archiv
Učitelské noviny č. 35/2004
tisk článku

Vzpomínka na Karla Vokáče

„Já jsem měl tátovy holinky, když jsem šel učit do vsi. V hlavě jsem nosil kouzlo her a v kapse chleba pro psy.“

To napsal Karel Vokáč, když po maturitě v roce 1922 nastoupil své první učitelské místo v Těních na Rokycansku. Dále učil v Mýtě, Mirošově a od roku 1928 ve Strašicích.

Byl dobrým učitelem. Jeho žáci na něho stále vzpomínají. Byl nejen učitel, ale také básník. Vydal několik básnických sbírek. Ve Strašicích režíroval ochotnické divadlo, v Rokycanech se podílel i se svou ženou na vydávání měsíčníku Mladé Rokycansko. Zde vedle uznávaných autorů dostávaly prostor také děti z okresu. Byl čestný a nesnášel nespravedlnost. Po okupaci se zapojil do několika odbojových skupin. 1. března 1944 byl zatčen, odsouzen k smrti a 12.7. 1944 popraven (narodil se 28.10. 1903).

Naše škola nese od roku 1990 čestný název Základní škola Karla Vokáče ve Strašicích. V loňském roce - k 100.výročí jeho narození - jsme spolu s Obecním úřadem a knihovnou ve Strašicích uspořádali vzpomínkový recitační večer, který se uskutečnil ve Strašicích, ve Zbiroze (rodiště Karla Vokáče), v Rokycanech a v Plzni.

Svoji vzpomínku zakončím slovy básně K Vokáče z cyklu Posledním dechem, psaném v cele smrti.

„Sudba nám dala tuto zemi, jedinou, jedinou mezi všemi, sudba nám dala tuto řeč. I když zní loutna, i když zní meč, musíš jí věren být, nemůžeš, nesmíš opustit, musíš z ní všecky šťávy sát, musíš ji věčně milovat.“

Eva Válková,
ředitelka ZŠ Karla Vokáče ve Strašicích

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz