archiv
Učitelské noviny č. 16/2004
tisk článku

Rádce UN: Jak na odborné škole napsat školní vzdělávací program

Nevíte, co vás čeká, až nastane den „D“ a vy budete muset sednout a začít přemýšlet o tom, jak vlastně napsat školní vzdělávací program (ŠVP)? Buďte klidní, přesně to zatím neví ani odpovědná výzkumná pracoviště, protože i tam se definitivní kuchařka stále ještě připravuje. Nicméně její hrubé obrysy už existují, a proto jsme pro vás ve spolupráci s Národním ústavem odborného vzdělávání připravili následující text, který jako vstupní či stručná kuchařka pro tvorbu ŠVP může do jisté míry posloužit.


Ujasnit si, co chceme

Nejprve začněme rámcovým vzdělávacím programem, od něhož se ty školní odvíjejí.

Víme, že současné učební dokumenty (a v nich obsažené učební osnovy) jsou vytvářeny především strukturací učiva. Z toho mimo jiné plyne relativně velký důraz na to, co je nutné „odučit“. V rámcových vzdělávacích programech pro jednotlivé obory středního odborného vzdělávání je však vzdělávání vymezeno nikoli strukturou obsahu, ale stanovením vzdělávacích cílů, kompetencí a výsledků vzdělávání. Na obsah vzdělávání se úplně nezapomíná, ostatně do značné míry je určen už samotným vymezením cílů a kompetencí. V některých případech je popsán konkrétněji, v jiných pouze dokresluje celkový rámec požadavků.

Při tvorbě školního vzdělávacího programu proto budou učitelé postaveni před úkol popsat, a to poměrně konkrétně, předpokládané výsledky vzdělávání, tedy to, co mají jejich žáci skutečně umět, jaké znalosti, dovednosti a kompetence v průběhu vzdělávání by měli získat.

Rizikem, které se může negativně podepsat na kvalitě ŠVP, je právě selhání při stanovení cílů. Ne každé škole se musí stoprocentně podařit nahradit dosavadní důraz na rozpis učiva za orientaci na cíle a výsledky vzdělávání.

Spolupracovat se sociálními partnery

Jedním z cílů kurikulární reformy je podpořit kvalitu středního odborného vzdělávání tak, aby jeho projektovaná podoba, tedy vzdělávací programy, odpovídaly aktuálním požadavkům trhu práce. Dvoustupňová tvorba vzdělávacích programů umožňuje vstup požadavků sociálních partnerů (zejména zaměstnavatelů budoucích absolventů) jak na celostátní (RVP), tak regionální či lokální úrovni (ŠVP).

Při tvorbě školních vzdělávacích programů je důležitá spolupráce se sociálními partnery ve všech fázích tvorby a konečně i samotné realizace ŠVP. Ovšem jak na to?

  • Úplně na začátku je nutné dosáhnout toho, aby sociální partneři formulovali své požadavky, které by se měly stát jedním z východisek tvorby každého ŠVP. Dosavadní práce na pilotních ŠVP potvrdily, že velmi dobrých výsledků lze dosáhnout přímou spoluúčastí sociálních partnerů na vlastní tvorbě dokumentů.
  • Problémem je, jak do školy dostat lidi z vedení firem, kteří mají „spoustu jiných starostí“ než se starat o problémy, které se jich dotýkají na první pohled hodně vzdáleně. Ukázalo se, že k žádoucím výsledkům vede taktika „krok za krokem“ neboli postupná spolupráce směřující k cíli, soustředění se na menší celky, spíše posuzování nebo diskutování určitých návrhů, a to návrhů předem zpracovaných školou! 
  • Dobrým základem úspěchu je skutečné nikoli formální respektování jejich názorů. Místní zaměstnavatel musí být oprávněně přesvědčen, že drží v rukou možnost, jak ovlivnit práci jiných, tedy školy, a v optimálním případě i kvalitu svých budoucích zaměstnanců.

Kontakt se zaměstnavateli při práci nad ŠVP je velmi důležitý proto, aby se v budoucnu podařilo cíle ŠVP naplnit. Jde hlavně o spolupráci školy s místními zaměstnavateli při zajišťování odborné praxe v reálném pracovním prostředí a zapojení sociálních partnerů do hodnocení při závěrečných nebo maturitních zkouškách. Dosavadní zkušenosti s pilotáží ŠVP říkají, že díky vtažení sociálních partnerů do práce školy se podařilo nasmlouvat řadu výhodných a atraktivních praxí pro žáky.

Rizikovým faktorem je ovšem způsob motivace sociálních partnerů. Prakticky neexistují žádné nástroje finanční motivace, kromě 30procentního odpisu investice do vzdělávání, který je však zanedbatelný, a tudíž nefunkční. Veškerá motivace tedy leží na bedrech školy, úspěch závisí na šikovnosti a osobních kontaktech ředitele a všech jeho spolupracovníků.

Týmová práce bezpodmínečnou podmínkou

Teorie říká: „Tvorba školního vzdělávacího programu představuje složitý komplex aktivit, které vedou k dosažení zcela konkrétního výsledku. Důležitý je přitom nejen sám výsledek – tedy ŠVP, ale i samotný proces, kterým je výsledku dosaženo.“

Tvorba ŠVP by měla být (ba dokonce musí být) pojata jako týmová práce, která umožní - byť na samém začátku možná i se špetkou donucení - všem kantorům hledat odpovědi na otázky související se vzděláváním ve škole v jeho takříkajíc „celkové podobě“.

Bude velmi obtížné, ale také nezbytné, aby se jednotliví vyučující dokázali podívat na konkrétní cíle, obsahy, metody, akcenty spojené s jejich předmětem, a to pod zorným úhlem „celkového výsledku“.

Tvorba ŠVP skýtá škole šanci, aby přizpůsobila profil absolventa vzdělávacího programu, a celý tento program kromě „centrálně stanovených požadavků daných RVP“ i požadavkům regionálním a místním.

Všichni vyučující by se měli připravit na to, že oni sami budou svým dílem přispívat k naplnění týmem stanovených požadavků (a tedy vlastně i jimi samotnými).

Po překonání úvodních problémů, které se mohou vyskytnout právě proto, že tým řeší ve školní praxi zcela nové, unikátní úkoly, by měla přijít fáze spojená s určitou dávkou nadšení.

Je to přece přirozené. Když se začíná dařit, práce pro školu a žáky dává smysl, to pak přispívá k růstu odolnosti vůči zátěžovým situacím, které jsou s pedagogickou prací ve všech jejích podobách spojeny.

Kromě dílčích neúspěchů, které půjdou na vrub problémům s řízením týmu, mohou práci mařit i řekněme objektivní příčiny. Například v regionu s vysokou nezaměstnaností musí středoškolští kantoři soustavně bojovat s pocitem neužitečnosti svého pedagogického snažení. Čím menší je uplatnitelnost jejich absolventů na trhu práce, tím větší se u některých kantorů objevují pocity marnosti a tím blíže jsou syndromu vyhoření.

Rozděl a panuj

Tvorba školních vzdělávacích programů (jednoho nebo více) je náročná z hlediska managementu práce projektových týmů, jejichž členové budou po několik měsíců permanentně spolupracovat při tvorbě ŠVP.

Proto je zapotřebí vždy ustanovit vedoucího koordinátora zpracování ŠVP za školu, který bude garantovat kvalitu výsledků, posuzovat a hodnotit práci svých kolegů, informovat vedení školy o postupu prací a zároveň bude mít možnost vyžadovat od vedení školy, aby zasáhlo, když spolupráce začne skřípat a příprava ŠVP se dostane do časového skluzu nebo patové situace. Vedoucí koordinátor bude také styčným důstojníkem pro komunikaci se světem za branami školy, s okolím, které se bude podílet na tvorbě některých dílčích podkladů nebo částí ŠVP.

Konkrétnější doporučující návod pro ředitele střední školy:

  • sestavit pracovní tým pro tvorbu ŠVP
  • určit vedoucí pracovníky – koordinátory práce
  • vymezit povinnosti a pravomoci vedoucích pracovníků, poskytovat jim přímou podporu v případných obtížích, stanovit adekvátní ohodnocení jejich práce
  • určit pracovníky, kteří zpracovávají obecnou část ŠVP (vedle pedagogických pracovníků jsou vhodní i lidé, kteří zpracovávají hospodářské a technicko-administrativní záležitosti školy a pracovníci z vedení školy, kteří mají ucelený přehled o jejím provozu a perspektivních výhledech)
  • určit pracovníky, kteří zpracují takové komponenty z  pedagogické dokumentace ŠVP, které jsou pro daný program společné – například charakteristiku vzdělávacího programu, učební plán apod.
  • systematicky kontrolovat plnění harmonogramu a dodržování postupu prací
  • projednávat otázky implementace ŠVP s kompetentními orgány na regionální, případně celostátní úrovni

Upozornění metodika:

Na škole by měla být v období tvorby jednotlivých ŠVP stabilní situace. Práci nesvědčí zásadní organizační a personální změny, které ovlivňují řízení a koordinaci prací (například změny ve vedení školy). To se může ukázat jako velký rizikový faktor, protože, jak známo, střední školy napříč všemi kraji se dnes v této nestabilní situaci nacházejí poměrně dost často. Zůstává otázkou, nakolik si toto riziko uvědomí i jejich zřizovatelé.

Jak neuhnout od cíle

Jako zvláště obtížné se na základě dosavadních zkušeností s pilotáží RVP a ŠVP ukazuje zachování konzistence cílů (výsledků) vytvářených ŠVP, a to v linii od obecných cílů ke konkrétním.

Konkretizace cílů (výsledků) vzdělávání v ŠVP postupuje od profilu absolventa přes obecné cíle (výsledky) vzdělávání v učebních osnovách až ke konkrétním výsledkům vzdělávání v jednotlivých učebních osnovách.

To, že konzistence cílů (výsledků) vzdělávání nebylo při pilotáži v projektu POSUN vždy dosaženo, obvykle zavinilo, že se pedagogičtí pracovníci soustředili hlavně na předměty své aprobace a nevěnovali dostatek pozornosti obecnější rovině vzdělávacích programů.

Mnoho diskuzí vyvolávala i otázka začleňování průřezových témat a klíčových kompetencí. Ve vytvořených „pilotních“ programech bylo v této souvislosti sice formálně vše v pořádku, ale často chyběla určitá společná vize a smysluplná koordinace rozvoje příslušných kompetencí.

Školit se, školit se...

Nikdo nepochybuje o tom, že pokud se to vezme poctivě a nikoli jen formálně, pak se tvorba školních vzdělávacích programů stane náročnou a vysloveně odbornou činností, na kterou nejsou všichni učitelé dostatečně připraveni. Tvorbu školních vzdělávacích programů tedy bude nutné podpořit širokou nabídkou vzdělávacích akcí. Už proto, že pedagogické fakulty o rámcových a školních vzdělávacích programech hovoří spíše v teoretické než praktické rovině.

Každá škola tedy musí nutně počítat s určitou přípravnou fází. V ní by se měly zejména prohloubit a rozšířit profesní kompetence pedagogických pracovníků v oblasti projektování, realizace a hodnocení vzdělávacích programů.

Druhou základní linií pro přípravu učitelů je cesta posilování pozitivních interpersonálních vztahů ve sboru založených na kooperaci, partnerství a kolegialitě.

Při přípravě pedagogických pracovníků na tvorbu ŠVP by bylo možné postupovat podle zkušeností z projektu POSUN (viz www.nuov.cz, UN č. 46/2003):

Organizovat vstupní informace v rámci rozsáhlejšího celku, kdy budou kantoři v uceleném bloku uváděni do témat jako:

  • RVP – jeho význam, pojetí, struktura a využití jednotlivých částí pro tvorbu ŠVP
  • Metodika pro tvorbu ŠVP a její využití
  • Koordinace práce a vzájemná spolupráce pedagogů při tvorbě ŠVP
  • Projektování vzdělávání, stanovení vzdělávacích cílů

Kromě uvedených témat by bylo potřebné připravovat vyučující na rozpracování jednotlivých částí RVP do ŠVP, například na vzdělávání žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami, úvod do světa práce, spolupráci školy se sociálními partnery, klíčové kompetence ve školním vzdělávacím programu, realizace průřezových témat v ŠVP... 

Přitom platí zřetelné pravidlo: Vzdělávání nesmí být příliš obecně zaměřeno, jeho těžiště musí spočívat v přímých ukázkách tvorby ŠVP.

PETR HUSNÍK, MIROSLAV KADLEC (NÚOV)

Pomoc NÚOV

Nelze počítat s tím, že se Národní ústav odborného vzdělávání, který je garantem tvorby RVP a metodiky ŠVP, bude věnovat každé střední škole zvlášť. Školních programů budou tisíce. Nicméně mohou počítat se systémovou podporou, kterou lze zatím uvést v několika bodech:

  • Ve spolupráci s ministerstvem a dalšími partnery kurzy dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků
  • Metodika tvorby ŠVP + ukázky zpracovaných dokumentů, už nyní je možné řadu informací nalézt na www.nuov.cz
  • Celkové informační prostředí neboli horká linka
  • Konkrétní pomoc při rozsáhlé pilotáži

 

Byl to boj

Alena Přibylová, zástupkyně ředitelky SOU služeb v Litvínově, kde probíhá pilotáž, UN řekla, že ŠVP donutily celý sbor ohlédnout se a provést inventuru. „Stoprocentně jsme se poznali. Během spousty víkendů a pozdních odpolední se dal kolektiv dohromady. Snad nejvíc proměna zasáhla mistry odborné výchovy, kteří se pro ŠVP doslova nadchli. Kantoři poznali, jak na práci jednoho závisí výsledek druhého, třeba češtinář na angličtináři, protože byli nuceni domluvit se třeba na rozdělení vzdělávacích oblastí do předmětů, stanovit časové dotace, promyslet mezipředmětové vztahy a zkorigovat způsoby hodnocení žáků. Byl to boj, ale zvládli jsme ho!“

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz