archiv
Učitelské noviny č. 21/2004
tisk článku

Dějepis jako součást výchovy k občanství

O manipulaci lidí prostřednictvím „líbivých“ frází psali mnozí. Vyjadřovali údiv nad tím, jak mohly statisíce lidí podlehnout vlivu charismatických osobností a líbivých ideologií. Kladli si otázku, jak je možné, že tisíce lidských bytostí, vybavených vlastním úsudkem, se nechaly manipulovat vůdci, jejichž myšlení a projevy byly nesmyslné až patologické. Statisíce lidí se nechaly vést tyrany, idealizovaly si své vůdce, schvalovaly genocidy.


O principech

V současnosti se objevují názory, že lidé jsou v postmoderním období vzdělanější a racionálnější než naši předci. Proto jsou údajně méně manipulovatelní. Je to ale pravda? Které faktory ve výuce určují úroveň občanské gramotnosti a kritický přístup? Je škola odpovědná za úroveň občanských kompetencí, kterými mají být žáci vybaveni pro svůj život?

Základním úkolem školy v každé společnosti je, aby svého budoucího občana vybavila kompetencemi potřebnými pro život. Každý by měl znát z matematiky alespoň tolik, aby nebyl závislý na ostatních. Je nezbytné, aby se každý dovedl písemně i ústně vyjádřit a komunikovat s ostatními. Pokud ale člověk žije v demokratické společnosti, musí být vybaven ze školy kompetencemi, které tvoří jeho duchovní, vzdělanostní a občanskou připravenost, umožňují mu, aby se dovedl svobodně rozhodovat a jednat.

Lidé, kteří nejsou ze školy tímto způsobem připraveni, nerozumí principům fungování svobodné společnosti, snadno podléhají svodům novodobé propagandy a reklamy, tj. líbivým frázím.

Je výuka dějepisu základním faktorem pro občanské kompetence?

Výuka dějepisu je základní páteří kvalitního společenskovědního vzdělání. Na kvalitě výuky dějepisu závisí budoucí historický vývoj každé země i každé lokality. Výuka dějepisu je základem a počátkem informační gramotnosti a intelektuální autonomie.

Avšak pojímat výuku dějepisu jako sled událostí, které se odehrály v minulosti, je didakticky málo účinné. Historie je sice nezávislá vědecká disciplína, ale má-li být její výuka funkční, musí se výsledky vědecké historie do výuky didakticky a metodicky transformovat. Ve výuce dějepisu lze využít jedné velké přednosti, které ostatní humanitní disciplíny nemají: můžeme se vždy poučit z minulosti, málo však ze současnosti, vůbec ne z budoucnosti.

Jak ukázaly výsledky výzkumu celoevropské organizace učitelů dějepisu Euroclio, žáci jsou více ve výuce motivováni, pokud se v ní spojují současné události s ději minulými nebo naopak. Je nemožné vyučovat historii v plné šíři, výuka se stává vždy cíleným výběrem jevů, událostí a procesů. I v chronologické koncepci výuky je zapotřebí vybírat a zařazovat témata, která jsou pro současnou generaci důležitá. V opačném případě se výuka stává „během“ dějinami se střídajícími se popisy historických událostí. Výsledkem je, že si žáci zapamatují velmi málo, o občanských kompetencích nemluvě. Kromě toho mají žáci oprávněné pochybnosti o tom, k čemu jim v praktickém životě takový dějepis vlastně bude.

Oporou demokracie je „zdravý skepticismus“ 

V současné době média ovlivňují a vytvářejí veřejné mínění s větší intenzitou než kdykoliv v minulosti. Díky novým technologiím se může manipulovat s větším počtem lidí. Proto se racionálně, kriticky pojatá, na morálních hodnotách založená výuka dějepisu stává jedním ze základních pilířů demokratického myšlení. Vytváří struktury politického myšlení každého jednotlivce.

Má-li být výuka účinná, nemůže se stát pouhým přehledem nebo záznamem historických událostí. Bez příběhů, osobních osudů lidí, společenských skupin ztrácí výuka pro mladé lidi přitažlivost. Výuka dostává smysl, pokud jsou minulé děje nahlíženy z perspektivy současnosti.

Demokratická společnost je zatížena mnoha nedostatky a občané se musí umět naučit metodám, jak zvažovat a dospívat k nejlepšímu možnému rozhodnutí. V přípravě žáků na rozhodování v občanském i soukromém životě je proto výuka dějin, tj. příklady dobrých a chybných rozhodnutí a jejich konsekvencí, jedním z nejdůležitějších axiomů při formování občanských postojů. Budoucí občané musí nejen znát ale porozumět základnímu slovníku demokracie, např. rozdělení politické moci, tyranii většiny, meritokracii, apod., na základě historických dokumentů a příběhů z minulosti. Znalost znamená také porozumění.

Prostřednictvím takto pojaté výuky mohou žáci pochopit, nakolik propaganda, politické teorie, osobnosti i umění ovlivnily rozhodování a děje v minulosti. Na základě zdravé skepse mohou posoudit analogické děje přítomné. Bez spojování výuky se současností se učení stává pro žáky nudné a osvojené občanské kompetence bývají minimální. Žáci sice ze školy znají teoreticky demokratický systém, občanská práva a povinnosti, ale nechápou jejich vznik a vývoj.

Z hlediska příkladů z dějin lze ve výuce pojímat tématiku totalitních režimů, formování evropanství, novodobých politických teorií, apod. Základní podmínkou zůstává kritický pohled na události minulé a jejich prismatem na události současné. Výuka dějepisu v tomto duchu není v tomto případě prézentismem, ale přispívá k intelektuálnímu rozvoji každého jednotlivce, každého budoucího občana.

V takto pojaté výuce je ale učitel zodpovědný za to, že hranice tzv. zdravé skepse nebude překročena. V přemíře negativních příkladů z minulosti žáci snadno podléhají představě, že jsou jako budoucí občané vůči státní, byrokratické a stranické mašinérii bezmocní. Proto generace, které nejsou ve školní výuce dějepisu kvalitně připraveny na občanský život v demokratické společnosti, snadno podléhají svodům soudobé propagandy a reklamy. Právě tak jako generace předchozí.

Marie Homerová

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz