archiv
Učitelské noviny č. 19/2003
tisk článku

Rozsah nabídky cizích jazyků na úrovni povinného vzdělávání na školách v Evropě

Následující text zkoumá tři aspekty zajištění výuky cizích jazyků na sekundární úrovni. Nejprve prezentuje nabídku cizích jazyků, které se podle oficiálních dokumentů mohou vyučovat jako první a druhý povinný jazyk. Jazyková výuka, kterou školy žákům skutečně zpřístupňují, však vždy tomuto teoretickému rozsahu nabídky neodpovídá. Počet jazyků, jejichž výuku školy nabízejí, je často z různých důvodů omezen. Tyto limitující faktory analyzuje druhá část, třetí komentuje řadu statistik, které mapují preference žáků ve výběru cizích jazyků na úrovni primárního a sekundárního vzdělávání.


Teoretické možnosti výběru

Pokud jde o možnosti výběru prvního povinného cizího jazyka, nabídka jazyků uvedená v oficiálních dokumentech (obvykle ve vzdělávacích programech) je omezena. Ve většině zemí EU se nabízí výuka až šesti jazyků jako prvního povinného cizího jazyka. Výjimkou je Rakousko (až 8 jazyků), Francie (až 12 jazyků) a Spojené království (Anglie a Wales – až 19 jazyků). Ve všech kandidátských zemích tato škála zahrnuje maximálně 6 jazyků.
Španělsko, Finsko a Maďarsko jsou jediné země, které nevytvářejí přesné seznamy cizích jazyků. Školy tedy mohou teoreticky vyučovat kterýkoli cizí jazyk.
Škála jazyků, jež se mohou nabízet jako druhý cizí jazyk, není v zemích EU o nic rozsáhlejší, s výjimkou Nizozemska (kde si žáci mohou teoreticky vybírat ze 7 jazyků) a Francie (15 jazyků). V kandidátských zemích se podobně jako v případě prvního cizího jazyka nabízí výuka maximálně 6 jazyků. Ve většině případů nabízejí školy stejné jazyky, které se vyučují jako první nebo druhý cizí jazyk. V některých zemích si žáci první cizí jazyk zvolit nemohou - příslušné orgány rozhodují za ně. Dánsko, Řecko, Nizozemsko, Švédsko, Lichtenštejnsko, Norsko, Kypr a Lotyšsko předepisují jako první cizí jazyk angličtinu. V Belgii (v německy mluvícím společenství) je to francouzština, v Lucembursku němčina a na Islandu dánština. Pokud jde o druhý povinný cizí jazyk, Lucembursko, Lichtenštejnsko a Kypr (na Gymnasio) předepisují francouzštinu, zatímco Island angličtinu.
Z 11 úředních jazyků EU se pouze angličtina vždy nabízí jako první a/nebo druhý povinný cizí jazyk ve všech zemích, které sestavují seznamy jazyků – s výjimkou Německy mluvícího společenství Belgie a Lucemburska. K jazykům, jejichž výuka se nabízí v celé řadě zemí, patří i francouzština a němčina. V zemích EU, například ve Francii, Itálii, Nizozemsku, Rakousku, Portugalsku, Švédsku a Spojeném království, a v kandidátských zemích, konkrétně v Bulharsku, v České republice, v Rumunsku a na Slovensku, se rovněž nabízí výuka španělštiny a/nebo italštiny. Ve všech kandidátských zemích (kromě Kypru a Slovinska) se zajišťuje i výuka ruštiny, stejně jako ve Francii, Itálii, Nizozemsku, Rakousku a Spojeném království (E/W, SC).

Faktory omezující výběr jazyků

Rozsah skutečné nabídky cizích jazyků ve školách je v porovnání se seznamy obsaženými v oficiálních dokumentech často omezen. Tento rozpor mezi teorií a praxí způsobuje několik faktorů. Ve Spojeném království (v Anglii a Walesu) se od škol neočekává, že budou nabízet výuku všech 19 jazyků uvedených v National Curriculum. Pouze se od nich požaduje, aby zajišťovaly výuku minimálně jednoho z úředních jazyků EU.
Jeden z hlavních limitujících faktorů spočívá v tom, že zajištění daného konkrétního jazyka podmiňuje minimální počet žáků, kteří o ni projeví zájem. Škálu možných alternativ omezuje i nedostatek učitelů s aprobací pro výuku daného jazyka. Tento faktor hraje roli v případě Irska, Itálie, Skotska a kandidátských zemí.
I další subjektivnější kritéria mohou způsobit, že školy dají jednomu jazyku přednost před jiným. Ve Francii, Rakousku, Švédsku a Polsku je prioritním kritériem splnění požadavku, který vznese většina rodičů nebo žáků. Někdy školy tradičně zachovávají nabídku jazyků, které se vyučovaly po mnoho let. Názorným příkladem je v této souvislosti výuka francouzštiny v rumunských školách. Německo, Francie, Itálie, Portugalsko a Slovinsko rovněž uvádějí, že prostřednictvím nabídky určitých jazyků přihlížejí k jazykovému a kulturnímu kontextu vytvářenému sousedními zeměmi.
Školy ve většině zemí zpravidla poskytují výuku angličtiny jako prvního cizího jazyka a snaží se tak adekvátně reagovat na požadavky hospodářské sféry. Přibližně deset zemí výuku angličtiny dokonce předepisuje. Některé orgány školské správy sice dávají najevo ekonomický realismus, zároveň však zavádějí politiku usilující diverzifikovat výuku cizích jazyků.
Orgány školské správy jsou si vědomy rozdílu mezi teoretickou a skutečnou nabídkou jazyků a snaží se proto podniknout opatření k nápravě situace. Krátkodobé řešení, které zvolila většina zemí, spočívá v pořádání mimoškolních jazykových kurzů, jež vedou externisté (rodilí mluvčí, kteří žijí v dané lokalitě, pracovníci zastupitelských úřadů atd.). V dlouhodobém měřítku nicméně většina zemí začíná investovat do vzdělávání nových učitelů způsobilých vyučovat jazyky, které v nabídce škol dosud příliš nefigurují.

Nejvíce studované jazyky

Pro úroveň primárního vzdělávání předepisuje osm zemí (Dánsko, Řecko, Nizozemsko, Švédsko, Lichtenštejnsko, Norsko, Kypr a Lotyšsko) jako první povinný jazyk angličtinu.
Dokonce i v těch zemích, kde si žáci mohou vybírat z nabídky několika cizích jazyků, statistiky dokládají, že nejpreferovanějším jazykem zůstává angličtina.
Velká většina žáků v Portugalsku (93 %) a Španělsku (71 %) studuje angličtinu. Více než polovina žáků se tomuto jazyku učí ve Finsku (63 %), Švédsku (62 %) a Rakousku (56 %). V kandidátských zemích je angličtina často prvním cizím jazykem, ale studuje ji nižší procento žáků než v zemích EU. Největší procentuální podíl žáků se angličtinu učí v Estonsku (44 %) a na Kypru (36 %). V Litvě, Maďarsku, Polsku a Slovinsku je to přibližně 20 % žáků.
Francouzština je prvním cizím jazykem, kterému se žáci učí v Rumunsku (43 %) a ve Vlámském společenství Belgie (33 %), zatímco na Islandu je prvním cizím jazykem dánština (25 %) a ve Francouzském společenství Belgie nizozemština (15 %).
Podobně jako v primárním vzdělávání dominuje angličtina i na úrovni sekundární. V Německu, Španělsku, Francii, Rakousku a Finsku je angličtina prvním cizím jazykem pro více než 90 % žáků. I v kandidátských zemích je studium angličtiny všeobecně rozšířeno. Učí se ji 55 % žáků (v České republice) až 82 % žáků (v Estonsku).
Pokud jde o země, v nichž se žáci musí učit angličtinu povinně, rozdíly v procentuálním podílu studujících (například mezi Dánskem, Švédskem, Norskem a Kyprem na jedné straně (100 %) a Řeckem (83 %) a Lotyšskem (73 %) na straně druhé) vysvětluje to, že v posledně jmenovaných zemích již není angličtina na vyšší sekundární úrovni povinným předmětem.
V některých zemích žáci na úrovni všeobecného sekundárního vzdělávání nejčastěji preferují nizozemštinu, francouzštinu a němčinu. Ve Francouzském společenství Belgie studuje 70 % žáků nizozemštinu. Ve Vlámském společenství Belgie se francouzštinu jako první cizí jazyk učí 95 %, v Irsku 70 % a v Rumunsku 74 % žáků, zatímco v Maďarsku 48 % a na Slovensku 62 % žáků studuje jako první cizí jazyk němčinu.
Pokud jde o druhý cizí jazyk na sekundární úrovni, čtyři země předepisují povinné studium určitého jazyka – konkrétně Lucembursko, Lichtenštejnsko a Kypr francouzštinu a Island angličtinu. V ostatních zemích se žáci nejčastěji učí francouzštinu a němčinu. Francouzštinu preferují zejména žáci v Řecku (63 %), Itálii (34 %), Německu (24 %), Španělsku (23 %) a Rakousku (13 %). Němčinu studují žáci v Dánsku (76 %), Švédsku (44 %), Norsku (35 %) a Irsku (25 %). V kandidátských zemích je v tomto ohledu nejfrekventovanějším jazykem ruština (v Bulharsku, Estonsku, Lotyšsku a Litvě), po níž následuje němčina (Česká republika, Polsko, Slovinsko) a angličtina (Maďarsko, Rumunsko a Slovensko).

(Výňatek ze studie Výuka cizích jazyků na školách v Evropě, kterou vydala Eurydice, Informační síť o vzdělávání v Evropě, český překlad ÚIV v roce 2003)

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz