archiv
Učitelské noviny č. 17/2004
tisk článku

Učňovské málotřídky

Pravidlo "co třída, to obor" neplatí asi v polovině případů

Do téměř poloviny učebních oborů otevíraných na jednotlivých školách se přijímá menší počet žáků, než kolik činí minimum pro sestavení jedné třídy. Učiliště proto musí spojovat do jedné třídy dva, někdy i tři často diametrálně rozdílné obory. Středoškolské „málotřídky“ jsou proto velkým optimalizačním soustem.


Složené třídy jsou z valné části produktem mizivého zájmu dětí o některé učební obory. Lidově řečeno, jen málokomu se chce dělat rukama, a tak učiliště i jejich zřizovatelé řeší problém nezájmu po svém. Je to řešení drahé, neefektivní a občas i krajně „nepedagogické“ – to když v jedné lavici usedne řezník s kadeřnicí. Jenže, kdyby se všichni drželi minimálních počtů žáků na třídu, které stanovují vyhlášky, z učilišť by zbylo jenom torzo.

Finanční tlak

„Problém složených tříd se snažíme řešit finančním tlakem na školy,“ řekl UN vedoucí odboru školství Moravskoslezského kraje TOMÁŠ BOUDA. Zároveň přiznal, že jde o jednu z hlavních optimalizačních „pohnutek“

„Když jsme si provedli krajská a celorepubliková srovnání, zjistili jsme, že naše učiliště patří k nejdražším. A nebylo to tím, že by nabízela nějaké v uvozovkách drahé obory, jako jsou třeba skláři. Ukázalo se, že systém prodražuje zbytečně mnoho zemědělských oborů a právě složené třídy, které se snažíme omezovat.“

Krajský úřad se proto podle jeho slov s tímto neduhem vyrovnává takříkajíc meziročně: problémové obory soustřeďuje na vybrané školy neboli optimalizuje a od ředitelů nových, sloučených subjektů očekává, že se s tématem odborných málotřídek úspěšně poperou. Nebo přesněji – budou nuceni se s tím poprat, poněvadž kraj zvýšené náklady na složené třídy prostě neuhradí.

„Až na výjimku: sankce neplatí, pokud jde o obory, které v kraji zaměstnavatelé nutně potřebují, tedy především hutnické a některé strojírenské obory. Ačkoli málopočetné, jsou prioritou plynoucí z dlouhodobých prognóz regionálního trhu práce a jsou financovány tak, že se jedna třída může složit i ze tří oborů,“ uvedl T. Bouda.

V čem vězí vysoká cena složených tříd? Samozřejmě v nákladech na pracovní sílu. Učiliště byla a jsou přezaměstnaná.

„Pokud máte ve třídě tři skupiny žáků z různých oborů, můžete je učit pohromadě bez větších potíží ve všeobecně vzdělávacích předmětech. Na odborné předměty už ale musíte dělit – a tak vám vyjdou tři kantoři místo jediného. Z pedagogického hlediska nejde o tak výrazné negativum. Sám jsem učil v jedné třídě kadeřnice a kominíky dějepis a češtinu a vím, že je to dobře zvládnutelné. Učíte podobně jako na málotřídce,“ dodal.

Bez „děliček“ to nejde

„Školy přirozeně kombinují, aby vůbec naplnily třídy – to je bezesporu určitá část pravdy. Kdyby se k tomu ale neuchylovala, co by následovalo? I tak nízká poptávka rodičů by nebyla uspokojena, protože daný obor by nebyl otevřen kvůli menšímu počtu žáků, než je předepsaných osmnáct,“ řekl UN PETR LACINA, předseda Sdružení učňovských zařízení (SUZ) a ředitel SOU nábytkářského a technického v Praze 5.

Bez „děliček“, jak uvedl, se dnes učiliště prakticky neobejdou, chtějí-li dodat na trh práce aspoň pár absolventů.

„Jako takové mi nevadí, problém ale nastává v okamžiku, kdy se budu snažit dělit zaměřením vzdálené obory. Pokud jsou příbuzné, jde o cestu, jak výuku racionalizovat. Poněvadž kdyby byly rozdělené, pak na hodiny všeobecných i některých odborných předmětů by byli zapotřebí další kantoři.

V naší škole máme spojeny tři velmi blízké obory do jedné třídy – uměleckého truhláře, uměleckého řezbáře a uměleckého kováře a zámečníka. Jsou natolik příbuzné, že musíme dělit jen velmi málo hodin. Navíc jsou názorným příkladem ještě jednoho faktoru, který se v této věci objevuje. Ve skutečnosti bychom je nemuseli spojovat vůbec a ještě bychom na tom vydělali. Bez potíží bychom naplnili jednu třídu do každého oboru, ovšem výsledkem by byly desítky potenciálně nezaměstnaných absolventů ročně. A to si přece nemůžeme dovolit,“ uvedl P. Lacina.

Předseda SUZ dal do souvislostí také dělení tříd na soukromých školách.

„Kdybych mohl vybírat školné, pak bych si mohl dovolit otevřít třídu se čtrnácti žáky a nic by se nestalo. To číslo by bylo odpovědí na určitou poptávku. Na krajské škole sice z jedné strany působí poptávka rodičů rovněž, nicméně z druhé trh práce a ze třetí ještě regulace směrnic a vyhlášek.“

Tři důvody proč

Stavební SOU, OU a U Zelený pruh v Praze 4 také patří do početné skupiny škol, které jsou nuceny poskládat třídy z více oborů. V tomto případě jde o obory Zámečník, Autoelektrikář, Elektrikář, Tesař, Montér suchých staveb a Zedník. Průměrný počet žáků na třídu činí 26.

„Samozřejmě ideální by bylo, kdybychom nemuseli dělit vůbec a mohli otevírat kompaktní jednooborové třídy. Naše filozofie je jednoduchá: pokud to jde vyhnout se děleným třídám, a když, tak v žádném případě nepřistoupit na spojování více než dvou oborů. Vždy ale musí jít o obory příbuzné,“ řekl UN ředitel školy IVO KOŠAŘ a dodává: „Kdybych se držel striktně pravidla, co obor, to třída, vůbec bych nenabral třeba zedníky, kterých se každoročně hlásí přibližně dvanáct. Podobné je to u tesařů - prostě u každého málo atraktivního učebního oboru.“

Pak řediteli školy nezbývá, a to s vědomím krajského úřadu, než sáhnout k variantě složení zednického oboru a třeba montéra suchých staveb do jedné třídy.

Jenže ke spojování oborových skupin dochází i z jiných důvodů.

„V průběhu studia ubývá žáků. Na začátku druhého a třetího ročníku pak stojíme před otázkou, co udělat se skupinou, ze které zbylo deset žáků, abychom vytížili aspoň učitele všeobecně vzdělávacím předmětů. Aby učili dohromady třeba třicet žáků. Samozřejmě se to prodražuje, ale jak se říká, něco za něco. Buď připravíme ze větší peníze několik absolventů žádaného oboru, nebo nikoho.

Nicméně existuje ještě jeden důvod, který ale působí z opačné strany. Do oboru Autoelektrikář nabíráme záměrně jen patnáct žáků, protože dobře víme, že trh práce by větší množství nevstřebal. Třídu proto doplňujeme o další patnáctičlennou skupinu složenou z elektrikářů,“ uvedl I. Košař.

Škola spolupracuje s podobně zaměřeným SOU na Jarově - v případě, že se to ukáže jako výhodné.

„Loni jsme přijali jen sedm tesařů, proto jsme se domluvili, že budou chodit na teoretickou výuku na Jarov. A opačně malíři z Jarova míří zase k nám. Praktickou výuku si ale zajišťuje každá škola sama.“

I. Košař už prý s pedagogickým sborem přemýšlí, jak problém spojovaných tříd odstranit s pomocí školních vzdělávacích programů, které by měly škole uvolnit ruce v oblasti osnov a učebních dokumentů a v tomto případě „harmonizovat“ látku příbuzných oborů tak, aby k dělení hodin nemuselo docházet.

Dojezdnost jako bariéra

V Královehradeckém kraji se snaží o kompromis. Podle vedoucí odboru školství EVY STEHLÍKOVÉ se počty spojovaných tříd řídí nejen zájmem či nezájmem žáků, ale také vizemi kraje a potřebami zaměstnavatelů.

„Po přijímacím řízení se vždy ukáže nezájem o stavební a strojírenské profese, tak se alespoň po dohodě s řediteli snažíme otevřít dvouoborové třídy, výjimečně třídy složené ze tří oborů, i když je to strašně drahé. Přiznávám, že občas dochází k takovým paradoxům, kdy jsou spojeny dva stavební obory s jedním strojírenským, nebo řezníci s opraváři zemědělských strojů. Musíme to ale udělat, abychom nezlikvidovali učňovské školství,“ řekla E. Stehlíková.

Dělené třídy jsou samozřejmě velké optimalizační téma, ale jak upozorňuje vedoucí odboru školství, ani slučování a stěhování škol není samospasitelné.

„V současnosti připravujeme sloučení stavebních oborů do dvou regionálních center, podobně přemýšlíme o sestěhování všech textilních oborů do jednoho místa v kraji, protože zdejší textilní průmysl se hroutí. Jsou to na první pohled rozumná opatření, ale v praxi nemusejí fungovat – děti do vzdálenějších míst těžko nedostanete. Dojíždění jsou čas a peníze, ideální není pro řadu rodičů ani internát. Preferují proto jakýkoli obor, jen když se nachází v místě bydliště. Může se stát, že se po sloučení nenaplní ani to málo.

Víceoborové třídy jsou však velmi drahé a je obtížné je zaplatit. Máme bohužel malé školy s počtem žáků někde mezi 250 a 300 a jsme silně znevýhodněni novou metodou financování. Jen pro ilustraci, pro všechny školy v kraji jsme dostali na vyrovnání úpravy platových tříd na tento rok 1,13 milionu korun! Opravdu nevíme, kam dát peníze dřív...“

PETR HUSNÍK

Z výroční zprávy jedné normální české odborné školy:

V této souvislosti jsem v minulé zprávě o činnosti uváděl nutnost řešení teoretického, ale i praktického vyučování uvedených oborů, které je nutné vyučovat i při malých počtech žáků v oboru, a nutnosti dělit třídy do více skupin. Teoretické vyučování odborných předmětů při malých skupinách žáků je finančně náročné, a proto je nutné individuální zvýšení dotace na uvedené obory. Řešením je úprava osnov a případné přesunutí výuky vybraných odborných předmětů do praktického vyučování, a tím snížení dotace hodin odborných předmětů v teoretickém vyučování.

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz