archiv
Učitelské noviny č. 38/2004
tisk článku

Protože jsem tak rozhodla, řekla ministryně, L. Doubrava, UN č. 34/2004

Nelze nereagovat na článek redaktora Doubravy obhajující výsledky bývalé ústřední školní inspektorky Marie Kalábové. Slušná snůška hámotin a lží, přesně ve smyslu laického a neobjektivního popisování stavu České školní inspekce v průběhu řízení paní Kalábovou.

Stav organizace a jí předkládané výsledky práce jsou vizitkou bývalé vedoucí organizace. Pokud by se stala Česká školní inspekce výkonnou zaběhnutou organizací a uspokojovala zájmy školské veřejnosti, bylo by luxusem odebrat organizaci hlavu. Ale protože stav je takový, jaký je, je nutné pomoci dalšímu vývoji.

Vzhledem k tomu, že jsem, na rozdíl od redaktora Doubravy pamětník a jsem v organizaci od jejího zrodu v roce 1991, dovolím si napsat svůj názor.

Bývalí ústřední školní inspektoři (Knob, Roupec, Valeš, Hanzelka) začínali (Knob) nebo podle svých možností posouvali práci předchozího vedení, vždy jim šlo o kvalitu inspekční činnosti, o jednotnost inspekčních pohledů a o kvalitní práci pro veřejnost. O spolupráci a součinnost se školskými, později krajskými úřady. V době pana Valeše vznikala první metodika práce školního inspektora, která byla v době pana Hanzelky dále zdokonalena. Všichni bývalí ústřední inspektoři byli schopni školy sami inspektovat, a když mluvili o inspekční činnosti, jejich vhledy byly fundované a ověřeny praxí. Jejich odchody z vedení ČŠI vidím jako pády vůdců předsunutých jednotek, protože jejich posun školní inspekce přesahoval dobovou strukturu organizace školství.

Příchodem bývalé řadové úřednice ministerstva školství Kalábové do vedení ČŠI se přetrhla pupeční šňůra kontinuálního vývoje organizace, začalo tápání a stagnace. Sama Kalábová za pět let svého působení v čele ČŠI nenapsala žádnou inspekční zprávu, ani nevyvíjela žádnou inspekční činnost, ale o to zasvěceněji za úplatu školila ředitele škol o tom, co by se mělo. To není pohádka z tisíce a jedné noci, to je bohužel realita školství, že nekompetentní osoby, rádoby zasvěcené, si nechávají platit za předávání „nezkušenosti“. Kalábové se postupně dařilo budovat organizaci, kterou sama nazývala správní úřad, pro kterou byla myšlenka služby veřejnosti okrajová, podstatný je profil „zapapírovaného“ úředníka. Desítky vnitřních pokynů a příkazů dokonale ochromily organizaci. Pokud skutečně měla nést odpovědnost, nebo vypracovat stanovisko například na interpelaci, tak vždy byl po ruce někdo jiný, kdo byl zodpovědný, případně za ni nepříjemné situace vyřešil. 

Redaktor píše o plánování a jiných pozitivech, které Kalábová do organizace přinesla. S čistým svědomím a ze zkušenosti bývalého vrchního inspektora, dnes řadového inspektora, mohu tvrdit, že plánování a fungující organizační schémata na úrovni krajských inspektorátů, existovaly již před příchodem Kalábové.

Dovedu si představit, že se najdou osoby, které za slušné mzdy (ve všech státních organizacích jsou to ti samí) budou Kalábovou vzpomínat a velebit ji. Určitě to ale nejsou ti, kteří jsou hybným strojem organizace, řadoví inspektoři. Většině z nich odebrala smysl práce. 

JAROSLAV ČERNÝ,
inspektor ČŠI

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz