archiv
Učitelské noviny č. 20/2004
tisk článku

Těžko bych našel jinou dobrou práci

říká ředitel vesnické školy


Ředitelé vyslovili nespokojenost se současným stavem, ve kterém se školství nachází, psalo se v dopisu ze Semil, Lomnice nad Popelkou a okolí, který dostala redakce ve své poště (a který najdete v UN č. 7/2004). A následovala řada výtek. Podepsán za Klub ředitelů RADMIL STÍNIL, ředitel ZŠ Chuchelna.


Koho sdružuje váš Klub ředitelů?

V Klubu se scházejí ředitelé hlavně menších škol Semil a okolí. Vznikl přibližně přede dvěma roky, kdy jsme museli přejít na právní subjektivitu a řešit řadu problémů, které byly s tímto přechodem spojené a na které jsme nebyli vlastně připraveni. Vzájemně jsme se tedy učili, jak se zachovat v různých situacích, jak který problém či úkol řešit.

Byli jsme totiž zvyklí se takto scházet. Dokud existovaly školské úřady, probíhala taková setkání pod organizací semilského ŠÚ pravidelně. A nešlo jen o strohá úřednická jednání, prokládali jsme rokování například vycházkami do okolí… Po zrušení ŠÚ nám ale tento kontakt scházel. Cítili jsme potřebu se občas scházet a vyměňovat si názory. Proto vlastně tehdy Klub vznikl.

Kolik škol Klub sdružuje?

Scházívají se v něm jednou za dva měsíce ředitelé jednadvaceti škol základních i mateřských z tohoto regionu. Základky jsou většinou málotřídky, ale setkání se zúčastňuje i několik ředitelů menších plně organizovaných škol. Problémy, které musíme řešit, bývají společné.

Při poslední schůzi jste přijali protestní dopis. Co bylo impulzem k jeho sestavení?

Vycházeli jsme tehdy z diskuze s prezidentem Asociace základního školství Karlem Bártou. Do dopisu jsme zahrnuli více bodů, ale spouštěcím mechanizmem asi byla situace okolo pedagogických center. Liberecké PC totiž z našeho pohledu pracovalo tak, jak školy potřebují, jeho semilské detašované pracoviště nabízelo kurzy a přednášky, se kterými jsme byli spokojeni. Vyslovili jsme proto obavu, abychom o tuto nabídku dalšího vzdělávání pro sebe i pro své učitele nepřišli, aby nebyla ztížena finanční a časová dostupnost vzdělávacích akcí.

Jak vidíte vývoj osudu pedagogických center od února, kdy jste protest podepisovali?

Je určitě dobře, že bylo jejich rušení odsunuto na konec kalendářního roku. Věřím, že nakonec činnost, nabídka v oblasti dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků a její dostupnost bude zachována, byť třeba pod hlavičkou krajů. Mrzí nás ale, že nemáme jako ředitelé škol dostatek oficiálních informací o budoucnosti pedagogických center a oblasti, kterou pokrývají.

V dopisu se také zmiňujete o růstu administrativy…

V naší malotřídní základní škole (která je nyní spojena se školou mateřskou a školní jídelnou) jsou tři učitelé. Přesto musím vyplňovat stejné množství hlášení a dotazníků a dalších papírů jako velké školy, kde je kromě ředitele ještě jeden či dva zástupci. Dokud byly školské úřady, dokud bylo školství řízeno odvětvově, administrativy zdaleka tolik nebylo. Z tehdejší administrativy značnou část zpracovávaly právě školské úřady. Pak některé z těchto úkolů přebraly okresní úřady. Dnes ředitel musí buď ubrat z doby, kterou by potřeboval věnovat dětem, což na malých školách, jako je naše, nejde – nebo musí přidat ze svého volného času.

Nebylo by vám lépe ve větším souručenství s ostatními malými školami v okolí, ve spojení do jednoho právního subjektu?

Naše škola má obrovskou podporu z obce – a obec ji chápe jako jedno ze svých integračních míst. O spojování škol se nejednalo, Chuchelna by tak ztratila část své identity. Ekonomicky se zatím držíme, i když je to při klesajícím počtu žáků problematické. Snad nám pomůže změna, kterou připravujeme od září, kdy se z trojtřídky staneme dvojtřídkou. I tak ale je osobní ohodnocení mých kolegů velmi nízké – a já také nyní žádám zřizovatele, aby mé osobní snížil. Škola však myslím zatím přežije.

O financování jste hovořili i ve svém dopisu. Co bylo skryto za kritikou neprůhlednosti a složitosti systému financování škol?

Tato kritika byla možná trochu předčasná, ale reflektovala stav v únoru, kdy jsme neměli sebemenší představu, jaký budeme mít rozpočet a jak vyjdeme. Liberecký kraj zvolil pro celý letošní rok normativní financování, které je přece jen přehlednější než podivný způsob přerozdělování, který vládl v předchozích letech.

Přesto si velké školy stěžují, že jim ty malé „ubírají“ peníze…

Normativ pro malé školy je skutečně měkčí než pro velké, ale myslím, že je to správné, pokud ovšem chceme, aby malé školy přežily. Aby školství pokračovali ve svých vesnických tradicích. Konečně, musím odmítnout názory, že malé vesnické prvostupňové školy nepřipravují své žáky dobře. Z naší školy se například tři žáci dostali právě letos na víceleté gymnázium.

V čem nesouhlasíte s připravovaným novým školským zákonem?

Nelíbilo se nám, že se v něm objevuje školská právnická osoba. Víte, nevadí nám sama o sobě, tedy jako alternativa k současnému stavu, ale spíš to, že s ní ministerstvo školství přichází pozdě, v době, kdy už jsme se museli vyrovnat s právní subjektivitou podle jiných, tvrdších pravidel.

Když máte ke školství tolik výhrad, proč v něm vlastně zůstáváte?

Důvodů je mnoho. Racionální jsou ty, že člověk by měl dělat, co vystudoval, co snad umí. Že žijeme v regionu, kde je velká nezaměstnanost – učitelé, kteří v poslední době ztratili místo, zůstanou od září bohužel asi dlouho na úřadu práce. Těžko bych našel jinou dobrou práci. A pak je řada důvodů iracionálních. Je to práce, která mě baví, která mě naplňuje spokojeností. Když se prostě postavím před žáky ve třídě (a i tady jsou občas pěkní „raubíři“), zapomenu na financování, na zákon, na pedagogická centra i na horu administrativy, která mě ještě v ředitelně čeká.

RADMIL ŠVANCAR

< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz