archiv
Učitelské noviny č. 38/2004
tisk článku

Novinky základního vzdělávání

Od ledna 2005 začne platit nový školský zákon –přesněji Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. O tom, co nového přinese základnímu vzdělávání, jsme si povídali s KARLEM TOMKEM, ředitelem odboru základního vzdělávání MŠMT


Tou hlavní je asi to, že poprvé máme zákon nikoli o školách jako institucích, ale o vzdělávání. Proto se také hned druhý paragraf poměrně obšírně zabývá zásadami a cíli vzdělávání jako je rovný přístup každého občana ke vzdělávání, zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce, vzájemná úcta, bezplatnost základního a středního vzdělávání, svobodné šíření poznatků, ale také zdokonalování procesu vzdělávání na základě výsledků dosažených ve vědě a výzkumu, hodnocení výsledků vzdělávání vzhledem k dosahování cílů stanovených zákonem a vzdělávacími programy.

o

Toto ustanovení je mimořádně důležité, protože celá filozofie zákona je opřena o filozofii vzdělávacích programů (§ 3, 4, 5). Jsou zcela novým fenoménem. Zákon zmiňuje jejich dvoustupňovost, zavádí pojmy rámcové vzdělávací programy a školní vzdělávací programy, popisuje jejich parametry. Říká, kdo je vytváří i kdo za ně zodpovídá, jakým způsobem jsou zveřejňovány. Výhodou je, že se - pokud jde o základní školství - podařilo tvorbu dokumentů synchronizovat. Současně s novým zákonem máme k dispozici i RVP ZV, je tedy možné zahájit aplikaci zákona do praxe. Školy jsou už nyní seznamovány s ustanoveními zákona i s RVP ZV. Přitom vzniká dostatečný časový prostor pro to, aby se mohly na práci s ním připravit, vytvořit si vlastní školní vzdělávací programy. Zákon ustanovuje, že výuku podle nich by měly zahájit nejpozději od školního roku 2007-2008. Pokud by některá škola měla v této věci už hodně nakročeno, může podle svého programu začít vyučovat i dříve.

o

Zákon také podrobněji popisuje způsoby hodnocení škol (§ 12). A to nejen jako externí hodnocení Českou školní inspekci,  ale také vlastní hodnocení školy – nebo chceme-li autoevaluaci, která je východiskem pro zpracování výroční zprávy o činnosti školy.

Odstavec (5) ale také říká, že: Hodnocení školy a školského zařízení může provádět také jejich zřizovatel podle kritérií, která předem zveřejní. Nemůže to být bez upřesnění charakteru kritérií pro školy ohrožující?

Domnívám se, že už pouhý fakt, že kritéria mají být předem zveřejněna, by měl být do jisté míry ochranou před možnými excesy. Nicméně pokud je zřizovateli svěřena zřizovací role, neměli bychom se pozastavovat nad tím, že má možnost stanovit si svá kritéria hodnocení a na jejich základě školu, kterou zřizuje, zhodnotit. Z ustanovení zákona ani nevyplývá, jaké důsledky toto hodnocení má. Ale předpokládám, že se bude orientovat na oblast, která souvisí s jeho zřizovatelskými pravomocemi a kompetencemi. Například jak škola naplňuje městskou nebo obecní koncepci vzdělávání, popřípadě určité strategické cíle města a obce. Neočekávám - a taky to nebylo úmyslem zákonodárce – že by hodnocením zřizovatele byla dublována autoevaluace nebo dokonce hodnocení ČŠI. 

o

Určitá změna nastává ve vyučování náboženství (§ 15). Zákon upřesňuje to, co ve stávající právní úpravě chybí. Stanovuje například minimální a maximální počet žáků ve třídě, aby i tady byly dodrženy obvyklé limity. Zatím určuje, kdo může náboženství vyučovat pouze pokyn, nový zákon už to formuluje zcela jasně.

o

Zcela nová je také úprava, která se týká vzdělávání nadaných žáků (§ 17, 18). Mluví o podmínkách, které může ředitel pro mimořádně nadaného žáka ve škole vytvořit. Stanovuje, jak má být konstruován individuální vzdělávací plán, který může posloužit jak dětem se speciálními vzdělávacími potřebami, tak dětem s mimořádným nadáním.

o

Novinkou jsou i jasně stanovená práva a povinnosti žáků (§ 21, 22), která by se měla promítat do školních řádů. Práva a povinnosti jsou rozděleny nejen na žáky nezletilé a zletilé, ale i na zákonné zástupce žáků. Zejména pokud jde o povinnosti, myslím, že se díky jejich zakotvení v zákoně předejde mnohým nedorozuměním. Je zde například jasně uvedeno, že povinností zákonných zástupců dětí a nezletilých žáků je informovat školu o změně zdravotní způsobilosti, zdravotních obtížích dětí nebo jiných závažných skutečnostech, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání. Není nad to, když jsou karty rozdány přehledně.

o

Velmi netrpělivě byla očekávána změna v oblasti ustanovení nejnižšího průměrného počtu žáků ve třídách (§ 23). Zákon nyní říká, že ten, kdo povoluje výjimku, už není ministerstvo školství, ale zřizovatel školy. Výjimku může udělit do 4 dětí a žáků z počtu stanoveného prováděcím právním předpisem, který stanoví ministerstvo školství (tedy vyhláškou), a do 20 % pokud jde o školu se vzděláváním v jazyce národnostní menšiny. Ovšem za předpokladu, že v případě nižšího počtu uhradí zvýšené výdaje na vzdělávací činnost školy. Také že zvýšení počtu žáků není na újmu kvalitě vzdělávací činnosti školy ani bezpečnosti dětí. Odpadá tím složitý mechanismus udělování výjimek ministerstvem školství. Výjimka je daná velmi přesně, pak už není na koho se odvolávat.

Ani když jeden rok bude mít škola o jediného žáka míň, zato ví, že v příštím jich pět přibude? To má zřizovatel školu zavřít a po roce opět otevřít?

Nejde o zrušení a opětné otevření, ale o přizpůsobení se reálné situaci. K značnému počtu rozkladových řízení došlo jen proto, že zřizovatelé odmítli provoz školy přizpůsobit rozumným ekonomickým nebo organizačním parametrům. Místo aby sloučili třídy na 1. stupni, požádali o výjimku. Teď bude mít zřizovatel rámec, v němž se musí rozhodnout. Buď mu provoz školy přizpůsobí, nebo bude muset konstatovat, že škola je mimo zákon. Odpadne rozsáhlá korespondence mezi MŠMT a zřizovateli.

Minimální počty žáků bude upřesňovat vyhláška, už se ví, jak budou vypadat?

Uvažuje se o mírném zvýhodnění jednotřídních a dvoutřídních škol. Minimální průměrný počet žáků u plně organizované školy nejspíš zůstane jako nyní u 17 žáků. Vyhláška pravděpodobně opíše pokyn ministryně školství i pokud jde o zákaz slučování ročníků na druhém stupni. Ale tady předbíhám, protože vyhláška o základní škole se teprve připravuje, je těsně před vstupem do vnějšího připomínkového řízení. Obecně je zde však snaha zvýhodnit neúplné vesnické školy.

o

Důležité je také to, že zákon určuje v návaznosti na RVP ZV počet povinných vyučovacích hodin (§ 26): v 1. a 2. ročníku je to nejvýše 22 povinných hodin, ve 3.-5. ročníku nejvýše 26 povinných hodin, v 6. a 7. ročníku nejvýše 30 a v 8. a 9. ročníku nejvýše 32 povinných vyučovacích hodin. RVP ZV pak stanoví nejnižší počty povinných vyučovacích hodin v jednotlivých ročnících.

o

Jeden z paragrafů věnuje školský zákon také INDIVIDUÁLNÍMU VZDĚLÁVÁNÍ (§ 41). Určuje podmínky, za nichž může být žák na 1. stupni základní školy zařazen do individuálního vzdělávání.

Co musí obsahovat žádost zákonného zástupce o individuální vzdělávání, za jakých podmínek je ředitel školy povolí. Zde je například uvedeno, že osoba, která bude žáka vzdělávat, získala alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou. Uvádí se zde také, jak je žák v takovém případě hodnocen.

V experimentu MŠMT umožňovalo individuální vzdělávání jen při čtyřech vybraných základních školách. Teď to může být kterákoli?

Ano, o povolení rozhoduje ředitel školy, do níž byl žák přijat k plnění povinné školní docházky. Má také pravomoc zrušit povolení individuálního vzdělávání – opět za podmínek stanovených zákonem.

o

Nově se zavádí do zákona přípravné třídy (§ 47), které byly dosud zřizovány Pokynem. Zákon říká, že: obec, svazek obcí nebo kraj mohou se souhlasem krajského úřadu zřizovat přípravné třídy pro děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky, které jsou sociálně znevýhodněny a u kterých je předpoklad, že zařazení do přípravné třídy vyrovná jejich vývoj. Přípravnou třídu lze zřídit, pokud se v ní bude vzdělávat nejméně 7 dětí. O zařazení rozhoduje ředitel školy na žádost zákonného zástupce dítěte a písemného doporučení školského poradenského zařízení. Obsah vzdělávání v přípravné třídě je součástí školního vzdělávacího programu.

Nemůže se stát, že budou základní a mateřská škola o dítě bojovat, aby získaly duši do normativu?

Doufám, že ne. Dnes je v leckterých mateřských školách míst spíš nedostatek, práce je tam od přípravné třídy poněkud odlišná. I když je pravda, že ideální a systémové by bylo, kdyby všechny děti ze sociálně znevýhodněného prostředí běžně navštěvovaly mateřskou školu od tří let. Lépe by zvládly jazyk, osvojily by si potřebné návyky… Ale to je asi otázka budoucnosti. Nyní musíme řešit momentální situaci, proto se dostal do zákona alespoň jeden rok v přípravné třídě,  který těmto dětem výrazně zlepšuje vzdělávací šance.

o

Zákon se také vyjadřuje k hodnocení výsledků vzdělávání (§ 51, 52). Důležité je, že klade na stejnou úroveň klasifikaci a slovní hodnocení. Nejen že oba způsoby zrovnoprávňuje, ale umožňuje i jejich kombinaci. Autoři zákona tak reagovali na žádosti mnoha škol, kde bylo slovní hodnocení v souladu s jejich pedagogickou koncepcí, o povolení pokusného ověřování slovního hodnocení. Kdo nyní vidí slovní hodnocení jako účelné, nemusí už žádat ministerstvo o povolení. O způsobu hodnocení rozhoduje ředitel se souhlasem školské rady. 

Týká se to všech devíti ročníků?

Ano. V posledním roce povinné školní docházky však musí škola, která hodnotí slovně, převést pro účely přijímacího řízení na střední školy slovní hodnocení do klasifikace.

A pokud jde o přestup na jinou školu v průběhu povinné školní docházky?

Záleží na tom, jak hodnotí škola, do níž žák nastupuje. Škola, kterou žák dosud navštěvoval, převede slovní hodnocení do klasifikace nebo klasifikaci do slovního hodnocení na žádost zákonného zástupce žáka, nebo školy, do níž žák nastupuje. Tady je doklad, že vztah mezi oběma způsoby hodnocení je skutečně rovnocenný.

o

Ještě k jedné významné změně ve vzdělávání základních škol dojde během několika let. I když to není změna přímo uvedená ve školském zákoně, ale v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání, je to změna podstatná. Je to výuka cizích jazyků (RVP ZV). Nevstoupí v platnost od ledna 2005, ale v rámci RVP ZV ve školním roce 2007-2008.

První cizí jazyk má týdenní časovou dotaci tři hodiny a je zařazen povinně od 3. do 9. ročníku. Při zájmu žáků a se souhlasem rodičů je možné s výukou začít i v nižších ročnících. Přednostně musí být žákům, nabídnuta výuka anglického jazyka. Pokud zákonný zástupce zvolí jiný cizí jazyk než anglický, musí ho škola prokazatelně upozornit na skutečnost, že při přechodu žáka na jinou základní nebo střední školu nemusí být zajištěna návaznost ve vzdělávání zvoleného cizího jazyka.

Druhý cizí jazyk je zatím chápán jen jako doplňující obor vzdělávání. Škola je povinna ho žákům nabídnout nejpozději od 8. ročníku; má k tomu vymezenu tzv. vázanou disponibilní časovou dotaci. Pokud si žák další cizí jazyk nezvolí, může místo něj zvolit jiný volitelný předmět. Od školního roku 2011-2012 už bude mít škola povinnost vyučovat druhý cizí jazyk všechny žáky. Může jím být němčina, francouzština, španělština, italština, ruština, slovenština, polština, případně jiný cizí jazyk. Pokud se však žák jako první cizí jazyk neučil angličtinu, musí se jí učit jako druhému cizímu jazyku.

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz