětů.

SLOVO AUTORKY PROJEKTU

„Jaký písemný projev odevzdají, jsem tušila, ale jak dopadne jejich ústní projev, to byl jeden velký otazník,“ vzpomínala na své pocity při obhajobách Věra Lodrová. „V deseti minutách měli svoji práci představit, pak odpovídali na otázky. Potěšili mne. Hovořili souvisle, zasvěceně, suverénně – dokonce spisovně! I ti nejslabší se snažili a mnozí překonali sami sebe.“

Důvod, který ji dovedl k nápadu absolventských prací a jejich obhajob, byl nasnadě.

„Pouštíme děti do života, v kterém je zkoušky v různých podobách čekají. Chtěli jsme je na ně aspoň trochu předpřipravit. Vyrobit modelovou situaci psychické zátěže a naučit je, jak mohou i při ní podat maximální výkon. Zvládli to – i když pochopitelně na různé úrovni. Ve třídě, která se obhajob zúčastnila, jsem učila češtinu čtyři roky. Podle ŠVP jsme ale pracovali pouze rok, přesto obstáli velice dobře. Pro mne je to důkaz, že naše pojetí ŠVP je správné.“

Dějepis v rámci rvp zv nestrádá

Zmiňovala to už J. Jakubcová. „Litovala jsem, že obhajobu nemohl vidět někdo z těch členů Asociace učitelů dějepisu, kteří naříkají, že v RVP ZV musí být dějepis ořezaný. Práce žáků dokazovaly, jak dějepis prolíná vším. Že možná nevědí, kdy a kde byl který vojevůdce zraněn, zato že chápou dějinné souvislosti. To je pro mne podstatné.“

Věra Lodrová její slova potvrdila: „Když škola chce dát výuce dějepisu prostor, může předmět dokonce hodinově posílit. V našem ŠVP věnujeme klasickému dějepisu od 6. do 8. ročníku týdně dvě hodiny. Dřív se do nich musela vejít ještě veškerá kultura. Tu jsme nyní začlenili do tří předmětů; s dějinami hudby se žáci seznámí v hudební výchově, ve výtvarné s dějinami výtvarného umění, v českém jazyce s dějinami literatury. Přitom na sebe všechno tematicky i metodicky navazuje.“ 

Pak přijde 9. ročník se zcela jinými předměty, respektive se vzdělávacími oblastmi. To, co se do té doby o historii děti dověděly, vždy na úrovni odpovídající jejich věku, se nyní v posledním roce povinné školní docházky prolne v předmětu s názvem Evropské a globální souvislosti a multikultura. Své znalosti, dovednosti a schopnosti žáci zúročí při tvorbě absolventské práce.

„Ovšem nahlížejí je z pozice patnáctiletého člověka. Protože jsem učivo druhého stupně s nimi zvládla během tří let, mohla jsem se s devítkou pustit do experimentu. Z pěti hodin češtiny jsem mohla dvě hodiny věnovat nově koncipovanému předmětu, ve zbývajících jsem je připravovala na přijímací zkoušky. Až budeme učit podle našeho ŠVP, budou se na absolventskou práci připravovat systematicky, vlastně ve všech předmětech. Teď jsem žádala kolegy, aby dětem vyšli vstříc, pokud se na ně obrátí s prosbou o radu. Pro příště se můžeme na projektech více domlouvat, rozdělit si role.“ 

PROČ TOLIK NADŠENÍ?

„Mým cílem bylo vybavit žáky určitými kompetencemi. Naučit je pracovat s více zdroji, rozvinout jejich komunikační schopnosti, dávat věci do souvislostí, naučit je vybírat z materiálů to podstatné. Samozřejmě že napřed museli získat o dané problematice určité znalosti, ale pak se museli naučit diskutovat, argumentovat. Jakoby mimochodem se zdokonalili v používaní ICT, jazykově vyzráli. I když se v textu gramatické chyby objevily, dokázali je při upozornění najít. Ověřila jsem si, že když je dovedete ke správným zdrojům, ke knížkám, které je osloví, je polovina práce hotova. V rozhovorech někteří přiznali: Napřed se mi do toho moc nechtělo, ale pak to bylo fajn. Poznala jsem, jak ta doba byla zajímavá. Dověděl jsem moc nových věcí.“ 

Přitom to byla třída jako každá jiná. Vedle jedničkářů trojkaři, sem tam nějaká čtyřka. 

„Fakt jsem na projekt pyšná, myslím, že účel splnil. Zejména slabší děti získaly obrovské sebevědomí, že to dokázaly, že obstály.“

Co může dát projekt učiteli

Jistě, uspokojení. Listovala jsem žákovskými pracemi. Na deváťáky vůbec nebyly špatné. Korespondovaly s tím, jak jsem si s nimi před chvílí povídala. Arménka Galina odevzdala velice dobře zpracované téma Evropská kultura v období vrcholného středověku. Koho by napadlo, že teprve před několika lety se začala učit samotný jazyk? Černohorec Aleksandar přiznal, že byl vlastně přinucen přečíst Hemingwayovu novelu Stařec a moře. „Začal jsem to číst s nechutí, ale pak se mi to tak strašně líbilo…“ Tohle všechno kantora pohladí po duši. Pokud chce projekt dotáhnout do důsledků, pak se hodně naučí i on sám.

Věra Lodrová vypracovala ke každé absolventské práci stručný profil absolventa, hodnocení a doporučený okruh otázek. Všechno dohromady na jednu stránku strojopisu. Ale informací a lidských výpovědí tam bylo za pořádný tlustospis. Posuďte sami.

  • „Stabilně výborné studijní výsledky, odpovědný, cílevědomý, zájem o jakékoli hlubší studium, má veškeré studijní předpoklady, občas nejistý při komunikaci; pracoval samostatně se sedmi zdroji, na konzultace byl vždy perfektně připraven, jsou mu jasné souvislosti, v práci zachytil vše podstatné, dramaticky i stylisticky téměř bezchybné, kvalitní a přehledné grafické zpracování.“
  • „Průměrné studijní výsledky zaviněné zejména nejistotou v písemném projevu, těchto nedostatků si byl vědom, snažil se je kompenzovat výkonem v ústním projevu, ochotně spolupracuje, každou radu a doporučení se v rámci svých schopností snaží realizovat. Pracoval se čtyřmi zdroji, práci jsme hodně konzultovali, velice oceňuji jeho celoroční úsilí, díky kterému se naučil pracovat s více odbornými prameny, vystihnout podstatné a vidět vzájemné souvislosti.“
  • „Patří mezi slabší žáky (v pravopise, stylistice i mluveném projevu – ten je ještě ztížen trémou při zátěžových situacích), je snaživý, rád by se vyrovnal úspěšnějším spolužákům, typický žák, který potřebuje povzbuzení a kladnou motivaci. I přes mé varování se rozhodl pracovat s osmi zdroji, což pro něj bylo velmi náročné. Absolvoval hodně konzultací, připomínky se postupně naučil akceptovat, což se velmi kladně projevilo na jeho rostoucím sebevědomí. Odvedená práce je na horní hranici jeho možností a velmi ji oceňuji.“

Dovedete si představit výstižnější hodnocení? Napsat jich 21 určitě nebylo snadné. Nicméně prozrazují, jak učitelka své žáky zná, že ví kam, proč a jak je chce dovést…

Leckdo může mávnout rukou: No bóže, tak si udělali ve škole něco jako maturu, nebo obhajobu. Zachtělo se jim blýsknout! Jenže ona obhajoba je jen třešinkou na dortu. Jediným dnem údajné slávy po tisících hodinách dřiny. Kdyby se takových kantorů a takových škol našlo víc.

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz