archiv
Učitelské noviny č. 14/2004
tisk článku

Vysokoškolákům patřilo centrum Prahy

"Podle volebních programů všech parlamentních stran má být kvalitní vzdělání pro Českou republiku prioritou, a přesto všichni politici s nepochopitelným klidem tolerují, že se současný alarmující stav na vysokých školách nadále zhoršuje," stálo v dopise poslancům parlamentu, v němž ten, kdo chtěl, mohl požádat svého poslance v rámci Týdne neklidu - organizovaného studenty VŠ - o odpověď na otázku, co dotyčný zastupitel osobně udělal pro zlepšení situace v českém vysokém školství.


Začalo to ve středu

V médiích se masově objevily reportáže z pražského Týdne neklidu až v Den "D", jak ho označili sami jeho organizátoři. A je to pochopitelné, protože šlo o demonstraci, která je pro sdělovací prostředky, a zvláště pak pro televizi, opravdu nejzajímavější. Vizuální podmanivost akce a hlavně mohutnost bezmála tří tisícové laviny pomalu se valící ulicemi Starého i Nového města byla opravdu působivá. Pestrým kostýmům, dunění bubnů, ječení píšťalek i z plna hrdla znějícím heslům předcházel ale ještě den plný diskuzí...

Týden neklidu sice oficiálně začal již v pondělí, kdy studenti rozvěsili na budovy zúčastněných fakult transparenty s hesly apelujícími na politiky, pokračoval Dnem světel (na kolejích 17. listopadu se večer na čtvrt hodiny rozsvítila světla v oknech tak, aby vykreslila TN - logo akce), ale do středy šlo jen o jakousi předehru. Skutečný start připadl na poslední březnový den. Hned ráno, prakticky ve stejnou dobu, probíhala diskuzní setkání na všech třech lékařských fakultách. Vybral jsem si tu s číslem jedna na Albertově, kam zavítal i rektor Univerzity Karlovy Ivan Wilhelm.

Intelekt je bez hranic

"Odmítám přístup, že jste klienti," řekl rektor zpoza katedry, kde byl ještě spolu s několika dalšími akademickými funkcionáři před zcela zaplněnou aulou, v jejíchž lavicích seděli převážně medici. "Student není zákazník, ale partner," dodal. Narážel tak na pojetí vztahu studenta ke škole, jako toho, kdo si objednává určitou službu. To samozřejmě vyvolalo mezi jinak spíše naslouchajícími studenty dotaz na školné.

"Ano, jsem pro školné. Netajím se tím. Nelze si ale dělat naděje, že se tím vyřeší financování vysokých škol. Teď je řada na státu," řekl rozhodně Wilhelm.

Ve chvíli, kdy jsem si zrovna prohlížel naslouchající studenty, mezi nimž zvláště zářili pořadatelé odění do jasně žlutých triček, použil ve svém projevu rektor Univerzity Karlovy ekologického příměru. Přišlo mi to osobně jako zajímavá náhoda.

Ještě před vstupem do budovy fakulty, kde někteří kolemjdoucí podepisovali petici, jsem se totiž jednoho ze "žluťáků" zeptal, jestli nemají někteří neinformovaní spoluobčané tendenci jejich snahu nejdříve spojovat s ekologickou akcí. Prý ne. A co tedy řekl pan rektor?

"Nevím o žádném atraktivnějším programu trvale udržitelného rozvoje, než je investice do lidského intelektu. Ten je totiž bez hranic. Přírodní zdroje jako ropa nebo uhlí jsou omezeny."

Historie, nebo medicína?

"Aby mohla škola vůbec existovat, peníze z dotací musíme brát na úkor vás," řekl studentům děkan 1. lékařské fakulty Štěpán Svačina. Dodal, že medicínská studia drží při životě jen věda. Bez odpovídající státní dotace budou medicínu vyučovat v posluchárnách důchodci a na klinikách ti, kteří budou mít zrovna volnou chvíli, když odběhnou od lůžka nemocného...

Snad nejnázornější a nejtvrdší projev měl pak Jan Bruthans, předseda akademického senátu 1. lékařské fakulty, který chování současných českých politiků připodobnil k myšlení mocipánů minulého režimu. "Politikům jde jen o počty. Zajímají je stejně jako komunisty před rokem 1989 jen statistiky - kolik tun masa připadá na hlavu. Neuvědomují si ale, že studenti studují v kruzích po 30 až 60 lidech, na koleji spí na pokoji pro čtyři lidi v pěti a že kniha ke studiu stojí od pěti set do dvou tisíc korun. Běžně proto používáme učebnice ze sedmdesátých let. A dokonce i Atlas nemocí kožních z roku 1955! My ale studujeme medicínu, ne historii medicíny!"

Aula byla opět narvaná

Odpolední program pokračoval v budově Filozofické fakulty UK. Paralelně probíhaly přednášky na téma financování vysokých škol a umělecký program: divadlo, hudba a tanec (večer) i promítání v místním filmovém klubu, kde program avizoval tituly: Dny zrady, U konce s dechem, Ta samá písnička...

Zlatým hřebem byla opět diskuze v aule. Podobně jako dopoledne na medicíně to za pět minut čtyři vypadalo, že posluchárna zůstane tak maximálně ze čtvrtiny plná. Poučen však dopoledne studentskými zvyklostmi, uklidňoval jsem přísedící, kteří se kolem sebe zklamaně rozhlíželi. "Počkejte ve čtyři." A opravdu, za pár minut byla aula téměř celá zaplněna...

Tentokrát pány akademiky dokonce vyvolával moderátor, Igor Dvořák z České televize. Přestože se mi zdálo, že do plynulé diskuze někdy poněkud křečovitě zasahoval, rozhodně celou debatu svými poznámkami oživil. Diskuzi dominovali dva titáni našeho současného veřejného vysokého školství - již zmíněný Ivan Wilhelm, který je také předsedou České konference rektorů a Jiří Zlatuška, rektor Masarykovy univerzity v Brně, též senátor Parlamentu ČR.

Profesor Wilhelm mluvil v podobném duchu jako dopoledne: Rád by na univerzitě efektivně hospodařil, ale nemá s čím. Bez vidiny 10 miliard korun v cíli restrukturalizace veřejných vysokých škol, během níž budou školám tyto peníze postupně přidělovány, není možné reálně plánovat. To druhý ze jmenovaných pánů profesorů to vidí poněkud jinak...

Školy by měly začít u sebe

"Žijeme si v tomto státě nad poměry. Podporujeme sociální oblast, ne dlouhodobé investice," řekl Jiří Zlatuška v úvodu. "Současný vývoj není veskrze negativní. Ve státech s dobře fungujícím vysokým školstvím by ke změnám nedošlo, pokud by univerzity měly hodně peněz. Kdyby bylo dvakrát tolik peněz, situace by byla horší než dnes. Problém je především v instituci - je potřeba redukovat počty kantorů." Zlatuška dále tvrdil, že školy, které odmítají přijímat další studenty, zároveň často zaměstnávají učitele, kteří si přivydělávají jinde a studentům se dostatečně nevěnují. Řešením je takovéto dva kantory vyhodit a přijmout za ně jednoho výkonnějšího. Rektor Zlatuška se také snažil rozbít mýtus, že učitelé musejí mít katastrofálně nízké platy. Na brněnské univerzitě má prý odborný asistent kolem dvaceti tisíc...

Přestože ostatní hosté před katedrou, jako například bývalý ministr školství a nyní děkan Fakulty humanitních studií Jan Sokol, tvrdili opak, tedy že bez vyšší dotace to dále nejde, nikdo z nich v zásadě proti "radikálním" páně Zlatuškovým názorům nevystoupil. Navíc někteří studenti jeho slova svými zkušenostmi ještě podpořili. Jeden ze zdejší "fildy" dokonce řekl, že škola je bordel na kolečkách, protože kantoři nechodí do výuky nebo na konzultační hodiny.

Turisti fotili jak zběsilí

"Tohle není apríl," bylo jedno z prvních hesel, které zaznělo na Ovocném trhu před rektorátem UK na shromaždišti průvodů jdoucích z jednotlivých fakult. Do jedné hodiny se zde sešlo hodně přes tisíc studentů. Obrovský rachot se utišil až ve chvíli, kdy před "útokem" na parlament zaznělo pár úvodních motivačních slov. Například Martin C. Putna, učitel z Filozofické fakulty přirovnal dle slov mudrcových peníze k výkalům. Nedostatek peněz přesto brání učitelům v práci. Volal po tom, aby vyučujícím byl vrácen respekt.

Mohutný dav se vydal Celetnou, na Staroměstské náměstí, prošel kolem Filozofické fakulty na Palachově náměstí přes Vltavu, dále pokračoval Valdštejnskou až na horní část Malostranského náměstí. Zvláště na Starém městě to ožilo, když se počet fotoaparátů náhle zněkolikanásobil. To nás, novináře, trumfli zahraniční turisti, kteří si tak ulovili další jedinečnou momentku do svého cestovatelského alba. Velký transparent "Týden neklidu" se objevil přímo na věži Staroměstské radnice. Originálním překvapením pro mne však především byla flotila kánoí nesoucích heslo „Topící se školství stáhne národ ke dnu“, která v pravý okamžik proplouvala pod Mánesovým mostem.

"Petra to převzala, nic nám nedala!"

Poté, co se bratru přes půl druha tisíce demonstrantů zastavilo u morového sloupu před Svatým Mikulášem, vydala se skupina pěti parlamentářů v černých hábitech před poslaneckou sněmovnu. (Při prosincové demonstraci vysokoškolských odborů prošli učitelé se studenty přímo Sněmovní, za což odboráři zaplatili tisícikorunovou pokutu.) Zástupce "neklidných" studentů přivítala ministryně školství Petra Buzková doprovázená předsedou školského výboru Waltrem Bartošem.

Ministryně převzala petici s spolu s pytlem dopisů pro poslance a řekla, že studenty sice chápe, ale peníze nejsou, a že navýšení rozpočtu pro vysoké školy bylo pro letošek nejvyšší za posledních deset let. To předseda Bartoš hned konkrétně věděl, kde by peníze mohl vzít - sebral by je ministerstvu práce a sociálních věcí. Parlamentář jen lakonicky dodal, že snad pan poslanec nezapomene, pokud ODS vyhraje volby…

Parlamentáři, kteří se vrátili k čekajícím kolegům, vyvolali skandování: "Petra to převzala, nic nám nedala!" Poté následovala zabíjačka. V čele průvodu totiž čtveřice studentů nesla po celou dobu "prasátko", maketu prasete v nadživotní velikosti, čili jakousi obrovskou pokladničku. "A bude to maso!" ozývalo se náměstím. A bylo. Praseti studenti uřízli hlavu, až z něj doslova jiskry lítaly. Nakonec "masakr" vystřídalo na závěr poetické vypuštění několika desítek žlutých balónků, které zamířily rovnou k hradu. Studenti se ještě nechali slyšet, stejně jako v prosinci, že přitvrdí...

LUKÁŠ DOUBRAVA

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz