archiv
Učitelské noviny č. 36/2004
tisk článku

Případ Londýnská

Co všechno se schovává za připravovaným konkurzem

Byly toho plné noviny. Protože magistrát hl.m. Prahy nesouhlasil s okamžitým odvoláním Jaroslava Kotala z funkce ředitele ZŠ Londýnská, schválila Městská část Praha 2 v závěru prázdnin vyhlášení konkurzního řízení. Na místo ředitele zařízení, o němž se nahlas mluví v superlativech (a občas s despektem šeptá) nějakých deset dvanáct let. Od té doby, kdy do něj J. Kotal začal otiskovat svoji představu o škole, která učí v souvislostech a místo jednotlivých vyučovacích předmětů má vzdělávací oblasti. Proč najednou takový zlom?


Pokud vím, ředitel si kontakty se zřizovatelem vždycky chválil a stejná slova byla slyšet i od zastupitelů. Škola otevřená svému okolí. Škola, o které se psalo. Když pořádala akce pro rodiče a přátele školy, bylo našlapáno. Stejně plno bylo při zápisech, kdy se sem hlásili budoucí žáčci třeba i z druhého konce Prahy. Netradiční způsoby výuky a partnerský přístup k žákům se staly silným magnetem. Vlastně bylo logické, že Londýnská patřila k padesátce škol přihlášených k ověřování Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Byla také mezi prvními, kdo začal učit podle vlastního školního vzdělávacího programu; nejrevolučnějšího ze všech.

Z výše uvedených důvodů má Londýnská stejně zapřisáhlé příznivce i odpůrce. Ostatně potvrdil to i JAN POLECHA, člen rady MČ Praha 2, který má školství ve svém hájemství. „Londýnskou lidé,

kteří o ní vědí, buď milují, nebo nenávidí. Citově chladných je málo.“

Co tedy přimělo zřizovatele k tak náhlému a přísnému rozhodnutí?

DŮVOD SE JMENUJE PŮDA

V tisku se objevily informace o půdní vestavbě načerno. Ředitel školy vysvětloval, že rodiče hledali jak rozšířit prostor pro volný čas dětí, čtyřicítce zájmových kroužků byla škola malá. Družina byla ve stejné místnosti, kde dopoledne probíhala výuka. Proto dali rodiče dohromady finance, přiložili ruce k dílu a díky tomu vznikla na půdě další místnost.

„Neuvědomil jsem si, že musím žádat o stavební povolení, to je moje chyba, za kterou jsem zaplatil odebráním osobního příplatku,“ přiznává JAROSLAV KOTAL. „Ale všechno jsme nechali zkontrolovat, chybělo nám jen pár razítek. Proto se tam také zatím neučilo.“ 

„Na půdě je místo původního povrchu položena plovoucí podlaha. Je zde také nová elektroinstalace, střecha je zateplená a jsou v ní nainstalována střešní okna. Bohužel bez našeho souhlasu a bez vyjádření památkářů. Po vypracování posudků bude jasno, jestli jde o opomenuté stavební ohlášení, nebo stavební povolení,“ vysvětloval J. Polecha. Radnici dále vadí, že nebyly sepsány darovací smlouvy. A také to, že nemá k dispozici potvrzení, že úpravy byly provedeny v souladu s předpisy. „Nevíme tudíž, jestli pan ředitel 

jen nezajistil bezpečnost dětí, nebo zda ji ohrozil.“

Městská část tedy zadala znalecké kanceláři vypracování posudků, na jejichž základě odbor investic rozhodne, zda bude půda uvedena do původního nebo použivatelného stavu. První případ by měl údajně stát 400 tisíc, druhý dva a čtvrt milionu. Mimochodem – při zmíněných jednáních vyšlo najevo, že půda není uvedena v nájemní smlouvě. Netušil to ředitel, ani městská část, od níž dostal k půdě klíče. Ředitel tvrdí, že se na půdě nikdy neučilo. Maximálně že se byli žáci s učiteli podívat, jak nové prostory vypadají…

„Máme v ruce podepsaná vyjádření několika učitelů i rodičů, že se na půdě vyučovalo.“

SPOUŠTĚCÍ MECHANISMUS EXPLODOVAL

Kdo tušil, když bylo na základě podnětu senátora Mejstříka svoláno místní šetření o půdě v Londýnské, jakou lavinu to spustí? Na začátku byly anonymy rozeslané nejen na Prahu 2, ale také na Úřad vlády, ministerstvo školství, na ČŠI, do sněmovny, do senátu…

„Osobně bych je házel do koše, ale když se na vás oficiálně obrátí ministerstvo nebo senátor, tak už se problémem zabývat musíte,“ vysvětloval J. Polecha.

Kdy tedy vlastně všechno začalo?

„Asi když jsme rozjeli ověřování ŠVP, a já jsem odmítl jej měnit uprostřed školního roku,“ přiznal J. Kotal. „Vysvětloval jsem kolegům, že v červnu školní program vyhodnotíme a pak jej upravíme. Za běhu se přece podmínky nemění. To jsem byl ještě přesvědčen, že ve škole máme tým i noty, že pracujeme společně. Někdy v říjnu ale začaly v jednom ročníku problémy.“

Několik učitelů přesvědčovalo rodiče, že se školním programem není všechno v pořádku. Averze a osočování začaly rozbíjet zdánlivě pevný učitelský sbor.

„To už jsme se dovídali, že po Praze běhají anonymy podepsané Rodiče 6. ročníku. Na základě jednoho k nám dokonce přišla inspekce. Metody se jí sice vždycky nelíbily, ale byla překvapená, že děti umějí. Protože rodiče stížnosti nepotvrdili, snažili jsme se nerozptylovat. Práce podle ŠVP byla náročná a když k tomu připojíte narůstající stress, neustálé zpochybňování, nebyl to snadný rok. Abych nebyl napadán, že výsledky přizpůsobuji svým představám, požádal jsem v závěru roku kolegy, aby se vyhodnocení ujali sami. Pouze jsem k němu připojil svůj podpis. Podle učitelů jsme ŠVP vypracovali dobře.“

ATAK PŘIŠEL O PRÁZDNINÁCH

„O odvolání pana ředitele jsme se dověděli ze sdělovacích prostředků,“ vzpomínala Andrea pekárková, která v radě školy zastupuje rodiče. Rada školy byla požádána radou MČ Praha 2 o vyjádření. Uprostřed dovolených se začali rodiče obvolávat, zjišťovat, co se vůbec děje. Když se podařilo svolat radu školy, vyjádřila s odvoláním ředitele nesouhlas. 

Jenže to už kauza plnila stránky novin. Začali se ozývat učitelé, kteří v Londýnské kdysi učili, s dalšími obviněními. Některá korespondovala s anonymními dopisy z uplynulého školního roku.

Ve škole se často střídají učitelé… „To je úděl škol s mladým pedagogickým sborem. Někdo vyjede na zahraniční stáž, ženy odcházejí na rodičovskou dovolenou, muži za lepším platem… Náš styl práce a ověřování ŠVP klade na učitele obrovské nároky. Úvazek 22 hodin týdně nestačí, všichni jedeme na 42,5 hodin, je to ve prospěch dětí,“ vysvětluje J. Kotal.

Ředitel falšoval třídní knihy… „Našemu způsobu práce stávající forma třídní knihy nevyhovuje,“ oponoval zástupce ředitele DALIBOR DUDEK. „Vyučujeme v ploše, vyučovací předměty se prolínají, řádky nám nestačí. Někteří učitelé se snažili popsat všechno, co v hodinách dělali – a výsledkem byla absolutně nepřehledná třídnice. Obtížně se vejdeme do nastaveného systému, bohužel, všechno je možné zneužít.“

„Třídní knihy dostala k přešetření ČŠI, ale vrátila je odboru školství s tím, že jde o přestupek a tudíž že k tomu nemá co říci. Nyní to tedy řeší procedurální cestou naše oddělení přestupků,“ doložil radní J. Polecha. „Nevím, jak velké byly úpravy, podle mne je to však ryze administrativní problém. Závažná je půda.“

MF DNES vyzvala své čtenáře, pokud mají zkušenosti se ZŠ Londýnská, nechť je dají ostatním na vědomí. Bývalí učitelé jsou v naprosté většině velmi kritičtí, většina rodičů školu i ředitele obhajuje.

PROČ najednou taková KRITIKA?

„Nebylo to najednou,“ připouští učitel Jan Chudík, který patří ke kritikům ředitele Kotala. K 30. červnu mu vypršela smlouva se ZŠ Londýnská, nyní působí na jiné pražské škole.

Protože jsme chtěli zachytit rozdílné pohledy na práci školy v Londýnské, obrátili jsme se i na něj. Na tomto místě vysvětloval, proč se dostal s J. Kotalem do střetu, v čem se jejich názory různily. Stejně jako všem zúčastěným jsem i J. Chudíkovi zaslala celý článek k autorizaci. Místo ní přišel následující dopis:

„Vážím si Vás i Vaší práce. Po přečtení celého článku však nedávám souhlas se zveřejněním mých informací, které jsou v textu uvedeny. Článek je zaměřen příliš jednostranně a je opět plný lží, se kterými nechci být spojován. Působí to na mě tak, že ředitel je chudák, kterému chtějí všichni ublížit. Nezlobte se, ale s tím nemohu souhlasit. Žádám vás, aby v souvislosti s tím jste neuváděla ani mého současného zaměstnavatele. Pokud k tomu budu mít prostor a umožníte mi to, vyjádřím se k článku jako celku. Budete tak mít víc prostoru, který můžete věnovat dalším vyjádřením spřízněných duší.“

K článkům uveřejněným v UN se může vyjádřit každý, tedy i J. Chudík. „Zvětšený“ prostor jsme „spřízněným duším“ nevěnovali. Jestliže má nyní článek poněkud pozměněné proporce, je to proto, že se pan učitel místa pro svůj názor vzdal.

NA TŘÍDNÍ SCHŮZCE

Pro mínění rodičů jsem zašla na třídní schůzku.

„Mám tu dceru v 8. a syna ve 4. třídě, takže mohu říci zcela odpovědně, že jsem se školou spokojená,“ říká KATEŘINA ŽBIRKOVÁ. „Individuální přístup jako tady není všude běžný, pan ředitel dokáže naslouchat dětem i dospělým. Mohu to říci, protože je třídním mojí dcery. Když vidím, jak je syn samostatný, že si umí sám vyhledávat informace, pracovat s výpočetní technikou, jsem nadšená. Všechno má svoje mouchy, ale takhle si představuji školu budoucnosti.“

Na stranu ředitele se stavěla naprostá většina rodičů.

Jedni chválili pomoc talentovaným dětem, druzí handicapovaným. „Prošla jsem pět škol, až v Londýnské byli ochotni mi syna s LMD přijmout,“ přiznala jedna maminka. Další oceňovala zejména schopnost dětí komunikovat, nestydět se vyslovit před druhými svůj názor. „Mohu porovnávat se školou, kterou syn navštěvoval dřív. Na třídních schůzkách jsme slyšeli jenom negativa. Domů jsem šla zdeptaná, že má doma blbce a ještě ke všemu ho špatně vychovávám. Tady se o dětech mluví vlídně. Nikdo netvrdí, že tu je všechno stoprocentní. Ale komukoli mohu kdykoli říci, co se mi nelíbí, a vím, že se to neobrátí proti dítěti.“

Pak se shodli na tom, že právě vstřícnost, otevřenost a demokratický přístup je to, co škole podtrhlo nohy. „Někde se věci tutlají, takže problémy zůstávají pod pokličkou. Škola je pak navenek hodná.“ Nezakrývali, že se obávají o její osud. Vybrali si ji takovou, jaká je, a nechtějí, aby se změnila. „Škoda, že si někteří rodiče neuvědomují obrovský rozdíl mezi drilem a tím, když si dítě dokáže v různých situacích poradit. Tohle vysvětlování nedocenila škola, ale zcela určitě je zanedbal stát. Taky proto jsme se dostali tam, kde jsme.“ 

CO BUDE DÁL?

Situace je čím dál zamotanější. Názor proti názoru, jeden výrok proti druhému.

 „Tady vůbec nejde o program školy, jsem pevně přesvědčen, že má být zachován, o tom Praha 2 vůbec nediskutuje,“ říká J. Polecha. „Máme 11 škol, tak si snad můžeme dovolit mít jednu výjimečnou. Rodiče i učitelé si mohou vybrat.“

Jenže rodiče, kteří se zúčastnili jednání na radnici, si myslí něco jiného. „Pan starosta nám dal najevo, že do věci nemáme co mluvit.“ Spekulují o umělém stupňování útoků, o zástupných problémech. O příliš přísných rozhodnutích, která se jinde řeší domluvou. O osobních averzích i příliš dobré adrese. Pravda je, že v tiché ulici v centru hlavního města vznikají hotely, stěhují se sem zahraniční firmy. Kdyby se prý podařilo dostat ze školy žáky s trvalým bydlištěm v jiných městských částech, kdo ví, jestli by se škola udržela…

Ale to už jsou příliš velké spekulace.

Na začátku října v Londýnské uspořádali anonymní dotazníkové šetření zaměřené na to, do jaké míry jsou nebo nejsou rodiče se školou spokojeni. První výsledky je mohou jen potěšit (viz www.londynska.cz). Školní rok 2005-2006 by měl v Londýnské začít s novým ředitelem vybraným konkurzním řízením.

„Přihlásím se,“ je odhodlán J. Kotal, „nejsem zvyklý se vzdávat. Jsem přesvědčen, že směr, kterým jsme se vydali, je správný. Chtěl bych však upozornit kolegy, že náš dnešní problém může potkat i je, pokud začnou svoji školu měnit bez stoprocentní podpory učitelského sboru. A pochopitelně bez podpory radnice.“

Text a foto JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

Popisek k pečeti: Prostor na půdě je zatím zapečetěn. Co bude dál?

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz