archiv
Učitelské noviny č. 41/2004
tisk článku

ŠVP na vlastní kůži

Jedna cesta z mnoha


J. Štefflová, UN 37/2004


Velice pečlivě sleduji veškeré zkušenosti, které tak otevřeně, kolegiálně a nezištně prezentují na stránkách učitelského tisku i v přímém kontaktu – na PAU, krajských setkáních apod., ředitelé pilotních škol. Jak náročnou práci jejich školy zvládly, vyplývá již z údaje, že pilotní tvorbu ŠVP zahájilo 56 škol, ale dokončilo jen 16 škol. Tím nikterak neshazuji práci a úsilí těch 40 částečně se angažujících škol. Zkušenosti obou skupin jsou totiž k nezaplacení. Jejich analýzou by šla vymezit základní suma aktuálních vzdělávacích potřeb učitelů připravujících se na tvorbu a implementaci ŠVP. Pokud by k naplnění těchto potřeb směřovala kurikula připravovaných vzdělávacích akcí DVPP, určitě by to věci pomohlo. Neměla jsem doposud možnost těžit ze zkušenosti škol, které pilotní tvorbu ŠVP nedovedly ke konci, ale provedla jsem si alespoň soukromou analýzu zkušeností prezentovaných řediteli těch škol, které již svou první verzi ŠVP vyprojektovaly. To vše jsem udělala z pozice vzdělavatele učitelů a došla jsem k následujícím závěrům.

Existují obecné postupy a poznatky, jejichž využití by mohlo učitelům (stávajícím i budoucím) usnadnit práci při tvorbě a implementaci (a později i průběžné inovaci) ŠVP. Tyto postupy a poznatky jsou „sdělitelné“. Jejich využívání by ušetřilo čas a síly kolektivům učitelů tvořících ŠVP. Ušetřenou energii by pak bylo možno vrhnout na tu část práce při tvorbě ŠVP, která je pro konkrétní školu natolik specifická, že je opravdu zapotřebí postupovat pokusem a omylem, tříbit si a sjednocovat názory zúčastněných, konzultovat, hledat pomoc u zaangažovaných partnerů apod.

„Předjezdci“ tvorby ŠVP intuitivně sledovali při tvorbě ŠVP to, co je potřebné a „novátorské“ (např. důležitost konkrétního pojmenování žákovských výstupů tak, aby šly hodnotit, přechod od transmisivního pojetí výuky k „činné“ škole apod.), a v konečném důsledku se dobrali (i když ne tou nejpřímější a nejkratší cestou) uspokojujících výsledků. Aby se to podařilo i týmům na školách dalších, bylo by dobře aby tvůrci ŠVP věděli, že:

1. existuje základní schéma (postup v krocích) procesu tvorby vzdělávacího programu a odjakživa se v různých modifikacích využívá (Kotásek 1983, Armstrong  1999, Belcourt a Wright 1998, Koubek 1995, Mužík 2000, Nezvalová aj. 2004, Pokorná 2000, Prokopenko aj. 1996 atd.). Znalost tohoto postupu je základem pro nabytí dovednosti tvořit vzdělávací projekt. Vzdělávání je orientováno na budoucnost, má cílovou zaměřenost. (Bertrand 1998, Blížkovský 1992) Tvůrce kurikula musí umět projektovat. Hrubá kostra zmíněného postupu je následující: vytýčení žádoucího cíle – očekávaného výstupu (profil absolventa) v konkrétní a kontrolovatelné podobě, jeho rozpracování do konzistentních dílčích realizačních cílů až konkrétních úkolů v čase (operacionalizace), určení vhodného učiva, doplnění dalšími „realizačními nástroji“ vzdělavatele (metody, organizační formy atd.), stanovení postupů pro ověření, zda bylo dosaženo stanovených cílů. Někteří odborníci doporučují navrhnout nástroje ověřování hned po formulaci výstupů. Aby se nestalo, že by tyto nástroje byly navrženy k obsahu výuky a to by bylo špatně. Jednalo by se pak spíš o ověření realizovaného a ne plánovaného kurikula.

2. uvědomělé používání didaktické kategorie „výukový cíl“ není hraní „vysokoškolských teoretiků“ se slovíčky. Z předešlého textu o postupu při tvorbě projektu vyplývá význam „cíle“ jako základní stavební jednotky projektu. Neznáme-li cíl, nelze smysluplně projektovat. Výukový cíl má svá specifika (vlastnosti), jejichž neakceptace se každému tvůrci kurikula v konečném důsledku vymstí, poněvadž se promítne do kvality kurikula. Je to komplexnost, konzistentnost, kontrolovatelnost a přiměřenost. Jen pro ilustraci: ve zveřejněných ukázkách ŠVP jsem našla uchopitelně formulované výstupy (očekávané cíle – standardy) kognitivní (poznatkové) i psychomotorické (dovednostní), ale jen obtížně jsem hledala konkrétně naformulované výstupy afektivní (postojové, hodnotové). Pokud však RVP vytváří rámec pro osvojení si klíčových kompetencí (které jsou komplexem poznatků, dovedností, postojů, hodnot), je nutno ve ŠVP projektovat i rozvoj žádoucích postojů a hodnot žáků, což je záležitost soustavná a systematická. Průřezová témata často umisťují tvůrci pilotních ŠVP „mimo“ běžnou výuku do projektů a dalších aktivit. To je v pořádku. Ale neměla by to být možnost jediná. Nárazové akce v procesu výchovy nic moc neřeší. O významu, formulaci, charakteristikách i využívání cílů ve vzdělávání pojednává řada dostupných materiálů (Gardošová aj. 2003, Havlínová 2000, Kalhous, Obst aj. 2003, Opravilová aj. 1998, Pasch 1998, Šmelová 2004 atd.).

3. při tvorbě kurikula je opravdu prioritní konkrétní a kontrolovatelný cíl (výstup) a ne učivo (které je pouze prostředkem pro dosažení cíle). Přistoupení na tuto skutečnost ze strany učitelů považuji v celé kauze tvorby ŠVP za nejobtížnější. Nestačí to totiž pouze vědět (protože je to tak „napsáno“ v RVP i v textech o tvorbě kurikula), ale také to vnitřně akceptovat. V celém procesu tvorby ŠVP bude hrát důležitou roli postup, který by měl zaručit, že vybrané učivo (metody, formy aj.) bude skutečně naplňovat dílčí cíle až kompetence. Pro českého učitele tradičně zvyklého uvažovat o tom, že „odučil učivo“, „stihl látku“, „rozdělil učivo na témata do ročního časového tématického plánu“ to znamená změnu v myšlení. A taková změna vyžaduje velké úsilí a dostatek času.

Doufám, že VÚP jako tvůrce RVP ZV a garant úspěšnosti celého procesu vzniku ŠVP na mateřských a základních školách průběžně monitoruje všechny problémy, se kterými se pilotní školy při tvorbě ŠVP potýkaly (a potýkají) a seznámí s nimi pedagogickou veřejnost. Vzdělavatelům učitelů, ale i učitelům na školách by jejich pojmenování a zveřejnění velice pomohlo při snaze se ctí zvládnout kurikulární reformu.

Michaela Prášilová,
Katedra pedagogiky s celoškolskou působností, PdF UP Olomouc
prasilov@pdfnw.upol.cz

< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz