archiv
Učitelské noviny č. 14/2004
tisk článku

Diskuze ke slučování, P. Jakš, UN č. 9/2004

Po přečtení článku k problematice slučování škol značně nevěřícně jsem nejprve celý článek přečetl ještě jednou a usoudil, že toto přece nemohl napsat učitel. To asi psal politik, protože téma je tak vyhraněně sledováno jen z pohledu ekonomiky, peněz a rozpočtů.

Pak jsem si ještě jednou pozorně prohlédl úvod a „ejhle“ – on to napsal pan ředitel ZŠ.

První mýtus: Jde nám o děti

Proč se pan ředitel diví, že lidu kantorskému jde o to, že ztratí místo, životní jistotu. On totiž učitel je tak specifikovaná profese, že přeškolení na jiné povolání téměř nepřichází v úvahu. Jiný absolvent VŠ dokáže přejít na blízký obor, co však učitel? Kam poslat učitelku, absolventku PF s praxí 25 let, v padesáti letech – lepit obtisky pro německého majitele porcelánky v pohraničí?

Druhý mýtus: Obec bez školy zaroste kopřivami

Autor dává všeobecně známé příklady z USA, SRN či obcí Beneluxu. Ano, tam roky fungují školní autobusy a svážejí děti. Jistě, ale současně doplňuje – vytvořme pro to podmínky – silnice, autobusy, spojení – jenže kdo v tomto státě, kde se v pokladnách obcí, krajů a celé země prohání jenom vítr, kde se vezmou peníze, jejichž množství vysoce převáží náklady na provozy rušených škol?

Třetí mýtus: Třídy o 15 žácích

Opět začínáme příklady z již uváděné SRN – zde se ve třídách učí 22 – 27 žáků. Myslím, že průměr v úplných základních školách v ČR nebude jiný nežli číslo blízké té dolní hranici. Nevím, kolik let autor odučil na základní škole, ale každý zkušenější učitel potvrdí, že počet žáků nad 25 ve třídě je náročný pro každou práci. Že každé dítě v 1. postupném ročníku nad 20 či 22 dětí je velmi náročný, počet žáků 30 a více je pedagogickému procesu přímo škodlivý. Zase se zde cituje ekonomický zřetel, který přece nemůže být jediným kritériem hodnocení. Stav v základních školách se mění a rozhodně ne k lepšímu. Zájem dětí o vzdělání nestoupá, zájem rodičů o školní práci dětí spíše poklesává, morálka, chování, aktivita atd. - to vše je dnes u školních dětí značným problémem. Proto je opravdu lepší práce s malými kolektivy dětí, to nedokáže vyvrátit žádná ekonomická teorie a ekonomické uvažování.

Čtvrtý mýtus: Srovnání kvality málotřídek...

Bývá pravdou, že žactvo z málotřídek má v některých oblastech vzdělání problémy. Děti jsou zvyklé na malé kolektivy, na několik učitelů atd. Stejně však platí, že kvalitní učitel dokázal i v těchto náročných podmínkách připravit žáky velmi dobře a jejich žáci se během krátké doby adaptovali, zapojili a zvládli zvýšené a jiné nároky nových velkých kolektivů a škol.

Pátý mýtus: Nikdo nás nemá rád

Jste na velkém omylu, pane kolego. Naše povolání je opravdu jiné nežli většina povolání dnešního světa. Kantořina není řemeslo, jak jste napsal, jako každé jiné. Je prostě jiné od samého počátku přípravy, po samotnou práci, šířkou svého záběru, stykem s velkým rozsahem věku žáků, rodičů, veřejnosti atd. Dalším omylem je tvrzení o stejných tarifech učitele základní školy a gymnázia. Když už i samotný pedagog bude vyzdvihovat 8 týdnů dovolené, pak se nedivme často „žlučovitým“ výpadům jiných odborníků, kteří s tímto argumentem zametou každou stížnost od učitelské veřejnosti. Mlčte, máte 8 týdnů dovolené. Poněkud autorovi článku uniklo, že:

  • v seznamu rizikových povolání vyvolávajících stres je učitel mezi třemi prvními;
  • povolání učitele se stává jednou z velmi rizikových profesí s velkým nebezpečím napadení, fyzického násilí, urážení atd.;
  • v jednom materiálu UNESCO se uvádělo, že po deseti letech výuky by potřeboval učitel nikoli osm týdnů volna, ale celý kalendářní rok. Tak vysoce náročné je toto povolání;
  • proč by měla diskuze o výši 13. a 14. platu proti nám postavit veřejnost? Sám tvrdíte, že učitel je povolání jako každé jiné a jiná povolání mohou podle Zákoníku práce stávkovat, domáhat se svých práv všemi dostupnými způsoby; 13. a 14. plat je uzákoněn, upraven vyhláškami, tak proč nevyžadovat plnění státní legislativy právě pro profesi, která vychovává žáky k úctě ke spravedlnosti, dodržování zákonů a k úctě ke každému poctivě pracujícímu člověku.
  • Největším omylem je tvrzení či otázka položená autorem článku – copak vytváříme zisk, abychom si mohli v závěru roku dělit? My opravdu vytváříme zisk, ne v ekonomickém chápání, ale zisk v podobě největšího státního zisku – vzdělanosti národa, ve vědění, v úctě ke kultuře a historii. Nedávno kdosi napsal – náš stát není tak ekonomicky silný, aby mohl konkurovat ekonomickým velikánům dneška, ale ve vědění a vzdělanosti je naše spása a naděje. To je tedy náš zisk, který učitel vytváří, a právě pro tento fakt není povolání učitele stejné s jinými.

PAVEL VLASÁK,
ředitel ZŠ Chodov

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz