archiv
Učitelské noviny č. 37/2004
tisk článku

Renonc rozpočtového určení daní

„Zákon o rozpočtovém určení daní (RUD) má své opodstatnění, princip nekritizuji. Jeho dopady do školství by ovšem mohly znamenat nejen ekonomické ztráty a další posílení role školských byrokratů, ale i nezvratný rozklad principů, na jejichž základě je vzdělávání coby veřejná služba poskytováno,“ řekl mimo jiné při prvním kole projednávání zákona o RUD ve sněmovně předseda školského výboru WALTER BARTOŠ (ODS). A dodal, že bude při projednávání zákona ve 2. čtení usilovat o takové kroky, které změní v návrhu zákona vymezený způsob financování vzdělávání.


Jaké kroky to budou?

Můj případný pozměňovací návrh bude spočívat v tom, že peníze, které jdou na tzv. přímé náklady a týkají se škol zřizovaných kraji, církevních a soukromých škol, by neměly jít do rozpočtů krajů, ale měly by zůstat v rozpočtu MŠMT.

 

Při prvním projednávání vládního návrhu zákona ve sněmovně jste byl jediný, kdo o tomto problému hovořil. Máte dostatečnou podporu kolegů?

I když to tak při prvním čtení nevypadalo, myslím, že ano – a to napříč politickým spektrem. Vládní návrh je opravdu špatný.

V čem? Zapříčinil by nejen vznik čtrnácti různých vzdělávacích systémů, podle toho, jak by jednotlivé kraje k rozdělování peněz školám přistoupily, ale v budoucnosti i nemálo sporů, včetně sporů plynoucích z různých nedorozumění. Mezi kraji navzájem, mezi krajem a občanem, mezi krajem a obcí… To je špatně.

 

Návrh navíc nereflektuje jednu základní skutečnost. Totiž že stát (tedy MŠMT), který si i nadále podrží tvorbu kurikula - tedy podmínek, které mimo jiné vymezují i cenu vzdělávací služby - má krajům uložit povinnost zajistit financování v rámci vlastních prostředků. Obecně jsem přesvědčen o tom, že ten, kdo definuje parametry veřejné vzdělávací služby, by měl umět také stanovit její cenu. Jinak se dostaneme do situace, že kraje budou mít mnoho úkolů a málo peněz. V konečném důsledku za to budou biti ředitelé, protože ti nesou odpovědnost za konkrétní školu. To považuji za ohrožující.

 

Problém je i v tom, že navržený model je asymetrický. Mluví o rozpočtovém určení daní pro kraje, řeší školy a školská zařízení, která kraj zřizuje, ale vůbec se nezabývá školami obecními. Ty by měly i nadále zůstat ve stávajícím režimu. Dalším zjevným problémem jsou soukromé a církevní školy, které jsou zařazeny do krajského finančního balíčku. Nedovedu si představit, že kraj bude z vlastních peněz platit svou konkurenci. Jak vidíte, renonců rozpočtového určení daní je víc.

 

  Domníváte se tedy, že kolegy o svém názoru přesvědčíte?

Určitě. Navíc věřím, že návrh nebude jen můj, že jej schválí školský výbor a jako takový vstoupí do sněmovny v druhém čtení. 

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

Těsně před uzávěrkou

jednal o zákonu o RUD školský výbor sněmovny. Poslanci se jednomyslně shodli podpořit pozměňovací návrh M. Šojdrové, s nímž vystoupila jako první: původně navrhované přesuny financí v oblasti školství ze státu na kraje je třeba zrušit. 

Michaela Šojdrová (KDU-ČSL):

S převodem prostředků na platy učitelů do rozpočtu krajů jsem od počátku nesouhlasila. Z principu by měly zůstat na centrální úrovni, protože MŠMT a potažmo vláda jsou odpovědny za kvalitu vzdělávání i za jeho dostupnost v celé ČR. Kdo určuje obsah vzdělávání, musí mít také možnost vzdělávací službu zaplatit. Kdo stanovuje výši platu (a vláda rozhoduje svým nařízením o tarifech), ten musí mít povinnost navýšit úměrně tomu finanční prostředky. Vládní návrh vytváří chybný předpoklad pro další fungování našeho vzdělávacího systému.

Milan Bičík (ksčm):

Vládní návrh není řešením, které by školství prospělo. Našemu klubu jde především o zachování toho, co máme ve volebním programu, a to je v rámci republiky jednotná školská soustava. V našem hlasování převážila obava z vytvoření čtrnácti krajských soustav, které budou mít zcela rozdílné podmínky, což by do budoucna vedlo k rozdílným výstupům.

Eduard zeman (ČSSD):

Jestliže ústava předpokládá, že za vzdělávání zodpovídá stát, a jestliže příslušné zákony převedly zřizovatelské kompetence k budovám na kraje, nechť vše, co náleží k budovám, je kraje. Ale vše, co náleží k vzdělávací povinnosti, nechť zůstane státu.

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz