archiv
Učitelské noviny č. 19/2004
tisk článku

Slabá sociální role střední školy

Málokdy si všímáme toho, že střední škola je nejen místem, kde by měl mladý člověk získat všeobecný přehled a základy profese, ale také výchovným a sociálním nástrojem. Pomocná ruka učitele či školy jako instituce podaná dětem, které se ocitly v nouzi, přitom není nic neobvyklého. Přesto tyto „rizikové“ děti ve značném počtu školu opouštějí.


Nechuť vzdělávat se

Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV) nedávno provedl šetření v Moravskoslezském kraji, které zkoumalo především souvislost mezi sociálním zázemím a přístupem nezaměstnaných absolventů ke vzdělání. Dodejme, že šlo o absolventy s minimálním vzděláním čili s ukončenou i neukončenou základní školou. Výsledky tohoto šetření dobře ilustrují obtížnost situací, do nichž se dostávají středoškoláci bez motivace k učení.

Výzkum potvrdil zkušenosti řady středních škol – nezaměstnanost rodičů výrazně ovlivňuje chuť mladého člověka nejen pracovat, ale i vzdělávat se. Jako největší kámen úrazu se ukázala nezaměstnanost otce, případně obou rodičů. Z těch dotazovaných, u nichž jedna z uvedených variant nastala, mělo zájem o studium na střední škole jen asi 30 procent, zatímco u těch, kteří měli nezaměstnanou matku, byl tento podíl vyšší, asi 42 procent. Výsledek – přebírání negativních vzorů chování vedoucí k neúspěchu v životě a pracovním uplatnění. Podpora v nezaměstnanosti, nikoli vzdělání a následně zaměstnání se tedy pro většinu respondentů stává naprosto přirozeným a normálním zdrojem obživy. Odchody žáků ze středních škol jsou proto dalším smutným důkazem nefunkčního a nemotivujícího systému přidělování sociálních dávek.

Přitom finanční tíseň rodiny, a to je v šetření hodnoceno jako pozitivní jev, nebyla u drtivé většiny respondentů uváděna jako příčina ukončení nebo nezahájení středoškolského studia. Nejfrekventovanějším důvodem byl odpor k učení a negativní vztah ke škole, který byl či mohl být „odkoukán“ od rodičů.

U piva

„Rodiče jsou doma na podpoře, a taky žijou. Proč bych měl chodit do školy? Nic z toho nemám, práci tady stejně žádnou neseženu. Na pracáku aspoň dostanu nějaké peníze,“ typická výpověď žáka ze střední školy, která funguje v regionech s vysokou nezaměstnaností.

Setkal jsem se s tím už mnohokrát a zpravidla šlo o školy z příhraničních měst obklopené zpustlými paneláky, za nimiž podobně chátraly někdejší giganty socialistického průmyslu. Mezi sídlištěm v Praze a třeba v Litvínově zeje propastný rozdíl. Pražské sídliště se dopoledne vylidní, občané odjíždějí za prací, kdežto v Litvínově se teprve začíná žít. Lidé produktivního věku oblečeni do asijských tepláků s pivem pod nohama a levnou cigaretou v ruce rozebírají život a nadávají na režim. Jejich děti, místo aby seděly ve škole, v lepším případě leží na gauči a sledují televizní seriály, v horším zevlují u piva taky. Běžný obrázek všedního dne v sociálně rizikových oblastech na severu Čech.

„Udržte pak žáky ve škole,“ povzdychnou si ředitelé.

Absolventská místa

Někteří z nich to ale nevzdávají a aspoň některým dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí se snaží nabídnout jakous takous motivaci či perspektivu. Když začneme od konce, pak třeba pomocí takzvaných absolventských míst nebo absolventských stáží, které mladému člověku mohou usnadnit start do života a zabránit jeho případné dlouhodobé nezaměstnanosti. Pomocná ruka touto formou samozřejmě není samospasitelná, nicméně bezpochyby patří k nejúčinnějším.

Problém však je, že je to problém. 

„Taková místa jsme ještě donedávna nabízeli, abychom žákům dali možnost získat nějakou praxi,“ řekl UN LUBOŠ TUREČEK, ředitel SOU technického v Ústí nad Labem. „Měli jsme je tady v údržbě nebo jako pomocníky ve skladu. Bylo to pro ně velmi přínosné a vydělali si nějaké peníze. Úřad práce nás ale informoval, že takovým způsobem mohou zaměstnávat absolventy jen státní organizace, nikoli krajské, jako jsme my.“

A bylo po praxích.

Ředitel odboru ministerstva práce a sociálních věcí MIROSLAV KOSTKA potvrdil, že vytvořit absolventské místo v krajské škole je obtížné, nicméně nikoli nemožné.

Podle jeho slov systém absolventských míst v Česku funguje už více než deset let, ale teprve před nedávnem došlo ke změně, která umožnila jejich zakládání i v jiných než ziskových organizacích. Stát totiž původně nechtěl uměle zvyšovat počty zaměstnanců ve veřejné sféře.

A tak vlastně, jako nouzové řešení, vznikla komplikovaná cesta přes zprostředkovatelské agentury, které absolventa zaměstnají a poté příslušné – státní i krajské – organizaci „zapůjčí“ podle příslušných ustanovení zákoníku práce.

„Školy si ale tuto agenturu mohou založit samy a dokonce takto nabízet své absolventy jiným organizacím. Za každého absolventa navíc dostanou od státu i určitou finanční odměnu. Jsem přesvědčen, že by to pro některé školy bylo dobré řešení,“ dodal M. Kostka.

Normální škola

Ústecké SOU technické je klasickou střední školou, která v otázce „problémových“ žáků nijak nevybočuje z průměru.

„Samozřejmě tady máme žáky pocházející ze špatného sociálního prostředí. Po změně vyhlášky o přijímání žáků se k nám mohou dostat i jedinci s nedokončeným základním vzděláním nebo ze zvláštních škol, u nichž se zpravidla objevují nižší studijní předpoklady. Na sousedních učňovských zařízeních, kde otevírají i obory OU a U a které sídlí ve čtvrtích s početnou romskou komunitou, je to ještě patrnější,“ uvedl L. Tureček.

Škola nabízí velmi slušné mimoškolní vyžití – nejvíc letí fotbal a počítače. Žáci tedy mohou po vyučování zůstat, ale podle slov ředitele si pobyt ve škole příliš neprodlužují. Nelze na to prý svalovat celou vinu, ale škole chybí jídelna. Funguje tu jen bufet, a tak žáci po poslední hodině obvykle zamíří domů. Je pozoruhodné, jaké „detaily“ působí na využití školních aktivit mimo vyučování.

Úmrtnost

Ukončení studia z finančních důvodů se prý objevuje spíš u studentů nástavbového studia.

„Dvakrát či třikrát do roka za námi přijde student, že musí skončit se školou, protože například babička, s níž žije, to už z důchodu nebo platu neutáhne. Podobné případy se vyskytují zřejmě i u rodičů žáků klasického tříletého studia, ale ti finanční důvody nepřiznají. Úmrtnost v tomto případě pramení spíš z obecně špatného sociálního zázemí. Žák není rodinou tlačen, aby chodil do školy, a ví, že doma mu pokaždé napíšou omluvenku. Takové případy přirozeně řešíme spolu s výchovnými poradci. Často dáváme rodičům na vybranou, buď ukončit studium potomka na vlastní žádost, anebo vyloučením.“

L. Tureček zmiňuje případ, kdy se rodič i přes velké absence pokouší dítě na škole udržet co nejdéle.

„Máme tady žáka, který si nezvolil dobře obor, nebaví ho, proto chodí za školu. S jeho matkou jsme se ale dohodli, že ho nevyloučíme a že u nás dokončí ročník, než mu najde jinou školu. Důvod byl prostý, matka je na žáka sama a škola je pro ni místem alespoň minimálního zaopatření a dohledu. A to nemluvě o případné ztrátě dětských přídavků,“ konstatuje ředitel.

Záchranný obor

Ústecké učiliště je svým původním zaměřením chemické. Někdejší prosperitu zdejšího chemického průmyslu vystřídaly krachy a propouštění. Zájem o chemické obory proto rok od roku slábl. Letos končí poslední třída studijního oboru Chemik operátor a poslední skupina učebního oboru Chemik. Pakliže škola nenabere v příštím roce ani jednu skupinu, bude muset propustit mistra odborné výchovy, který vlastní akreditaci pro práci s chemikáliemi - a navždy na chemii zapomenout!

Spolu s chemií ovšem také ubude šancí pro dívky získat nějaké vyučení, byť v tak neatraktivním oboru.

Příležitostí tohoto druhu není v krajském městě přehršel, proto škola nabízí hlavně dívkám jinde zatracovaný, nicméně tady smysluplný učební obor Technicko-administrativní pracovník.

Podobně jako kdysi zrušená Rodinná škola vykazuje i tento obor výraznou sociální funkci pro dívky, pro které nejsou z různých důvodů přijatelné technické či „službové“ obory anebo vyšší vzdělání.

„Na nátlak bývalého školského úřadu jsme technicko-administrativní obor zrušili, ale po vzniku krajů jsme o něj požádali znovu. Neustále za námi chodili rodiče děvčat a projevovali velký zájem. Zjistil jsem si míru nezaměstnanosti našich starších absolventek tohoto oboru na úřadu práce, a ta se ukázala být minimální. To byl další argument pro znovuotevření oboru, v němž se děvčata naučí práci například s počítačem, korespondenci nebo základům účetnictví. Obor jsme otevřeli před třemi roky, takže zanedlouho získáme z úřadů práce informaci, jak náš záměr dopadl.“

Čísla na konec

Podle celostátních šetření NÚOV předčasně ukončí vzdělávání od 2 do 6 procent středoškoláků. „Sošky“ a gymnázia se drží v pohodě, horší je to s učňovskými zařízeními. Ani jeden z respondentů, který odešel z vyučení, později nepokračoval v žádné formě studia, přestože se o to asi 10 procent z nich alespoň pokusilo. U ostatních druhů studia zůstane jen se základním vzděláním 50 až 60 % těch, kteří napoprvé nedostudovali, zbytek se většinou vyučí.

PETR HUSNÍK

Zájem o studium na střední škole, který (ne)projevili dlouhodobě nezaměstnaní absolventi se základním vzděláním ve vztahu k nezaměstnanosti rodičů

Nezaměstnanost rodičů

Hlásil se na střední školu?

 

Ano

Ne

Nezaměstnaný otec

31,80%

68,20%

Nezaměstnaná matka

42,40%

57,60%

Nezaměstnaný otec i matka

29,50%

70,50%

Z výsledků šetření NÚOV

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz