archiv
Učitelské noviny č. 23/2004
tisk článku

Jak staré jsou moderní metody vyučování? P. Husník, UN č. 14/2004

Z diskuzí, které probíhají kolem tvorby a implementace školních vzdělávacích programů (jako jednoho z prostředků reformy školství v ČR), často zaznívají upozornění na to, že pedagogické fakulty nepřipravují učitele tak, jak by měly. Není to nic nového. Na nedostatky v praktické přípravě budoucích učitelů je pedagogickou veřejností poukazováno průběžně (oprávněně a bohužel někdy marně), naposledy v článku „Jak staré jsou metody vyučování?“.

Ve spojitosti s problematikou rámcových vzdělávacích programů (dále RVP) jsem výtku na adresu pedagogických fakult poprvé slyšela přímo z úst poradce ministryně školství M. Profanta při jednání na lednovém kulatém stole SKAV, který se týkal potřeby systémové a systematické přípravy všech účastníků  připravované reformy školství a role ministerstva v této reformě. Pak následovaly zmínky v pedagogickém tisku a další kulatý stůl, tentokrát na PAU ve Vodňanech

 

Z pohledu učitele působícího na pedagogické fakultě předkládám k úvaze následující čtyři okruhy otázek.

 

 

1.  okruh.

 

Jaké jsou cíle vzdělávání (na které účastníci kulatého stolu ve Vodňanech upozorňovali)? K čemu (na jaké výkony?) mají pedagogické fakulty s ohledem na reformu školství své posluchače připravovat? Ví to vůbec někdo?

Při tvorbě vzdělávacího programu pro profesní vzdělávání se prvně stanoví a konkrétně naformuluje profil absolventa. Odvíjí se od požadavků, které jsou profesí na pracovníka kladeny (a zjištěny v rámci tzv. analýzy vzdělávacích potřeb). Má podobu jednoznačných standardů.

 

K dosažení těchto výstupních standardů pak směřuje celý vzdělávací program. Jak mají pedagogické fakulty odvodit profil absolventa – reformátora, když nejsou ze strany společnosti, konkrétně managementu rezortu školství, konsensuálně nastaveny žádoucí standardy? Znamená to, že si každá fakulta má svépomocí naformulovat nějaké standardy optimálního učitele? Bude je pak společnost akceptovat? Bude to „to pravé ořechové“? A na základě čeho fakulty zjistí, jaké ty standardy mají být? Pomocí profesiografických šetření v současných školách? Ale ty přece kvalitou své práce nevyhovují, jsou kritizovány a mají se reformovat! Analýzou Rámcového vzdělávacího programu? Jehož druhá verze byla dlouhou dobu přísně tajná? A který stále ještě není definitivní a pedagogická veřejnost má i k jeho třetí verzi plno výhrad? Nebo má jít o nějaké „vnuknutí“ či „osvícení“ ze strany pracovníků zaangažovaných na tvorbě studijních programů pro budoucí učitele?

 

 

2.  okruh.

 

Jak velký je podíl pedagogických fakult na profesní přípravě učitelů v ČR? Je jejich „špatná práce“v tomto ohledu tak rozhodující?

Známe číslo, které udává, kolik učících učitelů absolvovalo pedagogickou fakultu a kolik jich získalo pedagogické vzdělání na jiných fakultách (přírodovědných, filozofických...), formou doplňujícího studia na vysokých školách technického, zemědělského aj. zaměření a v jiných institucích (Akademie J. A. K.)? A kolik těch „nevyhovujících učitelů“ přišlo právě z pedagogických fakult? Bylo provedeno relevantní šetření, které potvrzuje všeobecnou nekompetentnost absolventů pedagogických fakult? Nebo ti kompetentní někde zmizeli? Nebo jde o dojmologii? Vychází VÚP ze stávajících kompetencí učitelů, když pro ně chystá manuál k tvorbě školních vzdělávacích programů? Má tedy zpracovaný přehled „učitelských nedostatečností“ týkajících se plnění tohoto úkolu? A má-li takový přehled, proč ho partnersky nenabídne pedagogickým fakultám (a nejen jim)?

 

 

3.  okruh.

 

Proč ještě stále nebylo kvalifikovaně stanoveno (dohodnuto), jaký podíl na profesním vzdělávání učitelů má mít jejich pregraduální příprava (sloužící k dosažení vstupních – prahových kompetencí pro začínajícího učitele) a jaký podíl pak jejich další profesní vzdělávání? A jak by oba typy přípravy měly být funkčně propojené? Uvědomují si kritici pedagogických fakult, že rozhodující množství profesních kompetencí se získává až na konkrétním pracovišti? Jsou na to školy jako autonomní organizace připravené a mají k tomu společností vytvořené podmínky? A pokud ne, kdo za to může?

 

4.  okruh.

 

Jak velký díl potřebné reformy našeho školství se vyřeší tím, že  pedagogická fakulta připraví absolutně „dokonalého“ absolventa? A on přijde do současné školy, která je svázána nesmyslnou dávkou všech možných regulativů a dalších omezujících vlivů?

Aby bylo čtenáři jasno. Znám přísloví, které říká, že potrefená husa nejvíc kejhá. Přesto bych byla ráda, kdyby se ti, kteří vyčítají pedagogickým fakultám různé nešvary, pokusili podívat na kritizované jevy komplexně a systémově. Prozatím mi výhrady adresované pedagogickým fakultám ve spojitosti s RVP hodně připomínají situaci známou většině učitelů. A to, když za nepatřičné chování dítěte je pranýřována škola, do které dítě chodí.

 

Uznávám, že na pedagogických fakultách (ale nejen na nich) je toho nutno hodně změnit. Jako didaktik se na to dokonce těším. Nelze ale očekávat, že pedagogické fakulty budou suplovat lídra změny, kterým má být vrcholový management školského rezortu.

 

Jsem přesvědčena, že s ohledem na změnu společenských podmínek naše školství potřebuje kvalitativní změnu. Zároveň ale vím, že změna v systému musí být prováděna podle určitých pravidel (jinak nemá smysl s ní začínat). V odborné literatuře se mluví o řízení a podpoře změny. Tyto tendence v našich podmínkách postrádám.

 

 

Michaela Prášilová
Pedagogická fakulta UP Olomouc

 

 

< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz