archiv
Učitelské noviny č. 17/2004
tisk článku

Hrůzou z inspekce se budu budit asi ještě hodně dlouho

Věnuji se dalšímu vzdělávání učitelů již dlouhá léta. Často na seminářích slýchávám v rámci obrany, proč něco progresivního nejde uskutečnit, také poukaz na inspekci. Vždy jsem inspekci bránila. Říkala, že máme s inspektory dobré osobní zkušenosti, že se také vzdělávají (na našem kontě jsou čtyři rozsáhlejší semináře pro ně), že výroční zpráva ČŠI poukazuje na přetrvávající tradiční přístupy a že tento fakt hodnotí negativně. Že jednotná metodika inspekce nahrává těm školám, které podle přístupů, jimž se na našich seminářích učí, skutečně svou školu mění (tj. učí kooperativně, snaží se o partnerský vztah k dětem, omezují komunikaci učitele ve prospěch komunikace dětí atd.). Až najednou přišlo něco jako rána palicí do hlavy.


Přišel mi mail od ředitelky jedné školy: „Chtěla bych se s Vámi podělit o zážitky z inspekce, kterou jsme měli před čtrnácti dny. Píši úmyslně až nyní - s „vychladnutou hlavou“. Hrůzou se budu budit asi ještě hodně dlouho. Vůbec jsme si nerozuměli. Byli zastánci drilu, frontální výuky... Náš způsob hodnocení úplně odsoudili.“

Je to škola, jejíž celý sbor prošel naším vzděláváním. Škola, kterou dobře znám a počítám k těm nemnoha v republice, kde nejde jen o jednotlivé progresivní učitele, ale o změnu celé školy. Nebyla to první inspekce na této škole. Ta předcházející před pěti lety pro ně byla poučením i inspirací. Tato inspekce však nebyla podle líčení paní ředitelky  v pořádku nejen profesionálně, ale ani lidsky – arogantní, nadřazené chování.

Pár autentických drobností:

Ředitelka se na příchod připravila, chtěla při malém pohoštění prezentovat na dataprojektoru stručně vývoj školy. Byla požádána, aby opustila místnost, že se inspekce potřebuje poradit. Prezentace školy snad příště (již na ní nedošlo). Porada trvala hodinu a z místnosti se často ozýval smích.

Inspektoři měli požadavek, aby si každý z vyučujících pro ně přišel přesně jednu minutu před začátkem hodiny. Když jednou přišel o něco dříve, byl poslán zpět.

Výrok jednoho inspektora byl obzvlášť šokující: Když dítě zvrací ve škole ve třetí třídě, je to předčasné, v šesté třídě je to již přirozené.

Podle nahlas vysloveného názoru jednoho z není nich kooperativní výuka dobrá metoda: když učitel pracuje s žáky ve skupinách, nevidí všem do tváře a neví, co si žáci vykládají. Mluvit musí jen jeden žák, aby ho učitel mohl kontrolovat. Učitel musí mluvit tak, aby na něj všichni žáci viděli, nejlépe před tabulí. Lavice by raději měly být jako to bylo dřív - ono to mělo cosi do sebe. A dril také. Jinak nic žáky nenaučíte. Když ředitelka argumentovala, že mají dobré vzdělávací výsledky, že 90 % dětí se dostane tam, kam chtějí - na gymnázia, na SOŠ, odpověď zněla, že na chytrých dětech se škola nepodepíše. Paradoxem je, že tato škola, jako konečně všechny jí podobné, je předmětem zájmu rodičů, jejichž dítě má nejrůznější potíže. Počet integrovaných žáků je zde naopak vyšší.

Nemám nejmenší důvod paní ředitelce nevěřit. Ale můžete si říct: je to subjektivní líčení člověka, kterého se věc týká.

Takže něco z inspekční zprávy:

  • Nové moderní přístupy (kooperativní výuka, partnerský vztah k dětem, bezpečné klima) jsou nazývány „odlišnými představami o způsobu výchovy a vzdělávání“.
  • Na této škole je spolupráce učitelů realitou – kromě pedagogických rad se učitelé scházejí v komunitních kruzích, v pracovních dílnách i neformálně. Ačkoliv se inspektoři neúčastnili ani jednoho setkání, usoudili (a dali do zprávy), že se zde „předávají poznatky pouze dílčí a často se opomíjí odbornost“ (= nové poznatky z vědních disciplín a didaktiky předmětů).
  • To, že si děti vypracovávají souhrnné znázornění toho, co se učí (což vyžaduje aktivitu dětí, zapojení dalších smyslů do výuky), je interpretováno, že učitelé takto nahrazují „velmi chudé“ vybavení školy pomůckami (jako jsou např. nástěnné přehledy učiva).
  • Spojení dvou hodin jednoho předmětu do bloku je vytýkáno (ačkoliv je známo, že 45 minutové trvání hodiny je jednou z vážných překážek modernizace výuky).
  • Na této škole odvedli velký kus práce v systému hodnocení žáků. Klasické schůzky rodičů nahradila setkání rodičů a učitele za přítomnosti žáka, žáci si společně s učiteli vytvářejí své portfolio, na škole je v nižších ročnících slovní hodnocení, velký prostor je dáván rozvoji sebehodnocení dětí. V inspekční zprávě se pak dočteme, že „vzhledem ke slovnímu hodnocení žáků je často preferováno ústní sdělování před operativnějším každodenním písemným ve formě známky i v předmětech hodnocených na druhém stupni známkou.“
  • Vyjádření, že „hodiny postrádaly jasnou strukturu vyučovací jednotky“, že „příprava postrádala cílevědomé využití pomůcek a že vyučující nenahradila jejich nedostatek ani přípravou na tabuli,“ na mne dýchlo školou mého dětství (a to je už hodně dlouho).
  • I když inspektoři zůstali do konce hodiny jen ve čtyřech případech z deseti, ve zprávě se objevilo, že „v závěru hodin pak ve většině případů scházelo shrnutí a zpětnovazebné ověření pochopení probíraného učiva“. Tento nekorektní přístup  potom značně zpochybňuje i řadu dalších konstatování (byť mohla být i pravdivá).
  • Dále se ve zprávě dočteme, že „komunikace probíhala neřízeně… bez dodržování obecných pravidel chování… tato skutečnost se v některých momentech projevovala i nekázní.“  Při práci ve skupinách opravdu není ve třídě ticho a děti se zde už dávno nehlásí o slovo, ale bez problémů si dojdou za paní učitelkou a zeptají se, na co potřebují. Tato škola důsledně odstraňuje autoritářský přístup a nahrazuje jej vzájemnou úctou dětí a dospělých.
  • V závěru zprávy se uvádí: „Metodika výuky je sjednocena pojetím celé školy vycházejícím z tzv. kooperativní výuky… V realizaci je tato metoda přeceňována, mnohdy je neefektivní a neplní očekávané cíle ani v oblasti afektivní a volní složky žáka. Kognitivní složka je často potlačena. Efektivita takto vedených hodin je velmi nízká, postrádá názornost, dostatek prostoru k upevňování a procvičování učiva a jeho aktualizaci…“ Ale poslední věta zprávy je najednou jakoby svědectvím o jiné škole, než o té, kterou doposud zpráva popisovala: „Netradiční přístup k žákům se na druhém stupni projevuje v jejich lepších schopnostech komunikovat – navzájem i beze strachu s učiteli. Jsou také schopni prezentovat odlišný názor a naopak přistupovat k chybám druhých s pochopením a tolerancí.“

Můj předpoklad, že díky jednotné metodice ČŠI nemůže tato škola být hodnocena výrazně špatně, se potvrdil. Škola má celkové hodnocení „průměrné nebo lepší“.

Tato škola od své koncepce neustoupí. Její učitelé nejsou jen „plnitelé osnov“. Jsou to lidé, kteří mají argumenty pro to, jak učí, i znalosti a dovednosti, jak to dělat. Je to škola, která je připravena na to, aby si zpracovala kvalitní školní vzdělávací program, až přijde čas. Jediné, co tato inspekce způsobila, je stres a ublížení na psychickém zdraví. Jenže když přijdou tito inspektoři na školu, která jen nesměle vykračuje směrem, který vytyčuje Bílá kniha, výsledkem bude, že přibrzdí. MŠMT a Praha jsou daleko, nějaká Bílá kniha není povinná, bůhví, jak to dopadne s RVP. Co je však blízko a co je směrodatné, je chování a zpráva inspektorů. Zajímalo by mne, kolik škol má podobné zkušenosti. Doufám, že menšina. Moc ráda bych chtěla dál na seminářích oponovat učitelům, že inspekce není strašák. Že to, čeho si všímají, je právě zavádění moderních výukových metod.

Někde jsem četla, že dobré a špatné zprávy se šíří v poměru 3:11. Pověst o takto proběhnuvší inspekci se rozšíří velkou rychlostí a přestože je takový průběh inspekce výjimkou, může nadělat velkou škodu. Bylo by dobré, kdyby se v reakci na tento článek objevily také zprávy o kvalitních a pro školu přínosných inspekcích.

Jana Nováčková,
Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz