archiv
Učitelské noviny č. 17/2004
tisk článku

Proč jsem 21. dubna 2004 nestávkoval

Krásný slunečný jarní den 21. duben 2004. Rádio od časného rána komentovalo dnešní stávku učitelů a ostatních pracovníků za slibované 13. a 14. platy.

Realizace stávky byla pestrá. Od zavřených škol přes symbolické třídnické hodiny v době mezi 8. a 9. hodinou, podpisové archy a barevné stužky na oděvech.

Veřejnost reaguje rozmanitě. Počínaje přísným odsouzením, přes lhostejnost k sympatii. Všichni přece vědí, jak mizerně je učitel placen. Ale má přece sympatickou pracovní dobou, spoustu prázdnin, čisté pracovní prostředí, atd.

A to má ještě možnost si vybírat druhý příjem, jak pro ilustraci dokazuje jistý mladší ředitel nejmenované městské školy, který v odpoledních hodinách pozvedá svou životní úroveň prací uklízečky.

Tady ale přestává „legrace“.

Kdo v této společnosti myslí dále než na čas k příští výplatě, kdo se zamyslí v souvislosti se vstupem naší země do EU nad budoucností tohoto národa a jeho postavením v novém společenství, musí si položit otázku, která mě naléhavě pronásleduje již spoustu let. Jaké bude naše postavení, naše cena, náš přínos pro budoucnost, jak se bude příštím generacím žít v nových podmínkách, co o nás budou vědět ve světě (kromě toho, že náš malý stát situují mnozí na Balkán), jak moc se bude muset stydět ve světě za přiznání, že je Čech?

Vyřeší to všechno tato stávka? Vzpomeňme, jak dopadla nešťastná stávka v září minulého roku!

Staré česká moudro praví, že ryba smrdí od hlavy!

Tam musíme hledat odpověď. Pokud si špičky české společnosti neuvědomí, že naše země bude muset žít i po skončení jejich volebního období, pokud v sobě nenaleznou onu pověstnou špetku zodpovědnosti vůči budoucnosti, pokud si nestanoví priority odpovídající požadavkům nového uspořádání světa, jestli si nepřiznají chyby, které tento současný marasmus způsobily, nemá cenu s nimi polemizovat.

Proto nestávkuji! Kdybych měl stanovit obsah protestu, zněl by asi takto:

  1. Vláda si musí přiznat, že na celé čáře zklamala
  2. Politici se musí sebekriticky přiznat, že své voliče obelhali
  3. Celá společnost se musí dozvědět pravdu o tom, jaké nás Evropa chce mít
  4. My všichni se v prvé řadě musíme začít cítit Evropany
  5. Jednotlivé resorty musí začít řídit odborníci
  6. Společenskou prestiž nesmí určovat pouze bankovní konto
  7. Buďme opět vzdělaným národem a ne národem gastarbeitrů

Důstojnost, to je to, co nám chybí. Myslím nyní nám „kantorům“.

Hlásím se bez hanby k mnohatisícovému národu učitelů, ale odmítám stát se žebrákem pro pár stokorun!

Až bude český učitel pracovat za důstojnou mzdu, až společnost pochopí, jak důležité je vzdělání od nejmenších (MŠ), přes základní, střední a vysokoškolské, potom i on bude důstojně a zodpovědně plnit své poslání.

Až honba za „živobytím“ nepřeváží nad smysluplným promýšlením pedagogické práce, až učitelé nebudou pobíhat po secondhandech a levných výprodejích, hlídat sezónní výprodeje a tlačit se na vietnamských tržištích, až budou moci cestovat a poznávat svět a jiné kultury, až získají respekt a úctu svých žáků a jejich rodičů, potom teprve může začít (zdůrazňuji začít) obroda českého školství, české vzdělanosti. A všichni víme že zmetek v průmyslové výrobě se pozná hned, ale zmetek ve výchově a vzdělání se ozve až po letech!

Proto nestávkuji teď!

Jiří Hutterer,
ZŠ Komenského 589, Nymburk

< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz