archiv
Učitelské noviny č. 16/2006
tisk článku

Základní škola je podobná žábě

Společnost (tedy veřejnost a instituce) se zabývá a pitvá věci a problémy údajně nejdůležitější pro další život v České republice, např. korupci, dědictví komunismu, zdravotnictví či kriminalitu. Zdá se, že školství je jaksi vyřešená záležitost, konkrétně základní školství.


Vypadá to tak z pohledu novin, televize, rozhlasu či hospodských zpráv. Je to ale pravda?

Je skutečně školství v rámci rámce (především ekonomického a ideového) fungující organizmus uspokojující potřeby rodičů, učitelů a společnosti obecně?

Pro hovoří schválení nového školského zákona, výpočet mzdy učitelů z nové tabulky, zavedení internetu do škol, uvolnění vzdělávacích programů pro potřeby škol a přenesení vlastního řízení škol na základní článek řízení, na obce. Tedy tam, kde vzniká a současně i organicky zaniká potřeba institucionálního základního vzdělávání. Je tomu skutečně tak? Není to jen iluze? Nedostalo se základní školství znovu do tmy, tam odkud po roce 1989 vyšlo na světlo? Nejen fundamentalista, ale i průměrný občan mi okamžitě oponuje: „Základní průvodní jev ZŠ před rokem 1989 – komunistická ´ideologizace´ i ideologie přece ze škol obecně zmizela definitivně rokem 1989.“

Je to ale pravda skutečně?

Není to spíše tak, že propojení školy s politikou bylo především vázáno nikoliv na fráze, kterým většina učitelů nikdy nevěřila, ale na kariérní růst a finance s tím spojené?

Za „věrnost“ byly peníze, postup i profesní růst. Říkat dnes něco jiného by byla neupřímnost.

Skupinka také fundamentálně zanícených jedinců nejrůznějšího zaměření, později spojena především s osobou ministra Vopěnky, prosadila v roce 1992–1993 radikální přeměnu základního školství ze závislého organismu na libovůli poskytovatelů zdrojů potřebných na jeho fungování, na organismus samostatně se vyvíjející, kde základní dimenzí byl rozvoj potřeb pedagogické vědy, praxe a rodiny. Vznikly v té době tak překvapivě dobré projekty, až to bralo dech. Některé byly známé široké veřejnosti, některé ovlivňují učitelskou a rodičovskou veřejnost dosud. Nebudu je vyjmenovávat už proto, že i regionálně platné organizační a vzdělávací změny byly mnohdy lepší než celospolečenské a vůbec by tato oblast stála za seriozní rozbor a sumarizaci.

Obecně tou změnou, která tento školský boom umožnila, byl Zákon o státní správě a samosprávě ve školství. Ten umožnil odpoutání škol od finanční a kariérní závislosti na subjektech nesouvisejících se vzděláváním a tím dosáhnout skutečného odideologizování školství.

Vznik školských úřadů byl pak začátkem konce tohoto systému ne proto, že školské úřady byly škodnou systému, ale to, že velmi záhy politické strany objevily, že prostřednictvím konkurzů na jejich ředitele se mohou do nezávislého systému nabourat a to také udělaly. Tímto způsobem znovu zpolitizovaly školský systém a následně pak zrušením školských úřadů vrátily věci tam, kde jsou dnes. Podle mého názoru zpět před rok 1989. A to trvale, “neboť kapitalismus nelze zbourat“.

Jak tedy z toho ven?

Jen a jen „pokapitalisticku“.

Žádat pro školství peníze v dostatečném množství a přímo, bez převodných pák „obecních vykuků“ obohacujících se legálně na toku peněz do škol. Vznikem učitelské profesní komory, která by rozhodovala především o systému a jeho potřebách. Investovat do infrastruktury státních škol. Zrušit současný zákon o základní škole a snížit správní úkony škol a zvýšit jejich pedagogickou funkci. Nesměšovat problémy vzdělávací, výchovné, sociální se správními, které přísluší zcela jinam. Zvýšit prestiž a přístup učitelů k potřebným pedagogickým informacím zákonem o pedagogických pracovnících. To vše (a není to zdaleka úplný výčet) vyžaduje peníze.

Současné metody, kterými se údajně pomáhá základnímu školství, jsou z doby předlistopadové a to je opravdu málo. Bez peněz nelze dnes zachránit základní školství.

Pokud se tak nestane v dohledné době, dopadne jako žába, která původně vložená do studené vody netuší, že pod ní vodu ohřívá pomalu kahan, který ji nakonec pro její bezmocnost a nevědomost zcela zahubí.

František Kratochvíl,
Praha

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz