archiv
Učitelské noviny č. 18/2004
tisk článku

Žonglování s vysokoškolskými daty

Studenti během Týdne neklidu používalI zavádějící údaje


V poslední době se roztrhl pytel s daty popisujícími stav našich veřejných vysokých škol (VVŠ). Zvláště během dubnového Týdne neklidu, kdy část studentů demonstrovala kvůli zvýšení státní dotace pro univerzity, se uváděla čísla, nad kterými se objevil otazník. Zejména veřejné výdaje na VVŠ v poměru k HDP ve srovnání s jinými zeměmi vzbuzují oprávněnou otázku, zda dostupná data skutečně odrážejí realitu a zároveň nesrovnávají nesrovnatelné.


Studenti se přepočítali

Studenti Univerzity Karlovy během tiskové konference předcházející Týdnu neklidu zásobili novináře celou škálou dat dokazujících, že ČR za ostatními zeměmi EU i OECD značně pokulhává. Ministryně školství Petra Buzková však některá data vzešlá ze studentské dílny zpochybnila. (Nova, Sedmička, 4. 4. 2004). „Čísla, která vysokoškoláci použili nejsou korektní,“ řekla doslova. Reagovala tak především na údaj, že průměrné výdaje na vysokoškolské instituce v EU se pohybují přibližně okolo 1,5 procenta HDP. Ministryně tvrdila, že něco takového rozhodně není pravda, protože většina zemí v unii je hluboko pod 1,5 procenta HDP. Výjimku představují jen země jako je Finsko, Dánsko či Švédsko, kde výdaje státu opravdu dosahují 1,5 procenta z HDP.

Požádali jsme proto o vyjádření ADAMA ŠŮRU, studenta Evangelické teologické fakulty UK a tiskového mluvčího pražské sekce Týdne neklidu. „Musíme, bohužel, s paní ministryní souhlasit. Při používání některých dat došlo u nás k informačním šumům a k početní chybě. Špatně jsme spočítali data ze studie OECD. Když spočítáme podíl HDP na vysokém školství jen zemí OECD, které jsou v EU, opravdu zjistíme, že nejde o podíl HDP 1,5 procenta, jak jsme uvedli, ale 1,1. Údaj 1,5 se týká jen některých severských zemí.“

Nicméně vysokoškolské odbory uvádějí na svých webových stránkách v materiálu „Jsou veřejné vysoké školy v krizi?“ úplně stejný údaj, tedy 1,5. Ten byl navíc odbory použit již mnohem dříve, než probíhal Týden neklidu. Jak tedy odbory došly ke totožnému číslu jako studenti? Udělaly snad stejnou početní chybu?

„Jde o informace, které jsme získali od ministerstva školství. Zveřejnil je ředitel odboru vysokých škol Josef Beneš,“ sděluje FRANTIŠEK BARTÁK, předseda Vysokoškolského odborového svazu.

JOSEF BENEŠ tuto informaci potvrzuje: „EU v některých materiálech průměr 1,5 procenta HDP vydávaných na vysoké školství skutečně uvádí. Záleží na tom, podle jaké metodiky se data získávají, tedy co všechno se do výpočtů zahrne. Pokud bychom si chtěli naši situaci ještě vylepšit, můžeme dodat, že stát platí za studenty také sociální a zdravotní pojištění. Není vůbec jasné, co všechno která země do souhrnných výsledků započítává.“

K problému se vyjádřil i MARTIN PROFANT, poradce ministryně školství: „Studenti postavili výdaje z veřejných rozpočtů proti veškerým, tedy i soukromým výdajům na terciární vzdělávání. Číslo 1,5 procenta z HDP navíc odpovídá nejčastějšímu výskytu (nikoliv průměru) výše výdajů na terciární vzdělávání v zemích EU.“

Studenti zapomněli na vědu

Hovořili jsme zatím o tom, kolik vydávají na veřejné vysoké školství země EU. Jak štědrá je ale naše země? Zdá se, že ani to nelze přesně určit. Rozdíly sice nedosahují odchylky skoro půl procenta jako v případě průměru EU, výpočet výše uváděných výdajů ČR na univerzity v poměru k jejímu HDP se ale také liší.

Studenti uváděli zdroje OECD z roku 2000, kde se píše, že ČR vydává 0,9 procenta z HDP na VVŠ, z čehož 0,1 procenta jsou soukromé zdroje. Také použili údaj, že za rok 2003 byly dotace vůči HDP 0,775 procenta. Jako zdroj uvedli ministerský materiál. Martin Profant tvrdí, že údaj použitý studenty je v daném kontextu chybný, protože nezohledňuje i výdaje na vědu a výzkum pro VVŠ.

Ministryně Buzková ve zmíněné Sedmičce řekla, že stát vydává na VVŠ minimálně 0,9 procenta HDP, navíc podle jejího soudu je to ve skutečnosti 1,1, protože se do této kategorie u nás započítávají jen VVŠ a ne jiné školy, jež jsou součástí terciárního sektoru, tedy VOŠ.

„Myslím si, že v tomto případě udělala paní ministryně chybu, protože zde jsme byli velice důslední,“ tvrdí Adam Šůra. Jaká je tedy realita, respektive, které zdroje dat máme v tomto případě k dispozici?

Základním pramenem pro mě byl ÚIV. Odtud jsem na požádání dostal k dispozici nejaktuálnější údaj, a to, že poměr prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu VVŠ vůči HDP je přesně 0,864 % (viz tabulka). Takže pravdu neměli ani studenti, ani zcela paní ministryně (pokud ovšem nemyslela odhad pro letošek, pro nějž však zatím samozřejmě nemohou existovat data). Jak je to ale s oněmi VOŠ?

Vošky se do statistiky nezapočítávají?

Započítávání, či nezapočítávání VOŠ do souhrnných statistik je samostatnou kapitolou. Po několikadenním dotazování na ÚIV se mi nepodařilo s definitivní platností zjistit, zda v rámci mezinárodního srovnávání nejsme v nevýhodě. Zdá se totiž, že ostatní země OECD do svých statistik o VŠ započítávají celý terciární sektor, tedy i školy, jež jsou v naší tradici součástí středoškolského vzdělávání.  Jde tak především právě o VOŠ. ÚIV mne zásoboval daty, ze kterých jsem měl vyčíst, jak to vlastně je. (Při nejlepší vůli se mi to nepodařilo.) A na jasnou otázku, zda mezinárodní srovnávání o HDP akceptují i naše VOŠ, jsem odpověď od ÚIV nedostal. Nicméně vycházím z toho, že v posledním materiálu ÚIV o mezinárodních datech ve školství(Education at a Glance 2003) se v rámci srovnávání uvádí údaj, že naše procento HDP vydávané na terciární vzdělávání je 0,9. Pravděpodobně se tedy VOŠ opravdu do statistiky OECD nezapočítávají. Je tomu tak ale skutečně? Aby to totiž nebylo tak „jednoduché“ je třeba ještě vzít v úvahu, že tato na podzim publikovaná data popisují v rámci mezinárodního srovnání stav z roku 2000. Tehdy však poměr dotací na VVŠ vůči HDP byl 0,732% (viz tabulka). Takže jsme opět na začátku. Navíc je opravdu zavádějící, že akademická i politická scéna se musejí opírat o tři roky stará data. ÚIV dodává, že novější údaje budou k dispozici až letos v září.

„Je potřeba porovnávat trendy, nikoliv zastaralá data, která jsou navíc počítána různými metodikami. Trendem, který potřebujeme udržet, je zvyšování prostředků na školství v poměru k HDP. Zvyšování sice neprobíhá po procentech, ale k nárůstu dochází,“ říká PETR KOLÁŘ, náměstek ministryně školství pro vysoké školy a vědu. 

Komunisté mají záhadná data

Ministryně Buzková ve zmiňované Sedmičce uvedla již dlouhodobě známy údaj, že letos byl rozpočet VVŠ státem navýšen o 2,6 miliardy korun. (Buzková původně žádala 5,2 miliardy, což vládou neprošlo.) V křesle proti ní seděl jako oponent komunistický poslanec Václav Exner. Ten tvrdil, že to není pravda, že VVŠ dostaly navíc jen jednu miliardu. Jako zdroj své informace uvedl ministerstvo financí. Marek Zeman, vedoucí tiskového oddělení Sobotkova rezortu, nám potvrdil správnost údajů MŠMT s dodatkem, že nechápe, jak pan poslanec Exner k údaji jedné miliardy přišel. Od ministerstva financí oficiálně žádnou takovou informaci prý získat nemohl. Když jsme pátrali po vysvětlení u komunistů, nezískali jsme ho. Václav Exner byl na služební cestě v zahraničí a v poslaneckém klubu, ani na ústředním výboru strany nebyl nikdo schopen danou problematiku okomentovat. 

Vnitřní dluh je těžko vyčíslitelný

Petra Buzková také hovořila o obrovském vnitřním dluhu, které VVŠ mají. Vzhledem k tomu, že žádné číslo neuvedla, zajímal jsem se to, jak vysoký tedy vlastně je. Studenti uvádějí údaj mezi 10 až 15 miliardami korun. „Vnitřní dluh ale není ve skutečnosti vyčíslený. Všichni se na něm shodují, ale studenti z VŠE nad tímto údajem krčí rameny, protože vůbec netuší podle čeho se vlastně vnitřní dluh počítá,“ uvádí Šůra.

Důvod určení rozpětí mezi 10 až 15 miliardami vysvětluje Petr Kolář: „Údaj se dá odvodit z dat, která ukazují, jak rostly výkony VVŠ (počty studentů) oproti tomu, jak se jim naopak nenavyšovaly finanční prostředky.“ 

„Vnitřní dluh VVŠ je opravdu obtížné určit. Nejvíce je vidět na vnitřní vybavenosti škol a na prostorových kapacitách,“ míní František Barták a na závěr dodává: „Důležitý je jiný údaj, než česká mánie zabývající se desetinami procent z HDP: Studie OECD říká, že náklady na jednoho studenta ve vztahu k roku 1995 klesly na 68 procent v reálných cenách. To je skutečně závažný problém! Dalším důležitým indikátorem, je to, kolik máme zahraničních učitelů a jak jsme konkurenceschopní. I v těchto kategoriích jsem na tom špatně. Souhlasím také s tvrzením, že některé VVŠ mají vnitřní rezervy ve svém hospodaření. Nicméně týká se to všech sektorů národního hospodářství a v tomto srovnání VVŠ ještě nedopadají tak špatně. Navíc i ta nejhorší univerzita funguje daleko lépe než jakékoliv české ministerstvo.“

Lukáš doubrava

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz